Základní informace
Titul CZDvě skladby
Podtitul CZpro cembalo
Titul ENTwo Pieces
Podtitul ENfor harpsichord
Titul DEZwei Stücke
Podtitul DEfür Cembalo
Titul FRDeux pièces [auth.]
Podtitul FRpour clavecin [auth.]
KategorieKlávesové nástroje
PodkategorieCembalo, varhany, 2 klavíry
Halbreichovo číslo a přípona244
Části (věty)1. Lento; 2. Allegro con brio
Durata
Nástrojové obsazeníCemb
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Lacour, Marcelle de
Diplomatický přepis věnováníA | Marcelle de Lacour
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1935
Započetí kompozice06/1935
Dokončení kompozice06/1935
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Marcelle de Lacour
Lacour, Marcelle de
Datum premiéry05.03.1938
Místo premiéryPaříž, Société Nationale de Musique
Ansámbl
Uložení autografu
InstituceWienbibliothek
Místo uloženíVídeň
Současný vlastníkUniversal Edition, Vídeň
Poznámka k rukopisu
Vydání
Místo vydáníVídeň
VydavatelUniversal Edition
Rok vydání1962
CopyrightUniversal Edition, Vídeň
Poznámka
Poznámka
Informace

Bohuslav Martinů se setkal s cembalem v Paříži kolem r. 1935. Bylo to přirozené, protože přítomnost velké osobnosti Wandy Landowské, zakladatelky moderní cembalové Školy a inspirátorky nových děl pro tento nástroj, byla nepřehlédnutelná. Na druhé straně pravé cembalo se svými možnostmi lineární kresby a nové barevnosti, nespojené s romantickými asociacemi, jež sebou nesl klavír, jakoby přímo vyšlo vstříc potřebám tehdejších tvůrců. Martinů, vyzván či inspirován Marcelle Delacour, která vedla cembalovou výuku na pařížské konzervatoři, se na cembale pohybuje jako ryba ve vodě. Aniž by jakkoliv měnil svůj rukopis či se uchyloval v obsahu k travestiím baroka či klasiky, tvoří během roku 1935 ve svém „prvním cembalovém období" jednak „Dva kusy pro cembalo" a krátce poté perlu světové cembalové literatury „Koncert pro cembalo".

Dva kusy pro cembalo" jsou jakousi studií ke „Koncertu". Autor si zde vyzkoušel řadu postupů, které pak v koncertu uplatňuje, a současné vytvořil dva zcela autonomní obrazy. První, ja­ko by prolínal dva světy - rušnou a moderní Paříž, a vzpomínku na milovanou Vysočinu. Druhý - virtuózní tokáta - nezapře polkové inspirace a je jiskřivou ukázkou skvělého cembalového stylu Bohuslava Martinů.

„Druhé cembalové období" nastane ve Švýcarsku na sklonku skladatelova života, který tráví autor jako host P. Sachera nedaleko Basileje. Inspirátorkou je basilejská cembalistka Antoinette Vischer. Pro ni Martinů píše v roce 1958 „Sonátu". Bohužel už zná svou smrtelnou chorobu a svěřuje nyní cembalu úkol mnohem náročnější než dříve - jakýsi dopis na rozloučenou. Sonáta pro cembalo je jednovětá, ale zřetelně rozčleněná do tří částí. V první zní motivek „svolávání", dět­ských halekaček, ozve se úryvek polky i vážný hlas zvonů a znovu taneční rytmy. Krásným melodickým zpěvem začíná i končí druhá část, jejíž střed je klíčový pro obsah díla. Po něžné ukolébavce se ozve kratičký, sotva jednotaktový citát svatováclavského chorálu (takt 31), po něm už na větším úseku citát Dvořákova cellového koncertu (takt 35-38) - stálá marná touha a vyznání lásky vzdálené, nedosažitelné vlasti. Po krátkém přechodu následuje část třetí,"svolávání" se stává stále intenzivnějším, hlasů při­bývá, až na vrcholu téměř násilné přervání a rozloučení tichými akordy a ještě tišší vzpomínkou.

Poté co Martinů obohatil cembalovou literaturu tímto závažným dílem, napsal na žádost Antoinette Vischerové ještě „2 impromtus", krátké skizzy v tanečním rytmu, invenčně blízké pařížskému období.

 

Petr Šefl

Zuzana Růžičková: Cembalo/Harpsichord, © Nibiru 1998

 

 

Prameny

« předchozí
ID 167 (záznam 1 / 0)
další »