V celém klavírním díle Bohuslava Martinů, které představuje desítky skladeb, nalezneme pouze jednu Sonátu pro klavír, H 350. Martinů ji zkomponoval v roce 1954 pro Rudolfa Serkina, profesora klavíru na Curtis Institute of Music ve Filadelfii. Skladatel mu dílo dlouho sliboval, avšak když Sonátu konečně napsal, odkládal prof. Serkin dlouho její uvedení. Premiéra díla proto proběhla v Brně 3. 12. 1957 v interpretaci Elišky Novákové, manželky žáka B. Martinů Jana Nováka. Předběhla však Rudolfa Serkina pouze o jeden den, jelikož on provedl dílo dne 4. 12. 1957 v New Yorku.
Martinů komponoval dílo v listopadu a prosinci roku 1954 v Nice v tvůrčím období mezi Symfonickými fantaziemi, H 343 (Symfonie č. 6) a Inkantacemi, H 358 (4. klavírní koncert). Podobně jako tyto skladby má i Sonáta pro klavír fantazijní charakter. I přes volné rozpřádání hudebních myšlenek ve všech třech větách můžeme v každé z nich sledovat jakousi třídílnou formální strukturu. Hlavní tématická myšlenka se vždy v obměněné podobě navrací a uzavírá danou větu. Harmonická struktura se pohybuje na poli rozšířené tonality především ve třetí větě, přičemž polytonální plochy naleznou opět své pevné zakotvení v příslušném tónickém akordu. Dílo myšlenkově bohaté, hluboké a technicky náročné představuje jeden z vrcholů klavírní tvorby Bohuslava Martinů.
Sandra Bergmannová, program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 11. 12. 2000