| Diplomatický přepis dopisu | [Schönenberg, Pratteln] July 11. 58.
Mily Milosi :
Delam pro Sachera Catalog a tak jsem objevil jeste nekter mensi diskrepance. V prvni rade bych chtel osvetlit tu historii s Overturou co jsem mel napsat v Nice.[1] Uz jsem ti to poprel ale ty jsi trval na svem, tak se k tomu vracim. Nepamatuji se absolutne na nic takoveho ani ze by se to bylo hralo, udavas dokonce datum. Tak jsem perplex. Prece takova vec nemohla mi zmizet z mysli, za prve byl bych musel miti nejaky material orch., ktery bych byl musel zaplatit, a kam by se podela partitura. Take vzhedem k me davne nechuti psat Overtury mi to pripada nevysvetlitelne. Neminis tim snad tu Overturu k Sokolskemu sletu[2] jez se mi take nepodarila. Jinak at hledam jak chci nenalezam zadnych stop po tomto dile. Kde jsi to objevil? Dokonce ji jmenujes jako provedeni v Praze. Vyjasni mi to a rekni kde se partitura naleza, kdyz to hrali v 56 v Praze.[3]
Na druhe strane nejmenujes muj Charleston. ktery byl napsan pro Policskou mestskou kapelu, band, orchestroval ji ten Winter, kaplenik a holic a hrali ji na promenadnich koncertech, ktere byly kazdou sobotu pred radnici, a ovsem i k tanci a hlavne kdyz jsem prijel domu. A nebo ji nekde jmenujes?[4]
Jmenujes vojensky pochod z 1940 ale ten je jiste ztracen.[5]
Suitu ze Spalicku jsem nedelal ja, nybrz myslim Provaznik[6], ktery za to pobiral asi tantiemy a neudelal nic jineho nez to vzal z Materialu vzdy odkud a kam.[7]
Ted k tem omylum. La Rhapsodie ma sice Leduc ale nikdy ji nevydal. To je ostatne ta komposice jez se jmenovala nejdrive La Symfony, pak Allegro Symf, a nakonec Rhapsodie. ???? ??[8]
Jsi si jist ze Invence byly provedeny poprve v Praze a ne v Benatkach? Nebot byly vlastne objednany na Festival v Benatkach.[9]
Concerto Grosso, proc jsi vymazal Universal Ed? Je to tam vydano. Nemelo to provedeni v Europe pred Bostonam?[10]
Invence jsou z 1934.[11]
Double concerto zase jsi vyndal Bossey Hawkes. Rovnez i u 1ni a 2he symf.
To je vse B. H.[12]
4ta symf. musi byti 1945 a ne 1946, kdyz byla ve Fila 30. 11 1945[13]
Toccata je B. H.[14]
Concertino musi byti 1936 preklepnuto.[15]
Sinfonietta ne Sifonietta, preklep.
Koncert pro cello s orch. musi byti asi 1937-8-, schazi datum.[16]
2hy klav, koncert (Firkusny) je treti a ne druhy.[17]
Kde je partitura toho dechoveho Sextettu z 1929? S kla-
virem.[18]
2ha Sonata pro housle, nejsem jist ze je to Salabert. Mozna Eschig.[19]
Ten 7my kvartet je vydan u Southern Music Publ. Prave vysel.[20]
Estampes jsou tam take . a Bergerettes.[21]
Jak vidim zaradili jste ten divoky kvartet jako Nr 5. Vlastne ti tam schazi.[22]
Klav, veci jsem neprohlizel.
Mas tam zvlastni rubriku pro cello a klavir ale Sonaty jsou jmenovany jinde.
Pisne na text Florina neexistuji, spatne informace.[23]
Polni mse, neuvadis J. Muchu.[24]
Slzy noze. Kde je partitura, myslim ze ji mel Sebas. ????? ??[25]
Locandiera dle textu Carlo Goldoni[26]
Ten Pensonat Kroeshlove je Revue de Cuisine????[27]
Polovinu tech skladeb neznam. Mam dojem ze bys mel C talog rozdelit na dve casti a sice skladeb vydanych a nebo rukopisnych ale zavaznych a na druhou cast nevydanych a tech hrichu mladi a nebo ztracenych. Bylo to prehlednejsi.[28]
Catalog uz sam sebou je mohutna prace. Bravo.
Doufam ze pekne uzivas prazdnin a tak te s timhle vyrusuji ale nenech se.
