Základní informace
Titul CZConcertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr
Podtitul CZ
Titul ENConcertino for Piano Trio and String Orchestra
Podtitul EN
Titul DEConcertino für Klaviertrio und Streichorchester
Podtitul DE
Titul FRConcertino pour trio avec piano et l'orchestre à cordes
Podtitul FR
KategorieKoncerty a koncertantní hudba
PodkategorieDvojkoncerty, trojkoncerty a čtyřkoncerty
Halbreichovo číslo a přípona232
Části (věty)1. Allegro (con brio); 2. Moderato; 3. Adagio; 4. Allegro
Durata20´
Nástrojové obsazeníArchi
Sólový hlasVl Vc Pf
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Trio Hongrois
Diplomatický přepis věnováníAu Trio Hongrois
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1933
Započetí kompozice20.08.1933
Dokončení kompozice31.08.1933
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Walter Kägi (Vl), Richard Sturzenegger (Vc), Tibor Harsanyi (Pf), Paul Sacher (dir./cond.)
Harsányi, Tibor
Kägi, Walter
Sacher, Paul
Sturzenegger, Richard
Datum premiéry16.10.1936
Místo premiéryBasilej, Švýcarsko
Ansámbl Das Basler Kammerorchester
Trio Hongrois
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisu
Vydání
Místo vydáníPraha
VydavatelMelantrich
Rok vydání1949
CopyrightBärenreiter Praha
Poznámka
PoznámkaNázev na titulní straně autografu: "Concertino. | pour trio (avec piano[)] et orchestre à cordes."
Informace

Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr

Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr vzniklo v řadě téměř dvou desítek koncertantních skladeb, které Bohuslav Martinů zkomponoval během let 1931 - 1943. Velká část těchto kompozic nese více či méně stopy vlivu barokní koncertní formy „concerta grossa“. Z těch nejtypičtějších jmenujme Koncert pro smyčcové kvarteto a orchestr (1931), Koncert pro flétnu, housle a orchestr (1936), Koncertatní duo pro dvoje housle a orchestr (1937), Koncert pro cembalo a malý orchestr (1935) a Tre Ricercari, Concerto grosso a Dvojkoncert pro dva klavíry a smyčcový orchestr z roku 1938. Forma concerta grossa, které v období baroka dospělo svého vrcholu v dílech A. Correliho, A. Vivaldiho a J. S. Bacha je postaven na střídání sólového ansámblu, (později stále více nahrazovaného pouze jedním sólovým nástrojem), zvaného „concertino“ neboli „soli“ s větším instrumentálním souborem zvaném „concerto grosso“ či „tutti“. Martinů zaujal nejen tento princip, ale i další vlastnosti spojené s touto formu spolu s barokní rytmikou, frázováním a dalšími prostředky mu v jeho stylu myšlení více než vyhovovaly:„Concerto grosso není pouze hra se soli a tutti, nacházíme se zde na půdě čisté hudby nebo, zcela prostě, na půdě hudby. Zde nepotřebujeme tolik barev, orchestrálních efektů, není zde vyvrcholení zvukové nebo emocionální, které nás vede velmi často tam, kam naprosto nechceme jít, a která často ochudí také linii a hudební myšlenku určitým stereotypním vyvrcholením, kde pravá hudba prostě chybí. Méně příliš viditelných emocí a mnohem více hudby v sevřené formě – to je concerto grosso.“ (píše skladatel v textu o své skladbě Toccata e due canzoni z roku 1946, ve které se ke své oblíbené formě opět vrátil). K baroknímu způsobu vyjádření se také dobře pojí Martinů obecná záliba v polyfonní struktuře, jak ukazují jeho skladby již od konce dvacátých let až k pozdním kompozicím symfonickým a vokálním.

Čtyřvěté Concertino vzniklo mezi 20. a 31. srpnem roku 1933. Martinů nejdříve během měsíce března zkomponoval na objednávku Tria Hongrois Koncert pro klavírní trio a smyčcový orchestr. Jeho partituru zaslal do nakladatelství Schott, které však mělo ke skladbě určité výhrady a nepřijalo ji. Martinů proto pak během pouhých 10 dnů vytvořil novou kompozici. Původní partitura se našla až v šedesátých letech a je dodnes velmi málo známou skladbou. Ostatně většina odborníků se shoduje v tom, že podruhé měl Martinů ruku výrazně šťastnější. Premiéra Concertina proběhla v provedení Basilejského komorního orchestru s dirigentem Paulem Sacherem a představovala jeden z prvních kontaktů skladatele s touto osobností. Skvělý výkon odvedlo i Trio Hongrois, v čele s klavíristou Tiborem Harsányim, členem pařížského kruhu skladatelů „Ecole de Paris“ (dalšími členy byl Martinů, M. Mihalovici a C. Beck, později A. Čerepnin a A. Tansman, více než společný program je spojoval osud emigrantů).

Přestože se Martinů zejména ve skladbách stylu concerta grossa sonátové formě spíše vyhýbal, můžeme v první větě Concertina její strukturu rozeznat. První téma je předneseno klavírem, expozice druhého zaznívá v celém concertinu klavíru, houslí a violoncella. Zatímco první téma je v provedení doménou hlavně klavírního partu a smyčcového tutti, zpracování druhé zpěvnější myšlenky patří téměř výhradně concertinu. Tonálně uvolněný proud hudby přeruší nástup zkrácené reprízy dvěma C dur akordy opakujícími se ze samého začátku věty. Obě střední pomalé věty se vyznačují rytmicko-agogickou komplikovaností a mohou být pro hráče náležitým interpretačním oříškem. Ovšem když se práce podaří, je odhalena opravdová krása a zdařilost obou vět. Druhá věta plná typických rytmických figurací je sledem šesti částí, střídajících obsazení concertina a tutti, které variují jedno rytmicky výrazné téma. Třetí věta nás ještě více vtáhne do atmosféry barokní hudby svými výraznými arpegii a ozdobami. Závěrečná věta sleduje třídílnou formu, jejíž střední část je věnována sólovému concertinu. V této větě je více patrné využití protipostavení nástrojů i v samém concertinu, více se prosazují sólové housle a klavír je navíc občas připojen k smyčcovému tutti.

 

Jana Honzíková

 

 

 

Prameny

« předchozí
ID 56 (záznam 1 / 0)
další »