Základní informace
Typ korespondence Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg - Pratteln
Poznámka k lokaci odeslání[Schönenberg]
Datum odeslání25.04.1958
Poznámka k datu odeslánídatum poštovního razítka
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kmš 873
Stará signatura v IBMŠafM 1958-04-00
Signatura v IBMŠafM 1958-04-25
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahPokračování kritických glos k rukopisu Šafránkovy monografie od str.220 po str.406; zmínky o přítelkyních by měl omezit na nejmenší míru; kniha "je dobrá, ale nemá rovnováhu"; věci se opakují, naopak jsou tam i "díry"; potíže s citáty z textů BM; někdy nezřetelné, co "mluvil" MŠ a co BM; programové rozbory "bych osekal anebo i vynechal vyjma klavírních věcí... to je spíše verbalismus"; k rukopisu se vrátil "včera večer"; MŠ se příliš zabývá ranými skladbami, v nichž "výraz přeskakuje od věci k věci"; některé skladby jsou "přechodné i náhodné a studentské"; úvaha o vlivech na mladého skladatele, jehož "reakce se může změnit přes noc a zase se vrátit druhou noc"; "všechno nemůžeme svalit na tu moji věž, i kdyby tato hrála velkou úlohu"; některé partie rukopisu sám opravil; nechť MŠ udělá v knize "pořádek" a promluví s Kortem, který poslal BM "až dosud tu nejlepší analýzu mé skladatelské činnosti, analýzu zase instinktivní, ne rozumovou."
Diplomatický přepis dopisu

[Schönenberg, Pratteln, 25. dubna 1958]

 

220 Nepamatuji se zdali jsme „vazne“ uvazovali o odjezdu do Statu S Kapralovou.[1] Nebot ja sam jsem ne­mel zvlastni chut tam odjet az do chvile v Aix kdyz jsem videl paniku v Marseille na nasem Konsulate, coz je otazka sama pro sebe.[2]

K rpipadu Kaprl[3] se jeste vratim jako rovnez k me prytelkyni z Ameriky.[4]

220 „tematu kontrasty…..“ dobre nerozumim co chces rici.

222 „ ze dava dojem ciste monodie „ ovsem muj slip, vyznam je nekde jinde a je to jen popis ktery neni spravny. Semantiks.

223. jses si jist o te Bachove svuite pro 4 ob.? O premiere cello sonaty[5] opakujes zase to same nekolik str pozdeji.

nerekl bych ze jsme brali valku vazneji nez Francouzi „Na rozdil od Francouzu

225 Prvni fraze, moc verbalismu.

                Opakujes cellovou premieru.

                Priprava Dvojconcertu neudavas P. Sachera kte­ry je organizoval.[6]

227 Zde se myslim dopoustis veci jez se opakuje nekolikrate ze jen letmo naznacis nenili to jinak podlozeno. Jako“ Necekali na ne nasi znami….“

228. Horu Paul Cezanne-a, kdyz uz pises Paul tak uz napis taky Cezanna. a nebo form jinak vetu.

229 Od teto str. se strkas nejak cudne do pozadi, proc?

Tady je take historka jez by tam mela byti. V te panice o niz se zminuji nahore. Dosli jsme na Embassy amer. v zamku Contesse de Pastre, ostatne nasi a jinych Cechounu pritelkyne. Tam cekalo uz tisice lidi ve fronte jako na vsech Embassich a mne poslali k jednomu americanu, tedy vlastne portyrovi, jez zadosti prijimal. tal jsem ovsem ocekaval jak vezme papiry o posle nas na konec fronty cekat a zde se prave prihodil okamzik jakesi fleshlight[7] v mem mozku, nahle a skoro nevedome. Kdyz se mne vyptaval na ruzne veci r[8] byl jiz pripraven nas poslat zpet do prazdna nahle nebo neco za mne reklo. Jsem na cerne listine“ [††][9]

nebot jsem i nicem takovem nevedel. Proto jsem zblednul kdyz on vzal takovou malou knihu a zacal v ni hledat moje jmeno. Uz jsem videl to nejhorsi, nebot vis jak komplikovane bylo obdrzet visa. Nahle mi rekl. Yes jste zde a uz jsem sel do officu kde jsem dostal visa ihned. Tak ovsem za to dekuji jiste tobe a znamim ve Statech kteri mne do te knihy dostali.[10]

230. kufry neprivezla Colette Frantz[11] nybrz dcera hous­listky, jmeno ti napisu.

231. „ za svymi passovymi zale….…. cestovnimi

„volna veta kterou nahrazuje“ ovsem nenahrazuje proste tam neni

234 Program Sonaty nerikajici nic

238, zase se cudne strkas do pozadi… Proc?

ted ji neforsiruje“…..neni ceske slovo.

243. # je to frank…“ zde by mela byti hned jeho klasifikace a ne az uprostred clanku pozdeji. To je take misto kde jakobys predpokladal ze kazdy zna Franka coz neni daleko od pravdy ale ne cela pravda.[12]

248 “ a zcela vybocuje z romant. mysleni akordoveho“ ????

250 “ aniz by odbocoval z cest tradicnich“ ….. zda se mi funny[13]

25i A byli mu napomocni pri instalaci..“ ????

254.

Zde je ten omyl ktery uz jsem tolikrate vyvracel a sice ze prekladatel meho miniaturniho pisma preskocil zapor, totiz ne prekladatel bylo to psano ve franctine ale ten kdo to dal do programu. A tak tam stoji. “Ale to je prirozene lidske citeni“. Ja sam ovsem napsal „Ale to neni prirozene …… Tak vidis jak omyly mohou lehce povstat

266. Ze jsem technicky tezil z Kuchynske Revue[14] v Sym­fonii[15], neni spravne receno, ze jsem tam nasel mnoho stycnych bodu kdyz jsem poletech a i po prvni S. slysel disk, je spravne

267. Neni zadna metricka kultura. Na zadost nasi vlady slozit Lidice[16] nevzpominam byl jsem ovsem zadan slo­zit novou hymnu, kterou se zvlastnim darem predvida­vosti jsem odeprel.

