Základní informace
Typ korespondence Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg - Pratteln
Poznámka k lokaci odeslání[Schönenberg]
Datum odeslání11.03.1959
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 889
Signatura v IBMŠafM 1959-03-11
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahV poslední době napsal: Mikeš z hor, Musique de chambre Nr.1, Variace pro violoncello a klavír, Písničky pro dětský sbor; korigoval Sonátu pro flétnu, housle a klavír; příští měsíc jsou už v Nice 17 bis Boulv. Mont Boron až do června; v červnu je Gilgameš ve Vídni se Sacherem, možná tam pojedou; dle mínění jeho nepřátel jsou jeho posledně provedené skladby impresionistické; Rytiny znějí dobře, dostal pásek z Louisvillu; z Milána poslouchali Veselohru na mostě; objevil ve svém archivu dvě partitury Mariken z Nimegue: rukopis na Gheonův francouzský text pro menší orchestr a pak kopii partitury "s hudbou úplně odlišnou", jež se hrála v Praze; "naše" verze Julietty je správná; nový ředitel z Artie je jako předešlý, neposílá mu Dvořáka; kdyby zde partitury byly k dostání, byl by si je už koupil; Fresky jsou dobrá partitura, "i když kritika v Salzburgu tam našla Strausse a Respighiho"; LP s Kyticí nedošla, "Sacher by se jistě nechal zlákat"; brzo bude potřebovat námět na novou operu, nemá libretistu; pátrá po Camusovi-Dostojevském; vyšel nový Kazantzakis, Derniere Tentation, a v angličtině jeho Odyssea, též ji nemá.
Diplomatický přepis dopisu

[Schönenberg, Pratteln] March 11. 59.

 

Mily Milosi:

Je jaro a s nim ovsem urcita malatnost k dopisu a ostatnim svetskym vecem. Nicmene jsem se vzchpil ti dati posledni novinky a tak vezmi tuzku a zarad do katalogu dalsi veci vznikle v dobe posledni.

Mikes z hor, na basen M. Burese,[1] totez obsazeni jako Studanky ale smiseny sbor.[2]

Musique de Chambre Nr. 1. Tri kusy. pro harfu, piano, clar. housle violu a cello.[3]

                               Urceno pravdepodobne pro Festival v Broun­schwiegu v listopadu, kam jsme pozvani.[4]

Variations pour Vcello eet Piano.   Pro nove nakladatel­stvi Barenreiter.[5]

Pisnicky pro detsky sbor. Pro deti v Brne[6]

Korekrura Sonaty pro flautu a housle a piano, (ta stara pro Moise)[7] vyjde brzo.[8]

Velka korrespondence s Dillia s nimiz se nemohu nejak dohodnout nebot vzdy odpovedi na to co se jich neptam

Cimz moje hudebni kariera se konci pro tento mesic, pristi uz jsme v Nice a sice na stare adrese 17 bis Boulv. Mont Boron. Nice AM. Az do cervna.

 

V cervnu 20? je Gilgamesh ve Vidni se Sacherem, mozna ze tam ;pojedem[9].

 

Veskere komposice proveden mely velky uspech dle m­ne­-
ni mych pratel a jsou impresionisticke dle mineni nepratel. Ale Boston byl velky uspech.[10] Ovsem kritiky a program neposlali. Z Lousvillu jsem dostal pas a tak jseem si to mohl prehrat zni to dobre, hrali moc pomalu. Estampes[11]. Z Milana jsme poslouchali Veselohru na moste,[12] vyborni zpevaci, ridil Praviteli z Rima.

Objevil jsem ve svem archivu dve partitury Mariken de Nimegue[13] a sice jeden rukopis na francouzsky text Gheo­na pro mensi orchestr[14] a pak druhou partitu (kopii) tetez [téže] opery ale s hudbou uplne odlisnou, ta se hrala v Praze[15].

O Nonetu[16] uz vis a tak ted mas celou moji produkci a jestli neocenos [neoceníš] moji snahu tak jsi nevdecnik.

Ted jeste k Juliette[17], ktera uz asi zahynula nebot nemam zpravy pro brezen. Asi jsem te polekal svymi nazory ale to je vzdy jen aby nestala rec, samozrejme mas pravdu ze ta prvni a nase verse je spr vna [srpna] a tak se jeste znova musim tesit ze se nekde objevi tak jak ji zname. Nicmene ta Wiesb, experince[18] byla zajimava a poucna.

 

Jak dopadly Fresky na konec?[19]

Ten novy riditel z Artia[20] je zrovna jako ten predesly nebot i pres tvoji akci a sliby mi neposlal nic, ani partitury komorni Dvoraka a cello a housle koncert, tak nerozumi dobre propagaci. Zde se bohuzel nenajdou jinak bych si je uz davno byl koupil.

Dekuji ti za tvuj dojem z Fresek, ja vedel ze je to dobra partitura i kdyz kritika v Salzburgu tam nasla Strasse [Strausse] a Respigiho.

Ovsem ty slibene disky, Kytice[21] atd nedosly taky pro­toae [protože] nebyly odeslany, poslali jen tu Sonatu c Plockem.[22] Je to skoda protoze kdyz bych mohl veci prehrat nasel bych lepe provedeni, Sacher by se jiste nechal zlakat, no neda se s vami nic delat.

