Základní informace
Typ korespondence Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg - Pratteln
Poznámka k lokaci odeslání[Schönenberg]
Datum odeslání22.03.1959
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 890
Signatura v IBMŠafM 1959-03-22
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahFrancouzskou Mariken napsal zřejmě dříve, než dostal Závadovu českou adaptaci libreta, ouvertura druhé verze je totožná s ouverturou verze první, stejně jako hudba na scéně při příchodu Maškarona a herců a konec (Alleluja); druhá verze je datovaná Paříž 1934; výklad o genezi motta ke třetí Parabole (bubny na Schönenbergu - bubeník v Théseovi Georgese Neveux); chtěl toto motto změnit, ale pak zůstalo; druhé a třetí motto Parabol dodal až po dokončení hudby; snažili se poslouchat z Prahy Tre Ricercari - rušeno politickou propagandou; dosud nemá desky "zde"; s Kyticí je to pro příští sezónu "ztraceno"; další kompozice: Dětské sbory pro děti v Brně, Ptačí hody, Čtyři sbory (Part-Song book) pro smíšený sbor nebo jen kvintet na lidové texty, věnováno M.Pražanové "za její péči o moji sestru", které pošle Venhodovi, dále "dvě malé věci pro clavesin" (vyjde v UE), kde jim prosperuje Koncert pro cembalo; Variace na téma Keď bych já veděla, Figuš Bystrý c335; magnetofonový pásek je vymoženost, umožnil mu opravit v Rytinách řadu detailů; výhrady k nahrávce Symfonických fantazií; Musique de Chambre "je vlastně taková Nachtmusik" a možná ještě změní titul; zdá se, že Dvojkoncert s Bakalou je výtečný, jakož i Polní mše; Sinfonia concertante se hrála často v rozhlase z Německa; "Concerto pro levici" nezná; snad chytnou Ženitbu v Nice; láká Neveuxe na vaudeville z Labiche, Les plus heurex de trois; za týden je v Nice.
Diplomatický přepis dopisu

[Schönenberg, Pratteln] Brez. 22. 59.

 

Mily Milosi:

Tak o te Mariken.[1] Zrejme byla opera hotova nez jsem dostal ceskou addaptaci Zavadovu[2]. Na konec je datum 18 juillet ale ne rok. Trva 45 minut a orchestr je 3 oboe, 3 clar, 2 tromp, 2 trombony, percus, piano a smycce.[3] Funny[4].

Ceska verse je ovsem velky orchestr s pianem.

Overtura, zajimave, zustala presne jak v prvni versi. Text Zavaduje volna adoptace Gheona[5] a zrejme se vse zmenilo kdyz jsem ten text chtel podepsat pod noty. A ted ovsem nastaly rozpory, cili jinymi slovy cely zacatek, az do str 66 je uplne neco jineho.

d [od] str 66, Arie Mariken Zachovava urcitou illusi prvni verse ale vse je zmeneno a ovsem velky orchestr. Na str 78. Muzsky sbor ozralych je uplne jiny az do str 106. to jest prichodu Maskarona a hercu. Zde je hudba na scene pro cl. trmt, trb. viola a tambour zustava uplne beze zmeny, ani nota neni jina. Od str 110 Hra o Kristovi Kristovi zustava temer jak byla jen v jine irchestraci [orchestraci] a ovsem zpevne party jsou jine a jen nekde zachovavji stejne noty. Pak jsou jen male zmeny a konec Alleluja je stejny.

Str145. Druha verse je datovana Paris 1934.[6] A mam jenou velmi dobrou kopii, kterou nevim odkud jsem dostal. [7] Voila.

Tak zrejme to vse zavinil Zavada s jeho ceskym a krasnym textem. Jen v druhe polovici kde melodie jsou vol­ne a dlouhe (ve zpevu) tam zustaly, bylo lehci asi adoptovati text

Ovsem struktura tim ze je pro velky orchestr se znacne zmenila.

 