268. Zase velmi officielni a ciste romanticky vyklad rozboru, Nic takoveho tam neni. Jestli jsem to psal sam tedy je to jen ukazka toho o cem jsem se zminil uz drive o posici skladatele psat rozbor svych veci.

274 Harold Byrns byl Nemec, snad pozdeji American.[17]

279. Program zase zbytecne amplifikovany, nedavajici obraz.

281. Nocturnu ze serie Symf, tancu….?????????[18]

289 A “Azklic ackoliv nema volnou vetu je cely koncert lyricky“ ?????? To neni argument.

295. …“vzdy rad korresponduje…“ Kde jsi tohle na­sel???????[19]

309 bohuzel k procesu nedoslo.[20]

„Nalezla slavneho skladatele“ proc slavneho?????

O moji pritelkyni ti napisu zvlast. str 310.[21] Neni tam take vysvetlene co kazdy se bude ptat, proc neprijela ihned moje zena.[22] O tom pozdeji

313.

Mikdy jsem nenapsal pisne na texty Florina a nikdy ne­bylo v mem umyslu je psat, i kdyz snad jsem se o tom zminil. Ja si vzdy lidi pro ktere pisi zvlaste vybiram a jen jednou v zivote jsem prijal objednavku od nekoho kdo mi nebyl sympaticky a nebo k nemuz jsem zadny pomer nemel a ta komposice take dopadla spatne, pres to ze se stale jeste hodne hraje. A florin mi rozhodne sym­pat. nebyl. odkud mas tuto informaci?[23]

314. Kvartet da camera byl poprve proveden Krollovym ensemblem.[24] A rozhodne mikdy nebylo nebylo koncipovano pro smyccovy orchestr. To se asi mylis se Sex­tetem[25]

Oboe concert je pro Mannes Trio a ne pro Mannes Mu­sic School. (Je to ovsem kvartet*)[26]

3i4. Tedy Historie to jest story o J, Novakovi[27], ktere ostatne muzes nechat tak jak. on vlastne mym zakem nebyl, jen jsem mu nekolikrate dal pokyny a ukazal mu jak ja bych to udelal a hlavne promluvil do duse.[28] O klav, koncertu je to pravda.[29]

316. Kdo tezce onemocnel, ja nebo Honegger?[30] To mi pripomina jednu slavnou frazi francouze? Dans sa vie il a recu deux blessures., une a la guisse et l’autre a Madagascar.[31]

317.

Zde zapominas ze prvni prace ;po urazu bylo dokoncit Tocattu posledni vetu kde prelom je jasny. to jsem jes­te ani nemohl dobre psat ale premiera pospichala.[32]

318. Zde take zapominas fakt ktery je ve vsech programech zduraznen ze v treti vete to rozlomila smrt masarykova.[33]

319. Je to Su Tungpo?[34]

321. co mne uzaslo byla jeho technika jak vyuziva nastroje, myslim Haydna. Je pravda ze jsem to dilo slysel s Munchem ale v 1930, ale zde jsme v roce 1946;7.

A nemysli ze to bylo lehke je najit i v Americe. Pokud je mi znamo neni dosud ani vydano vyjma velkych partitur ktere se pujcuji s hlasy.

Ovsem articl je psan mnou. [35]

 

 

 

 

324[36].

Andante, druha veta nemuze miti datum 1946. psal jsem celou vec najednou. neni uvedena dedikace pro Con­certatni Sinfonii.[37]

325. Zase opakujes co jsi uz drive [††][38]

Take nekde je fraze kterou ja sam jsem dal do obehu, ne­delat nic co se hudbou vyjadriti neda. To je ovsem ose­metny vyrok prevzaty take ze stare tradice a obsahuje take jenom pul pravdy. Ten vyrok take opakujes vicekrate a je to zlodejina trochu moc generalizovana, pro­toze zde neni zadny zakon ani hranice co se da a co se neda hodbou vyjadrit. Kdyz jsem uzil tu frazi myslel jsem ovsem na zcela urcite konnotace ale v pravde je vice naivni argument.

326.

Dvoj koncert nebyl na veceru Mannes Music School ny­brz Shermann koncerty.[39]

                Tu me fait bien travaile.[40]

328. Trapp familly si nic neobjednala, bylo to psano jako vzpominka na Stowe a venovano

                               Ostatne to nikdy pokud vim nehrali. De facto to bylo objednano.

basel Radio. kde to take melo premieru.[41] Ja to nikdy neslysel jen na pase.

334

Vubec jsem nepil vodu ani nelecil jatra v laznich u Ri­ma,[42] mel jsem docela jine zajmy.[43]

Zase popisujes znova Dikanki [Říkanky] co jsi uz ucinil drive.

[44]tedka musim rici ze to prvni cetba ze ctu rychle a mo­hu se mylit.

338. Nevim nic o objednavce Radia v Nice 1953 a ani zadnou overturu jsem tam neslozil.[45] Kde jsi to nasel?

339.

Omyl. Fnejake dilo objednal Munch pro sebe uz dri­ve a teprve pozdeji to bylo spojeno s vyrocim Boston Orch.[46] To jest Charles jim to dal k disposici, cili prisel jsem o tisic dolaru ktere dostali ostatni ucinkujici. Tant pis.

345 // lidske duvery is all righ[47] ale :proc moudrosti?

                               345.

Cely ten popis vyjma toho ze jsem byl pozvan do Bruxellu / Cela story je striktne privatni a jako clen jury sa­mo­zrejme nemohu o tom mluvit. Ostatne to nema vyznam, ceny byly udeleny a jak byla hodnota ostatnich del je vec jen clenu jury. tak to vynech.[48]

349 Postaveni villy Simovy je upne zbytecny detail.[49] Ze tam umrel Matisse[50] ostatne take

351 obsah te me fantasie[51] bych tam nedaval, neni to copyright a nous les american[52] nerikame nic predem, jinak si to ihned 100 lidi vypujci. Doufam ze se na to sejdu s G.

352 To neni Friburg nybrz Freiburg v Nemecku. 354. Ten
text je ovsem stara verse.

361 Story s Ascap[53] i nakladateli bych tam nedal.

364 varhany tam nemam ale klavir tam bude na tu zob­co­vou fletnu jeste se rozhodnu, nevim zdali by ze sceny byla dobre slyset a pak je to problem scenicky, musel by to piskat bud herec, coz je obtizne a hrat za kulisou coz je smesne a nebo v orchestru, ani jedno reseni neni prima.[54]

365.

