Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg - Pratteln
Poznámka k lokaci odeslání[Schönenberg]
Datum odeslání11.07.1958
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
Jazykčeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kmš 879
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 879
Signatura v IBMŠafM 1958-07-11
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahŽádnou ouverturu v Nice nenapsal; Ouvertura k sokolskému sletu se mu nepodařila; Charleston /?/ napsal pro poličskou městskou kapelu, orchestroval "ji" kapelník a holič Vintr, "hráli ji na promenádních koncertech, které byly každou sobotu před radnicí, a ovšem i k tanci a hlavně když jsem přijel domů"; "vojenský pochod" z 1940 je jistě ztracen; suitu ze Špalíčku dělal Provazník; dále stručné zmínky o skladbách: Rapsodie-Symfonie-Allegro symfonique, Invence, Concerto grosso, Dvojkoncert, 1., 2. a 4.symfonie, Toccata e due canzoni, Concertino 1936, /1./ koncert pro violoncello a orchestr, 2. a 3.klavírní koncert, Dechový sextet s klavírem, 2.houslová sonáta, 5. a 7.smyčc. kvartet, Polní mše, Slzy nože, Mirandolina; "Písně na texty Florina neexistují"; Penzionát Kröschlové je Revue de cuisine ?; navrhuje rozdělit katalog jeho skladeb do částí "závažné" a "hříchy mládí"; jak pokračuje DILIA s Juliettou a mají zájem o Mirandolinu ?; žádá o opis "clavesinových kousků"; adresa od 1.8.: c/o Michel Leger Ave Lehoux, La Baule, Loire Atl.; od 1.9. znovu v Nice, 17 bis Boulv. Mont-Boron, Nice, A.M.; v citaci MŠ z edinburghského programu Inkantací chybí, "že jakmile skladatel položí svůj motiv nebo téma nebo tu cellule na papír, najednou vše podléhá jiným zákonům než citovým, popisným anebo jiným, třeba sociálním (a i technickým)"; jako vždy, nechce moralizovat a zlepšit svět.
Diplomatický přepis dopisu

[Kmš 879; BASEL 2 BRIEFVERSANG, 17-18, 14.VII, 1958]

 

July 11. 58.

Mily Milosi :

Delam pro Sachera Catalog a tak jsem objevil jeste nektere mensi DIskrepance. V prvni rade bych chtel osvetlit tu historii s Overturou co jsem mel napsat v Nice.[1] Uz jsem ti to poprel ale ty jsi trval na svem,tak se k tomu vracim. nepamatuji se absolutne na nic takoveho ani ze by se to bylo hralo, udavas dokonce datum. Tak jsem perplex. Prece takova vec nemohla mi zmizet z mysli, za prvr byl bych musel miti nejaky material orch., ktery bych byl musel zaplatit, a kam by se podela partitura.Take vzhedem k me davne nechuti psat Overtury mi to pripada nevysvetlitelne. Neminis tim snad tu Overturu k Sokolskemu sletu[2] jez se mi take nepodarila. Jinak at hledam jak chci nenalezam zadnych stop po tomto dile. Kde jsi to objevil? Dokonce ji jmenujes jako provedeni v Praze. Vyjasni mi to a rekni kde se partitura naleza,kdyz to hrali v 56 v Praze.[3]

 

Na druhe strane nejmenujes muj Charleston. ktery byl napsan pro Policskou mestskou kapelu,band, orchestroval ji ten Winter,kapelnik a holic a hrali ji na promenadnich koncertech,ktere byly kazdou sobotu pred radnici, a ovsem i k tanci a hlavne kdyz jsem prijel domu. A nebo ji nekde jmenujes?[4]

Jmenujes vojensky pochod z 1940 ale ten je jiste ztracen.[5]

Suitu ze Spalicku jsem nedelal ja, nybrz myslim Provaznik, ktery za to pobiral asi tantiemy a neudelal nic jineho nez to vzal z Materialu vzdy odkud a kam.[6]

 

ted k tem omylum. La Rhapsodie ma sice Leduc ale nikdy ji nevydal.To je ostatne ta komposice jez se jmenovala nejdrive La Symfony, pak Allegro Symf, a nakonec Rhapsodie. ???? ?? [7]

jsi si jist ze Invence byly provedeny poprve v Praze a ne v Benatkach? Nebot byly vlastne objednany na Festival v Benatkach.[8]

Concerto Grosso, proc jsi vymazal Universal Ed? Je to tam vydano. Nemelo to provedeni v Europe pred Bostonam?[9]

[10]Invence jsou z 1934.[11]

Double concerto zase jsi vyndal Bossey Hawkes. Rovnez i u 1ni a 2he symf.