Az se vratis do Prahy podivej se co se deje v Dilia, jak pokracuji se Juliettou.[29]
A jaky je jejich nazor (diskretne) o Locandieru.[30]
Ty Harpsichordove kousky mi nech opsat a posli sem.[31]
Moje adresa od 1 srpna je B. M. % Michel Leger Ave Lehoux, La Baule, Loire Atl.
od 1 zari v Nice. 17 bis Boulv. Mont-Boron. Nice A. M.[32]
Mnoho zdravim
tvuj
Bohouš
Jeste maly detail ktery jsem zapomnel.
Ta po staleti prikryta freska Vzkriseni Str 388, je na tvoji zodpovednost. Nemyslim ze to byl tento obraz ktery Huxley popisuje jako div sveta.[33] Myslym ze to byla ta Madona z Urbino.[34] Take Arezzo neni blizko u St Sep. nybrz je to Urbino[35]
Arezzo je hodne vzdalene. Zkontroluj.[36]
Jeste by mne zajimalo neco, na co jsi mi neodpovedel. Zminujes se pri Incatacich o programu z Edinburgu a citujes cast ale to hlavni co jsem do programu napsal vynechavas. a nebo to nebylo v programu.[37]
Totiz to ze jakmile skladatel polozi svuj motiv nebo thema nebo tu cellule na papir najednou vse podleha jinym zakonum nez citovym, popisnym a nebo i jinym treba socialni (a i technickym). Nebylo tohle rozvedeno v programu?[38]
Pri tom smyslu zivota a programu poslednich del jsem ti psal ze jsem zacal moralisovat, (Vzhledem k tomu co vidime okolo sebe dnes na svete, to jsem nepsal ale myslel,) o tom se jaksi zminujes ale nezminujes se ze jsem brzo po tom dopise ti psal ze mne to moralizovani uz preslo.[39]
Tedy jako nechci zlepsiti svet.
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Ouverture, H 345, kterou Martinů složil v listopadu 1953 v Nice, dedikace „Parent Association of the High School of Music and Art in New York“ (srov. Halbreich, 2007, s. 261–262).
[2] Slavnostní ouverturu k sokolskému sletu, H 211, zkomponoval Martinů v říjnu 1931 v Paříži. Dílo premiéroval František Stupka s Českou filharmonií 3. července 1932 v Praze (srov. Halbreich, 2007, s. 257).
[3] Halbreich další provedení neuvádí.
[4] Martinů má pravděpodobně na mysli svou ranou kompozici Foxtrot narozený „Na růžku“, H 123bis, kterou napsal mezi rokem 1919 a květnem 1920. Originál této klavírní skladby se ztratil, dochovala se jen úprava Josefa Vintera pro poličskou dechovou hudbu (srov. Halbreich, 2007, s. 398).
[5] Vojenský pochod, H 280, napsal Martinů 1940 v Paříži, dílo se ztratilo (srov. Halbreich, 2007, s. 259).
[6] Anatol Provazník (1887–1950), český hudební skladatel a varhaník
[7] Stejnou suitu zmiňuje také v dopise Karlu Šebánkovi ze dne 13. září 1958 (srov. CBM, PBM Kkš 1046).
[8] La Rhapsodie (Allegro symphonique), H 171, dokončena 14. května 1928 v Paříži a vydána v roce 1961 nakladatelstvím Bärenreiter v Kasselu (srov. Halbreich, 2007, s. 256).
[9] Invence, H 234, premiéroval O. Piccardi v září 1934 na Biennale v Benátkách (srov. Halbreich, 2007, s. 258).
[10] Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263, premiéroval S. Kusevickij a Boston Symphony Orchestra 14. listopadu 1941 v Bostonu, další provedení se uskutečnilo 7. listopadu 1947 v Basileji. Skladba byla vydána ve vídeňské Universal Edition v roce 1948 (srov. Halbreich, 2007, s. 272).
[11] Invence, H 234. Tento údaj sdělil Martinů Šafránkovi již 16. února 1935 v soupisu děl, který byl součástí dopisu (srov. CBM, PBM Kmš 720).
[12] Všechny tři jmenované skladby byly vydány u Boosey & Hawkes – Dvojkoncert, H 271, v roce 1946, Symfonie č. 1, H 289, a Symfonie č. 2, H 295, v roce 1947 (srov. Halbreich, 2007, s. 231, 233, 275).
