[1] 26. 9. 1946
[2] BM vyučoval od 1. 7. 1946 na letních kurzech v Berkshire Music Center, později Tanglewood Music Center v Lenoxu, Massachusetts. Jeho pobyt zde byl ale ukončen kvůli vážnému úrazu po pádu z terasy z dvoumetrové výšky, který se stal 17. 7. 1946 na zámku v Great Barringtonu. BM svůj stav v dopisech manželce záměrně zlehčoval, aby ji neděsil. Ve skutečnosti měl zlomenou lebeční kost ve spánkové oblasti, silný otřes mozku a poraněná žebra (Šafránek 1961, s. 274; Mihule 2002, s. 385). Následky tohoto úrazu pociťoval až do konce svého života.
[3] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM. Na základě Sacherovy objednávky z října 1945 BM zkomponoval v období mezi květnem a říjnem 1946 skladbu pro malý orchestr Toccata e due canzoni, H 311.
[4] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[5] Charlotte pobývala od června do listopadu 1946 v Paříži a ve Vieux Moulin.
[6] Po druhé světové válce v letech 1945 a 1946 proběhla vlna masivních dělnických stávek, největších v dějinách Spojených států, do kterých se zapojilo celkem 4,3 milionu lidí (https://en.wikipedia.org/wiki/Strike_wave_of_1945%E2%80%9346).
[7] Zde BM naráží především na přítomnost Roe Barstow (srov. PBM Kr 347). Roe Barstow se stala dlouholetou důvěrnou přítelkyní BM.
[8] BM navštívil Evropu po druhé světové válce až v roce 1948 (od června do září 1948), kdy navštívil Paříž, Nice a Basilej. Do Československa se již nikdy nepodíval.
[9] Již v září 1945 BM obdržel telegram od Václava Holzknechta (1904-1988), tehdejšího ředitele pražské konzervatoře, s nabídkou profesorského místa, na který okamžitě souhlasně reagoval s dotazy na další podrobnosti, které Holzknecht předal ministerstvu školství a osvěty pod vedením Zdeňka Nejedlého. Z tohoto úřadu však již další nabídka ani oficiální pozvání, na které BM netrpělivě čekal, nepřišlo. Naděje na získání vhodné pracovní pozice v Praze se ale BM ještě v této době nevzdal (Mihule 2002, s. 374).
[10] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.
[11] Edvard Beneš (1884-1948), druhý československý prezident.
[12] Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent.
[13] Symfonie č. 4, H 305, byla hrána v Praze 10. 10. 1946. Českou filharmonii řídil Rafael Kubelík (1914-1996) (Halbreich 2007, s. 238).
[14] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.
[15] Symfonie č. 3, H 299. Dle Halbreicha (2007, s. 235) byla hrána v Praze až 13. 10. 1949, kdy Českou filharmonii řídil Karel Šejna.
[16] Pierre Fournier (1906-1986), francouzský violoncellista.
[17] Pravděpodobně Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, druhá verze z roku 1939, H 196 II. Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 z roku 1945, H 304, měl premiéru až v roce 1965.
[18] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271.
[19] Zde není zřejmé, kterou symfonii má BM na mysli. Všechny symfonie byly publikovány ve vydavatelství Boosey and Hawkes, Symfonie č. 1, H 289, a Symfonie č. 2, H 295, roku 1947; Symfonie č. 3, H 299, roku 1949, Symfornie č. 4, H 305, a Symfonie č. 5, H 310, roku 1950. Symfonie č. 6, H 343, byla dokončena až v roce 1953.
[20] Charles Munch (1891-1968), francouzský dirigent, v letech 1949-1962 ředitel Boston Symphony Orchestra.
[21] Symfonie č. 1, H 289, zazněla na festivalu Pražské jaro 27. 5. 1946, Českou filharmonii řídil Charles Munch (1891-1968) (Webový archiv Pražského jara, http://www.festival.cz/cz/archiv/3749).
[22] Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, věnován Firkušnému, komponoval BM od dubna 1947 do března 1948 (Halbreich 2007, s. 299).
|