Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg, Pratteln
Poznámka k lokaci odeslání[Schönenberg]
Datum odeslání11.03.1959
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Vlastník prameneCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 889
Signatura v IBMŠafM 1959-03-11
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahV poslední době napsal: Mikeš z hor, Musique de chambre Nr.1, Variace pro violoncello a klavír, Písničky pro dětský sbor; korigoval Sonátu pro flétnu, housle a klavír; příští měsíc jsou už v Nice 17 bis Boulv. Mont Boron až do června; v červnu je Gilgameš ve Vídni se Sacherem, možná tam pojedou; dle mínění jeho nepřátel jsou jeho posledně provedené skladby impresionistické; Rytiny znějí dobře, dostal pásek z Louisvillu; z Milána poslouchali Veselohru na mostě; objevil ve svém archivu dvě partitury Mariken z Nimegue: rukopis na Gheonův francouzský text pro menší orchestr a pak kopii partitury "s hudbou úplně odlišnou", jež se hrála v Praze; "naše" verze Julietty je správná; nový ředitel z Artie je jako předešlý, neposílá mu Dvořáka; kdyby zde partitury byly k dostání, byl by si je už koupil; Fresky jsou dobrá partitura, "i když kritika v Salzburgu tam našla Strausse a Respighiho"; LP s Kyticí nedošla, "Sacher by se jistě nechal zlákat"; brzo bude potřebovat námět na novou operu, nemá libretistu; pátrá po Camusovi-Dostojevském; vyšel nový Kazantzakis, Derniere Tentation, a v angličtině jeho Odyssea, též ji nemá.
Diplomatický přepis dopisu

[Schönenberg, Pratteln] March 11. 59.



 



Mily Milosi:



Je jaro a s nim ovsem urcita malatnost k dopisu a ostatnim svetskym vecem. Nicmene jsem se vzchpil ti dati posledni novinky a tak vezmi tuzku a zarad do katalogu dalsi veci vznikle v dobe posledni.



Mikes z hor, na basen M. Burese,[1] totez obsazeni jako Studanky ale smiseny sbor.[2]



Musique de Chambre Nr. 1. Tri kusy. pro harfu, piano, clar. housle violu a cello.[3]



                               Urceno pravdepodobne pro Festival v Broun­schwiegu v listopadu, kam jsme pozvani.[4]



Variations pour Vcello eet Piano.   Pro nove nakladatel­stvi Barenreiter.[5]



Pisnicky pro detsky sbor. Pro deti v Brne[6]



Korekrura Sonaty pro flautu a housle a piano, (ta stara pro Moise)[7] vyjde brzo.[8]



Velka korrespondence s Dillia s nimiz se nemohu nejak dohodnout nebot vzdy odpovedi na to co se jich neptam



Cimz moje hudebni kariera se konci pro tento mesic, pristi uz jsme v Nice a sice na stare adrese 17 bis Boulv. Mont Boron. Nice AM. Az do cervna.



 



V cervnu 20? je Gilgamesh ve Vidni se Sacherem, mozna ze tam ;pojedem[9].



 



Veskere komposice proveden mely velky uspech dle m­ne­-

ni mych pratel a jsou impresionisticke dle mineni nepratel. Ale Boston byl velky uspech.[10] Ovsem kritiky a program neposlali. Z Lousvillu jsem dostal pas a tak jseem si to mohl prehrat zni to dobre, hrali moc pomalu. Estampes[11]. Z Milana jsme poslouchali Veselohru na moste,[12] vyborni zpevaci, ridil Praviteli z Rima.



Objevil jsem ve svem archivu dve partitury Mariken de Nimegue[13] a sice jeden rukopis na francouzsky text Gheo­na pro mensi orchestr[14] a pak druhou partitu (kopii) tetez [téže] opery ale s hudbou uplne odlisnou, ta se hrala v Praze[15].



O Nonetu[16] uz vis a tak ted mas celou moji produkci a jestli neocenos [neoceníš] moji snahu tak jsi nevdecnik.



Ted jeste k Juliette[17], ktera uz asi zahynula nebot nemam zpravy pro brezen. Asi jsem te polekal svymi nazory ale to je vzdy jen aby nestala rec, samozrejme mas pravdu ze ta prvni a nase verse je spr vna [srpna] a tak se jeste znova musim tesit ze se nekde objevi tak jak ji zname. Nicmene ta Wiesb, experince[18] byla zajimava a poucna.



 



Jak dopadly Fresky na konec?[19]



Ten novy riditel z Artia[20] je zrovna jako ten predesly nebot i pres tvoji akci a sliby mi neposlal nic, ani partitury komorni Dvoraka a cello a housle koncert, tak nerozumi dobre propagaci. Zde se bohuzel nenajdou jinak bych si je uz davno byl koupil.



Dekuji ti za tvuj dojem z Fresek, ja vedel ze je to dobra partitura i kdyz kritika v Salzburgu tam nasla Strasse [Strausse] a Respigiho.



Ovsem ty slibene disky, Kytice[21] atd nedosly taky pro­toae [protože] nebyly odeslany, poslali jen tu Sonatu c Plockem.[22] Je to skoda protoze kdyz bych mohl veci prehrat nasel bych lepe provedeni, Sacher by se jiste nechal zlakat, no neda se s vami nic delat.



