Obálka [NICE R.P ALPES-MARITIMES/13-15/20-12/1954]

Dec. 18 - 54.

Milý Karle:

Odvolávám všechny urážky, i s to ženitbou! Co se týče toho vydání , žádné neštěstí se nestalo, náhodou co jsi vydal jsou dobré věci. Jenom Concertino nemám rád.[1] To víš když skladba vyjde za 15 let od data napsání, že mám o ni podivné mínění. To ovšem není tvoje chyba.[2] Co se týče nedostatků mých partitur u nás to zase není moje chyba, v době když jsem dostával svoje autorské výtisky které jsem mohl domu poslat tak jste mně zase doma nehráli. Od Boosey + H. také jste už mohli míti vše co vydal ale smlouva zase zamrzla a ostatně když už jsme u toho já bych též rád věděl co tam radí a jaké já z toho budu míti výhody, nejen B+H a Praha. Ha! Poněvadž asi k smlouvě t.j. k podpisu nedojde tak si asi dělám zbytečné starosti. Teď tě zase zarmoutím. Co se týče těch nových skladeb které mi oznamuješ, totiž těch starých to je ta samá historie.[3] Na „Vzpouru“ se nepamatuji vůbec, nikdy jsem ji neviděl a je to asi slabinger. Co se týče „Kdo je nejmocnější“ to bys rozhodně mohl odložit až nebudeš opravdu nic míti. To samé o Motýlu který dupal ale už nedupá, to jsou vše staré krámy, na nichž nemám zájem.[4] Tantiemy stejně neuvidím a tak se nezlob že jsem někdy zahořklý. Jsem rád že jsem mohl pomoci naším ale já sám jsem též penízky potřeboval a ani napočítám co mi toho uteklo a utíká dosud[5]  protože material zde nejsou k mání. Teď co se týče těch věcí jež tam jsou, myslím že místo těch baletů by bylo lépe pořídit opis jiných věcí. Ovšem ne vydat!

Co se Motýla týče narazíš na Kiplingova nakladatele jako já, proto jsem toho nachal.[6]^,[7]

Je tam ku př. Kytice, která by šla dobře na trh kdyby byl k tomu jiný překlad, anglický nebo německý, ne francouzský.[8]Je tam Half-time jež je asi ve Filharmonii.[9] Je tam „Veseloherní overtura“ také asi ve Filce.[10] Když už jsi u baletů , nechalo by se udělat z Istar menší balet na půl hodiny.[11] Nové komposice bych vám případně dal kdybych uviděl honorář a i ten by musel jít třeba přes B+H. ne mně přímo! Rozumíš?[12] Co se Špalíčku týče je možno že se to vyplatí.[13] Také je tam I jednání „Divadla za branou“ což je balet! a mohl by býti proveden zvláště[14] - Ve Filce je ještě něco jako „Půlnoc“ , impresionistický zjev.[15] Zkrátka bych ti radil abys se do toho moc nehnal aby ti to zase ještě jednou nespadlo na hlavu.[16] Co ta kamarila[17] mluví o to se nestarej. Ku př. kdyby byla smlouva s B+H. mohli jste už dávno míti Giocosu a také oba klavírní koncerty.[18] Co se mých nevydaných skladeb týče ty stále opatruje B+H. a za každé provedení platí. Stále ještě nerozumím jak to je s tím půjčováním materialu za hranicemi. Schůze to sice mohla konečně povolit ale jak to prakticky budete dělat to mi není jasno.[19] Vysvětli mi to. Chápeš že ti nemohu dáti nějaký příkaz abys si cokoliv co je zde vydáno rozmnožil, vše co je tištěné je Copyright a to by na mě pěkně skočili! Divišovi pošlu lepší knihy a ty si vyber snoubenku sám.[20] Moc Tě zdravím a Veselé Vánoce i Nový Rok přeju. Tvůj B. Martinů

Také tam musí býti Svatební Košile, kterou jsem vyndal ze Špalíčka ? ? ?[21]^,[22]

[1] Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr, H 232, z roku 1933 vyšlo v pražském Melantrichu v roce 1949, tedy  po 16 letech (Halbreich, 2007, s. 322).

[2] Martinů byl často skeptický ke starším skladbám, navíc v situaci, kdy si je vzhledem k politickým poměrům nemohl prohlédnout a vyhodnotit jejich kvalitu. Karel Šebánek se zase usilovně snažil vydat kompozice, které měl v Československu k dispozici, jelikož bohužel správně tušil, že se situace může zhoršit a nakonec se Martinů díla přestala vydávat i hrát úplně. 

[3] Opět se vrací k průtahům se smlouvou s Boosey & Hawkes. 

