Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSouth Orleans, Massachusetts
Poznámka k lokaci odeslání[South Orleans, Mass.]
Datum odeslání29.09.1945
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
Jazykčeština
Jazyk 2francouzština
Původ, datum získáníkopie z CBM, Polička
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 309
Signatura v IBMMar 1945-09-29
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahMá od nich nyní 3 dopisy; měl radost ze zpráv od nich i z Poličky; psal Bartoš o články a "co má hráti Filharmonie"; 19.10. přenos z Paříže a týž den v Bostonu premiéra 3. symfonie (12.10.1945); cestovní plán se nezměnil; v únoru v Paříži, "pak domu"; bytová situace v Praze; Šebánek ať neposílá partituru Julietty; v Paříži bylo gestapo v jeho bytě hned po obsazení města; jeden známý "po našem odjezdu schoval celou korespondenci… rukopisy také našel, ne všechny, alespoň něco zachránil"; článek bude v Tempu asi o vánocích; z Prahy čeká jen na oficiální vyzvání, odpověděl tam, "že s radostí přijmu místo na mistrovské škole"; balíčky zatím posílat nelze; "potkal jsem tu p. Buchtu z Poličky, je na konsulatě a také Hegra z Bystré"; je rád, že Talichova situace se vyjasňuje; chtěl by s ním ještě jednou slyšet Juliettu; ať Šebánek sdělí, zda byly zachráněny partitury rozhlasových oper; napíše paní Pražanové; pošle Šafránkovu monografii, kde fotografie "také tatínka a maminky, kterou jsem s sebou stále měl při tom cestování"; těšil se na Stáňu; rodina Charlotty přečkala válku "dost dobře"; ocenění Charlotty - "moc mi pomohla, ničeho se nepolekala"; doufá v rozumné uspořádání světových i domácích poměrů; jeho dobrý kamarád je Frank Rybka, "jeden čas chodil za Vl. Tylovou" (v Poličce); "Jeremiáš v Národním divadle je dobrý člověk, ale zato Pujman se tam vůbec nehodí"; "pomodlete se také za nás u maminky".
Diplomatický přepis dopisu

[South Orleans] September 29. 1945.[1]