[13] Symfonii č. 4, H 305, komponoval Martinů od 1. dubna do 14. června 1945. Premiéru díla řídil 30. listopadu 1945 ve Philadelphii E. Ormandy (program koncertu, CBM fond Miloše Šafránka).
[14] Skladba Toccata e due canzoni, H 311, z roku 1946 byla vydána u Boosey & Hawkes v roce 1952 (srov. Halbreich, 2007, s. 278–279).
[15] Martinů má pravděpodobně na mysli Concertino pro klavír a orchestr, H 269, z roku 1938 (srov. Halbreich, 2007, s. 297).
[16] Martinů má na pravděpodobně na mysli druhou verzi Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 II, z roku 1939 (srov. Halbreich, 2007, s. 312).
[17] Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, který Martinů píše v období 9. dubna 1947 až 10. března 1948, je dedikován Rudolfu Firkušnému (srov. Halbreich, 2007, s. 299).
[18] Jedna se o Sextet pro dechy a klavír Es dur, H 174, z roku 1929. V současnosti je autograf uložen v CBM.
[19] Sonata č. 2, H 208, z roku 1931 byla vydána u R. Deisse v Paříži v roce 1932, v současnosti vlastní vydavatelská práva Durand-Salabert-Eschig Paříž (srov. Halbreich, 2007, s 335–336).
[20] Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314, z roku 1947 vyšel v Southern Music Publishing v New Yorku v roce 1958 (srov. Halbreich, 2007, s. 369).
[21] Obě jmenované skladby vyšly u Southern Music Publishing v New Yorku – Estampes (Rytiny), H 369, v roce 1962 a Bergerettes, H 275, v roce 1963 (srov. Halbreich, 2007, s. 267, 353).
[22] Jedná se o Smyčcový kvartet č. 5 g moll, H 268, z roku 1938 (srov. Halbreich, 2007, s. 365).
[23] Theo Florin (vlastním jménem Theodor Herkel, 1908–1973), slovenský básník. Jaroslav Mihule uvádí jméno Thea Florina v poznámce související s premiérou Smyčcového kvartetu č. 6, H 312, z roku 1946: „Referuje o tom šifra H. W. (Washington) ve Svobodných novinách z 28. března 1947; v noticce je rovněž zmínka, že ,nyní komponuje Martinů písně na slova slovenského basníka Theo Florina‘.“ (srov. Mihule, 2002, s. 571). Halbreichův katalog děl jméno Thea Florina u žádného z Martinů děl neuvádí (srov. Halbreich, 2007). Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314, premiérovalo Krollovo kvarteto v únoru 1949 v New Yorku (srov. Halbreich, 2007, s. 369).
[24] Polní mše, H 279, na text Jiřího Muchy (srov. Halbreich, 2007, s. 451).
[25] Slzy nože, H 169, z roku 1928, v současnosti je autograf uložen v CBM.
[26] Libreto opery Mirandolina, H 346, napsal Martinů dle hry Carla Goldoniho La locandiera (srov. Halbreich, 2007, s. 179).
[27] Kuchyňská revue, H 161, vychází z textu Jarmily Kröschlové Kuchyňská revue aneb Pokušení svatouška hrnce (srov. Halbreich, 2007, s. 207).
[28] Šafránek rozdělil seznam skladeb na dvě části: „Katalog mladistvých skladeb“ (Šafránek, s. 346–350) a „Úplný systematický katalog děl B. Martinů“ (Šafránek, 1961, s. 351–375).
[29] Opera Julietta, H 253, byla vydána nakladatelstvím DILIA v Praze v roce 1959 (srov. Halbreich, 2007, s. 165).
[30] Opera Mirandolina, H 346, nevyšla u DILIA v Praze, ale u Bärenreiter v Kasselu v roce 1959 (srov. Halbreich, 2007. s. 179).
[31] Martinů měl patrně na mysli Deux pièces, H 244, z roku 1935 (Halbreich, 2007, s. 425).
[32] Skladatel aktualizoval své budoucí adresy pro korespondenci.
[33] Studiu děl Aldouse Huxleye se Martinů soustavněji věnoval o prázdninách roku 1945. Martinů knihovna obsahovala mj. Huxleyho Music at night (CBM, PBM B 46) a Time Must Have a Stop (srov. Mihule, 2002, s. 349). Šafránek komentoval skladatelova expcerpta: „Je to 14 velkých stran, hustě a drobným písmem popsaných, ponejvíce anglické výňatky z četby (Aldous Huxley, Einstein aj.), ale také české osobní poznámky.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 267). Mihule zmiňoval zachovaná excerpta Huxleyeho The New Romanticism a Music at Nigt (srov. Mihule, 2002, s. 363).