Ted pro Parables.[8] C8est une drolle histoire.[9] Vse zu­stalo tak jak drive avec le motto de Thesee[10]. Ja jsem na­jednou nic nemohl najit v Exupery[11] a ta genese treti vety je tato, coz dokazuje jak nepredvidane se predstava muze otocit. Ponevadz Motto ma udati jen urcitou direkci myslenkovou, tedy vyjma prvniho mota jsem se nijak nenamahal najit dalsi, v tom prvnim je uz vlastne cela myslenka. A ted se stala zvlastni vec. Jeden vecer, uz pozde asi v 10 hodin, v tmave noci jsme zaslechli nezvykly hluk ktery se blizil. Tak poslouchame a nehle [náhle] z uplne tmy se vynorili dve postavy, ktere velmi volnym krokem se blizili, s bubny na ramenou, bubnovaly. Pravdepodobne to byla cviceni na Karneval, jak vis tambour de Bale jsou slavni[12]. A tak presli pomalu okolo naseho domu, jen jako silhuety, jako vidina a pomalu sestupovali zas dolu z kopce, stale bubnujice. Tak uznas ze tohle je nepredvidana a prazvlastni udalost, zde kde se nic nedeje. Tak ty bybny mi zustaly v hlave a strasily az jsem je dal do treti vety. Ale pak ovsem zane bubny v Exupery nejsou a tak jsem nasel nekolik Motte ktere se nehodily a uzil jsem tedy toho Tamboure de la ville z Voyage de Thesee.[13] Tak to byl ted opravdovy bubenik, ale jina vec pri tom je ze jsem mel uz v hlave, pravdopodobne, Thesee jako operu, coz jsem pak napsal.[14] Tak jsem jeste potom chtel zmenit Motta ale nic se mi nehodilo a mezi tim se to hralo v Bostonu[15] s Mottem z Thesee, tak uz jsem to ponechal osudu. To jen dokazuje jak neoduvodneny je vysvetleni o popisu, discribing[16] hdubou [hudbou], nebot vyjma prvniho motta jsem dodal obe dve az vety byly hotove. To dokazuje jak zvlastnim zpusobem se komposice casto utvari. Tak ted to vis.

Mimochodem, jeden kritik z Timsu[17] napsal, kdyz si v programu precetl to krasne a hluboke motto k druhe vete, ze popisuji Jardin d8automne[18] a to je vse co si z toho vybral. Tak znova vidis ze se kritika nema brat tak vazne.

Vcera jsme se snazili poslouchat vysilani z Prahy, Ri­cercari[19] atd. ale jako vzdy nejaky pan do toho mluvil a delal propagandu politickou, a zde to mas taky, kdyz se Mocipanove nemohou dohodnout na delce vln, jak se maji dohodnout v politice.[20] Vysledek je ovsem ze my co poslouchali Prahu jsme skoro neslyseli a ti co poslouchali toho pana, ktery neunavne mluvil celou hodinu asi nerozumeli ani slovo z toho co rikal. Tak to je ten pokrok a zbytecna vydani lidske energie. Pri tom jsem mel jeste vetsi zlost ze uz ty disky nemam zde, mohly mi moc pomoci.[21] Ted uz je zas pozde nebot budeme dva mesice pryc a az se vratime zase ostatni lidi budou nekde na prazdninach az do podzimu, zkratka to je otrava a prestava mne to bavit, nevim jaka je v tom zahada poslat par disku. S kytici to je take ztraceno pro pristi saisonu.[22] Skoda. I jinak mam s Prahou tahanice o kterych ti ani nechci psat. I pres to telefonovani. Mozna ze u nas lide nemohou byti vecno a konkretni a jak se rika mnoho psu zajicova smrt, amen.

Tak dalsi repertoir:

      Detske sbory. Tri sborky pro deti v Brne. Na Fr. Ha­-
lase, o kohoutkovi, tu si deti vybrali sami. a pak zase zpet k Erbenovi. O kovarickovi a detske hadanky.[23] Ted mi poslal Dr Trojan z Brna basen z Trebonskeho rukopisu z druhe poloviny 15 st.[24] Take pro Brno. To je muj meat a tak jsem jim to napsal. Ptaci hody se to jmenuje.[25] Pak jsem se zase vratil k Madrigalum[26] a sice zase z Erbena. Part-song book. pro smiseny sbor a nebo ovsem jen kvintet. Ctyri Ctyri sbory na slova lidovek.[27] Venovano je to Marusce Prazanove za jeji peci o moji sestru.[28] Je to prave u kopisty a poslu je Venhodovi ktery myslim ma takovy sbor. Jeste jsem napsal dve male veci pro Clavecin[29] a vse se sontou [sonátou] a temi dvemi de Lacour vyjdou v Universalce.[30] Ta si pochvaluje jak jim ten Clav. koncert dobre jde.

Variace pro cello; Pet variaci na thema ;Ked bych ja vedela, Figus Bystry c335.[31]

 

S tim pasem je to bajecna vymozenost, uz jsem ti asi psal ze mi poslali ruban z Louisville, budou to nahravat a tak jsem mohl opravitmnoho veci hlavne zvukove kde nektery instrument ma hrat silneji a nebo bnaopak a i barvu a hlavne tempo hrali to jednou tak pomalu.[32] tak to je moderni vyhoda kterou by si meli navyknout u nas a poslouzilo by to obema stranam. Ku pr. na disku Fantasii, ktere jsou vybotne [výborně] nahrany, to nejlepsi misto je ztraceno, v posledne vete kde ma clar. solo a pak ta groupe dechu. Vedel jsem o tom, protoze jsem slysel disk privatni ze salu a byl jsem ovsem liny na to upozornit a tak to i na regurelnich diskach pak zustalo, skoda take.

