Základní informace
Titul CZNonet č. 2
Podtitul CZpro flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, housle, violu, violoncello a kontrabas
Titul ENNonet No. 2
Podtitul ENfor flute, oboe, clarinet, bassoon, french horn, violin, viola, violoncello and double bass
Titul DENonett Nr. 2
Podtitul DEfur Flöte, Oboe, Klarinette, Fagott, Waldhorn, Violine, Viola, Cello und Kontrabass
KategorieKomorní hudba
PodkategorieNonety
Halbreichovo číslo374
Části (věty)1. Poco allegro; 2. Andante; 3. Allegretto
Durata15' 40''
Nástrojové obsazeníFl Ob Cl Fg Cor Vl Vla Vc Cb
Dedikant České noneto
Diplomatický přepis věnováníVěnováno | Československému Nonetu.
Poznámka k věnováníVěnování na titulní straně autografní partitury; v reprodukci (PSS) opraveno na "Věnováno Českemu Nonetu". V tištěné partituře (SNKLHU, 1959): "Českému nonetu k 35. výročí jeho založení".
Původ
Místo kompoziceSchönenberg - Pratteln
Rok dokončení1959
Započetí kompozice09.01.1959
Dokončení kompozice01.02.1959
Premiéra
Interpret
Leichner, Emil st.
Datum premiéry1959-07-27
Místo premiérySalzburg, Rakousko (Salcburský festival)
Ansámbl České noneto / Czech Nonet
České noneto
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k autografuReprodukce autografní partitury uložena v Paul Sacher Stiftung v Basileji.
Copyright
CopyrightBärenreiter Praha
Odkaz na prodejcekoupit
Prameny
Odkazy Související korespondence
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Druhé vydání: Editio Supraphon, Praha 1979. Provozovací party vydal Český hudební fond, Praha 1961.
O skladbě

První ze svých dvou nonetů, Nonet č. 1, H 144 složil Martinů už v roce 1925. Podle Karla Šolce byl určen členům České filharmonie. Až v roce 1959, tedy o 35 let později, vznikl Nonet č. 2, H 374. Vznikl na objednávku Českého noneta jehož vedoucí, houslista Emil Leichner st., oslovil Martinů prostřednictvím Miloše Šafránka již jednou v roce 1948, v době 25. výročí založení souboru. Tehdy však jeho žádost nebyla vyslyšena. O deset let později se Leichner obrátil na Martinů znovu, tentokrát ho požádal o skladbu k 35. výročí souboru. Slavnostní koncert k tomuto výročí by soubor rád začal a zakončil skladbou, složenou na objednávku. Martinů objednávku tentokrát přijal a jeho příslib vzbudil v Čechách i v zahraničí velký zájem. Na skladbě pracoval v lednua únoru roku 1959. 20. ledna požádal Karla Šebánka:  „Také zavolej Leichtera [sic] z Ceskeho Noneta […] a řekni mu, že si mohou dáti už můj nový Nonet na program, právě na tom pracuji a tak nepřijde-li do toho zase nova operace, což nemyslím, tak dostanou partituru brzo, do dvou tří týdnů." Skladbu Martinů dokončil na konci ledna 1959 (přesný den dokončení v autografní partituře uveden není, ta obsahuje pouze dataci „leden 1959“). Ze skladatelovy korespondence vyplývá, že to muselo být po 21. lednu, kdy na Nonetu ještě pracoval, a před 3. únorem, kdy již korigoval autografní partituru. Kopii skladby zaslal Českému nonetu 6. února 1959 spolu s dopisem obsahujícím seznam úprav v partituře. Jde hlavně o návrhy změn týkající se dynamiky, ale také o několik konkrétních oprav. Emil Leichner potvrdil příjem partitury a sdělil skladateli, že se premiéra díla uskuteční 27. 7. 1959 na Salcburském festivalu. Na skladatelovy otázky a návrhy z předchozího dopisu Leichner nereagoval. V díle prý neshledal žádné problémy, jen požádal, zda by Martinů mohl opravit věnování z „Československému“ nonetu na „Českému“.

V dopise Šafránkovi vyjádřil Martinů obavu, že České noneto neudělalo dobře, když dalo premiéru do Salcburku: „[…] tam co není dodekafonique a nebo 12 ton, tak to neexistuje, tak at si nic z toho nedelaji kdyz mne tam zrezou, jako s Freskama." V červnu 1959 se Leichner skladateli omlouval, že mu odpověď na jeho dopis z února t. r. trvala tak dlouho, opět zmínil nadcházející premiéru v Salcburku a poslal několik dotazů na konkrétní místa v partituře. V té době však skladatel již bojoval s návratem rakoviny žaludku a neměl sílu na tento dopis odpovědět. „Předpremiéra“ v provedení Českého noneta se uskutečnila 20. června v Poličce a vzbudila v obecenstvu nadšení. 20. června, tedy stále ještě před salcburskou premiérou díla, zahrál soubor Nonet na soukromém koncertu v Praze. Leichner o tom informoval Martinů dopisem z téhož dne: „Dnes jsme zahráli celé dílo K. Novákovi, Šebánkovi a Kopelentovi. Všichni pak svorně prohlásili, že jim po II. větě běhal mráz po těle." 

27. července proběhla premiéra v Salcburku na festivalu. Spolu s Nonetem Bohuslava Martinů na koncertě zazněl Grand Nonett F Dur, op. 31 Ludwiga Spohra a Kvintet pro housle, violu, kontrabas, hoboj a klarinet, op. 39, Sergeje Prokofjeva v tehdejším obsazení Českého noneta: Emil Leichner (housle), Vilém Kostečka (viola), Rudolf Lojda (violoncello), Oldřich Uher (kontrabas), Václav Žilka (flétna), Václav Vodička (hoboj), Oldřich Pergl (klarinet), Jaroslav Řezáč (fagot), Arnošt Charvát (lesní roh). Emil Leichner píše, že Nonet byl nadšeně přijat plným sálem Mozartea. V dopise zaslal Martinů program koncertu s tím, že pošle i recenze, až je bude mít. Koncert byl natáčen a 28. 7. 1959 vysílán (REC). 29. září 1959 zazněl Nonet na festivalu v Budapešti. Pražská premiéra byla plánována na 15. října na jubilejní koncert k třicátému pátému výročí založení Českého noneta. Skladatelova smrt 28. srpna 1959 však způsobila, že jeho Nonet zazněl v Praze již 15. září (tedy o celý měsíc dříve), a sice na koncertu „k pietnímu uctění památky Bohuslava Martinů“, který se uskutečnil v sále klubu Svazu československých skladatelů. 15. října proběhla v Domě umělců (dnešní Rudolfinum) oficiální pražská premiéra. Dalšími díly programu byl Nonet, op. 147 (1931) Josefa Bohuslava Foerstera a opět Grand Nonett F Dur, op. 31 Ludwiga Spohra. 2. listopadu byla skladba uvedena ve Varšavě a 17. listopadu v Městském divadle v Písku. Vydání Nonetu č. 2 nabídl Martinů již v březnu 1959 pařížskému vydavatelství Eschig. Další korespondence na toto téma bohužel chybí, jisté však je, že k vydání nedošlo. V červnu 1959 poslalo nakladatelství SNKLHU skladateli smlouvu na Nonet č. 2. Kapesní partitura vyšla na podzim 1959, pravděpodobně krátce po pražské premiéře, skladatel se na její přípravě již nepodílel.

Jitka Zichová, Souborné vydání děl Bohuslava Martinů IV/4/I, © 2015 Editio Bärenreiter Praha

« předchozí
ID 296 (záznam 1 / 0)
další »