                                               To je vse B. H.[12]

4ta symf. musi byti 1945[13] a ne 1946, kdyz byla ve Fila 30.11 1945[14]

Toccata je B. H.[15]

[16]Concertino musi byti 1936 preklepnuto.[17]

Sinfonietta ne Sifonietta,preklep.

Koncert pro cello s orch.musi byti asi 1937-8-,schazi datum.[18]

[19]2hy klav, koncert (Firkusny) je treti a ne druhy. [20]

Kde je partitura toho dechoveho Sextettu z 1929? S klavirem.[21]

 

2ha Sonata pro housle, nejsem jist ze je to Salabert. Mozna Eschig.[22]

[23]Ten 7my kvartet je vydan u Southern[24] Music Publ. Prave vysel.[25]

Estampes jsou tam take . a Gergerettes.[26],[27]

Jak vidim zaradili jste ten divoky kvartet jako Nr 5.[28] Vlastne ti tam schazi.[29]

Klav, veci jsem neprohlizel.

Mas tam zvlastni rubriku pro cello a klavir ale Sonaty jsou jmenovany jinde.

 

Pisne na text Florina neexist, spatne informace.[30]

Polni mse ,neuvadis J. Muchu.[31]

Slzy noze. Kde je partitura,myslim ze ji mel Sebas. ????? ??[32]

Locandiera dle textu Carlo Goldoni[33]

 

Ten Pensonat Kroeshlove je Revue de Cuisine????[34]

 

Polovinu tech skladeb neznam. Mam dojem ze bys mel C talog rozdelit na dve casti a sice skladeb vydanych a nebo rukopisnych ale zavaznych a na druhou cast nevydanych a tech hrichu mladi a nebo ztracenych. Bylo to prehlednensi.

[35]Catalog uz sam sebou je mohutna prace. Bravo.

Doufam ze pekne uzivas prazdnin a tak te s timhle vyrusuji ale nenech se.

 

Az se vratis do Prahy podivej se co se deje v Dilia ,jak pokracuji se Juliettou.[36]

A jaky je jejich nazor(diskretne) o Locandieru.[37]

Ty Harpsichordove kousky mi nech opsat a posli sem.[38]

 

Moje adresa od 1 srpna je B. M. % Michel Leger Ave Lehoux, La Baule, Loire Atl.

                                   od 1 zari v Nice. 17 bis Boulv. Mont-Boron. Nice A. M.

 

Mnoho zdravim

tvuj

Bohouš

 

Jeste maly detail ktery jsem zapomnel.

Ta po staleti prikryta freska Vzkriseni Str 388, je na tvoji zodpovednost. nemyslim ze to byl tento obraz ktery Huxley popisuje jako div sveta.[39] Myslim ze to byla ta Madona z Urbino.[40] Take Arezzo neni blizko u St Sep. nybrz je to Urbino[41]

 

Arezzo je hodne vzdalene.      Zkontroluj.[42]

 

Jeste by mne zajimalo neco, na co jsi mi neodpovedel. Zminujes se pri Incatacich o programu z Edinburgu a citujes cast ale to hlavni co jsem do programu napsal vynechavas. a nebo to nebylo v programu.[43],[44]

totiz to ze jakmile skladatel polozi svuj motiv nebo thema nebo tu cellule[45] na papir najednou vse podleha jinym zakonum nez citovym, popisnym a nebo i jinym treba socialnim ( a i technickym). Nebylo tohle rozvedeno v programu?[46]

 

Pri tom smyslu zivota a programu poslednich del jsem ti psal ze jsem zacal moralisovat, ( Vzhledem k tomu co vidime okolo sebe dnes na svete,to jsem nepsal ale myslel, ) o tom se jaksi zminujes ale nezminujes se ze jsem brzo [47]po tom dopise ti psal ze mne to moralizovaniuz preslo.