Omyl. Na Academy je kazdy rok nekdo pozvat jako com­poser in residence, americky skladatel ovsem. Moje vyjimka byla myslim jen ta ze jsme tam zustali cely rok, jinak se skladatele stridaji.[55]

370. Te historii s Debusem dobre nerozumim.[56] A co se tyce Musorgskeho, moje mineni je ze to je prave jedna z techto veci ktere se ujmou treba na zaklade vety skladatele a vykvetou pak v nadhernou kvetinu ktere se nikdo nesmi dotknout. Ze Musorgsky mel na neho vliv o tom neni spory, on mel vliv na mnoho jinych a neni to nic divneho nebot to byl objev ale jak daleko saha vliv jeho prave u D. to je otazka velmi choulostiva. Tak nevim co tim chce ten pan dokazati a nebude to chapat mnoho lidi.

Take nerozumim prvnimu odstavci o janackovi a mne, nemam dojem ze je to nazor spravny jak u neho tak
i u mne. Slovenske lidovky nemaji tutez strukturu jako moravske, vyjma snad hudby tanecni.[57]

Rovnez bych nerekl ze muj vztah byl nejprve rytmicky. Nikdy jsem nepovazoval rytmickou stranku za auto­nomni a kdybych byl tedy bych to byl nasel prave v Jaz­zu, rovnez podle tve verse moje naklonost k pisni byla v dobe kdy jazz dosud exaktne objeven nebyl, nemy­limli se[58]

Pak je zde ovsem slozka literarni, nikdy a nebo velmi malo jsem se nedival do Susila na konci knihy na priklad jak opravdu urcita pisen zni v lidovem zapisu. Tedy zde jsi asi na omylu.[59]

Take mi vysvetli co jsou ty typicke moravismy harmo­nic­ke a „stupnicove“?

Az

sem jsem dosel dne dubna 20. kdy ti rozmaniti Sput­nikove litaly okolo zeme[60].

                               Pokracovani priste.

374 „ prosti lide anix [aniž] by si uvedomovali atd….? Pourqoui?[61]

377 „ suverenim ovladani…atd. opakujs mnohokrat.

378 S tim Cavalieri je mi to zahada, ja to neznam ani jsem nikdy partituru nevidel mohl jsem jenom o nem cisti v Dejinach hudby a tedy ten vztah je spise literarni to jest volba textu .[62]

380. S tou potopou je to take zahada. Uz jsem ti psal ze jsem ji nikdy nekomponoval m33 minut je jen muj odhad jak by „Mohla trvat“ a take jsem ovsem nenarazil na namitky organisatoru.[63]

#90 Opakujes zase historii kterou jsi mel tak popsat uz drives cellem.

390 Proc za poplatek? Je to vice mene objednavka.

391. Memorial jsem v Rime nenasel ten je nekde v Mu­seu v America ale quotaci[64] z neho.

395 filosoficky odkaz spisovatele, ne skladatele. (druhy radek)

395a To je ovsem predbihani skutecnosti.

397. Citat o krajine musi pochazet z davne minulosti. ???

406. S tim Perotinem to stale prehanis, partitury k dostani nejsou a provedeni jsou tak vzacna ze ja sam jsem slysel P. jen jednou v N.Y. a to jeste asi v uprave. A od te doby se muj zajem datuje. Mimochodem podivej se na ten opakujici se sbor v 2 dile.[65] To je pokus o tuto techniku, ale to jsme ovsem v 1956.[66]

                                                                                

Ta story o Sacherovi a revoluce v Orch. pri premiere Dvojkoncertu se ukazala bez jakehokoliv podkladu, ptal jsem se jej. Tak to musel byti jen gosip, nutno opravit. Co se mych pritelkyn tyce, chtel bych kdybys to omezil na miru nejmensi, to jsou story jez mohou zpusobit nyni zbytecne trouble, byt i jen v naznaku, to patri do civilniho zivota a tak to hodne sestrihni.[67] Kvartet mel sice to venovani ale vytistene partitury venovani nemaji. [68]
Vynech to a take moje cestovani do Peru atd.

Tak jsem to docetl cele a jeste se k tomu znova vratim. Na prvni pohled se mi zdaji tyto veci: Kniha je dobra ale nema rovnovahu, je to nakupeni fakt i dohadu jez delaji dojem ze jsi konecne zaranzoval svoje zapisky v case a tim ovsem nektere veci se opakuji na ruznych mistech, skoro ve stejne versi a tak to dela spise dojem ze jsi celou vec psal vice pro sebe nez pro verejnost. Take tam urcite veci jen predpokladas, ze jsou znamy protoze ty je znas a tak je nerozvines, ani neospravedlnis, to jsou diry. Co se mych citatu z dopisu, prispevku, programu tyce jsou nesourode, casove take velmi nekdy vzdalene a i to co pisu drive, hlavne o rikani v programech. Ty to sice v zaveru knihy sam vyznacujes mymi slovy ale nicmene prubehem knihy to uzivas jako vazne prispevky snerodatne, tim vznika konfuse, ktera vznika take tim ze nektere kratke fraze jsou vyjmute z celeho kontextu a tim dostavaji jiny vyraz, casto ne ten ktery ja jsem minil, Take jsou nekdy casove od sebe dost vzdaleny. To je take jako pripad Stani, kde jsme mysleli jak uplne stene myslime a zatim jsme si byli dost vzdaleni. Zde ovsem cas i pamet hraji velkou roli, veci se casem v pameti pretvoruji. Take timto kouskovym uzivanim citatu se nekdy nevi nekdy mluvil ja a co ty. Tedy se pro tyto poznamky nezlob ale protoze ty dobre vis jak jsou mi vsechny analysy vzdalene a protivne i kdyz se jedna o moji biografii, tedy musis byti pripraven ze to povazuji take za analysu, coz na konec jest.

