Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg - Pratteln
Poznámka k lokaci odeslání[Schönenberg]
Datum odeslání11.07.1958
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Vlastník prameneCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kmš 879
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 879
Signatura v IBMŠafM 1958-07-11
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahŽádnou ouverturu v Nice nenapsal; Ouvertura k sokolskému sletu se mu nepodařila; Charleston /?/ napsal pro poličskou městskou kapelu, orchestroval "ji" kapelník a holič Vintr, "hráli ji na promenádních koncertech, které byly každou sobotu před radnicí, a ovšem i k tanci a hlavně když jsem přijel domů"; "vojenský pochod" z 1940 je jistě ztracen; suitu ze Špalíčku dělal Provazník; dále stručné zmínky o skladbách: Rapsodie-Symfonie-Allegro symfonique, Invence, Concerto grosso, Dvojkoncert, 1., 2. a 4.symfonie, Toccata e due canzoni, Concertino 1936, /1./ koncert pro violoncello a orchestr, 2. a 3.klavírní koncert, Dechový sextet s klavírem, 2.houslová sonáta, 5. a 7.smyčc. kvartet, Polní mše, Slzy nože, Mirandolina; "Písně na texty Florina neexistují"; Penzionát Kröschlové je Revue de cuisine ?; navrhuje rozdělit katalog jeho skladeb do částí "závažné" a "hříchy mládí"; jak pokračuje DILIA s Juliettou a mají zájem o Mirandolinu ?; žádá o opis "clavesinových kousků"; adresa od 1.8.: c/o Michel Leger Ave Lehoux, La Baule, Loire Atl.; od 1.9. znovu v Nice, 17 bis Boulv. Mont-Boron, Nice, A.M.; v citaci MŠ z edinburghského programu Inkantací chybí, "že jakmile skladatel položí svůj motiv nebo téma nebo tu cellule na papír, najednou vše podléhá jiným zákonům než citovým, popisným anebo jiným, třeba sociálním (a i technickým)"; jako vždy, nechce moralizovat a zlepšit svět.
Diplomatický přepis dopisu

[Schönenberg, Pratteln] July 11. 58.



 



Mily Milosi :



Delam pro Sachera Catalog a tak jsem objevil jeste nekter mensi diskrepance. V prvni rade bych chtel osvetlit tu historii s Overturou co jsem mel napsat v Nice.[1] Uz jsem ti to poprel ale ty jsi trval na svem, tak se k tomu vracim. Nepamatuji se absolutne na nic takoveho ani ze by se to bylo hralo, udavas dokonce datum. Tak jsem perplex. Prece takova vec nemohla mi zmizet z mysli, za prve byl bych musel miti nejaky material orch., ktery bych byl musel zaplatit, a kam by se podela partitura. Take vzhedem k me davne nechuti psat Overtury mi to pripada nevysvetlitelne. Neminis tim snad tu Overturu k Sokolskemu sletu[2] jez se mi take nepodarila. Jinak at hledam jak chci nenalezam zadnych stop po tomto dile. Kde jsi to objevil? Dokonce ji jmenujes jako provedeni v Praze. Vyjasni mi to a rekni kde se partitura naleza, kdyz to hrali v 56 v Praze.[3]



 



Na druhe strane nejmenujes muj Charleston. ktery byl napsan pro Policskou mestskou kapelu, band, orchestroval ji ten Winter, kaplenik a holic a hrali ji na promenadnich koncertech, ktere byly kazdou sobotu pred radnici, a ovsem i k tanci a hlavne kdyz jsem prijel domu. A nebo ji nekde jmenujes?[4]



Jmenujes vojensky pochod z 1940 ale ten je jiste ztracen.[5]



Suitu ze Spalicku jsem nedelal ja, nybrz myslim Pro­vaznik[6], ktery za to pobiral asi tantiemy a neudelal nic jineho nez to vzal z Materialu vzdy odkud a kam.[7]



 



Ted k tem omylum. La Rhapsodie ma sice Leduc ale nikdy ji nevydal. To je ostatne ta komposice jez se jmenovala nejdrive La Symfony, pak Allegro Symf, a nakonec Rhapsodie. ???? ??[8]



Jsi si jist ze Invence byly provedeny poprve v Praze a ne v Benatkach? Nebot byly vlastne objednany na Festival v Benatkach.[9]



Concerto Grosso, proc jsi vymazal Universal Ed? Je to tam vydano. Nemelo to provedeni v Europe pred Bos­tonam?[10]



Invence jsou z 1934.[11]



 



Double concerto zase jsi vyndal Bossey Hawkes. Rovnez i u 1ni a 2he symf.



