Koncert pro hoboj a malý orchestr
Koncert pro hoboj a malý orchestr vznikl mezi dubnem a květnem roku 1955 v jihofrancouzské Nizze. Objednal si jej mladý česko-australský hobojista Jiří Tancibudek, který v té době začínal mezinárodní kariéru. Martinů přání svého krajana, novopečeného exulanta a stejně jako on někdejšího člena orchestru České filharmonie, rád vyhověl, i když na skladbu moc peněz nebylo. Chtěl však Tancibudkovi pomoci začít novou kariéru, což se mu také skutečně podařilo.
Martinů, který v plodném roce 1955 dokončil tak protikladná díla jako lidovou kantátu Otvírání studánek, duchovní oratorium Epos o Gilgamešovi, nebo neoimpresionistické orchestrální Fresky Piera della Francesca, se v tomto koncertu podařila mistrovská syntéza nejrůznějších výrazových poloh svého pozdního tvůrčího období. Premiéra díla se uskutečnila v Sydney v srpnu 1956, Jiří Tancibudek hrál za doprovodu Sydney Symphony Orchestra pod vedením Hanse Schmidta-Isserstedta. Od té doby se tento koncert stal standardním repertoárovým dílem hobojistů z celého světa.
O.F. Korte pokládá volnou větu Hobojového koncertu B. Martinů „samu o sobě od prvního poslechu za jeden z malých skvostů nejen koncertantní, ale veškeré hudební literatury[…]Co všechno může být vyjádřeno na tak relativně úsporné ploše! Zpěv vzdáleného domova? Zpěv odříkání? Bolestná krása neúprosné pravdy života i usmířeného odpočinutí? Chvíle zpovědi či filosofických souhrnů? Snad. Kdo to ví? Věděl to sám skladatel, když ve své každodenní dělné řeholi chrlil notu za notou? Jisté je pro nás jen tolik, že ta hudba se dotýká našeho srdce, vědomí i podvědomí, našich zkušeností a poznání desítkami neuchopitelných dotyků, asociací a připomínek[…]Do těch notových samoznaků byla magicky zaklenuta tresť osobní i všelidské životní empirie. Byl sem nesmazatelně vdechnut i skladatelův autoportrét, nebo, chcete-li, dokonale charakterizující ´momentka´, otisk duše. Vyzařuje lidskou opravdovost, citovou hloubku, čistotu, prostotu, moudrost, vznešenost.“