            [48]Tedy jako nechci zlepsiti svet.

 

Věcné poznámky k DP

[1] Ouvertüre, H 345, kterou Martinů složil v listopdu 1953 v Nice. Jedna se o osmi minutovou skladbu dedikovanou „Parent Association of the High School of Music and Art in New York“ (srov. Halbreich, 2007, s. 261–262).

[2] Slavnostní ouvertura k sokolskému sletu, H 211 zkomponoval Martinů v říjnu 1931 v Paříži. Dílo premiéroval František Stupka s Českou filharmonií, 3. července 1932 v Praze. (srov. Halbreich, 2007, s. 257).

[3] Posledních pět vět přeškrtnuto tužkou pravděpodobně cizí rukou.

[4] Martinů ma pravděpodobně na mysli svou ranou kompozici Foxtrot narozený „Na růžku“, H 123bis, kterou napsal mezi rokem 1919 a květnem 1920. Original této klavírní skladby se ztratil, dochovala se úprava Josefa Vintera pro poličskou dechovou hudbu (srov. Halbreich, 2007, s. 398).

[5] Militärmarsch, H 280 píše Martinů 1940 v Paříži, dílo se ztratilo (srov. Halbreich, 2007, s. 259).

[6] Stejnou suitu zmiňuje také v dopise Šebankovi ze dne 13. září 1958: „Tu Suitu ze Spalicku neznam a nikdy jsem ji nevidel; dysi hraji nejakou upravu od Provaznika, je to ta sama? Ta dobra nebyla.“ (CBM, PBM Kkš 1046).

[7] Skladba La Rhapsodie (Allegro symphonique), H 171 byla dokončena 14. května 1928 v Paříži a vydana nakladatelstvím Bärenreiter v Kasselu (srov. Halbreich, 2007, s. 256).

[8] Inventions, H 234 premiéroval O. Piccardi v zaří 1934 na Biennale v Benatkach (srov. Halbreich, 2007, s. 258).

[9] Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263 premiéroval S. Koussewitzky a Boston Symphony Orchestra 14. listopadu 1941, další provedení se uskutečnilo 7. listopadu 1947 v Basileji. Skladba byla vydana ve vídeňské Universal Edition v roce 1948 (srov. Halbreich, 2007, s. 272).

[10] Na levém okraji dopisu tužkou pravděpodobně cizí rukou „odškrtnutí“.

[11] Inventions, H 234 Martinů píše v lednu 1934, premiéroval ji O. Piccardi v zaří 1934 na Biennale v Benatkach (srov. Halbreich, 2007, s. 258).

[12] Všechny tři jmenované skladby byly vydany u Boosey & Hawkes – Double Concert, H 271 v roce 1946, Symfonie č. 1, H 289 a Symfonie č. 2, H 295 v roce 1947 (srov. Halbreich, 2007, s. 231, 233, 275).

[13] Podtrženo tužkou pravděpodobně cizí rukou.

[14] Symfonii č. 4, H 305 komponoval Martinů 1. dubna do 14. června 1945. Premiéru díla řídil 30. 11. 1945 ve Philadelphii E. Ormandy (srov. Halbreich, 2007, s. 238).

[15] Skladba Toccata e due canzoni, H 311 z roku 1946 byla vydana u Boosey & Hawkes v roce 1952 (srov. Halbreich, 2007, s. 278–279).

[16] Na levém okraji dopisu tužkou pravděpodobně cizí rukou „odškrtnutí“. Za slovem býti vepsáno tužkou pravděpodobně cizí rukou špatně čitelné „pros“.

[17] Martinů ma pravděpodobně na mysli Concertino pro klavír a orchestr, H 269 z roku 1938 (srov. Halbreich, 2007, s. 297).

[18] Martinů ma na pravděpodobně na mysli druhou verzi Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 II z roku 1939 (srov. Halbreich, 2007, s. 312).

[19] Na levém okraji dopisu tužkou pravděpodobně cizí rukou „odškrtnutí“.

[20] Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, který Martinů píše v období 9. dubna 1947 až 10. března 1948, je dedikovan Rudolfu Firkušnému (srov. Halbreich, 2007, s. 299).

[21] Jedna se o Sextet pro dechy a klavír  Es-Dur, H 174 z roku 1929. V současnosti je autograf uložen v Pamatníku Bohuslava Martinů v Poličce.

