[New York] Sept. 26. 1946.[1] 5

Drazí,

Vím že očekáváte toužebně dopis, ale to víte jak to je v N.Y. zvláště teď po mém návratu[2], každý mne chce vidět a telefon zvoní celý den , také s těmi doktory jsem ztratil hodně času, a chci dokončit tu komposici pro p. Sachera[3], tak dny utíkají ani se člověk nenaděje. Charlie[4] má obtíže s místem v avionu, všechno je přeplněno, tak ani nevíme kdy se bude moci vrátit[5], jsou to všechno samé komplikace, skoro člověk ztrácí naději, že bude ještě jednou v klidu moci pracovati, zvláště jak to teď ve světě vypadá, zde je také samá stávka a málo se dostane k jídlu, všechno je zastaveno a čím dál tím dražší.[6] Psal jsem na legaci do Paříže aby Charlie pomohli dostat místo, už bych rád aby byla zpět, přece jenom ji nejvíce potřebuji, sice se zde o mne dobře starají všichni známí[7] ale co je to platné ona je nejbližší a také myslím že by ráda už byla zpět, že se ji stýská a zvláště teď by byla ráda u mne. Snad vše dobře dopadne, mě je už mnohem lépe ale musím dávat pozor a býti v klidu, nebezpečí už není jenom že to bude dlouho trvat než se zase všechno usadí a přivede do pořádku. Tak ta moje cesta se zase oddálila ale na jaře už určitě se vrátím at se děje co děje, teď bych cestu podniknouti nemohl.[8] Z Prahy mám zprávy dobré a myslím že jmenování na konservatoř přijde brzo, dali by mi zatím zdravotní dovolenou.[9] Rudy Firkušný[10] mluvil s presidentem[11] a všechno bude v pořádku.

V Praze budou hráti příští saisonu mnoho věcí Kubelík[12] diriguje IV Symfonii[13], Talich[14] III^tí[15], Pierre Fournier[16] hraje čelový koncert[17] a p. Sacher –Double – Concerto[18]. Zde také se připravují novinky, bude toho hodně, Symfonie vyjde tiskem[19] a začínají ji už hráti všude, v Londýně prý mám velký úspěch a Ch. Munch[20] bude zde hráti I. Symfonii co hrál v Praze.[21] Chci napsati kvartet a piano Concerto[22] pro Firkušného. Prozatím to jde ještě s tou prací zvolna ale hlavně že to už zase jde a to nejhorší mám za sebou, ani na to nerad vzpomínám. Mám spoustu zanedbané korespondence a tak to pomalu musím dohanět. Napište brzo co je u Vás nového.

Moc Vás vŝechny zdravím a vzpomínám

Váš Bohouš.

[1] 26. 9. 1946

[2] BM vyučoval od 1. 7. 1946 na letních kurzech v Berkshire Music Center, později Tanglewood Music Center v Lenoxu, Massachusetts. Jeho pobyt zde byl ale ukončen kvůli vážnému úrazu po pádu z terasy z dvoumetrové výšky, který se stal 17. 7. 1946 na zámku v Great Barringtonu. BM svůj stav v dopisech manželce záměrně zlehčoval, aby ji neděsil. Ve skutečnosti měl zlomenou lebeční kost ve spánkové oblasti, silný otřes mozku a poraněná žebra (Šafránek 1961, s. 274; Mihule 2002, s. 385). Následky tohoto úrazu pociťoval až do konce svého života.

[3] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM. Na základě Sacherovy objednávky z října 1945 BM zkomponoval v období mezi květnem a říjnem 1946 skladbu pro malý orchestr Toccata e due canzoni, H 311.

[4] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[5] Charlotte pobývala od června do listopadu 1946 v Paříži a ve Vieux Moulin.

[6] Po druhé světové válce v letech 1945 a 1946 proběhla vlna masivních dělnických stávek, největších v dějinách Spojených států, do kterých se zapojilo celkem 4,3 milionu lidí (https://en.wikipedia.org/wiki/Strike_wave_of_1945%E2%80%9346).

[7] Zde BM naráží především na přítomnost Roe Barstow (srov. PBM Kr 347). Roe Barstow se stala dlouholetou důvěrnou přítelkyní BM.

[8] BM navštívil Evropu po druhé světové válce až v roce 1948 (od června do září 1948), kdy navštívil Paříž, Nice a Basilej. Do Československa se již nikdy nepodíval.

[9] Již v září 1945 BM obdržel telegram od Václava Holzknechta (1904-1988), tehdejšího ředitele pražské konzervatoře, s nabídkou profesorského místa, na který okamžitě souhlasně reagoval s dotazy na další podrobnosti, které Holzknecht předal ministerstvu školství a osvěty pod vedením Zdeňka Nejedlého. Z tohoto úřadu však již další nabídka ani oficiální pozvání, na které BM netrpělivě čekal, nepřišlo. Naděje na získání vhodné pracovní pozice v Praze se ale BM ještě v této době nevzdal (Mihule 2002, s. 374).

[10] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[11] Edvard Beneš (1884-1948), druhý československý prezident.

[12] Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent.

[13] Symfonie č. 4, H 305, byla hrána v Praze 10. 10. 1946. Českou filharmonii řídil Rafael Kubelík (1914-1996) (Halbreich 2007, s. 238).

[14] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.

[15] Symfonie č. 3, H 299. Dle Halbreicha (2007, s. 235) byla hrána v Praze až 13. 10. 1949, kdy Českou filharmonii řídil Karel Šejna.

[16] Pierre Fournier (1906-1986), francouzský violoncellista.

[17] Pravděpodobně Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, druhá verze z roku 1939, H 196 II. Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 z roku 1945, H 304, měl premiéru až v roce 1965.

[18] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271.

[19] Zde není zřejmé, kterou symfonii má BM na mysli. Všechny symfonie byly publikovány ve vydavatelství Boosey and Hawkes, Symfonie č. 1, H 289, a Symfonie č. 2, H 295, roku 1947; Symfonie č. 3, H 299, roku 1949, Symfornie č. 4, H 305, a Symfonie č. 5, H 310, roku 1950. Symfonie č. 6, H 343, byla dokončena až v roce 1953.

[20] Charles Munch (1891-1968), francouzský dirigent, v letech 1949-1962 ředitel Boston Symphony Orchestra.

[21] Symfonie č. 1, H 289, zazněla na festivalu Pražské jaro 27. 5. 1946, Českou filharmonii řídil Charles Munch (1891-1968) (Webový archiv Pražského jara, http://www.festival.cz/cz/archiv/3749).

[22] Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, věnován Firkušnému, komponoval BM od dubna 1947 do března 1948 (Halbreich 2007, s. 299).