Drazí,

Jsem rád že konečně máte ode mne dopis. Od Vás máme teď 3 dopisy z 3/9. 16/9. a ten přes Francii, ten první nedošel. Dopis 4/a 5.) z 16/9. došel 27. září. Jedeme zpět do N. Y. pište tedy na adresu 24 West 58th Street. New York 19 – N. Y. (U. S. A.)[2] To víte jakou radost jsem měl ze zpráv od Vás i z Poličky, to jsem nečekal opravdu. Myslím že se v N. Y. dovím mnoho novinek a tak napíšu. Nemusíte mi odpovídati na každý dopis, stojí Vás to moc peněz, já budu psáti Od Šeb.[3] dosud nic, jenom od Bartoše[4] (z Hud. Matice)[5] chtějí vědět co má hráti Filharmonie[6], a článek co jsem dělal od 1938[7], a článek o Stáňovi[8] a že se na mne těší. Bude hledět se dozvědět které Radio vysílá v Paříži 19./Oct. ale pravděpodobně Radio National.[9] Tentýž den mám premieru III. Symfonie v Bostonu.[10] Náš plán se dosud nezměnil a tak budeme na vánoce v Paříži, kde P. Sacher[11] diriguje Double-concert[12] a pak domu.[13] Co je to s těmi appartemty[14] v Praze? To se rozdává státním zaměstnancům? Zařízené? Je tam bída o byty? Napíšu Šeb.[15] Sdělte mu ještě, v případě že nedostal můj dopis, aby rozhodně sem neposílal teď partituru Juliety!![16] Také už mám zprávy z Paříže, Gestapo bylo v mém bytě ihned jak tam přišli[17] ale jeden můj známý po našem odjezdu schoval celou korespondenci, a také nám přestěhoval a uložil všechen nábytek, rukopisy také našel, ne všechny alespoň něco zachránil.[18] Ten článek vyjde asi v Tempu myslím k vánocům a tak se z něho dozvíte naše osudy od té doby co jsem byl naposledy doma[19], p. Šeb.[20] Vám jej jistě pošle. Teď čekám už jenom na officielní vyzvání z Prahy, kam jsem odpověděl že s radostí přijmu místo na mistrovské škole.[21] Budu zde míti pěkné práce tuto zimu.[22] Dostanete myslím balíček z V. Moulin[23], trochu kávy, čaje atd. psali že Vám pošlou, zatím než bude otevřena balíčková pošta k Vám, slibují to už brzy. Moc toho poslat nelze alespoň pro první chvíli, napište co byste potřebovali, pošleme kávu, čaj, čokoládu, mýdlo (jak pak jsi vydržela dlouho se zásobou, viď, jsme vzpomínali.) Jsem tolik rád že jste alespoň tak unikli těm hrůzám války. Také pro Jeníčka., myslel jsem že ho nenechají jako legionáře. Potkal jsem tu p. Buchtu z Poličky[24], je na konsulátě a také Hegra z Bystré[25]. Jsem moc rád že s Talichem se to objevuje nepravda, nedovedl jsem si představit že by právě on byl kolaboroval, to se někdo chtěl „zavděčit“.[26] Chtěl bych ještě jednou s ním slyšeti Julietu![27] Uslyšíte mnoho nových skladeb napsal jsem zde čtyři symfonie a mnoho jiných skladeb.[28] Zeptejte se Šeb.[29] zda-li byly zachráněny moje partitury, (ty malé opery) v Radiu?[30] Děkuji Ti Mařenko[31] za ten dopis o mamince, smutné čtení ale alespoň o tom trochu vím[32], jen na sebe teď dej pozor, myslím že Evropu čeká ještě krutá zima. Paní Pražanové napíšu, kdo by to byl čekal?[33] Jak se všelijak osudy utváří! I s lékárníkem! Pošlu Vám také knihu, je to sice anglicky ale alespoň jsou tam fotografie, také tatínka[34] a maminky kterou jsem sebou stále měl při tom cestování.[35] Ty zprávy z Poličky mě opravdu potěšily a poděkuju až se vrátím. Potřebujete-li peníze, vypůjčte si, všechno splatíme, jen abyste se zbytečně nenouzovali, je teď na všechno třeba moc peněz.

 

Je nám oběma tolik líto Stáňí, tak jsme se na něho těšili a dělali plány. Člověk si myslí že když přečkal celou tu válku že je zachráněn. No to si všechno povíme až se sejdeme. S rodinou Ch.[36] jsme už teď stále ve spojení, dost dobře to všichni přečkali a také už by maminka[37] měla ráda Ch. doma. Prozatím je jeŝtě dost obtíží s návratem, musí býti priorita a.td. lodí je málo, komunikace ve Francii špatně ale každým dnem se to lepší a tak myslím do Vánoc bude zase vše v pořádku. Ch. byla moc ráda že si na ni maminka také vzpoměla, měla také pravdu, je to moc hodná žena – a moc mi pomohla, ničeho se nepolekala, teď se jí už také moc stýská a nejraději by už byla zpět doma a těší se na Vás všechny. Jenom aby se ti nahoře dobře domluvili a zanechali všech nedůvěr a zisku, aby si lidi mohli vzpamatovat z těch všech hrůz a doufám že i u nás si vezmou poučení a že budeme míti méně těch co posedávají po kancelářích, dělají pány a dohromady poctivou práci nesvedou (ačkoliv nemám velkou důvěru že se právě tohle změní, no ale komu není rady tomu není pomoci. O Americe Vám povím doma, to je zvláštní země. Mám tu moc dobrého kamaráda, na kterého se asi pamatujete protože jeden čas chodil za Vl. Tylovou[38] – je to F Rybka, trochu divoký, ale zlaté srdce.[39] Firkušný[40] je zde, má velké úspěchy a nadře se také hodně. Novotná je tu v Opeře.[41] Nevíte nic o Zrzavém.[42] Honzl[43] i Muzika[44] pokračují v divadlé. Jeremiaš v Národním[45] je dobrý člověk ale za to Půjman[46] se tam vůbec nehodí. Myslím že Konservátoř je zase zpět v Rudolfinu?[47] Tak jsem Vám toho dnes hodně napsal, pomodlete se také za nás u maminky a pozdravte všechny známé. Doufám že budu míti také brzo dopis od Šeb. a také mu znovu napíšu.