[4] Baletní skicu Vzpoura, H 151, kterou Martinů dokončil v listopadu 1925, vydala v klavírním výtahu DILIA Praha až v roce 1969, stejně jako o rok dříve také jednoaktovou baletní komedii Kdo je na světě nejmocnější, H 133, z roku 1922 (Halbreich, 2007, s. 203 a 201). Celý jednoaktový balet Motýl, který dupal, H 153, z roku 1926, nebyl nikdy vytištěn, v Českém hudebním fondu vychází až v roce 1965 pouze kratší orchestrální suita z tohoto baletu (H 153A) (Halbreich, 2007, s. 205 a 284). Již 2. listopadu 1954 žádá Šebánek rodinu v Poličce: „Máte-li doma partitury baletů Vzpoura, Kdo je na světě nejmocnější a O motýlu, který dupal pošlete mi je, dám je opsat.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka).

[5] Po nekonečných letech, kdy byl Martinů ze strany československých institucí a úřadů obelháván a kdy nebyly dodržovány sliby ani legitimní smlouvy, měl zcela jistě skladatel k zahořklosti oprávněný důvod. Jediné finanční prostředky, které mohl ze svých smluv použít, byly ty, které se Šebánkovi opakovaně podařilo poukázat skladatelově rodině. 

[6] Věta je napsána rukou B. Martinů svisle na levém okraji první strany dopisu. 

[7] Předlohou zmíněného baletu Motýl, který dupal, H 153, byl text Rudyarda Kiplinga The Butterfly that Stamped ze sbírky Just so Stories. Martinů se o situaci s touto skladbou zmiňuje v dopise Miloši Šafránkovi ze 7. června 1958: „Uz jsem ti asi psal ze jsem nejednal s Kiplingem nybrz s jeho nakladatelem a ze oni mi povoleni neodepreli ale chteli jakysi poplatek, cimz ovsem muj zajem zmizel a jsem ostatne rad ze zmizel.“ (CBM, PBM Kmš 876). Hned 5. ledna 1955 sděluje Šebánek do Poličky, že vrací rukopisy partituru i klavírní výtah baletu Motýl, který dupal (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). A 16. ledna 1955 reaguje Martinů v dopise do Poličky: „Jsem rád že Karel vrátil Motýla to byl ztřeštěný a zbytečný nápad.“(CBM, PBM Kr 477). 

[8] Rozhlasová kantáta Kytice, H 260, vyšla v roce 1956 v Českém hudebním fondu (Halbreich, 2007, s. 450).

[9] Rondo pro velký orchestr Half-time, H 142, vydal Český hudební fond v následujícím roce 1955 (Halbreich, 2007, s. 254).

[10] Jedná se o Malou suitu z opery Veselohra na mostě, H 247A, kterou již v roce 1952 vydalo nakladatelství Boosey & Hawkes (Halbreich, 2007, s. 289).

[11] V roce 1961 vydává Český hudební fond 1. orchestrální suitu z baletu Istar, H 130A, a následujícím roce 2. orchestrální suitu z baletu Istar, H 130B, oba v úpravě Františka Bartoše (Halbreich, 2007, s. 282 a 283).

[12] Martinů evidentně již vůbec nevěří slibům československých nakladatelů a poskytnutí novějších kompozic podmiňuje výplatou prostřednictvím zahraničního vydavatelství, které je v případě neplnění smluv schopno své finance lépe vymáhat než skladatel sám jako soukromá osoba. 

[13] Druhá verze baletu Špalíček, H 214II, sice vyšla v Orbisu již v roce 1951 v klavírním výtahu Karla Šolce, partitura pak byla vydána v roce 1956 v DILIA (Halbreich, 2007, s. 218). 

[14] První jednání Divadla za branou, H 251, je baletní pantomima, jejíž orchestrální suitu vytvořil Miloš Říha a ta byla jako Commedia dell´arte, H 251A, vydána v Českém hudebním fondu v roce 1960 (Halbreich, 2007, s. 289–290).

[15] Jedná se o orchestrální cyklus Míjející půlnoc, H 131, z roku 1922.

[16] Na základě předchozích špatných zkušeností brzdí skladatel Šebánkův přílišný optimismus. 

[17] Text je špatně čitelný. Pravděpodobně se jedná o slovo „kamarila“, tedy skupinu ovlivňující významné osoby či funkcionáře. 

[18] Pravděpodobně má na mysli Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, a Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, které oba vyšly v roce 1960 u Českého hudebního fondu v Praze. Sinfonietta giocosa, H 282, vyšla v roce 1953 u Boosey & Hawkes (Halbreich, 2007, s. 296, 299 a 300). 

[19] Martinů se obrací na Karla Šebánka, jelikož zastává v Českém hudebním fondu funkci vedoucího oddělení, které má zprostředkovávat zápůjčky ze zahraničí (viz vlastnoručně vyplněný Osobní dotazník Ministerstva kultury 1955, pozůstalost K. Šebánka, CBM, nesign.).

[20] Publikace pro Aléna Diviše zmiňuje Martinů již v minulém dopise, o které se však jednalo, bohužel nepíše. Nápad s „oženěním“ K. Šebánka Martinů zavrhuje v tomto dopise už podruhé.

[21] Martinů odstranil z druhé verze baletu Špalíček, H 214 II, druhý obraz třetího jednání, tedy část Svatební košile (Halbreich, 2007, s. 215).

[22] Věta je napsána rukou B. Martinů svisle na levém okraji druhé strany dopisu.