| Diplomatický přepis dopisu | Obálka [BASEL 1 BRIEFANNAHME/?-15/27.II/1959]
Unor 27. 59.
Mily Karle Veliky:[1]
Jeste ku tvemu dopisu a posledni rozmluve PRES telefon. Prosim te nedavej moje telefoni cislo do verejnosti abych zde mohl zustat v klidu.
Tedy: pisu soucasne Lidia[2] aby mi dali vedet co a jak dohodli s Barenreiter Verlag aby bylo v te veci jasno a abychom se nedostali potom k nejakemu nedorozumeni. Oklepal jsem jim ten artikl ze smlouvy,tak si jej precti. Totez se jedna o Narodnim. Mozna ze uz je ten jejich dopis na ceste ale jenom aby byl vecny a ne pohadky. Take bych chtel vedet,coz se asi nedozvim, jaka je ta spoluprace s vydanim mezi Votterlea Hud. Nakladatelstvim?? Jak se to bude prakticky provadet. Vec je ta ze pri vydani mi V° neplati nic, kdezto Nakl. mi plati predem autorsky honorar,jak vis. To je tedy pro mne velky rozdil,ne? Ohledne Tantiem za Juliettu,ani slova,tedy prachy lezi v Alkronu, nechapu co je v tom za zahadu,tato vec mela byti jasna uz kdyz Wiesbaden dilo prijal a zaplatil material, proc takove dloihe rozhodnuti. Take ohledne platu autorovi hry(ne libretta) se mi to nelibi abych ja mu posilal jeho tantiemy, o nichz rovnez nevim kolik delaji dle smlouvy.Tak to je ono.[3]
Doufam ze dostanu ten klavirni vytak Hry o Marii hned a pozdeji i Mirandolinu s ceskym textem.
Mam tu prekvapeni, mezi notami z N.Y. jsem objevil partituru Hry o Marii, ale neni to muj rukopis nybrz excellentne napsana kopie, Kdo mi tohle poslal?
A kde je rukopis,nevis? Neni snad v Policce? a nebo jeste v Narodnim. Neposlal jsi mi tu kopii ty sam?[4]
Penizky dosud nedosly ale snad brzo prijdou coa ti hned potvrdim.[5]
Ted prosim te ohledne Karla Solce. Pta se mne na nektere chyby v 5 kvartetu.[6] Rekni at to opravi dle sveho nejlepsiho mineni. Ta oktava ve viole se zda byti jako spise v houslovem klici, dost pochybuji ze bych byl napsal pro violu notu ktera na ni neexistuje to jest[7]
[8]
Co se tech dvou not fis cis tyce nemohu rozhodnout(v Cele, myslim ze to je spise F.C.
At to opravi dle sveho,ja se stejne na ten kvartet uz nepamatuji.[9]
jsem rad ze jsi se vratil osvezen a pln energie z prazdnin lyzovych. [10]
Dostal jsem z Louisvillu ten ruban[11] s Estampami abych vedel jak to hrali, budou natacet disk a tak chteji vedet moje mineni. Tohle by se meli naucoit taky u nas a nechat mi poslat vzdy takovy pas, drive nez udelaji a vubec abych vedel hjak to delaji.[12] Hlavne u veci jez maji premieru jako ty Buresovi basne ale o tom jsem si uz u tebe postezoval.[13]
Nevis zdali je natocena 5ta symfonie, nebot obcas se objevi na Radiu a ma posledni vetu tak pomalu nahranou ze to az boli. to jsiste nebyl Kubelik.[14]
Moc mne to zajima.
Tu houslovou sonatu nemam ale mozna ze najdu jeste starou kopii tak bych ji te difce poslal,[15] s Associated ted neni recm mam dojem ze cela ta edice chcipa.[16] ru te prilezitosti bych te chtel pozdat jake by byly vase podminky kdybyste udelali tu partituru Klavirniho dvojkomcertu, nebot jak vidim ta nikdy u AMP. nevyjde,oni jsou na stanovisku ze kdyz vytiskli ty klav, party ze uz to staci. Tak mi o tom napis, ja jsem jim uz jaksi nabidnul ze bych mel toto vychodisko, hlavne jenom jak by jste se domluvili.[17]
Co se tyce tech Vi–De v klav.koncertu ty se musi vyhodit vsechny jak jsou oznaceny,ja ti jenom jeste napisu a zkontroluju ty spoje,tak jsou male zmeny samozrejme ale to ti napisu az priste brzo,[18]dnes uz nemam energii neb jsem uz odpovedel na dvacet dopisu,vsechno dlouhe re sty a tak to nechame na priste.[19] Jsem zvedav jak to dopadne s tim druhym koncertem, jestli to u BH. najdou. Zase jej hrala Germaine posledni tyden a ovsem v te prvni versi, to uz ji nechame at ma radost ze zivota.[20]
foto ti poslu soucasne s jinymy musikaliemi, doufam ze brzo dostanu od Eschiga tu serii novych komornich skladeb, taky se to coura Ma hobojovy koncert take.[21]
Tak pracuj :pilne na tvem zajezdu do dalne ciziny abychom ty vsechny historie usmernili.[22]
Mnoho te zdravim
tvuj
Bohouš
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Další z mnoha oslovení, kterými Martinů v jejich korespondenci „poctil“ Karla Šebánka.
