Paris 30. /3 1939.

Drazí,

čekáte jistě na zprávy ode mne a nemohu Vám toho moc napsati, dostal jsem dost dopisu z Prahy ale nic nepíŝí[1] od Stáni[2] nemám nic nevím co je s ním bude míti také starosti.[3] Dostali jste ode mne dopis s tím lístkem pro K.?[4] My jsme zde poměrně dobře ale také mne to řádně sebralo vŝechny ty události smutné a vŝechno co se děje, zhubnul jsem pořádně a tak teď musím dát na sebe pozor, dostávám odevšad dopisy velmi srdečné a dojemné ten p. Sacher co jsme u nich byli v září[5] nám poslal 5000 fr. že prý asi budeme potřebovat, také z Londýna jsem dostal honorář[6] a Vídeňská Universalka zakoupila to Concerto grosso;[7] Dushkin píše také dobré zprávy o Suitě[8] je o ní v Americe velký zájem a tak mi to tam udělá reklamu. Teď to pochopíte pracuji málo ale stejně připravuji další provedení. Radio asi bude dělat celou tu velkou scénu ze Julietty, jen jak se mi podaří nějak opsati material[9] a ty Ricercari co se hrály v Benátkách[10] vyjdou tiskem v Londýně[11] a zde budou provedeny asi 5. května.[12] Na festivalu v Baden-Baden bude čelový koncert[13] v těchto dnech ale nepojedu tam. Pro místo v Praze jsou zprávy příznivé ale kdo ví jak to dopadne teďka a také nevím zdali bych se teď mohl vrátit, tak se to vŝechno pokazilo, vím že Vám to asi dělá starosti, je to tak zamotané a nevíme co nás ještě čeká.[14] Také bych chtěl věděti jak to je s těmi mými penězi, co jste uložili,[15] je to na moje jméno? A teď to asi bude vyměněno za marky nebo jak to tam teď bude? Rád bych je dostal sem až zase bude možno posílat peníze ale to asi půjde těžko. Moc na Vás stále myslíme a vzpomínáme co asi děláte, z domečku se asi teďka dostanete málo a tak asi moc nevíte co se děje, je to ostatně tak lepší,. Co pak ta Wanda[16] zdali pak zůstala doma? Čekám zprávy od p. Š.[17] Paní Lerouxe[18] hraje v tyto dny ten klavírní koncert[19] v 

New Yorku, tak mi jistě také napíše jak to dopadlo, myslím že se to tam bude líbit. Mám zde tolik práce ale jsem stále z domu a je tu pořád zima a nepříjemné počasí, tak to k dobré náladě také nepřidá, stále musíme topit a bát se nastuzení. Jak pak je se zdravím u Vás, snad dobře. Co dělá Fanouš[20] je v Poličce? Dopisy mi jdou pravidelně zase znova ale některé jsou censurovány, aby se neposílali ven peníze, tak mi zase napiŝte co je u Vás. Stáňovi také napíŝu, nevím nic co vŝichni dělají. Talich[21] hrál ty Invence[22] ale nevím jaké byli kritiky, musím se teď snažit aby se moje věci co nejvíce hrály. Jinak o mě nemějte starosti, finančně jsem zajištěn na dost dlouho, jenom Vy byste si také měli nakoupiti zásoby pokud to ještě bude možno, abyste se zajistili, nevíme co přijde a nevypadá to nikde moc pěkně, jenom musíme doufat že jsou na světě snad jeŝtě rozumní lidé a že nedojde k nejhoršímu Charlotte[23] také pracuje hodně, našla si takovou konfekci a tak celý den ŝije, já také zase se teď musím dáti do práce abych měl věci v záloze, je o ně teď vŝude zájem tak abych zase měl něco nového.[24] Tak buďte klidni o mě a jenom se ŝetřte a nep netrapte se zbytečně, když nic nemůžeme sami změniti jenom abyste byli zdrávy. Moc Vás zdravím Charlotte taky[25] a vzpomínáme. Piŝte co je u Vás.

Srdečně Váš

Bohouš.         

[1] Po obsazení Československa německou armádou (15. 3. 1939) podléhala korespondence, zejména pak zahraniční, cenzuře. V obavě před možnou perzekucí bylo v zájmu pisatelů vyhýbat se politickým tématům.

[2] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[3] Podle vzpomínek Charlotte Martinů (2003, s. 61) obdržel S. Novák po obsazení ČSR oficiální oznámení, že bude zbaven místa na Pražské konzervatoři, bude-li i nadále ženatý s Židovkou. Novák volil rozvod. Jeho manželka Františka Nováková byla následně i s oběma svými dcerami z prvního manželství (Brandlovi) deportována přes Terezín do Osvětimi, kde všechny tři zahynuly.

