Během svého sedmnáctiletého pobytu v Paříži složil Martinů řadu koncertů od jednoho až po čtyři nástroje vracejících se k formě barokního concerta grossa. K nim patří i třívěté Koncertantní duo pro dvoje housle a orchestr, H 264. Vzniklo v Nice ve vile Point Claire, patřící Josefu Šímovi, v období od listopadu do prosince 1937. Premiéra se uskutečnila o rok později v Radiu Lausanne, sólisty byli bratři Georges a Victor Desarzensovi, kterým je skladba věnována a na jejichž zakázku vznikla. „Orchestr jsem pojímal velmi lehce, aby nepřekrýval sólisty a aby nebylo třeba sóla forsírovat. Tempo první věty se drží concerta grossa, tedy nespěchat, naopak hrát se záměrem spíše zdržovat, aby vystoupila do popředí sonornost a technika. Myslím, že Poco allegro je výstižné. Druhá věta, Lento, nepředstavuje žádné problémy s tempem. (...) Pokud jde o název, žádný jsem nevepsal, ale myslím, že nejlepší by bylo Le duo concertant pro dvoje housle a orchestr“, píše Martinů Miloši Šafránkovi ve svém dopisu z Nice.
Z concerta grossa převzal Martinů typické střídání “soli” a “tutti”, které ho fascinovalo po řadu let. Pro díla z třicátých let je typická třívětá struktura, stejně jako odklon od sonátové formy a jejích individuálních témat, které jsou nahrazeny průběžným předivem jemných motivických prvků. Podobně jako v Invencích, H 234 je zde kladen důraz na orchestrální barvu, svěžest hudebních nápadů a virtuózní sólové party obou nástrojů dělají z této dvacetiminutové skladby mimořádný hudební zážitek.
Lenka Foltýnová, program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 11. – 12.12. 2003