Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNice
Datum odeslání30.11.1937
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 737
Signatura v IBMŠafM 1937-11-30
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahBydlení v Šímově vile je "ideální", na vršku a v zahradách; dodělává Duo (= Koncertantní duo pro dvoje housle a orchestr) a o kompozici ho žádá Pařížské dechové trio (= Čtyři madrigaly pro hoboj, klarinet a fagot); Lucette /Descaves/ hraje 11. 12. 1. klavírní koncert v pařížském radiu; pátrání po Concertinu pro trio s orchestrem zatím bezúspěšné; z pražského rozhlasu téměř vůbec nehrají jeho hudbu; primárius Pro Arte hodlá působit k provedení Mariken v Bruselu "ještě tuto sezonu v květnu", kdy je tam festival a hraje se mj. Kvartet s orchestrem; kolize bruselského a olomouckého květnového termínu; Munch byl nadšen Concertem grossem a provede jej ještě v této sezoně; Sextet v Londýně "moc dobře proveden a opakují jej 2. 12. ve Wigmone Hall; má na konzulátě v Londýně "jednu dobrou zámou, která mi přeložila do angličtiny Dorotu a Narození Páně"; "Já se vzdělávám a klasicizuji čím dále tím více, myslím, že bych už toho na chvíli měl nechat"; Šafránek odchází z Paříže "a zkrátka mi budete moc scházet". Adresa: Villa "Point Clair", Chemin de Brancolar, Nice, Alpes Maritimes.
Diplomatický přepis dopisu

Nice 30/11 1937.

 

Milý příteli,

 

tak už jsme se zde usadili a je tu moc krásně, večery jsou ovšem už dost chladné. Šímovo bydlení je docela ideal­ní, na vršku a obklopeno dokola a dole všude zahradama, tak to víte že se nám tu líbí.[1] Já dodělávám to „Duo[2]“ a žádá mne dechové „Trio“ Pařížské[3] o něco, což také napíšu.[4] Lucette[5] hraje 11. / 12. I. klav. koncert[6] v Radiu, doufám že jej tu chytíme, poslechněte si jej budeteli míti možnost a čas. Z Prahy mám zprávy truchlivé, to „Concertino“ pro Trio s orchestrem[7] se nenašlo, Jirák[8] prý nic takového nedostal a na zahraničí prý také nic není. Prosím Vás, podívejte se tedy ještě zdali byste nenašli nějaké stopy, není možno že by se to ztratilo, jistě to bylo posíláno reco. Bylo to v době mezi 5 – 20 červencem kdy Vám to Marteli [Martelli][9] donesl a to bylo před Vaším odjezdem na prázdniny, tak je docela možno že to třeba odesláno nebylo a že to bude ještě na legaci. Až budete rovnat v bureau[10] třeba na to přijdete. Rozhodně to asi nešlo kurýrem. Prosím Vás nezlobte se a poptejte se po tom, bylo by toho přece jenom škoda.

Dnes jsem si stěžoval do Radio-Praha, od dubna se nic neobjevilo na programech (snad ten kvartett s orchest­-
­rem?) a tak jsem pro ně docela zmizel.[11] Nebudete mlu­­vit v Praze s Jirákem nebo Šourkem?[12]

Ještě mám jednu bolest. Při koncertě jsem mluvil s On­nou, (primarius Pro – Arte)[13] o Mariken[14], a on mi říkal že ředitel divadla je jeho dobrý přítel (ale to není ten o kterém jste mi říkal z Prahy) a že podnikne vše aby Mariken v Brusselu provedli ještě tuto saisonu v květnu. Bude tam nějaký festival a také pí. Coolidge a hrají zároveň můj kvartett s orchestrem.[15] Říkal že tam rozhodně musím přijet. Dal jsem mu sebou svůj kla­vírní výtah. Ale teď zase Mel. zadal celou věc do Olomouce, kteří to právě v květnu chystají na své tourné.[16] Myslíte že by byla možnost když by se to povedlo umístit v Brusselu že by zahraničí nechalo pořídit opis partitury a hlavně orchestrální material? Jednalo by se jen o Mariken, Kdo je tam na legaci? Kdo je vyslanec? Zprávy budu míti v Brusselu až k Vánocům.