Pozdravy Jindřišce.![48]

Moc a srdečně Vás se Charlottou všechny zdravíme.

Charlotte je tady Charlie!

Srdečně Váš Bohouš.

 

Nous attendons toujours avec impatience le moment, qu’il nous sera permis de vous envoyer le colis, aussi dites moi, ce que je dois vous acheter comme vêtements.

Bons souvenirs à Fanouš et aussi à toutes les personnes de ma connaissance.

 

Stále netrpělivě čekáme na okamžik, kdy nám bude dovoleno poslat Vám balík, také mi povězte, co Vám mám koupit na oblečení.

Srdečné pozdravy Fanoušovi[49] a vůbec všem, které znám.

 

Věcné poznámky k DP

[1] 29. 9. 1945

[2] Od 28. 5. do 1. 10. 1945 pobývali manželé Martinů v městečku South Orleans na mysu Cape Cod ve státě Massachusetts. Poté se vrátili do svého bytu v New Yorku (Mihule 2002, s. 359, 366).

[3] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[4] František Bartoš (1905-1973), český hudební skladatel a pedagog.

[5] Hudební matice Umělecké besedy, hudební vydavatelství.

[6] Česká filharmonie.

[7] Jedná se pravděpodobně o životopisnou stať „1938 – 1945“ otištěnou v časopise Tempo, č. 2 a 3, 1945, s. 52-60 (Šafránek (ed.), BM: Domov, hudba a svět 1966, s. 330-344).

[8] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM. Vzpomínkový text napsaný v říjnu 1945 a nazvaný „Stáňa“ nebyl publikován a zůstal v rukopise (Šafránek (ed.), BM: Domov, hudba a svět 1966, s. 312-316).

[9] V dopise z 1. 9. 1945 (PBM Kr 307) BM informuje, že bude pařížský rozhlas dávat Concerto grosso, H 263. Rozhlasová stanice patrně Radiodiffusion Française (RDF), dříve Radiodiffusion Nationale (1939-1945).

[10] Symfonie č. 3, H 299, měla premiéru již 12. 10. 1945 v Bostonu, Boston Symphony Orchestra řídil Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874-1951) (Halbreich 2007, s. 235).

[11] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM.

[12] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, byl hrán v Paříži 23.2.1946. Orchester der Société des Concerts du Conservatoire řídil Paul Sacher (1906-1999) (Halbreich 2007, s. 275-276).

[13] Toto přání o cestě domů nebylo naplněno.

[14] Míněny byty (z angl. apartment).

[15] Míněn Karel Šebánek.

[16] Také v dopise z 22. 8. 1945 (PBM Kr 305) BM zdůrazňuje, aby neposílal zejména partituru opery Juliette, H 253.

[17] Geheime Staatspolizei, Gestapo, německá tajná policie. Míněno po začátku okupace Paříže (14. 6. 1940).

[18] Manželé Martinů opustili Paříž v červnu 1940. O jejich byt a majetek se postaral „père Gogo“ M. Vautier (Mihule 2002, s. 307).

[19] Jedná se pravděpodobně o životopisnou stať „1938 – 1945“ otištěnou v časopise Tempo, č. 2 a 3, 1945, s. 52-60 (viz Šafránek (ed.), BM: Domov, hudba a svět 1966, s. 330-344).

[20] Míněn Karel Šebánek.