Ty rozbory programove bych moc osekal anebo i vynechal vyjma hlavnich vec, protoze ty opravdu nic nirikaji a ctenar je zkratka preskoci, ja sam jsem je vzdy preskocil proto o nich ani nepisi. To je spise verbalismus a nic o komposici ani forme nerika.

 

                Ted si to prectu jeste jednou a napisu. Zatim oprav ty nektere omyly.

                               Mnoho te zdravim tvuj

Bohouš

Vcera vecer jsem zase zacal znova a tak jeste pridavam par radku dokud mam prave cas se tomu venovat.

Ten zacatek o Policce je velmi dobry a pekny a plny informaci zivych a spravnych. Pak jsi ale opravdu nastradal prilis mnoho materialu na ty zacatecni prace se zrejmym umyslem jejich vlivu na moji pozdejsi praci. Samozrejme tohle se da vzdy najit protoze jiste urcite prvky (urcity smer nadani) jakasi bunka ktera tim proskakuje, nekdy dost zrejme. Ale ted myslim ze ty sklad­by nemas vsechny k disposici a ze vyraz preskakuje od veci k veci ze je hodne tezko tuto bunku nalezti, jestli tam vubec uz je.

Tedy pak se zrejme zdrzujes moc dlouho u veci, ktere opravdu velky vyznam nemaji, jsou prechdne i nahodne a studentske to jest reagujici na kazdy podnet okolo sebe.

Tak ty Stiny a ostatni veci jsou hodne natazeny zbytecne.[69] Co se libreta tyce Kohout navrhnul libreto pro stin ale i to vlastne libreto neni nybrz jen napad a ne zcela originalni. Zde by kniha potrebovala [††][70] take proto ze jsi ty bunky take nenasel zrejme nybrz jen dohadem, coz svedci ze jsi jeste neporozumel muj vyrok o Kuchynske Revue [††][71], jez je ovsem uz pozdejsi a niz jsem myslel hlavne na skoro neomylnou technickou stranku polozeni partitury ackoliv jsem effektivne zvlastni techniku[72] je prave to jak dilo kdyz uz je jasne v mozku a nebo vyjadrujici charakter skladatele si tu techniku vytvori samo. Pak take rozumujes rozumem jake dusledky asi vyvstaly novymi pomery v Praze i jinde zde jsi ovsem u tech estetickych formuli ktere ja popiram, to jest tvrzena ze:mlady umelec jiste byl ovlivnene… jiste si vzpomenul na neco co…. a tak dale slozky ktere v mnoha pripadech jsou cerpany z autora vlastni korrespondence nebo confidence[73] ale pri tom ovsem autor cili skladatel byl sam ovlivnen tim este­tickym vykladem okolo sebe a v celku svemu tvrzeni nepriklada zvlastni dulezitost a mohli tedy tvrditi veci ktere nebyly tak docela pravdive, bud z konvence nebo ze zdvorilosti a nebo z jinych pricin mezi nimiz byla i pravda o jeho mineni v te dobe, to jest casto uz taky zkreslena pamet. Tak zde se ovsem zadne summa sumarum neda delat a ta nitka ktera probiha skrz je podivne zamotana, vsak sam vis jak student na svet se diva a jak jeho reakce se muze zmeni pres noc a zase vrati druhou noc, tak zde jsou ta prekvapeni jako s Ku­chynskou Revue kde jsem napsal dokonale technicky vec ackoliv tuto techniku jsem mel „vedome v moci“ az v 1. Symfonii. To je ta zahada odkud tato reakce prisla, vsechno nemuzeme svalit na tu moji vez i kdyby tato hrala velkou ulohu.

Ted jsou tam partie ktere jsem ti pracne opravil a vysvetluji ktere ty sam opravujes a vysvetlujes mnoho stran :pozdeji tak to je taky trochu konfusni.

Uz se mi z toho toci hlava a tak to ostatni necham na­priste.

                Sedni ku knize a udelej v ni poradek.

Kapitoly o mych aventurach zkrat nebot kdybys je chtel uzit bylo by jich ovsem mnohem vice. Vyhneme se neprijemnostem.

Znasli Korte[74] promluv s nim, on mi totiz poslal v do­pise az dosud tu nejlepsi analysu me skladatelske cin­nosti, analysu zase instinktivni ne rozumovou.

                               Vyhybej se praci nazdar.

A zkratka vynech vsechno co bys ty sam pri cteni pre­skocil.

B.

 

Věcné poznámky k DP

[1]      Ve finální verzi textu uvádí Šafránek: „Martinů byl totiž od začátku roku 1939 ve styku s Amerikou, řekněme rovnou: s autorem této knihy, který přijel do Paříže v říjnu po Mnichovu a odjel koncem ledna 1939 jako exulant do Ameriky. Z uveřejněných vzpomínek Martinů na tyto doby víme, že Martinů nezamýšlel jet tehdy do Ameriky, nýbrž že to bylo pouze jakési preventivní opatření, aby sama sebe uklidnil. Šlo také o to, umístit v Americe jeho žačku Vítězslavu Kaprálovou, která se zdržela doma ve vlasti až do začátku roku a přijela do Paříže až v únoru 1939. Oba, Martinů i Kaprálová, připravovali přesídlení do Ameriky, jak o tom svědčí moje korespondence s nimi.“ (srov. Šaf­ránek, 1961, s. 212).

 

[2]      V dopisu Šafránkovi ze dne 28. dubna 1939 z Paříže do New Yorku napsal: „Asi bych jistě musel alespoň pro začátek přijeti sám, pro dva by to bylo moc drahé?“ (srov. CBM, PBM Kmš 742)

 

[3]      Velmi intenzivní citové vzplanutí Martinů ke své žačce Vítězslavě Kap­rálové dokládá korespondence z let 1938–1940, jejíž originály jsou uloženy v Moravském zemském muzeu v Brně.

 

[4]      Jedná se o přítelkyni B. Martinů Rosalii Barstow, která o skladatele pečuje po jeho úrazu v červenci 1946 v době, kdy se Charlotte Martinů zdržu­je ve Francii. Jejich poměr trvá několik let (srov. Mihule, 2002, s. 325).