                               To je vse B. H.[12]



 



4ta symf. musi byti 1945 a ne 1946, kdyz byla ve Fila 30. 11 1945[13]



Toccata je B. H.[14]



Concertino musi byti 1936 preklepnuto.[15]



Sinfonietta ne Sifonietta, preklep.



Koncert pro cello s orch. musi byti asi 1937-8-, schazi datum.[16]



2hy klav, koncert (Firkusny) je treti a ne druhy.[17]



Kde je partitura toho dechoveho Sextettu z 1929? S kla-

­virem.[18]



 



2ha Sonata pro housle, nejsem jist ze je to Salabert. Moz­na Eschig.[19]



Ten 7my kvartet je vydan u Southern Music Publ. Pra­ve vysel.[20]



Estampes jsou tam take . a Bergerettes.[21]



Jak vidim zaradili jste ten divoky kvartet jako Nr 5. Vlast­ne ti tam schazi.[22]



Klav, veci jsem neprohlizel.



Mas tam zvlastni rubriku pro cello a klavir ale Sonaty jsou jmenovany jinde.



 



Pisne na text Florina neexistuji, spatne informace.[23]



Polni mse, neuvadis J. Muchu.[24]



Slzy noze. Kde je partitura, myslim ze ji mel Sebas. ????? ??[25]



Locandiera dle textu Carlo Goldoni[26]



 



Ten Pensonat Kroeshlove je Revue de Cuisine????[27]



 



Polovinu tech skladeb neznam. Mam dojem ze bys mel C talog rozdelit na dve casti a sice skladeb vydanych a nebo rukopisnych ale zavaznych a na druhou cast nevydanych a tech hrichu mladi a nebo ztracenych. Bylo to prehlednejsi.[28]



Catalog uz sam sebou je mohutna prace. Bravo.



Doufam ze pekne uzivas prazdnin a tak te s timhle vyrusuji ale nenech se.



 



Az se vratis do Prahy podivej se co se deje v Dilia, jak pokracuji se Juliettou.[29]



A jaky je jejich nazor (diskretne) o Locandieru.[30]



Ty Harpsichordove kousky mi nech opsat a posli sem.[31]



 



Moje adresa od 1 srpna je B. M. % Michel Leger Ave Lehoux, La Baule, Loire Atl.



                od 1 zari v Nice. 17 bis Boulv. Mont-Boron. Nice A. M.[32]



 



Mnoho zdravim



tvuj



Bohouš



Jeste maly detail ktery jsem zapomnel.



Ta po staleti prikryta freska Vzkriseni Str 388, je na tvoji zodpovednost. Nemyslim ze to byl tento obraz ktery Huxley popisuje jako div sveta.[33] Myslym ze to byla ta Madona z Urbino.[34] Take Arezzo neni blizko u St Sep. nybrz je to Urbino[35]



 



Arezzo je hodne vzdalene.                Zkontroluj.[36]



Jeste by mne zajimalo neco, na co jsi mi neodpovedel. Zminujes se pri Incatacich o programu z Edinburgu a ci­tujes cast ale to hlavni co jsem do programu napsal vynechavas. a nebo to nebylo v programu.[37]



Totiz to ze jakmile skladatel polozi svuj motiv nebo the­ma nebo tu cellule na papir najednou vse podleha jinym zakonum nez citovym, popisnym a nebo i jinym treba socialni (a i technickym). Nebylo tohle rozvedeno v programu?[38]



 



Pri tom smyslu zivota a programu poslednich del jsem ti psal ze jsem zacal moralisovat, (Vzhledem k tomu co vidime okolo sebe dnes na svete, to jsem nepsal ale mys­lel,) o tom se jaksi zminujes ale nezminujes se ze jsem brzo po tom dopise ti psal ze mne to moralizovani uz preslo.[39]



                Tedy jako nechci zlepsiti svet.