 

Musique de Chambre je vlastne takova Nachtmusic[33] a mozna ze zmeni jeste titul. vety jsoul. Allegro moderato. 2. Andante moderato. 3. Poco allegro.[34]

Stranek 49. At to mas uplne.

 

Pokud jsme mohli zaslechnot mam dojem ze ten dvojkoncert s Bakalou je vytecny, to je taky nahrano?[35] I Mse vypada skvěle[36]. Ricercari jsme neslyseli[37].

 

Myslel jsem ze tu Sinfonia Conce rtanet[38] uz znas. Hra­lo se to casto na Radiu. Pochybuji ze to byl Sacher, spíse Frankfurt nego [nebo] sud deutch rund funk.[39]

Concerto pro levici je mi nezname taky[40].

Janacka jsem neslysel. Snad chytneme v Nice Zenitbu 22 nebo 23 Dubna[41]

Lakam George na Vaudeville z Labiche. les plus heu­reux de trois.[42] Hledej komedii.

Mnoho zdravím za tyden v Nice.

Tvuj

Bohouš

 

Věcné poznámky k DP

[1]      Zde má na mysli první verzi Mariken de Nimègue, H 236/2 I, na fran­-
couzký text (srov. Halbreich, 2007, s. 153–156).

 

[2]      Vilém Závada (1905–1982), básník a překladatel. Text Viléma Zá­vady inspiroval Martinů k nové verzi díla a vznikla Mariken de Ni­mègue, jedna ze čtyř částí operních Her o Marii, H 236/2 II (srov. Halbreich, 2007, s. 153–158; Mihule, 1974, s. 77–78).

 

[3]      Partitura první verze je uložena v PSS.

 

[4]      Anglicky ve smyslu „to je legrace“.

 

[5]      Henri Ghéon (1875–1944), belgický spisovatel. Mariken de Nimègue je 2. část z cyklu Hry o Marii, H 236. První verzi, H 236/2 I, na fran­couzský text Henriho Ghéona dokončil Martinů 18. července 1933. Druhá verze (H 236/2 II) byla dokončena 21. března 1934 (srov. Halbreich, 2007, s. 153–154).

 

[6]      Druhá verze (H 236/2 II) dokončena 21. března 1934 (srov. Halbreich, 2007, s. 153–154).

 

[7]      Partitura je uložena v archivu Národního divadla v Praze.

 

[8]      Les Paraboles (The Parables), H 367.

 

[9]      Francouzsky „Je to legrační příběh.“.

 

[10]    Francouzsky „s motem Theseovým“.

 

[11]    Román Citadela od Antoina de Saint-Exupéryho.

 

[12]    Zkušenost s basilejským karnevalem Martinů popisoval v dopise z 25. úno­ra 1958 (CBM, PBM Kmš 867).

 

[13]    Motto třetí Paraboly je převzato z divadelní hry Le Voyage de Thésée Georgese Neveuxe (srov. Halbreich, 2007, s. 264–265).

 

[14]    Podle Neveuxovy hry Le Voyage de Thésée dokončil Martinů 15. červ­na 1958 operu Ariadna, H 370 (srov. Halbreich, 2007, s. 182).

 

[15]    Premiéra se konala 13. února 1959. Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch.

 

[16]    Anglicky „popisující“.

 

[17]    Má na mysli deník New York Times, avšak zde recenze nevyšla.

 

[18]    Francouzsky „podzimní zharada“. Kritik reagoval pouze na padající listí v mottu z Exupéryho Citadely, které Martinů použil pro druhou větu Parabol, H 367.

 

[19]    Tre ricercari, H 267.

 

[20]    Martinů si opět stěžuje na rušení signálu z Prahy stanicí Svobodná Evropa z Mnichova.

 

[21]    Opět se vrací ke gramofonovým nahrávkám kantáty Kytice, Polní mše a dalších, které připomíná v dopisech různým adresátům do Česko­slovenska několik měsíců.

 

[22]    Znovu si stěžuje na Gramofonové závody, které doposud nevydaly nahrávku kantáty Kytice.

 

[23]    Písničky pro dětský sbor, H 373, dokončené 3. února 1959 na Schö­nen­bergu. Část první Velikonoční je na text Františka Halase, druhá Dětské hádanky na text lidové poezie ze sbírky Karla Jaromíra Erbena (srov. Zouhar, 2001, s. 161–169; Halbreich, 2007, s. 436).