[34] Aldous Huxley označuje za nejúžasnější obraz na světě fresku Vzkříšení renesančního mistra Piera della Francesca (srov. Huxley, Best picture. In: John Pope-Hennessy: The Piero della Francesca Trail. New York, 2002).
[35] Šafránek k tomuto ve své publikaci uvádí: „Vysoké étos, monumentální objektivitu renesančního malíře a jeho lidskost pocítil Martinů jako zjevení, když v dubnu 1954 cestoval pro potěšení zemí, kterou si obzvláště zamiloval. V překrásné jarní pohodě objížděl vozem vnitrozemí Itálie a z Perruggiea zabočil údolím Tibery do Borgo San Sepolcro. V zastrčeném vesnickém obecním domě byla tam po staletí přikryta omítkou freska Vzkříšení od Piera della Francesca, od něhož v blízkém Arezzu je osm slavných fresek podle legendy o sv. KřítiKříži. Byla to přirozená, samozřejmá a prostá velikost, jíž dílo Piera della Francesca na Martinů silně zapůsobilo. […] V duševní pohodě, v jaké se v tu chvíli nalézá, odpoután od běžných starostí a šťasten tím, co ho obklopovalo, nikdo více než Martinů nemohl být přístupen duchovní dokonalosti umělce, který suverénně ovládá všechno, čeho se dotkne a co chce vyjádřit. Legenda o sv. Kříži, sujet na výsost náboženský, přemění se v díle Francescově ve zbožnění toho, co je v člověku obdivuhodné. […] Proto zvolil fresky z kůru kostela sv. Františka v Arezzu za moto orchestrální skladby, již nazval Fresky Piero della Francesca.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 321).
[36] Mihule uvádí: „Od konce února do poloviny března Martinů pracoval na velké symfonické skladbě, která svými rozměry, stavbou i myšlenkovou závažností navazovala na tradici jeho třívětých symfonií. […] Vznikly Fresky Piera della Francesca (v rukopisu nazvané francouzsky Les Fresques de Piero della Francesca. En 3 mouvements a datované na konci Nice – April 13 – 1955). Na uměleckou velkost a hloubku Pierových fresek, kterými proslul chrám San Francesco v Arezuu, ho upozornil při jednom prázdninovém zastavení v Cassis Rudolf Kundera. V dubnu 1954 se Martinů do Arezza vydává a o rok později již převtěluje toto zjevení do tónů; první část Fresek byla uzavřena dvacátéhodvacátého března 1955.“ (srov. Mihule, 2002, s. 477).
[37] Koncert pro klavír a orchestr č. 4 („Incantatation“), H 358, který byl premiérován v Edinburghu 30. srpna 1957 Rafaelem Kubelíkem a Rudolfem Firkušným (srov. Halbreich, 2007, s. 300). Šafránek ve své publikaci k edinburskému provedení uvádí: „Skladatel zde také překvapil svým komentářem v programech edinburgského festivalu, v němž s neobvyklou otevřeností označil toto své dílo jako ,jeden z projevů znepokojivého hledání pravdy a smyslu života a zároveň hold hudbě, která je hudebníkovi útočištěm, silou a nástrojem zápasu‘.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 323).
[38] V programovém textu k premiéře v New Yorku v roce 1956 skladatel napsal: „Ale v okamžiku, kdy [skladatel] získá kontrolu melodie (a ovšem kontrolu podstaty a formy) a dá ji na papír, začne cosi ve zcela rozdílném řádu. Melodie získá hudební oprávnění a emocionální impuls přestane být důležitý. Hudba má jiné zákony. V průběhu kompozice se může v soukromém životě umělcově přihodit dramatický nebo tragický akcident nebo umělec může dospět k mnohem hlubšímu pojetí lidského osudu nebo víry, ale jakmile je toto drama exponováno v hudbě, stane se částí formální výstavby hudebního díla. Smysl […] je přemístěn a soustředěn k hudebnímu problému formy. Ale otázka ,co tedy skladbou míníte?‘ mohla by skladatele uvést spíše do rozpaků, poněvadž stále věří, že hudba má mluvit za sebe sama.“ (Šafránek, 1966, s. 298).
[39] O tom, že přestal „moralisovat“, se zmiňoval již v posledním dopise.
|