[Paříž] 13. II [1939].

Drazí,    

teď jsem nedělal nic jiného než psal a psal, do Prahy na vŝechny známé ohledně konservatoře,[1] žádost je už zadána moc pěkně byla příjmuta p. Schieszl[2] ji tam osobně dodal na školství a vŝechny informace dodal, vŝeobecný názor je že místo patří mě. V. Novák jde do pense.[3] Tak jsem zalarmoval kde koho znám, stálo mě to hodně peněz známky jsou tak drahé a dostávám zprávy až dosud co nejlepŝí, vŝichni mladí hudebníci mne tam žádají a nechtějí o těch druhých ani slyšet. Teď jeŝtě musím napsat tomu panu přísedícímu v Praze, teď si nemohu vzpomenout jak se jmenuje a nemohu najít ten Váš dopis (bývalý starosta.) ani adresu, tak mi to prosím Vás ihned napiŝte a já mu dopíŝu abychom to měli pojiŝtěno, to je klerikální strana?[4] Oni politické strany v tom budou hráti velkou roli a já mám tu výhodu že jsem žil mimo a tak jsem jako nový člověk a nemá žádná strana proti mně nějaké staré dluhy. Potom mi prosím také napiŝte zdali Wanda[5] přijela do Poličky a zdali tam je, zeptejte se ji u koho jsou ty rukopisy co jsem ji do Londýna poslal budu je potřebovati a není li v Poličce napsal bych jí do Londýna, když je v Poličce ať mi sdělí kde jsou a kdy se bude vracet do Londýna?[6] To jsou samé smutné zprávy. Já jsem to se ví měl také chřipku ale jen lehkou, zůstal jsem pět dní v posteli a už je to v pořádku, alespoň jsem si odpočinul, ani

mě to neseslabilo. Teď už to bude veselejší, už začíná sluníčko a teplo. Talich prý bude dávat Juliettu na jaře.[7] Poslouchali jsme z Bruxellu ten kvartet s orchestrem dirigoval Jirák[8] a v březnu bude zase Bruxel a Haag napíŝu Vám snad to chytnete.[9] S Melantrichem už je to jakž takž srovnáno, ale jsou moc nešikovní a neumějí v tom chodit,[10] kontrakt s Universálkou v Londýně[11] jsem už podepsal a vydají tiskem více skladeb Pi Šafr.[12] hraje můj koncert[13] v New-Yorku a možná i jinde. Z Prahy mi psali známí že nějaký profesor konservatoře z Lipska poukázal na to že naše propagační oddělení mě vůbec opomíjí a že zasílají skladby bezcené zatím když mají někoho kdo by je mohl representovat, že jsem hrán vŝude jenom když je oficiální program z Prahy že po mě není ani památky, tak se asi vzali za nos. Na festivalu Baden-Baden hrají v dubnu čelový koncert[14] a poslali mi pozvání abych tam přijel, všechno placeno cesta, hotel i pobyt. Snad se tam budu moci podívati. [15]

Tak mi napiŝte o té Wandě a také jméno a adresu toho p. přísedícího v Praze a snad byste mu mohli napsat také než mně Váš dopis dojde abychom neztráceli čas.

Srdečně Vás zdravím  

Bohouš.

Z Poličky přímo by někdo neměl vliv v Praze? Někdo z agrární strany? Ada Klimŝů?[16] Napiŝte mi požádal bych je.

[1] BM dlouhodobě (avšak vždy neúspěšně) usiloval o získání profesorského místa v mistrovské škole Pražské konzervatoře.

[2] Josef Schieszl (1876-1970), ve 20. a 30. letech pracoval v Kanceláři prezidenta republiky. BM jej ve svých dopisech často zmiňuje jako člověka, který se snaží v Praze prosazovat jeho zájmy.

[3] Vítězslav Novák (1870-1949), český hudební skladatel, pedagog a klavírista, jako profesor v mistrovské škole Pražské konzervatoře působil do roku 1939.

[4] Pravděpodobně se jedná o Františka Smejkala (1894-1972) z Poličky (PBM Kr 263; Konečný 2003, s. 117; Junek – Konečný 2015, s. 528). 

[5] Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947 (Popelka 1996, s. 192 – 193).

[6] Mihule (2002, s. 258) uvádí, že v létě 1937 si BM nově opsal partitury Narození Páně z Her o Marii, H 236, a Legendy o sv. Dorotě ze Špalíčku, H 214: „Dal si je přeložit do angličtiny a věřil, že by mohly být provedeny v londýnském rozhlase.“ Onou překladatelkou byla pravděpodobně právě Vanda Jakubíčková (PBM Kr 229).

[7] Opera Juliette, H 253, měla premiéru ve středu 16. 3. 1938 v Národním divadle v Praze. Na nastudování se podíleli režisér Jindřich Honzl (1894-1953), dirigent Václav Talich (1883-1961), scénograf František Muzika (1900-1974) a choreograf Joe Jenčík (1893-1945). Na jaře roku 1939 na scéně Národního divadla v Praze tato opera uvedena nebyla (http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Titul.aspx&ti=2&sz=0&fo=AUT&ju=588&pn=456affcc-f403-4000-aaff-c11223344aaa [cit. 15. 1. 2018]).

[8] Smyčcový kvartet s orchestrem, H 207, přenášený z Bruselu dirigoval Karel Boleslav Jirák (1891-1972), český hudební skladatel, pedagog a dirigent, pravděpodobně 30. 1. 1939 (PBM Kr 261).

[9] V dopise rodině do Poličky PBM Kr 263 BM uvádí: „Vysílati se bude z Haagu asi 8 a 10 ty Riccercari  [Tre Ricercari, H 267] (Hilversum.) a potom Bruxelles (francouzský) Concerto grosso [Concerto grosso, H 263] asi 16 nevím ještě datum.“ Podle Halbreicha (2007, s. 272) však zazněla premiéra této skladby až 14. 11. 1941 v Bostonu.

[10] V roce 1936 se Miloši Šafránkovi (1894-1982) po jednání s ředitelem nakladatelství Melantrich Jaroslavem Šaldou (1880-1965) podařilo dohodnout vydávání děl BM v tomto nakladatelství za pravidelný měsíční honorář. Prostředníkem mezi BM a Melantrichem se na přání autora stal Karel Šebánek (1903-1980). Již v dopise domů ze dne 22. 10. 1938 (PBM Kr 254) si však BM stěžuje na záměr nakladatelství Melantrich změnit tuto smlouvu v neprospěch autora, v dopise rodině do Poličky ze dne 21. 12. 1938 BM dokonce píše o úplném zastavení činnosti hudební edice Melantrichu (PBM Kr 258).

[11] Londýnská pobočka nakladatelství Universal Edition Wien. Concerto grosso, H 263, z roku 1937 zde vyšlo až v roce 1948 (Halbreich 2007, s. 272), Koncert pro cembalo a malý orchestr, H 246, z roku 1935 až v roce 1958 (Halbreich 2007, s. 318).

[12] Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska, manželka Miloše Šafránka.

[13] Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237.

[14] Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I.

[15] Z plánované návštěvy festivalu zřejmě sešlo.

[16] Adolf Klimeš (1880-1946), dlouholetý prvorepublikový starosta poličky a přítel BM.