[21] V září 1945 BM obdržel telegram od Václava Holzknechta (1904-1988), tehdejšího ředitele pražské konzervatoře, s nabídkou profesorského místa, na který okamžitě souhlasně reagoval s dotazy na další podrobnosti, které Holzknecht předal ministerstvu školství a osvěty pod vedením Zdeňka Nejedlého. Z tohoto úřadu však již další nabídka ani oficiální pozvání nepřišlo (Mihule 2002, s. 374).

[22] Symfonie č. 3, H 299, měla premiéru 12. 10. 1945 v Bostonu, Boston Symphony Orchestra řídil Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874-1951). Symfonie č. 4, H 305, měla premiéru 30. 11. 1945 ve Philadelphii, The Philadelphia Orchestra řídil Eugene Ormandy (1899-1985). 15. 9. 1945 BM dokončil kompozici scherza pro orchestr Thunderbolt P-47, H 309, které mělo premiéru 19. 12. 1945 ve Washingtonu. National Symphony Orchestra řídil Hans Kindler (1892-1949) (Halbreich 2007, s. 235, 238, 260).

[23] Vieux Moulin – vesnice nedaleko Paříže, bydliště matky Charlotte Martinů.

[24] Václav Buchta (1912-1964), poličský rodák, později žil v Chicagu (Popelka 1996, s. 86).

[25] Josef Heger.

[26] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM. Talich byl po skončení druhé světové války obviněn z kolaborace s nacisty a na více než měsíc uvězněn. Přestože byl v roce 1946 očištěn, jeho návrat do hudebního života v ČSR byl poté velmi obtížný a nikdy se mu již zcela nepodařil. V „Talichově aféře“ stál BM jednoznačně na straně svého přítele a v důsledku začal být skeptický k poválečnému vývoji politické situace v Československu.

[27] Operu Juliette, H 253, BM Talichovi věnoval. Talich ji také v roce 1937 dirigoval v Národním divadle v Praze.

[28] Během let 1941-1945 sklízel BM velké úspěchy mj. za skladby Concerto grosso, H 263, Sinfonietta giocosa, H 282, Symfonie č. 1, H 289, Koncert pro dva klavíry a orchestr, H 292, Koncert pro housle a orchestr č. 2, H 293, Symfonie č. 2, H 295, Památník Lidicím, H 296, Symfonie č. 3, H 299, Symfonie č. 4, H 305 a mnohé jiné.

[29] Karel Šebánek.

[30] BM má patrně na mysli krátké rozhlasové opery Hlas lesa, H 243, a Veselohra na mostě, H 247.

[31] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[32] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM, zemřela 10. 3. 1944.

[33] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů. BM jí napsal děkovný dopis ještě týž den 29. 9. 1945 (Popelka 1996, s. 81).

[34] Ferdinand Martinů (1853-1923), otec BM.

[35] Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů: The Man and his Music. New York: Alfred A. Knopf, 1944.

[36] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[37] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů.

[38] Vlasta Tylová.

[39] Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM.

[40] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[41] Jarmila Novotná (1907-1994), česká operní pěvkyně. Sólistka Metropolitní opery v New Yorku v letech 1935 – 1956.

[42] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM.

[43] Jindřich Honzl (1894-1953), český režisér, divadelní teoretik a kritik.

[44] František Muzika (1900-1974), český malíř, ilustrátor, typograf a scénograf.

[45] Otakar Jeremiáš (1892-1962), český hudební skladatel a dirigent. Od roku 1945 působil v Národním divadle v Praze, v roce 1946 byl jmenován šéfem opery ND.

[46] Ferdinand Pujman (1889-1961), český operní režisér, estetik a spisovatel. Od června 1945 dramaturg opery Národního divadla v Praze.

[47] Pražská konzervatoř se do Rudolfina nevrátila, zůstala v sousední budově v ulici Na Rejdišti.

[48] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.

[49] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

Celkový počet listů2
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacerukopis
Vpisky, přípisyCh. Martinů
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 290 (záznam 1 / 0)
další »