 

[5]      Na s. 221–222 Šafránek zmiňuje Sonatu da camera pro violon­cello a orchestr, H 283, z roku 1940 (srov. Halbreich, 2007, s. 315).

 

[6]      Double Concert, H 271, dokončil Martinů na Schönenbergu 29. září 1938. Kompozice byla věnována Paulu Sacherovi, který ji také s Basler Kammerorchester 9. února 1940 v Basileji premiéroval. Šafránek se ve své publikaci ke zmíněným zkouškám Double Concertu nevyjadřuje (srov. Šafránek, 1961).

 

[7]      Anglicky „záblesk“.

 

[8]      V přehybu dopisu nečitelné slovo.

 

[9]      Zde v přehybu dopisu nečitelných několik slov.

 

[10]    M. Šafránek převzal tento příběh do své publikace prakticky doslova (srov. Šafránek, 1961, s. 219).

 

[11]    Houslistka Colette Frantzová pomáhala manželům se získáním víz a za­jištěním skladatelových rukopisů ve Francii (srov. Mihule, 2002, s. 249).

 

[12]    Frank Rybka, violoncellista, skladatel, přítel Martinů.

 

[13]    Anglicky „směšné“.

 

[14]    Kuchyňská revue, H 161, z roku 1929.

 

[15]    Symfonie č. 1, H 289, z roku 1942.

 

[16]    Miloši Šafránkovi napsal 25. srpna 1942: „O nic jiného se nestarám. Udělal jsem si skizy pro tu komposici na Lidice co mě o to žádali z Londýna, (telefonoval mi dr. Papánek) […]. (srov. CBM, PBM Kmš 770). Jaroslav Mihule tento telefonát objasňuje: Spolu s dal­šími šestnácti skladateli byl vyzván Ligou skladatelů složit dílo inspi­rované válečnými událostmi a jeho myšlení se přirozeně vrátilo k bolestné události z minulého roku. Třetího srpna 1943 skladbu nazvanou Pa­mátník Lidicím (Memoriál to Lidice) dokončil.“ (srov. Mihule, 2002, s. 290).

 

[17]    Jak uvádí Šafránek: „Harold Byrns, mladý americký skladatel a diri­gent německého původu, rozepisoval materiál tohoto díla a po­máhal Martinů v technických pracích.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 251). Má na mysli během prací na Koncertě pro dva klavíry a orchestr, H 292, z roku 1943.

 

[18]    Šafránek uvádí v souvislosti s Martinů Koncertem pro housle a orchestr č. 2, H 293, z roku 1943: „V I. větě se na samém začátku objeví myš­lenka, které použil jiným způsobem jedné ze svých mladistvých orchestrálních skladeb, totiž v Nokturnu I, které náleží do série Sym­fo­nických tanců, vytvořených během první světové války.“ (srov. Šaf­ránek, 1961, s. 256).

 

[19]    Skladatelova korespondence čítá více než dva tisíce položek.

 

[20]    Jedná se o žalobu kvůli nezajištěné terase v Great Barringtonu, z níž B. Mar­tinů 17. července 1946 spadl a utrpěl vážný úraz hlavy. Martinů proces o odškodné několikrát zmiňuje v korespondenci do Po­ličky, 24. února 1949 píše domů: „Ten proces uz je skoncen ale moc jsem nedostal tak ze jsem si uhradil vylohy s doktory a radeji jsem prijal vyrovnani protoze se to moc dlouho tahlo a stoji to moc casu,tak jsem to radeji skoncil.“ (CBM, PBM Kr 384).

 

[21]    Martinů píše o Rosalii Barstow v dopise do Poličky ze dne 15. října 1946: „Jak jsem vám už psal, jak se zde o mne starali, našla se jedna Američanka která mne znala z ných děl a byla v Tanglewoodu a ta řekla že mám příliš velkou cenu než abych zůstal v nemocnici jen s ošetřovatelkami a tak se mne ujmula a opatrovala až do teď, myslím že by ji Mařenka měla napsati dopis a poděkovati […] Byla opravdu jako můj strážný anděl a nevím co bych si bez ní byl počnul, ani chodit jsem nemohl, ani Charlie by mi nebyla mohla tolik pomoci, protože by se tak anglicky nedomluvila, tu mi Pán Bůj poslal, také mne to zase potěšilo, že to byl někdo kdo tak oceňuje moji hudbu. Její adresa je Mrs R. BARSTOW – 180 Sullivan Street. New York. N. Y. Napiš ji udělá ji to radost a zaslouží si, ona mne opravdu zachránila“ (CBM, PBM Kr 347).

 

[22]    Má na mysli těžký úraz po pádu z terasy v červenci 1946. Jeho žena Char­lotte v té době byla u příbuzných ve Francii. Po dobu rekon­va­lescence o skladatele pečovala jeho přítelkyně Rosalie Barstow. V do­pise do Poličky ze dne 26. září 1946 píše Martinů: „Charlie má obtíže s místem v avionu, všechno je přeplněno, tak ani nevíme, kdy se bude moci vrátit, jsou to všechno samé komplikace […] (CBM, PBM Kr 354) a v dopise ze dne 14. listopadu 1946 dodává: „Charlie konečně dostala lístek na loď a tak ji čekám koncem měsíce, ty stávky vše tak zdržely a rozházely, už z toho asi byla také celá nemocná.“ (CBM, PBM Kr 349).

 

[23]    Jaroslav Mihule uvádí jméno slovenského básníka Thea Florina (1908–1973) v poznámce související s premiérou Smyčcového kvartetu č. 6, H 312, z roku 1946: Referuje o tom šifra H. W. (Washington) ve Svo­bodných novinách z 28. března 1947; v noticce je rovněž zmínka, že ,nyní komponuje Martinů pís­ně na slova slovenského básníka Theo Florina‘.“ (srov. Mihule, 2002, s. 505). Halbreichův katalog děl jméno Thea Florina však u žádného z Martinů děl neuvádí (srov. Halbreich, 2007). Tato skladba nebyla realizována.

 

[24]    Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314, premiérovalo Krollovo kvarteto v únoru 1949 v New Yorku (srov. Halbreich, 2007, s. 369).

 

[25]    Smyčcový sextet, H 224 A, verze pro smyčcový orchestr.