[22] Sonata č. 2, H 208 z roku 1931 byla vydana u R. Deisse v Paříži v roce 1932, v současnosti vlastní vydavatelska prava Durand-Salabert-Eschig Paříž. (srov. Halbreich, 2007, s 335-336).

[23] Na levém okraji dopisu tužkou pravděpodobně cizí rukou na úrovni dvou řádků kulatá závorka.

[24] Písmeno „r“ vepsáno tužkou pravděpodobně cizí rukou.

[25] Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314 z roku 1947 vyšel v Southern Music Publishing v New Yorku v roce 1958 (srov. Halbreich, 2007, s. 369).

[26] Obě jmenované skladby vyšly u Southern Music Publishing v New Yorku – Estampes (Rytiny), H 369 v roce 1962 a Bergerettes, H 275 v roce 1963 (srov. Halbreich, 2007, s. 267, 353).

[27] Písmeno „G“ opraveno tužkou pravděpodobně cizí rukou na „B“.

[28] Podtrženo tužkou pravděpodobně cizí rukou.

[29] Patrně se jedná  o Smyčcový kvartet č. 5 g-moll, H 268 z roku 1938 (srov. Halbreich, 2007, s. 365).

[30] Jaroslav Mihule uvadí jméno Thea Florina v poznamce související s premiérou Smyčcového kvartetu  č. 6, H 312 z roku 1946: „Referuje o tom šifra H. W. (Washington) ve Svobodných novinach z 28. března 1947; v noticce je rovněž zmínka, že ´nyní komponuje Martinů pís­ně na slova slovenského basníka Theo Florina´". (srov. Mihule, 2002, s. 505). Halbreichův katalog děl jméno Thea Florina však u žadného z Martinů děl neuvadí  (srov. Halbreich, 2007).

[30] Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314 premiérovalo Krollovo kvarteto v únoru 1949 v New Yorku. (srov. Halbreich, 2007, s. 369)

[31] Jedna se o Polní mši, H 279 na text Jiřího Muchy (srov. Halbreich, 2007, s. 451).

[32] Jedna se o Slzy nože, H 169 z roku 1928, v současnosti je autograf uložen v Pamatku Bohuslava Martinů v Praze (srov. Halbreich, 2007, s. 145).

[33] Libreto opery Mirandolina, H 346 píše Martinů sam na text Carla Goldoniho La Locandiera (srov. Halbreich, 2007, s. 179).

[34] Martinů Kuchyňska revue, H 161 vychazí z textu Jarmily Kröschlové Kuchyňska revue aneb Pokušení svatouška hrnce (srov. Halbreich, 2007, s. 207).

[35] Na levém okraji dopisu tužkou pravděpodobně cizí rukou „odtržítko“.

[36] Juliette, H 253 byla vydana nakladatelstvím DILIA v Praze v roce 1959 (srov. Halbreich, 2007, s. 165).

[37] Opera Mirandolina, H 346 nevyšla u DILIA v Praze, ale u Bärenreiter v Kasselu v roce 1959 (srov. Halbreich, 2007. s. 179).

[38] Pro čembalo Martinů píše: Deux pièces, H 244  z roku 1935, Promenades pro flétnu, housle a čembalo, H 274 z roku 1939 a Sonate, H 368 z roku 1958 a Deux impromptus, H 381 (Halbreich, 2007, s. 425).

[39] Studiu děl Aldouse Huxleye se Martinů soustavněji věnuje o prazdninach roku 1945, Mihule zmiňuje zachovana excerpta Huxleyeho The New Romanticism a Music at Nigt (srov. Mihule, 2002, s. 363), Šafranek k tomu dodava: „Je to 14 velkých stran, hustě a drobným písmem popsaných, ponejvíce anglické výňatky z četby (Aldous Huxley, Einstein aj.), ale také české osobní poznamky.“ (srov. Šafranek, 1961, s. 267). Martinů knihovna také obsahovala Huxleyho Time Must Have a Stop (srov. Mihule, 2002, s. 349).

[40] Aldous Huxley označuje za nejpůsobivější obraz fresku Vzkříšení (Resurrezione) renesančního malíře Piera della Francesca (1416/1417-1492): „A natural, spontaneous and unpretentious grandeur – this is the leading quality of all Pierro's work.“(Aldous Huxley. Best picture. In: Aldous Huxley. Along the Road. London: Chatto & Windus, 1948, s. 181.