[2] Martinů i v dalších dopisech opakovaně chybně píše „Lidia“ namísto „Dilia“.
[3] Tento dopis se minul s dopisem od Vojtěcha Strnada z Dilia, který byl odeslán 25. února 1959. Zde Strnad skladateli píše, že by rádi zařídili okamžité vyplacení tantiém, ale „[…] není nám dosud jasno jak se to má s podílem G. Neveuxe. Záleží na tom totiž sdělení jednotlivých podílů. Podle našich přesta byl by 8%-ní autorských podíl rozdělen takto: 5% Bohuslav Martinů, 1,5% G. Neveux a 1,5% překladatel pan Kaufmann.“ (NBM, nesign.). Dne 19. dubna 1959 sděluje Strnad skladateli: „Děkujeme Vám za Vaše sdělení o podílu G. Neveux, jež souhlasí s našimi předpoklady. DILIA stejně jako Alkor může žádat od divadel 10%: z toho se odečítá podíl G. Neveux a překladatele Kaufmanna /rovněž 1,5%/ a minimální provise obou agentur. Dáváme současně příkaz firmě Alkor, aby Vám poukázala Vaše honoráře za JULIETTU.“ (NBM, kopie v IBM, DLA 1959-04-10).
[4] Karel Šebánek se již na podzim 1958 dotazuje Marie Martinů, které skladatelovy rukopisy se nachází v Poličce. Skladatelova sestra následně posílá seznam, který obsahuje mj. také operu Hry o Marii, H 236 (dopisy z 24. října a 4. listopadu 1958, CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.)
[5] Viz rozsáhlou poznámku v předchozím dopise CBM, PBM Kkš 1052.
[6] Bohuslav Martinů uzavřel 21. listopadu 1958 se SNKLHU smlouvu na vydání svého Smyčcového kvartetu č. 5, H 268 (srov. smlouva, vlastník Supraphon, kopie v IBM, SNKLHU 1958-11-21), kompozice vychází v roce 1959 (Halbreich, 2007, s. 366; Březina a kol., 2017, s. XXX). Jak uvádí Březina a kol.: „Na vydání se výrazně podílel Karel Šolc, kterého Martinů dobře znal již z předválečné doby a důvěřoval mu.“ Březina a kol., 2017, s. XXX).
[7] Jedná se o problematické místo v první větě Smyčcového kvartetu č. 5, H 268, takt 72 v partu violy. Březina a kol. k tomu uvádějí: „V A[autografní partitura] je spodní tón oktávového souzvuku (c♭/c♭1) čtvrté doby taktu mimo rozsah nástroje […] Dle srovnání s D2 [průběhová skica] však Martinů udělal ve vyhotovení A chybu v zápisu celé oktávy, správně má být oktáva d♭/d♭1 […].“ (Březina a kol., 2017, s. 207).
[8] Zde je vložen náčrt.
[9] Další nejasnosti, na něž se Karel Šolc dotazuje a Martinů mu prostřednictvím K. Šebánka odpovídá, jsou ve čtvrté větě Smyčcového kvartetu č. 5, H 268, takt 24 v partu violoncella. Zde je „[…] chybně f#– c#. V PS [první tištěné vydání partitury] byly korektury skladatele zohledněny jen v případě opravy ve violoncellovém partu.“ (Březina a kol., 2017, s. 196).
[10] O své dovolené informuje Šebánek skladatele v dopise ze 17. února 1959: „[…] po svém návratu z Krkonoš – byl jsem tam týden na lyžích v Domově čsl. skladatelů´– ´Hromovka´, který jsem jim zaopatřil před několika roky – kde jsem dokonale užil slunného počasí a dobrého sněhu a slušně jsem se zotavil […].“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).
[11] Francouzsky „ruban“, zde ve smyslu „páska“ (pro záznam zvuku).
[12] Skladba Estampes (Rytiny), H 369, byla dedikována Robertu Whitneyovi a Louisville Orchestra, kteří ji také 4. února 1959 premiérovali (Halbreich, 2007, s. 267). Jak uvádí Patrick Lambert: „They sent the composer a tape of the premiere so that he could judge the success of their performance, and on 28 April they made an impressive studio recording full of atmospere and mystery.“ („Zaslali skladateli nahrávku z premiéry, aby mohl posoudit úspěch jejich vystoupení a 28. dubna natočili působivou studiovou nahrávku plnou atmosféry a tajemství.“) (Lambert, 2015, s. 66).