Munch[17] byl nadšen mým „Concerto grosso“[18] a bude jej dělat ještě tuto saisonu. Sexett[19] v Londýně byl moc dobře proveden a opakují jej 3. / 12. ve Wigmore – Hall. Nebude už Madame v Londýně[20]. Mám tam na konsulatě jednu dobrou známou která mi přeložila do angličtiny „Dorotku“[21] i „Narození Páně“[22] psal jsem aby se přihlásila[23].

Vy už asi začínáte odtahovat nábytek a rovnat knihy, budete míti pěkné zaměstnání na prosinec.[24] Kdy jedete do Anglie? Napište mi také pár řádků až budete míti chvilku volnou, co děláte a co je nového. Já se vzdělávám a klasicisuji čím dál tím více, myslím že bych už toho na chvíli měl nechat. Taky jsem se Vás chtěl zeptati jestli jste nezapomněl na můj podíl „autorský“ na provedení koncertu v Anglii, bude-li si totiž Madame počítati zapůjčení materialu, což by dle mého názoru měla udělati. Tak jak vidíte že jsem nezapoměl na nic a při tom Vás oba co nejsrdečněji zdravíme a vzpomínáme na Vás mnoho, zvláště já, protože teď když nebudete v Paříži mi bude honiti „refaulement“[25] zbytečných myšlenek a zkrátka mi budete moc scházet.

 

Srdečně Váš B. Martinů

Villa „ Point Clair“ (chemin de Brancolar) Nice Alpes Maritimes[26]

 

Věcné poznámky k DP

[1]      Manželé Martinů žili v domě malíře Josefa Šímy (1871–1971) na­zvaném Point-Clair v Nice na ulici Chemin de Brancolar č. 94 pa­trně od poloviny listopadu roku 1937. Čestmíru Pucovi sdělil 16. listo­padu, že „dnes“ odjíždí do Nizzy (v soukromém vlastnictví, kopie v IBM Puc 1937-11-16). Tentýž den jako Šafránkovi psal rodině do Po­ličky: „Bydlíme ve vile, úplně na stráni a obklopeni samými zahradami, máme kopelnu a zkrátka všechno pohodlí, tak to musíme trochu využitkovati.“ (30. listopadu 1937, CBM, PBM Kr 227).

 

[2]      Duo concertant pro dvoje housle a orchestr, H 264, dokončil Mar­ti­nů v Nice v prosinci 1937. Koncert věnoval Georgesi a Viktoru Desar­zensovým, kteří jej provedli s Orchestre de la Suisse Romande 10. února 1938 ve švýcarském Yverdonu, dirigoval Ernest Ansermet (Halbreich, 2007, s. 323).

 

[3]      Má na mysli Trio d’Anches de Paris, které v Paříži vedl fagotista Fer­nand Oubradous (1903–1986).

 

[4]      Martinů věnoval tomuto triu Madrigaly, čtyři kusy pro dechové trio, H 266, které dokončil 1. ledna 1938 v Nice (Halbreich, 2007, s. 359).

 

[5]      Pianistka Lucette Descaves (1906–1993) provedla Klavírní koncert č. 1, H 149, v Paříži 11. února 1928. Skladatel jí dedikoval klavírní výtah (Halbreich, 2007, s. 294).

 

[6]      Koncert pro klavír a orchestr č. 1, D dur, H 149, skladatel dokončil v roce 1925 (Halbreich, 2007, s. 294).

 

[7]      Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr, H 232.

 

[8]      Dirigent Karel Boleslav Jirák byl tehdy ředitelem hudebního vysílání Československého rozhlasu.

 

[9]      Henry Martelli (1895–1980), hudební skladatel. Z kontextu vy­plývá, že měl zapůjčenou partituru Concertina pro klavírní trio a smyč­cový orchestr, H 232. Recenzoval koncert, na němž tato sklad­ba zazněla a který se konal 31. ledna 1937 Société des Concerts du Con­servatoire. Jak uvádí Jaroslav Mihule, recenzi publikoval v La Revue musicale, 1937, roč. 18, č. 176, s. 194 (Mihule, 2002, s. 258).

 

[10]    Francouzsky „kancelář“.

 

[11]    Téhož dne informoval také rodinu v Poličce: „Psal jsem také do Radia ohledně těch programu a napsal jsem jim že mě hrají po celém světě jen v Praze ne, tak jsem zvědav jestli to bude působit.“ (CBM, PBM Kr 227). A o dva týdny později, 13. prosince 1937, to také sdělil nakla­datelství Melantrich (CBM, PBM Km 1077).

 

[12]    Otakar Šourek byl spolupracovníkem Československého rozhlasu.