 



Jinak tu zijeme klidne a pocasi je pekne tak z toho jsou prochazky po lesich.



 



Budu brzo po trebovat namet na novou operu, skoda ze ted nelze najit dobreho libretistu, nevis o nekom? Po tom ca­musovi Dostojevsky patram ale dosud nic na trhu jsem nevidel, premiera uz byla trvala asi pet hodin, tak to je ten samy pripad jako s operou, problem.[23] Je novy Kazan, zivot Krista Derniere Tentation,[24] francouzky a jeho slavna basen Odyssea anglicky,[25] dosud nemam. Pani K. byla v N,Y, a odysea ma velky ohlas, mozna ze ji najdeme v Antibes[26].



Tak toho mas dost na jeden dopis. Mnoho te zdravim. Kam se chystas na prazdniny?



Tvuj



Bohouš



 


Věcné poznámky k DP

[1]      Mikeš z hor, H 375, na text Miloslava Bureše dokončil v březnu 1959.



 



[2]      Otvírání studánek, H 354, taktéž na text Miloslava Bureše.



 



[3]      Skladbu Komorní hudba č. 1, H 376, zkomponoval Martinů v období od 14. února do 3. března 1959 (srov. Halbreich, 2007, s. 379–380).



 



[4]      Premiéra 13. listopadu 1959 v rámci Festliche Tage neuer Musik v Braunschweigu (srov. Halbreich, 2007, s. 379–380).



 



[5]      Variace na slovenskou lidovou píseň, H 378, dokončil Martinů 12. břez­-

na 1959 v Schönenbergu (srov. Halbreich, 2007, s. 317)



 



[6]      Ptačí hody, H 379, pro čtyřhlasý dětský sbor a trubku dokončil 19. břez­-

na 1959 a věnoval Brněnskému dětskému sboru.



 



[7]      Sonáta pro flétnu, housle a klavír, H 254, z roku 1937 byla věnována Marcelu Moÿsemu. Premiérovalo Moÿse-Trio ve složení Louis Moÿse, Mar­cel Moÿse, Blanche Honegger 1. července 1937 (srov. Halbreich, 2007, s. 352).



 



[8]      Skladba vyšla v roce 1959 v Kasselu u vydavatelství Bärenreiter (srov. Halbreich, 2007, s. 352).



 



[9]      Paul Sacher provedl Epos o Gilgamešovi, H 351, s Philharmonia Hun­garica a Wiener Singakademie 21. června 1959 (Březina, 2017, s. 50).



 



[10]    Paraboly, H 367, první provedení se uskutečnilo 12. února 1959, Boston Symphony Orchestra dirigoval Charles Munch (http://archi­ve.bso.org). Reprízy se konaly 13. a 14. února.



 



[11]    Estampes (Rytiny), H 369, Martinů dokončil 2. dubna 1958 na Schö­nenbergu, skladba je dedikována Robertu Whitneyovi a Louisville Orchestra, kteří ji také premiérovali 4. února 1959 (srov. Halbreich, 2007, s. 267).



 



[12]    Veselohra na mostě, H 247, z roku 1935.



 



[13]    Mariken de Nimègue je druhá část z cyklu Hry o Marii, H 236. První verzi (H 236/2 I) na francouzský text Henriho Ghéona dokončil Mar­tinů 18. července 1933. Druhá verze (H 236/2 II) byla dokončena 21. března 1934 (srov. Halbreich, 2007, s. 153–154).



 



[14]    Henri Ghéon (1875–1944), belgický spisovatel.



 



[15]    Dílo bylo uvedeno v Praze 6. února 1936 (srov. Halbreich, 2007, s. 153).



 



[16]    Nonet č. 2, H 374, dokončil Martinů 1. února 1959 na Schönenbergu.



 



[17]    Znovu se vrací k inscenaci opery Julietta, H 253, ve Wiesbadenu.



 



[18]    Anglicky „zkušenost“.



 



[19]    Les Fresques de Piero della Francesca, H 352, byly premiérovány v Praze 12. února 1959 Českou filharmonií, řídil Karel Ančerl (srov. Halbreich, 2007, s. 262).



 



[20]    Matěj Šenar (1920–1965), od roku 1953 ředitel nakladatelství Artia.



 



[21]    Kytice, H 260.



 



[22]    Sonátu pro housle a klavír, H 303, nahrál pro Supraphon Alexandr Plocek a Josef Páleníček 4. ledna 1955 (DM 5261; LPM 301; srov. Lambert, 2015, s. 31).



 



[23]    Spisovatel Albert Camus (1913–1960) dramatizoval román Fjodora Michajloviče Dostojevského Běsi v roce 1959.



 



[24]    La Dernière Tentation du Christ, román Nikose Kazantzakise z roku 1954.



 



[25]    Anglický překlad Kazantzakisova románu The Odyssey: A Modern Sequel vytvořil Kimon Friar v roce 1958.



 



[26]    Helene Kazantzakis, žena spisovatele Nikose Kazantzakise.



 


Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek1
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Lokace jako předmět
Antibes
Boston, Massachusetts
Braunschweig
Brno
Louisville, Kentucky
Milán
New York, NY
Nice
Praha
Řím
Salzburg
Schönenberg, Pratteln
Vídeň
Wiesbaden
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2767 (záznam 1 / 0)
další »