Základní informace
Titul CZKomorní hudba č. 1
Podtitul CZpro klarinet, housle, violu, violoncello, harfu a klavír
Titul ENChamber Music No. 1
Podtitul ENfor clarinet, violin, viola, violoncello, harp and piano
Titul DEKammermusik Nr. 1
Podtitul DEfür Klarinette, Violine, Viola, Cello, Harfe und Klavier
Titul FRMusique de chambre n° 1 [auth.]
Podtitul FRpour clarinette, violon, alto, violoncelle, harpe et piano
KategorieKomorní hudba
PodkategorieSextety
Halbreichovo číslo376
Části (věty)1. Allegro moderato; 2. Andante moderato; 3. Poco allegro
Durata19' 20''
Nástrojové obsazeníCl Vl Vla Vc Arpa Pf
Původ
Místo kompoziceSchönenberg, Pratteln
Rok dokončení1959
Započetí kompozice14.02.1959
Dokončení kompozice03.03.1959
Premiéra
Datum premiéry13.11.1959
Místo premiéryBraunschweig, Německo (Festliche Tage Neuer Musik)
Uložení autografu
Vlastník prameneCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Copyright
CopyrightÉditions Max Eschig
Odkaz na prodejcekoupit
První vydání
VydavatelÉditions Max Eschig
Místo vydáníPaříž
Rok vydání1966
Vydání dostupná v IBM
Éditions Max Eschig, Paříž, 1966
Signatura IBM: 1241a, 1241 (score), 1142 (parts)
Specifikace vydání: 1. vydání
Detaily tohoto vydání
Prameny
Vazby Související písemnosti
Související vyobrazení
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Název na titulní straně autografní partitury: "Musique de Chambre N° 1. | pour | Clar. (B), Violon, Viola, Vcello, Arpe, Piano. | In 3 mouvements."
O skladbě

Komorní hudba č. 1, H 376, z roku 1959 je jednou z posledních skladeb Bohuslava Martinů. Vznikla půl roku před skladatelovou smrtí a je ji možné označit za jeho rozloučení se světem impresionismu, který jej fascinoval po více než padesát let. Martinů se o ní v dopise Miloši Šafránkovi vyjádřil jako o „takové noční hudbě“, čemuž odpovídá i původně zamýšlený název „Les Fêtes nocturnes“ (Noční slavnosti), pod kterým byla skladba premiérována.

Na jaře roku 1959 Martinů již bojoval s postupující rakovinou plic a při vědomí možného blízkého konce komponoval takřka bez oddechu – takřka současně dokončoval druhou verzi opery Řecké pašije, H 372 II, a kantátu Mikeš z hor, H 375, poslední ze čtyř lidových kantát na texty Miloslava Bureše. Navíc pracoval na Nonetu č. 2, H 374. Ze všech zmíněných děl je Komorní hudba č. 1 (její název dává tušit, že Martinů zřejmě pomýšlel ještě na další skladbu podobného charakteru resp. pro podobné obsazení) nezaslouženě nejméně známá. Vedle nezvyklé kombinace nástrojů k tomu jistě přispěla i ta okolnost, že tištěná partitura vyšla ve Francii a že ji její vydavatel Max Eschig nedostatečně propaguje.

První zmínku o vzniku Komorní hudby č. 1 nalezneme ve skladatelově dopisu ze 4. března 1959 rodině do Poličky: „... hlavně, že se nemusím unavovat návštěvami a vidět moc lidí, tak jsem u piana a pomalu se bavím komponováním. Mikeš bude brzo hotov. [...] Teď ještě píšu jinou věc, pro sextet, pozvali nás totiž Braunschweigu, to jest někde nahoře v Německu, na festival na listopad a chtějí něco nového, chtějí dávat orchestrální věc a dvě komorní: trvá to celý týden. Sejdeme se tam také s ostatními přáteli z Paříže tak to bude jistě pěkné.“ Připravované setkání s francouzskými přáteli ze skupiny École de Paris (Marcel Mihalovici, Tibor Harsányi, Conrad Beck) a dalšími mělo nesporně vliv na „francouzský“ charakter Komorní hudby č. 1, proběhlo však bohužel již v nepřítomnosti Bohuslava Martinů, který čtvrt roku předtím zemřel.

Eva Benešová a Aleš Březina, program koncertu Festival Bohuslava Martinů, 17. 12. 1997.

« předchozí
ID 298 (záznam 1 / 0)
další »