 

[24]    Jan Trojan (1926–2015), muzikolog, tehdejší redaktor vážné hudby v Československém rozhlase v Brně.

 

[25]    Ptačí hody, H 379, pro dětský sbor a trubku byly dokončeny 19. břez­na 1959 a věnovány Brněnskému dětskému sboru, který je také premiéroval 12. dubna 1960, dirigoval František Lýsek, trubka Jan Slabák (srov. Zouhar, 2001, s. 169–174; Halbreich, 2007, s. 440–441).

 

[26]    Madrigaly, H 380, komponoval Martinů v březnu 1959 na Schö­nenbergu.

 

[27]    Madrigaly (Kniha písní, Part-song-book), H 380, Martinů kompo­noval na Schönengergu a v Basileji v období 14. do 20. března 1959. Jak uvádí Zdeněk Zouhar, texty vycházejí ze sbírek Františka Sušila a Františka Bartoše, nikoli Karla Jaromíra Erbena. Skladba byla premiérována Pražskými madrigalisty, dirigoval Miroslav Ven­hoda. Autografní partitura, která je uložena v CBM (PBM Ab 99), neobsahuje titulní stranu ani dedikaci. Ta je preprodukována v knize Sborové dílo Bohuslava Martinů (Zouhar, 2001, s. 255).

 

[28]    Do Poličky to oznámil již v březnu: „Ted abych vas obe potesil tak jsem napsal ctyry smisene sbory a napsal jsem na ne venovani Marusce, aby mela take neco ve svem archivu pro radost.“ (20. března 1959, CBM, PBM Kr 627).

 

[29]    Deux impromptus, H 381, dokončil Martinů 21. března 1959 na Schö­-
nen­bergu.

 

[30]    Deux pièces, H 244, z roku 1935 je dedikována Marcelle de Lacour a vyšla u Universal Edition ve Vídni v roce 1962 (srov. Halbreich, 2007, s. 425). Druhou zmíněnou skladbou dedikovanou Marcelle de Lacour je Koncert pro cembalo a malý orchestr, H 246, dokončen 11. září 1935 v Paříži.

 

[31]    Variace na slovenskou lidovou píseň, H 378, dokončil Martinů 12. břez-
­na 1959 v Schönenbergu; variace na slovenskou lidovou píseň Keď bych já vedela ze sbírky Slovenské ľudové piesne od Viliama Fi­­guše-Bys­-
trého (srov. Halbreich, 2007, s. 343–344).

 

[32]    Jedná se o nahrávku Rytin, H 369, kterou dostal patrně z premiéry od Louisville Orchestra.

 

[33]    Německy („Musik“ ale psáno anglicky), „večerní hudba, nokturno“.

 

[34]    Pořadí vět v Komorní hudbě č. 1, H 376, zůstalo stejné, jako píše Mar­-
tinů v tomto dopise. Skladbu Martinů dokončil 3. března 1959 na Schö­nenbergu.

 

[35]    Patrně myslí Dvojkoncert, H 271.

 

[36]    Martinů měl zřejmě na mysli Bakalovo provedení kantáty Polní mše, H 279, se Státní filharmonií Brno a sborem Moravan dne 14. března 1957 v Brně.

 

[37]    Tre ricercari, H 267.

 

[38]    Sinfonia concertante č. 1 G dur pro dva orchestry, H 219, psal Martinů na počátku roku 1932. Premiérována byla v Basileji 18. února 1958 Basler Orchestergesellschaft, řídil Hans Münch (srov. Halbreich, 2007, s. 257).

 

[39]    Má na mysli německou rozhlasovou stanici Süddeutscher Rundfunk.

 

[40]    Concertino pro klavír a orchestr G dur, H 173, pro levou ruku, z roku 1928 Martinů dedikoval Otakaru Hollmannovi, který je pre­miéroval se symfonickým orchestrem FOK 26. února 1947 v Praze (srov. Halbreich, 2007, s. 295).

 

[41]    Jan Trojan upozornil skladatele na rozhlasové vysílání: „Dovoluji si Vám oznámiti, že 23. dubna toho roku uvádíme zvukový snímek Vaší opery Ženitba (19,30 na P II).“ ([březen 1959], CBM, PBM Kd 400).

 

[42]    Martinů navrhl Georgesi Neveuxovi operní adaptaci komedie Eugèna Labiche (1815–1888) Le Plus heureux des trois.

 

Total number of leaves1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitization
Quality of digitizationProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Boston, Massachusetts
Frankfurt nad Mohanem
Louisville, Kentucky
Nice
Praha
Schönenberg - Pratteln
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2768 (záznam 1 / 0)
další »