[13] Martinů má na mysli kantáty, které napsal na texty Miloslava Bureše, tedy Otvírání studánek, H 354 (1955), Legendu z dýmu bramborové nati, H 360 (1956), Romanci z pampelišek, H 364 (1957), a v únoru 1959 skladatel dokončuje Mikeše z hor, H 375.
[14] Skladatel zmiňuje v souvislosti se Symfonií č. 5, H 310, Rafaela Kubelíka, jelikož právě on ji s Českou filharmonií v květnu 1947 premiéroval. Zde se však jedná s největší pravděpodobností o nahrávku Karla Ančerla a České filharmonie z roku 1955, která byla podobně jako kantáta Kytice, H 260, Supraphonem vydána až na začátku roku 1959 (srov. rozsáhlou poznámku v dopise CBM, PBM Kkš 1048; Lambert, 2015, s. 32; dopis K. Ančerla B. Martinů z 15. dubna 1959, CBM, PBM Kd 004).
[15] Šebánek zmiňuje 9. prosince 1958: „Přikládám Ti dopis od jedné hezké žačky Alexa Plocka, která se sem právě přišla dotazovat na Tvoji adresu […].“ Skladatel 14. prosince 1858 Šebánkovi slibuje, že jí sonátu pošle, k čemuž nedošlo, jelikož 17. února 1959 Šebánek znovu opakuje: „Chodí sem stále ta holka od Plocka ohledně III. houslové sonáty. Nediv se tomu, protože každý žák konservatoře se chce něčím blýskout a kde to chudáci vzít.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.; CBM, PBM Kkš 1047).
[16] Martinů se již v předchozí korespondenci se Šebánkem zmiňuje o chybách ve Smyčcovém kvartetu č. 7 (Concerto da camera), H 314, který vyšel v roce 1958 v New Yorku u Southern Music Publishing (srov. CBM, PBM Kkš 1052).
[17] Koncert pro dva klavíry a orchestr, H 292, z roku 1943 vydalo nakladatelství Associated Music Publishers v New Yorku v roce 1948 pouze jako partituru obou sólových klavírů (Habreich, 2007, s. 325).
[18] Skladatel reaguje na dotazy Karla Šolce ohledně Koncertu pro klavír a orchestr č. 3, H 316, které mu zprostředkovaně přišly v dopise Karla Šebánka ze 17. února 1959. Šebánek píše: „V té celé partituře,kterou jsi poslal je Tvá poznámka_ ´Pozor! Škrty!! Opravit škrty!´ Napiš mi,jak se to má opravit!/Vide str. 19–20, 47–48,49–51,96–101: zda platí vide,nebo zda se má otevřít a psát vše?/“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).
[19] Z dochované korespondence lze s datem 27. února 1959 zmínit dopis tento K. Šebánkovi (CBM, PBM Kkš 1053), Karlu Vötterlemu z nakladatelství Bärenreiter (kopie v IBM, Bär 1959-02-27b), s datem 26. února 1957 pak dopisy Vojtěchu Strnadovi z Dilia (vlastník Dilia, kopie v IBM, DLA 1959-02-26) a Robertu S. Whitneyovi z Louisville Orchestra (vlastní Ekstrom Library, University of Louisville, kopie v IBM, LO 1959-02-26).
[20] Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237 z roku 1934 byl dedikován francouzské klavíristce Germaine Leroux, která jej, dlouhá léta hrála v původní verzi, jíž Martinů mírně přepracoval v roce 1944 (Halbreicn, 2007, s. 296). Jelikož skladatel plánoval také vydání tohoto díla v přepracované verzi a se všemi korekturami, na verzi hranou G. Leroux evidentně rezignoval.
[21] O korekturách komorních skladeb pro nakladatelství Max Eschig v Paříži a o jejich brzkém vydání píše skladatel Šebánkovi již v dopisech z 9. července a 21. prosince 1958 (srov. CBM, PBM Kkš 1045 a 1048). Z Martinů skladeb vychází u tohoto nakladatele Kvartet pro hoboj, housle, violoncello a klavír, H 315, ale až v roce 1961, stejně jako Klavírní trio č 2 d moll, H 327. Klavírní trio č. 3 C dur, H 322, pak dokonce o další dva roky později, tedy v roce 1963 (Halbreich, 2007, s. 371 a 355).
[22] Šebánek se se skladatelem setkává až v srpnu 1959 těsně před skladatelovou smrtí.
|