[41] Šafranek k tomuto ve své publikaci uvadí: „Vysoké étos, monumentalní objektivitu renesančního malíře a jeho lidskost pocítil Martinů jako zjevení, když v dubnu 1954 cestoval pro potěšení zemí, kterou si obzvlaště zamiloval. V překrasné jarní pohodě objížděl vozem vnitrození Italie a z Perruggiea zabočil údolím Tibery do Borgo San Sepolcro. V zastrčeném vesnickém obecním domě byla tam po staletí přikryta omítkou freska Vzkříšení od Piera della Francesca, od něhož v blízkém Arezzu je osm slavných fresek podle legendy o sv.  Kříži. Byla to přirozena, samozřejma a prosta velikost, jíž dílo Piera della Francesca na Martinů silně zapůsobilo. […] V duševní pohodě, v jaké se v tu chvíli naléza, odpoutan od běžných starostí a šťasten tím, co ho obklopovalo, nikdo více než Martinů nemohl být přístupen duchovní dokonalosti umělce, který suverénně ovlada všechno, čeho se dotkne a co chce vyjadřit. Legenda o sv. Kříži, sujet na výsost naboženský, přemění se v díle Francescově ve zbožnění toho, co je v člověku obdivuhodné. […] Proto zvolil fresky z kůru kostela sv. Františka v Arezzu za moto orchestralní skladby, již nazval Fresky Piero della Francesca.“ (srov. Šafranek, 1961, s. 321).

[42] Mihule uvadí: „Od konce února do poloviny března Martinů pracoval na velké symfonické skladbě, ktera svými rozměry, stavbou i myšlenkovou zavažností navazovala na tradici jeho třívětých symfonií. […] Vznikly Fresky Piera della Francesca (v rukopisu nazvané francouzsky Les Fresques de Piero della Francesca. En 3 mouvements a datované na konci Nice – April 13 – 1955). Na uměleckou velkost a hloubku Pierových fresek, kterými proslul chram San Francesco v Arezuu, ho upozornil při jednom prazdninovém zastavení v Cassis Rudolf Kundera. V dubnu 1954 se Martinů do Arezza vydava a o rok později již převtěluje toto zjevení do tónů; první čast Fresek byla uzavřena dvacatého března 1955.“ (srov. Mihule, 2002, s. 477).

[43] Jedna se o Koncert pro klavír a orchestr č. 4 („Incantatation“), H 358, který byl premiérovan v Edinburghu 30. srpna 1957 Rafaelem Kubelíkem a Rudolfem Firkušným (srov. Halbreich, 2007, s. 300). Šafranek ve své publikaci k edinburgskému provedení uvadí: „Skladatel zde také překvapil svým komentařem v programech edinburgského festivalu, v němž s neobvyklou otevřeností označil toto své dílo jako ´jeden z projevů znepokojivého hledaní pravdy a smyslu života a zaroveň hold hudbě, ktera je hudebníkovi útočištěm, silou a nastrojem zapasu´.“ (srov. Šafranek, 1961, 323).

[44] Poslední dvě věty přeškrtnuté tužkou pravděpodobně cizí rukou.

[45] Má zde na mysli motivické buňky.

[46] Martinů ma na mysli rukopisy, které Šafránek zveřejnil později v knize Bohuslav Martinů: Domov, hudba a svět. (Praha, 1966). V subkapitole nazvané Zápisník z New Yorku 1945  Martinů píše mj: „Motiv je buňka (B. M.: cellule) sama o sobě, ale ve skladbě má náhle jinou funkční činnost.Prostředí má jistě vliv, ale nemůže změnit myš v kočku.“ (Srov. Bohuslav Martinů, 1966, s. 206.) 

[47] Na tomto místě na levém okraji dopisu tužkou pravědpodobně cizí rukou křížek.

[48] U této věty na levém okraji dopisu tužkou pravědpodobně cizí rukou křížek.

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceprofi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Basilej
Benátky
Boston, Massachusetts
Edinburgh
Filadelfie, Pensylvánie
Nice
Praha
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2757 (záznam 1 / 0)
další »