Základní informace
Titul CZSonáta pro klavír
Podtitul CZ
Titul ENSonata for Piano
Podtitul EN
Titul DESonate für Klavier
Podtitul DE
Titul FRSonate pour piano
Podtitul FR
KategorieKlávesové nástroje
PodkategorieKlavír
Halbreichovo číslo a přípona350
Části (věty)1. Poco allegro; 2. Moderato (Poco andante); 3. Adagio - Poco allegro
Durata19'
Nástrojové obsazeníPf
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Serkin, Rudolf
Diplomatický přepis věnováníÀ Rudolf | Serkin
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompoziceNice
Rok dokončení1954
Započetí kompozice26.11.1954
Dokončení kompozice17.12.1954
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Rudolf Serkin
Serkin, Rudolf
Datum premiéry1957
Místo premiéryDüsseldorf
Ansámbl
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisuBlueprintové kopie autografu jsou uloženy v Paul Sacher Stiftung v Basileji a v archivu Éditions Max Eschig v Paříži.
Vydání
Místo vydáníPaříž
VydavatelÉditions Max Eschig
Rok vydání1958
CopyrightÉditions Max Eschig, Paříž
Poznámka
PoznámkaNázev na titulní straně autografu: "Sonata N° I. | for piano." Datum premiéry pravděpodobně předcházelo provedení díla Serkinem 1.12.1957 (?) v Carnegie Hall v New Yorku, viz telegram Fir 1957-12-02 a dopis Serkina Hendersonovi (25.2.1976) otištěný in E. Entwistle, Form and Fantasy in Martinů's Piano Sonata, in: Martinů's mysterious accident. Essays in memory of Michael Henderson. Ed. Michael Beckermann, s.117-135.
Informace

Sonáta pro klavír

Sonáta pro klavír (1954) je připsána Rudolfu Serkinovi. Tento básník klavíru byl svázán přátelským poutem s Bohuslavem Martinů a svůj obdiv k českému mistru vyznával i ve svých programech. Hrával totiž sonátu Bohuslava Martinů před slavnou Beethovenovou Sonátou B dur op. 106 (Hammerklaviersonate); může být pro soudobého skladatele sousedství čestnější? Ve stejné době se ujala šíření této skladby i brněnská klavíristka Eliška Nováková, žena Jana Nováka (1921-1984), jediného vpravdě zasvěceného pokračovatele a žáka Bohuslava Martinů. Dnes již tato skladba nechybí v repertoáru většiny českých klavírních virtuosů. Dramaticky vypjaté dílo vyžaduje velký umělecký výkon a velkého klavíristu. Sonáta je uvedena v pohyb allegrovými fantazijními vlnami, vzdávajícími se metrického řádu (notace bez taktových Čar). Jde o analogii k poslednímu období symfonické tvorby Bohuslava Martinů, z níž jako nápadná dominanta vyčnívají se sonátou časově sousedící Symfonické fantazie, dokončené 1953, Opět jsme svědky, jak se pojetí klavírní techniky ubírá v logickém řádu do další zákonité úrovně, započaté kdysi na počátku našeho století klavírními črtami blízkými světu, řekněme, Edvarda Griega. Impozantní cestou se ubíralo zrání klavírního slohu od těchto málo slibných školních začátků po jedinečný nenapodobitelný projev koncentrovaný nyní v Sonátě pro klavír z roku 1954! Do konce života zbývalo tehdy Bohuslavu Martinů pouhých pět let.

Jaroslav Mihule

Sleeve-note z CD Bohuslav Martinů: Komplete Piano Works (Emil Leichner), © Supraphon 2002, 3656-2 133

 

Prameny

« předchozí
ID 272 (záznam 1 / 0)
další »