 


Věcné poznámky k DP

[1]      Ouverture, H 345, kterou Martinů složil v listopadu 1953 v Nice, dedikace „Parent Association of the High School of Music and Art in New York“ (srov. Halbreich, 2007, s. 261–262).



 



[2]      Slavnostní ouverturu k sokolskému sletu, H 211, zkomponoval Mar­tinů v říjnu 1931 v Paříži. Dílo premiéroval František Stupka s Českou filharmonií 3. července 1932 v Praze (srov. Halbreich, 2007, s. 257).



 



[3]      Halbreich další provedení neuvádí.



 



[4]      Martinů má pravděpodobně na mysli svou ranou kompozici Foxtrot narozený „Na růžku“, H 123bis, kterou napsal mezi rokem 1919 a květ­nem 1920. Originál této klavírní skladby se ztratil, dochovala se jen úprava Josefa Vintera pro poličskou dechovou hudbu (srov. Halbreich, 2007, s. 398).



 



[5]      Vojenský pochod, H 280, napsal Martinů 1940 v Paříži, dílo se ztratilo (srov. Halbreich, 2007, s. 259).



 



[6]      Anatol Provazník (1887–1950), český hudební skladatel a varhaník



 



[7]      Stejnou suitu zmiňuje také v dopise Karlu Šebánkovi ze dne 13. září 1958 (srov. CBM, PBM Kkš 1046).



 



[8]      La Rhapsodie (Allegro symphonique), H 171, dokončena 14. května 1928 v Paříži a vydána v roce 1961 nakladatelstvím Bärenreiter v Kas­selu (srov. Halbreich, 2007, s. 256).



 



[9]      Invence, H 234, premiéroval O. Piccardi v září 1934 na Biennale v Benátkách (srov. Halbreich, 2007, s. 258).



 



[10]    Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263, premiéroval S. Kus­e­vickij a Boston Symphony Orchestra 14. listopadu 1941 v Bostonu, další provedení se uskutečnilo 7. listopadu 1947 v Basileji. Skladba byla vydána ve vídeňské Universal Edition v roce 1948 (srov. Halb­reich, 2007, s. 272).



 



[11]    Invence, H 234. Tento údaj sdělil Martinů Šafránkovi již 16. února 1935 v soupisu děl, který byl součástí dopisu (srov. CBM, PBM Kmš 720).



 



[12]    Všechny tři jmenované skladby byly vydány u Boosey & Hawkes – Dvojkoncert, H 271, v roce 1946, Symfonie č. 1, H 289, a Symfonie č. 2, H 295, v roce 1947 (srov. Halbreich, 2007, s. 231, 233, 275).



 



[13]    Symfonii č. 4, H 305, komponoval Martinů od 1. dubna do 14. červ­na 1945. Premiéru díla řídil 30. listopadu 1945 ve Philadelphii E. Ormandy (program koncertu, CBM fond Miloše Šafránka).



 



[14]    Skladba Toccata e due canzoni, H 311, z roku 1946 byla vydána u Boosey & Hawkes v roce 1952 (srov. Halbreich, 2007, s. 278–279).



 



[15]    Martinů má pravděpodobně na mysli Concertino pro klavír a orchestr, H 269, z roku 1938 (srov. Halbreich, 2007, s. 297).



 



[16]    Martinů má na pravděpodobně na mysli druhou verzi Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 II, z roku 1939 (srov. Halbreich, 2007, s. 312).



 



[17]    Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, který Martinů píše v období 9. dubna 1947 až 10. března 1948, je dedikován Rudolfu Firkušnému (srov. Halbreich, 2007, s. 299).



 



[18]    Jedna se o Sextet pro dechy a klavír Es dur, H 174, z roku 1929. V současnosti je autograf uložen v CBM.



 



[19]    Sonata č. 2, H 208, z roku 1931 byla vydána u R. Deisse v Paříži v roce 1932, v současnosti vlastní vydavatelská práva Du­rand-Sala­bert-Eschig Paříž (srov. Halbreich, 2007, s 335–336).