 

[26]    Kvartet pro hoboj, housle, violoncello a klavír, H 315, byl věnován Leopoldu Mannesovi a jeho trio tento kvartet také v listopadu 1947 premiérovalo (srov. Halbreich, 2007, s. 371).

 

[27]    Jan Novák byl stipendistou na letní škole Berkshire Music Center v létě 1947. Poté až do února 1948 žil v New Yorku, kde byl soukromým žákem Bohuslava Martinů.

 

[28]    Šafránek ve své publikaci k této poznámce uvádí: „Druhou výjimkou z jeho učitelské praxe byl jiný krajan, také z Moravy, Jan Novák. Přijel za ním do New Yorku v červenci 1947 na stipendium československé vlády. Setkání Novákovo s Martinů, s nímž pracoval celkem asi 5 mě­síců, je zajímavé, poněvadž ukazuje mimo jiné zásadní rozdíl v ná­zorech na kompozici, jak ji praktikovali pedagogové v Brně a v Praze a k jakým došel, vzdálen po dlouhá desetiletí své vlasti, Martinů. […] Jak vím od Nováka, doporučoval mu Martinů větší volnost, učil ho pra­co­vat se synkopami, jak zmírnit tvrdé rysy harmonie, učil ho volnosti ve výraze, nikoliv však běžným formám. […] Radil mu s upřímnou naléhavostí, aby stále pracoval, komponoval a četl všechno; v této radě se odráží pracovní rozvrh Martinů a zčásti i jeho životní styl.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 279–280).

 

[29]    Jak uvádí Šafránek: „Do první hodiny přinesl Novák s sebou svůj dos­ti rozsáhlý I. klavírní koncert, jehož instrumentaci před svou ces­tou do New Yorku právě dokončil. Jak víme od Nováka, vidělo Kon­cert několik jeho dřívějších učitelů, kteří se oněm vyjadřovali dosti pochvalně. ,Úsudek Martinů po přehrání a prolistování partitury zněl příkře a nemilosrdně; je to křečovitá a školácká záležitost, klavírní part není dost brilantní atd.‘.“ (Šafránek, 1961, s. 279).

 

[30]    Ve finální verzi Šafránkova textu je tato věta formulována následovně: „Učitelská činnost Martinů v Americe je dosti zajímavá kapitola. Za­čal v Berkshirské škole v roce 1942 a nedokončil tam druhý letní šesti­nedělní kurs v roce 1946; převzal jej po jeho úrazu Arthur Honegger, který však hned po příjezdu z Evropy těžce onemocněl.“ (Šafránek, 1961, s. 280).

 

[31]    Francouzsky „V životě utrpěl dvě zranění, jedno zranění stehna a dru­hé na Madagaskaru.“ Martinů opět přibližně cituje známý vý­rok, podobně jako dopise CBM, PBM Kmš 850.

 

[32]    3. větu díla Toccata e Due Canzoni, H 311, dokončil Martinů 3. říj­na 1946. Dílo premiéroval Paul Sacher se svým orchestrem v Basileji 21. led­na 1947 (srov. Halbreich, 2007, s. 278).

 

[33]    Martinů má na mysli třetí větu svého Koncertu pro klavír a orchestr č. 3, H 316, kterou dokončil 10. března 1948 – v den smrti Jana Masaryka. Tuto skutečnost Martinů uvádí také na faksimile díla (srov. Halbreich, 2007, s. 300).

 

[34]    Šafránek uvádí: „Druhá skladba Pátý den páté luny je věnována Číňance Hsien-Ming Lee, provdané za skladatele Alexandra Čerep­nina má významné moto z textu básníka Su Tung-pcho: ,Ve své stu­pidní poctivosti zůstal jsem pozadu za světem a oddal se zcela radostem kopců a vody‘.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 282). Jedná se o skladbu The Fifth Day of the Fifth Moon, H 318, z května 1948 (srov. Halbreich, 2007, s. 420).

 

[35]    Zmínka o Haydnovi souvisí s Martinů kompozicí Sinfonia concertante č. 2 B dur, H 322. Podle Šafránka se Martinů ke své haydnovské in­spiraci vyjadřuje v programu Basilejského komorního orchestru k pre­miéře svého díla: „,Bylo to v Paříži, tuším v roce 1936‘ – píše Martinů – ,když jsem poprvé (dosud jedenkrát) slyšet Haydnovu Kon­certantní symfonii pro housle, hoboj, fagot, violoncello a orchestr, dílo, které na mne učinilo nezapomenutelný dojem. Dlouhá léta byl jsem tím dílem ,pronásledován‘. Marně jsem prohledával obchody s hu­deb­ninami a antikvariáty. […] Když jsem v roce 1948 nastoupil své učitelské místo v Princetonu a tam našel skvostnou knihovnu, moje první myšlenka byla hledat Haydnovu partituru a skutečně jsem ji tam našel. Když jsem ji důkladně prostudoval, můj dojem z její jednoduchosti a dokonalosti byl ještě silnější. Bylo v ní to, co v hudbě vždy má být: radost a onen pokorný, nenáročný postoj, znak prostého, velkého člověka.‘“ (srov. Šafránek, 1961, s. 283).

 

[36]    Pravděpodobně cizí rukou přepsáno na „323“.

 

[37]    Jedná se pravděpodobně o Šafránkův překlep, který Martinů ko­mentuje – Sinfonii concertante č. 2 B dur, H 322, komponuje Martinů v období 15. ledna – 5. března 1949; druhá věta nese označení An­dante moderato; skladba je dedikována Maje Sacherové (srov. Halb­reich, 2007, s. 325).

 

[38]    Konec věty v přehybu dopisu nečitelný.

 

[39]    Šafránek se o tomto díle zmiňuje v souvislosti s líčením životních událostí B. Martinů z roku 1952: „Jeho denní život je přeplněn udá­lostmi a dobrými zprávami o provedení jeho děl, z nichž Dvojkoncert se dostává konečně zaslouženého místa a slávy koncem března v Ame­rice; interpretace Symfonického orchestru v Chicagu je ,mohutná jako rozbouřené moře‘ (tak existuje i v gramofonové nahrávce), ale Martinů dává přednost komornímu provedení s několika málo vybranými hráči, jako při Sacherově premiéře v r. 1940 v Basileji.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 291).