 

Jinak tu zijeme klidne a pocasi je pekne tak z toho jsou prochazky po lesich.

 

Budu brzo po trebovat namet na novou operu, skoda ze ted nelze najit dobreho libretistu, nevis o nekom? Po tom ca­musovi Dostojevsky patram ale dosud nic na trhu jsem nevidel, premiera uz byla trvala asi pet hodin, tak to je ten samy pripad jako s operou, problem.[23] Je novy Kazan, zivot Krista Derniere Tentation,[24] francouzky a jeho slavna basen Odyssea anglicky,[25] dosud nemam. Pani K. byla v N,Y, a odysea ma velky ohlas, mozna ze ji najdeme v Antibes[26].

Tak toho mas dost na jeden dopis. Mnoho te zdravim. Kam se chystas na prazdniny?

Tvuj

Bohouš

 

Věcné poznámky k DP

[1]      Mikeš z hor, H 375, na text Miloslava Bureše dokončil v březnu 1959.

 

[2]      Otvírání studánek, H 354, taktéž na text Miloslava Bureše.

 

[3]      Skladbu Komorní hudba č. 1, H 376, zkomponoval Martinů v období od 14. února do 3. března 1959 (srov. Halbreich, 2007, s. 379–380).

 

[4]      Premiéra 13. listopadu 1959 v rámci Festliche Tage neuer Musik v Braunschweigu (srov. Halbreich, 2007, s. 379–380).

 

[5]      Variace na slovenskou lidovou píseň, H 378, dokončil Martinů 12. břez­-
na 1959 v Schönenbergu (srov. Halbreich, 2007, s. 317)

 

[6]      Ptačí hody, H 379, pro čtyřhlasý dětský sbor a trubku dokončil 19. břez­-
na 1959 a věnoval Brněnskému dětskému sboru.

 

[7]      Sonáta pro flétnu, housle a klavír, H 254, z roku 1937 byla věnována Marcelu Moÿsemu. Premiérovalo Moÿse-Trio ve složení Louis Moÿse, Mar­cel Moÿse, Blanche Honegger 1. července 1937 (srov. Halbreich, 2007, s. 352).

 

[8]      Skladba vyšla v roce 1959 v Kasselu u vydavatelství Bärenreiter (srov. Halbreich, 2007, s. 352).

 

[9]      Paul Sacher provedl Epos o Gilgamešovi, H 351, s Philharmonia Hun­garica a Wiener Singakademie 21. června 1959 (Březina, 2017, s. 50).

 

[10]    Paraboly, H 367, první provedení se uskutečnilo 12. února 1959, Boston Symphony Orchestra dirigoval Charles Munch (http://archi­ve.bso.org). Reprízy se konaly 13. a 14. února.

 

[11]    Estampes (Rytiny), H 369, Martinů dokončil 2. dubna 1958 na Schö­nenbergu, skladba je dedikována Robertu Whitneyovi a Louisville Orchestra, kteří ji také premiérovali 4. února 1959 (srov. Halbreich, 2007, s. 267).

 

[12]    Veselohra na mostě, H 247, z roku 1935.

 

[13]    Mariken de Nimègue je druhá část z cyklu Hry o Marii, H 236. První verzi (H 236/2 I) na francouzský text Henriho Ghéona dokončil Mar­tinů 18. července 1933. Druhá verze (H 236/2 II) byla dokončena 21. března 1934 (srov. Halbreich, 2007, s. 153–154).

 

[14]    Henri Ghéon (1875–1944), belgický spisovatel.

 

[15]    Dílo bylo uvedeno v Praze 6. února 1936 (srov. Halbreich, 2007, s. 153).

 

[16]    Nonet č. 2, H 374, dokončil Martinů 1. února 1959 na Schönenbergu.

 

[17]    Znovu se vrací k inscenaci opery Julietta, H 253, ve Wiesbadenu.

 

[18]    Anglicky „zkušenost“.

 

[19]    Les Fresques de Piero della Francesca, H 352, byly premiérovány v Praze 12. února 1959 Českou filharmonií, řídil Karel Ančerl (srov. Halbreich, 2007, s. 262).

 

[20]    Matěj Šenar (1920–1965), od roku 1953 ředitel nakladatelství Artia.

 

[21]    Kytice, H 260.

 

[22]    Koncert pro housle a orchestr č. 2, H 293, který 6. října 1948 uvedl v Praze Alexandr Plocek s Pražským rozhlasovým orchestrem, řídil A. Klíma (srov. Halbreich, 2007, s. 309).

 

[23]    Spisovatel Albert Camus (1913–1960) dramatizoval román Fjodora Michajloviče Dostojevského Běsi v roce 1959.

 

[24]    La Dernière Tentation du Christ, román Nikose Kazantzakise z roku 1954.

 

[25]    Anglický překlad Kazantzakisova románu The Odyssey: A Modern Sequel vytvořil Kimon Friar v roce 1958.

 

[26]    Helene Kazantzakis, žena spisovatele Nikose Kazantzakise.

 

Total number of leaves1
Počet popsaných stránek1
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitization
Quality of digitizationProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Antibes
Boston, Massachusetts
Brno
Brunšvik
Louisville, Kentucky
Milán
New York
Nice
Praha
Řím
Salzburg
Schönenberg - Pratteln
Vídeň
Wiesbaden
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2767 (záznam 1 / 0)
další »