 



[20]    Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314, z roku 1947 vyšel v Southern Music Publishing v New Yorku v roce 1958 (srov. Halbreich, 2007, s. 369).



 



[21]    Obě jmenované skladby vyšly u Southern Music Publishing v New Yorku – Estampes (Rytiny), H 369, v roce 1962 a Bergerettes, H 275, v roce 1963 (srov. Halbreich, 2007, s. 267, 353).



 



[22]    Jedná se o Smyčcový kvartet č. 5 g moll, H 268, z roku 1938 (srov. Halbreich, 2007, s. 365).



 



[23]    Theo Florin (vlastním jménem Theodor Herkel, 1908–1973), slo­venský básník. Jaroslav Mihule uvádí jméno Thea Florina v poznámce související s premiérou Smyčcového kvartetu č. 6, H 312, z roku 1946: Referuje o tom šifra H. W. (Washington) ve Svobodných novinách z 28. března 1947; v noticce je rovněž zmínka, že ,nyní komponuje Martinů pís­ně na slova slovenského basníka Theo Florina‘.“ (srov. Mihule, 2002, s. 571). Halbreichův katalog děl jméno Thea Florina u žádného z Martinů děl neuvádí (srov. Halbreich, 2007). Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314, premiérovalo Krollovo kvar­teto v únoru 1949 v New Yorku (srov. Halbreich, 2007, s. 369).



 



[24]    Polní mše, H 279, na text Jiřího Muchy (srov. Halbreich, 2007, s. 451).



 



[25]    Slzy nože, H 169, z roku 1928, v současnosti je autograf uložen v CBM.



 



[26]    Libreto opery Mirandolina, H 346, napsal Martinů dle hry Carla Goldoniho La locandiera (srov. Halbreich, 2007, s. 179).



 



[27]    Kuchyňská revue, H 161, vychází z textu Jarmily Kröschlové Ku­chyň­ská revue aneb Pokušení svatouška hrnce (srov. Halbreich, 2007, s. 207).



 



[28]    Šafránek rozdělil seznam skladeb na dvě části: „Katalog mladistvých skladeb“ (Šafránek, s. 346–350) a „Úplný systematický katalog děl B. Martinů“ (Šafránek, 1961, s. 351–375).



 



[29]    Opera Julietta, H 253, byla vydána nakladatelstvím DILIA v Praze v roce 1959 (srov. Halbreich, 2007, s. 165).



 



[30]    Opera Mirandolina, H 346, nevyšla u DILIA v Praze, ale u Bärenreiter v Kasselu v roce 1959 (srov. Halbreich, 2007. s. 179).



 



[31]    Martinů měl patrně na mysli Deux pièces, H 244, z roku 1935 (Halb­reich, 2007, s. 425).



 



[32]    Skladatel aktualizoval své budoucí adresy pro korespondenci.



 



[33]    Studiu děl Aldouse Huxleye se Martinů soustavněji věnoval o prázd­ninách roku 1945. Martinů knihovna obsahovala mj. Huxleyho Mu­sic at night (CBM, PBM B 46) a Time Must Have a Stop (srov. Mihule, 2002, s. 349). Šafránek komentoval skladatelova expcerpta: „Je to 14 velkých stran, hustě a drobným písmem popsaných, ponejvíce anglic­ké výňatky z četby (Aldous Huxley, Einstein aj.), ale také české osobní poznámky.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 267). Mihule zmiňoval zachovaná excerpta Huxleyeho The New RomanticismMusic at Nigt (srov. Mihule, 2002, s. 363).



 



[34]    Aldous Huxley označuje za nejúžasnější obraz na světě fresku Vzkříšení renesančního mistra Piera della Francesca (srov. Huxley, Best picture. In: John Pope-Hennessy: The Piero della Francesca Trail. New York, 2002).