 

[40]    Francouzsky „Ty mě teda pěkně proháníš.“

 

[41]    Kompozice Stowe Pastorals, H 335, z roku 1951 byla věnována Trap­pově rodině, objednána Basilejským rozhlasem a premiérována Trappovou rodinou na basilejské konzervatoři 7. května 1952 (srov. Halbreich, 2007, s. 383).

 

[42]    Šafránek evidentně cituje Martinů dopis zaslaný do Poličky 26. čer­vence 1952: „Jsem blízko Říma v lázních, piju zde vodu která prý je výborná pro jatra a travení, tak se trochu zrestauruju, ačkoliv se cítím dobře.“ (CBM, PBM Kr 428).

 

[43]    Martinů se v Itálii zdržuje v létě roku 1952, J. Mihule k tomu dodává: „Další putování ho vedlo především do Itálie, kde na něho čekala Roe Barstowová, aby spolu strávili část dovolené. Jejich prvním cílem bylo Alassio s palmami u pláže a nádherným koupáním. Z hotelu Regina, kde se přihlásil od 21. června k pobytu, posílá Kunderovi pohled do Cassis: ,Nic nedělám a mám se dobře, u vás bylo opravdu krásně, vzpomínum.‘ […] O týden později odesílá prosbu, aby mu poštu posílal jeho přítel sem za ním – .počasí je stále, krásné, tak se vykrmuju a koupám‘ (Kunderovi 28. června 1952). Ve výborném rozpoložení se hlásí z Alassia Frances Ježkové 8. července: ,Cítím se báječně, jako mladík‘ […].(srov. Mihule, 2002, s. 368).

 

[44]    Začátek řádku nečitený.

 

[45]    Martinů v listopadu 1953 složil v Nizze Předehru, H 345, ta je však dedikována „Parent Association of the High School of Music and Art in New York“ (srov. Halbreich, 2007, s. 261).

 

[46]    Jedná se Symfonii č. 6 (Fantaisies symphoniques), H 343, kterou Mar­tinů dokončil v Paříži 26. května 1953 a je dedikována Charlesi Mun­chovi k 75. výročí Bostonského symfonického orchestru. Premiéra za­zněla 7. ledna 1955 v Bostonu (srov. Halbreich, 2007, s. 243).

 

[47]    Anglicky „to je v pořádku“.

 

[48]    Martinů psal k tomu do Poličky: „Jak jsem vam uz psal byl jsem pozvan Belgickou kralovnou jako clen poroty ktera bude rozhodovat o vy­beru novych skladeb jez maji byti provedeny na Festivalu v Brisselu [Brusselu] v prosinci, tak musim buti [býti] v Brusselu v cervnu asi na deset dni prohlizet partitury, plati mi vsechny vylohy i s cestou sem a zpet.“ (CBM, PBM Kr 437).

 

[49]    K pobytu manželů Martinů u Malíře Šímy v létě 1954 píše Mihule: Uprostřed léta pak začaly přípravy k dlouhodobému pobytu na Ri­viéře. Jejich přítel, malíř Josef Šíma, jim zde totiž zprostředkoval uby­tování ve vile v Nice, kde byli jeho hosty před válkou na přelomu let 1936 a 1937.“ (srov. Mihule, 2002, s. 379).

 

[50]    Zmínku o smrti malíře Henryho Matisse (1869–1954) v knize po­nechal a připomenul alespoň v závorce místo domu Josefa Šímy: […] (poblíž hotelu Regina, kde žil a v roce 1955 zemřel malíř Henri Matisse).“ (Šafránek, 1961, s. 298)

 

[51]    Patrně má na mysli text o Symfonii č. 6 (Fantaisies Symphoniques), H 343, který napsal pro Boston Symphony Orchestra a Šafránek zveřejnil až později (Šafránek, 1966).

 

[52]    Francouzsky „to my Američané“.

 

[53]    Nevím, kterou historku myslí. K tématu ASCAP píše J. Mihule: ,to­hoto roku [1952] jsem přijal americké občanství‘, od 1. ledna 1953 přestává být členem OSA a zastupuje ho americká autor­ská organizace ASCAP.“ (srov. Mihule, 2002, s. 573).

 

[54]    Instrumentační poznámky k opeře Řecké pašije, H 372, Šafránek vy­nechal (srov. Šafránek, 1961, s. 301–308).

 

[55]    J. Mihule uvádí: Poslání této instituce (American Academy in Rome), která tedy od počátku roku 1956 počítala pro následující školní rok s naším skladatelem, je dosti zvláštní, tak říkajíc ,americké‘. Má pe­čo­vat o prohloubení vývoje mladých umělců, hudebníků a vědců bě­hem dvouletého stipendijního pobytu, s vy­užitím všech možností, které poskytuje Řím pro jejich hlavní zaměření. Urči­tý počet zralých umělců, hudebníků a vědců je tu obvykle angažován k po­bytu bě­hem daného roku (tj. jsou ,in residence‘), aby povzbudili studenty a poskytli jim odborné vedení. Povinností Martinů, který byl pověřen funkcí takového skladatele ,in residence‘, mělo být starat se o mladé komponisty a uvádět je do hudebního života v Římě; nikoli školní vyučování v běžném slova smyslu.“ (srov. Mihule, 2002, s. 412).

 

[56]    Šafránek ve finální verzi svého textu uvádí: „Debussy sám zdů­raz­ňoval vliv Musorgského Borise Godunova na svou operu, a tak nám příhoda z javornické fary ukazuje moravský folklór ve vztazích širších. Podobnost je např. v obměně tónů stupnic tvrdých a měkkých, zvyšováním nebo snižováním jednotlivých tónů o půltón (výjimečně i o menší interval), takže bychom mohli učinit určité srovnání tonality moravských písní s Debussym, který tvrdil, že je možno vyrobit stup­nici jakou chceme a že hudba není ani dur ani moll, ale obojí sou­časně.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 312).