 

[13]    Houslista Alphonse Onnou (1894–1940) založil a vedl Pro Arte Quar­tett od roku 1912.

 

[14]    Mariken de Nimègue, H 236/2 I, vznikla v roce 1933 na francouzský text jako samostatná jednoaktová opera (srov. CBM, PBM Kmš 890). O rok poz­ději se v pozměněné verzi stala součástí opery Hry o Marii, H 236, která byla poprvé provedena v Brně v Zemském divadle 23. února 1935 v nastudování Antonína Balatky (Halbreich, 2007, s. 154). Bru­selské provedení se neuskutečnilo.

 

[15]    Smyčcový kvartet s orchestrem, H 207, dedikovaný Quatuor Pro Arte. Rodině do Poličky sdělil už 30. listopadu 1937: „Jsou tam nějaké festivaly a bude tam také paní Coollidge a Pro Arte tam hrají znovu moje kvarteto, tak nás pozvali abychom tam přijeli.“ (CBM, PBM Kr 227).

 

[16]    Nikoli nakladatelství Melantrich, nýbrž šéf opery Českého divadla v Olomouci dirigent Adolf Heller (1901–1954) projevil zájem insce­novat operu Hry o Marii, H 236, a proto oslovil Martinů. Ten o tom informoval 3. června 1937 Karla Šebánka (CBM, PBM Kkš 907) a na konci září nakladatelství (CBM, PBM Km 1071). Provozovací materiál ale už mezitím 15. září poskytlo Českému divadlu v Olo­mouci Národní divadlo v Praze, a to na základě předchozího souhlasu skladatele (ND v Praze, kopie v IBM ND 1937-10-24). Olomoucká premiéra se konala 5. února 1938.

 

[17]    Dirigent Charles Munch (1891–1968) vedl od roku 1935 v Paříži Orchestre de la Société Philharmonique a od roku 1937 Société des Concerts du Conservatoire de Paris, s nimiž premiéroval skladby Arthu­ra Honeggera, Alberta Russela ad. Vyučoval na École Normale de Musique. Po Sergeji Kusevickém vedl v letech 1949–1962 Boston Symphony Orchestra.

 

[18]    Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263, Martinů dokončil 3. lis­to­padu 1937 a věnoval Charlesu Munchovi. Premiéroval jej však Sergej Kusevickij s Boston Symphony Orchestra 14. listopadu 1941 v Bostonu (srov. The Boston Symphony Orchestra Archives, [cit. 20. prosince 2018], dostupné z: https://www.bso.org/brands/bso/about-us/historyarchives/archival-collection/).

 

[19]    Smyčcový sextet, H 224, který Martinů dokončil 27. května 1932 v Paříži věnoval mecenášce Elizabeth Sprague Coolidge.

 

[20]    Germaine Leroux koncertovala ve Velké Británii, 25. prosince 1937 měl být vysílán z Glasgow Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, v její interpretaci.

 

[21]    Má na mysli Legendu o svaté Dorotě, kterou Martinů dokončil 26. led­na 1931 pro soprán, tenor, bas, dětský nebo ženský sbor a orchestr. Později se tento jednoaktový balet stal prvním obrazem 3. dějství baletu Špalíček, H 214 (Halbreich, 2007, s. 212).

 

[22]    Narození páně, H 236/3, třetí část opery Hry o Marii, H 236. Diri­genta Jeana-Aubryho informoval o možnostech koncertního provedení těch­to skladeb 19. května 1939 (srov. Mihule 2002, s. 294).

 

[23]    Patrně měl na mysli Vandu Jakubíčkovou (1888–1968), poličskou pří­telkyni z mládí, která žila v Londýně do roku 1947.

 

[24]    Miloslav Šafránek po deseti letech působení ve funkci tiskového atašé čes­ko­slovenského vyslanectví v Paříži byl odvolán do Prahy na Ministerstvo zahraničních věcí. Na rozloučenou uspořádal 7. pro­since 1937 večeři, které se zúčastnila řada intelektuálů, spisovatelů a novinářů, kteří o Šafránkově odchodu referovali v mnoha denících (CBM, fond Miloše Šafránka, př. č. 77/1995/13).

 

[25]    Francouzsky „refoulement“ potlačení.

 

[26]    Takto Martinů připsal bez čísla popisného svou novou poštovní adresu v Nice.

 

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacerukopis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceprofi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Brusel
Nice
Olomouc
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2619 (záznam 1 / 0)
další »