 



[35]    Šafránek k tomuto ve své publikaci uvádí: „Vysoké étos, monumentální ob­jektivitu renesančního malíře a jeho lidskost pocítil Martinů jako zjevení, když v dubnu 1954 cestoval pro potěšení zemí, kterou si ob­zvláště zamiloval. V překrásné jarní pohodě objížděl vozem vnitro­zemí Itálie a z Perruggiea zabočil údolím Tibery do Borgo San Se­polcro. V zastrčeném vesnickém obecním domě byla tam po staletí přikryta omítkou freska Vzkříšení od Piera della Francesca, od něhož v blízkém Arezzu je osm slavných fresek podle legendy o sv. KřítiKříži. Byla to přirozená, samozřejmá a prostá velikost, jíž dílo Piera della Francesca na Martinů silně zapůsobilo. […] V duševní pohodě, v jaké se v tu chvíli nalézá, odpoután od běžných starostí a šťasten tím, co ho obklopovalo, nikdo více než Martinů nemohl být přístupen duchovní dokonalosti umělce, který suverénně ovládá všechno, čeho se dotkne a co chce vyjádřit. Legenda o sv. Kříži, sujet na výsost náboženský, přemění se v díle Francescově ve zbožnění toho, co je v člověku obdi­vuhodné. […] Proto zvolil fresky z kůru kostela sv. Františka v Arezzu za moto orchestrální skladby, již nazval Fresky Piero della Fran­cesca.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 321).



 



[36]    Mihule uvádí: „Od konce února do poloviny března Martinů pra­coval na velké symfonické skladbě, která svými rozměry, stavbou i myš­lenkovou závažností navazovala na tradici jeho třívětých sym­fonií. […] Vznikly Fresky Piera della Francesca (v rukopisu nazvané francouzsky Les Fresques de Piero della Francesca. En 3 mouvements a datované na konci Nice – April 13 – 1955). Na uměleckou velkost a hloubku Pierových fresek, kterými proslul chrám San Francesco v Are­zuu, ho upozornil při jednom prázdninovém zastavení v Cassis Rudolf Kundera. V dubnu 1954 se Martinů do Arezza vydává a o rok později již převtěluje toto zjevení do tónů; první část Fresek byla uzav­řena dvacátéhodvacátého března 1955.“ (srov. Mihule, 2002, s. 477).



 



[37]    Koncert pro klavír a orchestr č. 4 („Incantatation“), H 358, který byl premiérován v Edinburghu 30. srpna 1957 Rafaelem Kube­lí­kem a Rudolfem Firkušným (srov. Halbreich, 2007, s. 300). Šafránek ve své publikaci k edinburskému provedení uvádí: „Skla­datel zde také překvapil svým komentářem v programech edin­burg­ského festivalu, v němž s neobvyklou otevřeností označil toto své dílo jako ,jeden z pro­jevů znepokojivého hledání pravdy a smyslu života a zároveň hold hudbě, která je hudebníkovi útočištěm, silou a nástrojem zápasu‘.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 323).



 



[38]    V programovém textu k premiéře v New Yorku v roce 1956 skladatel na­psal: „Ale v okamžiku, kdy [skladatel] získá kontrolu melodie (a ovšem kontrolu podstaty a formy) a dá ji na papír, začne cosi ve zcela roz­dílném řádu. Melodie získá hudební oprávnění a emocionální impuls přestane být důležitý. Hudba má jiné zákony. V průběhu kom­po­zice se může v soukromém životě umělcově přihodit dramatický nebo tragický akcident nebo umělec může dospět k mnohem hlubšímu pojetí lidského osudu nebo víry, ale jakmile je toto drama exponováno v hudbě, stane se částí formální výstavby hudebního díla. Smysl […] je přemístěn a soustředěn k hudebnímu problému formy. Ale otázka ,co tedy skladbou míníte?‘ mohla by skladatele uvést spíše do rozpaků, poněvadž stále věří, že hudba má mluvit za sebe sama.“ (Šafránek, 1966, s. 298).



 



[39]    O tom, že přestal „moralisovat“, se zmiňoval již v posledním dopise.



 


Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Lokace jako předmět
Basilej
Benátky
Boston, Massachusetts
Edinburgh
Filadelfie, Pensylvánie
Nice
Praha
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2757 (záznam 1 / 0)
další »