 

[57]    Martinů se zabýval moravskými lidovými písněmi ve sbírce Františka Bartoše a Leoše Janáčka Národní písně moravské v nově nasbírané (1901) v listopadu 1954 (srov. dopis ze 16. dubna 1954, Zouhar, 2008, s. 92–102).

 

[58]    Šafránek k tomuto uvádí: „U Martinů projevuje se sklon k moravské nebo slovenské lidové písni, jak zde bylo ukázáno, již v mládí. Za­jímal ho jejich ,úžasně pregnantní rytmus‘ a jejich charakteristický nástrojový doprovod; považoval ho po stránce rytmické v době velké vlny džezu za rovnocenný zdroj inspirace pro hudební skladatele.“ Šafránek zde v poznámce pod čarou odkazuje na: B. Martinů: Sou­časná hudba ve Francii, Listy Hudební matice, 1925, č. 9–10 z 15. května (srov. Šafránek, 1961, s. 312).

 

[59]    Šafránek, uvádí: „O rok později skládá Česká říkadla pro ženský sbor podle Erbenových textů, a v nich je již zcela na půdě lidových písní moravských, přetvořených ovšem jeho slohem, a ty vedou přímo k zpívanému baletu Špalíček. Složka literární, texty lidových písní, mají zde svůj význam, na což mne skladatel výslovně upozornil. Na­psal mi o ní, ,že nikdy nebo velmi málo se díval do Sušila, např. jak určitá píseň zní v hudebním zápisu‘.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 312).

 

[60]    Znovu se vrací k první umělé družici Sputnik.

 

[61]    Francouzsky „proč“.

 

[62]    Šafránek zmiňuje E. Cavalieriho v souvislosti s Eposem o Gilgamešovi, H 351: „Velkou kantátu měl v plánu již v r. 1940 a myslel tehdy na něco podobného jako je La representazione di anima e di corpo od Cavalieriho, jak psal na začátku války z Aix-en-Provence Paulu Sacherovi. […] Ve svých tehdejších plánech na velikou vokální skladbu sledoval Martinů myšlenku florentinského skladatele, který vybavil staré středověké hry technikou rodícího se hudebního dramatu a byl tak na počátku cesty, jež vedla k Händlovu oratoriu. Stejně jako v Con­certu grossu před více než čtvrt stoletím šel Martinů také nyní přímo k pramenům, do Itálie, kde Emilio del Cavalieri nevytvořil sice první oratorium, nýbrž cosi, co mělo neobyčejnou akci dramatickou.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 317).

 

[63]    Ve finální verzi textu Šafránek Potopu zmiňuje pouze následovně: „Z rozsáhlých textů Gilgameše zpracoval Martinů pouze několik čás­tí. Nejdříve byl silně zaujat Potopou, jež je nejkrášnější partií eposu, a vysvětluje, jak se nesmrtelnému Utanapištimu, který je s Noemem zachráněn před potopou, dostalo věčného života. Tyto krásné verše přivedly Martinů na myšlenku přečíst si celý epos o Gilgamešovi; nakonec, což je paradox Potopu nezhudebnil.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 318).

 

[64]    Anglicky „citace“.

 

[65]    Na levém okraji dopisu je tužkou dopsáno rukou M. Šafránka str. 40, pod tím „Who my friend Gilgameš“ a šipka směřující k textu „sbor v 2 dile“.

 

[66]    Šafránek Perotinovské inspirace zmiňuje u druhé části Eposu o Gil­gamešovi, H 351, která nese název Smrt Enkidua: „Zde se skladatel pokusil o starou polyfonní techniku pařížské školy Notre Dame, ob­zvláště Perotina, kterého v nahrávce slyšel a obdivoval, ale jak v dopise z 25. dubna 1958 dodal, ,teď jsme ovšem v r. 1956‘.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 319). Citace Martinů dopisu však není přesná, správně má být uvedeno: „To je pokus o tuto techniku,ale to jsme ovse, v 1956.“ (CBM, PBM Kmš 873).

 

[67]    Jedná se zejména o českou skladatelku a Martinů žačku Vítězslavu Kaprálovou a také americkou přítelkyni Rosalii Barstow.

 

[68]    Smyčcový kvartet č. 6, H 312, Martinů dedikoval Rosalii Barstow. Psal o tom také v dopise z 19. listopadu 1946. Z autografu je však dedikace odstraněna a tištěná partitura ji také neobsahuje (srov. po­známky k dopisu PBM Kmš 806.)

 

[69]    Druhá část baletu Noc, H 89, z roku 1914. Libreto napsal malíř Alois Kohout (1891–1977) (Šafránek, 1966, s. 65).

 

[70]    Zde v přehybu dopisu nečitelné.

 

[71]    Kuchyňská revue, H 161, z roku 1927.

 

[72]    Zde je v přehybu dopisu několik slov nečitelných.

 

[73]    Anglicky „tajnosti“.

 

[74]    Oldřich F. Korte (1926–2014) byl podle Mihuleho […] jeden z prv­ních, kdo si uvědomili, jak integrální součástí české kultury byl je obrovský zjev Bohuslava Martinů. Stal se jeho zasvěceným znalcem mnohem dříve, než se o Martinů u nás začalo soustavněji přemýšlet.“ (Mihule, 2002, s. 503). Korte byl uvězněn po komunistickém převratu za přechod státní hranice (srov. Mihule, 2002, s. 403), v roce 1956 již jako renomovaný skladatel kontaktuje Martinů, který je jeho do­pisem zasažen a odpovídá mu zklamanou kritikou současné poli­tické situace v Československu. Zároveň si je Martinů vědom, že by takovýto otevřený dopis mohl Kortemu uškodit: „To jen abych vás varoval, nechci moc psáti, abych vám snad i zbytečné nepříjemnosti doma nezpůsobil.“ (citováno podle Mihule, 2002, s. 503). Jaroslav Mihule dodává, že byl Korte v roce 1958 potřetí zatčen a uvězněn za „pobuřování“ (srov. Mihule, 2002, s. 504).

 

Total number of leaves2
Počet popsaných stránek4
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Přílohypřiložena obálka
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitization
Quality of digitizationProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Brusel
Marseille
New York
Polička
Řím
Schönenberg - Pratteln
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2750 (záznam 1 / 0)
další »