[4] Pro Kaprálovy – rodiče Vítězslavy Kaprálové, tzn. Václava Kaprála (1889-1947), českého hudebního skladatele, klavíristu, sbormistra a pedagoga a Viktorii Kaprálovou (1890-1973). Vítězslava Kaprálová (1915-1940), česká hudební skladatelka a dirigentka, žákyně a důvěrná přítelkyně BM v té době pobývala v Paříži. O přiloženém lístku pro rodiče Kaprálové je zmínka v předešlém dopise BM domů (PBM Kr 264).

[5] Na pozvání Paula Sachera (1906-1999), švýcarského dirigenta a mecenáše pobývali manželé Martinů od 19. 9. 1938 na jeho sídle Schönenberg na kopci v lesích asi 20 km od Basileje (Mihule 2002, s. 281). Plánovaný desetidenní pobyt si manželé Martinů prodloužili. Mihule (2002, s. 588) uvádí jako datum jejich návratu do Paříže 14. 10. 1938.

[6] Vítězslava Kaprálová v dopise rodičům ze dne 12. 2. 1939 (Hartl 2015, s. 216) sděluje, že BM za vydání skladby Tre Ricercari, H 267, obdrží (od londýnského nakladatelství Boosey&Hawkes – viz níže) 5.000 (pravděpodobně liber).

[7] Concerto grosso, H 263, vyšlo v Universal Edition až v roce 1948 (Halbreich 2007, s. 272).

[8] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog si u BM objednal Koncertantní suitu pro housle a orchestr, H 276 I. V premiéře skladba zazněla v New Yorku až 7. 4. 1943. Samuela Dushkina při ní na klavír doprovázel Erich Itor Kahn (1905-1956), německý klavírista a hudební skladatel, který pro svůj židovský původ musel opustit Německo (Halbreich 2007, s 305).

[9] Tři fragmenty z opery Juliette, H 253 A, dokončil BM v dubnu 1939 (Mihule 2002, s. 588).

[10] Pro Biennale di Venezia komponoval BM Tre Ricercari, H 267. Skladba poprvé zazněla na festivalovém koncertě dne 6. září 1938. Orchestra del teatro la Fenice řídil Nino Sanzogno (1911-1983), italský dirigent a hudební skladatel (Halbreich 2007, s. 274).

[11] V londýnském nakladatelství Boosey&Hawkes vyšla v roce 1939 skladba Tre Ricercari, H 267, (Halbreich 2007, s. 274).

[12] V Paříži zazněly Tre Ricercari, H 267 poprvé 8. 5. 1939 pod taktovkou francouzského dirigenta Charlese Muncha (1891-1968) (Halbreich 2007, s 274).

[13] Pravděpodobně jde o uvedení Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, na Die Neue Musik-Feste Baden-Baden.

[14] BM po neúspěšnésnaze získat profesorské místo v mistrovské škole Pražské konzervatoře (na uvolněné místo po Josefu Sukovi nastoupil na podzim 1936 Jaroslav Křička) v této aktivitě neustává. BM spoléhá na to, že by mohl nastoupit na místo Vítězslava Nováka (1870-1949), který jako profesor v mistrovské škole působil do roku 1939. Bohužel v budoucích měsících se mu rozplynula i tato naděje a to právě z důvodu okupace Československa v březnu 1939.

[15] Pravděpodobně se jedná o honorář za Concertino pro klavír a orchestr, H 269, které BM zkomponoval na zakázku pro slovenskou klavíristku Juliette Arányi (1906-1945) nebo o tantiémy z Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním vyplacené za provozování jeho skladeb (PBM Kr 259).

[16] Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947 (Popelka 1996, s. 192 – 193).

[17] Miloš Šafránek (1894-1982), český diplomat, státní úředník a přítel BM. V té době žil MŠ se svou manželkou Germaine Leroux v USA (PBM Kr 261).

[18] Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska, manželka Miloše Šafránka.

[19] Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237. Tuto skladbu BM věnoval právě Germaine Leroux (Halbreich 2007, s. 295).

[20] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[21] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.

[22] Invence pro velký orchestr, H 234, dirigované Václavem Talichem byly v programu České filharmonie na sezónu 1938/39.

[23] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[24] Podle Mihuleho (2002, s. 588) BM v dubnu 1939 dokončil Tři fragmenty z opery Juliette, H 253 A, pracoval na 2. verzi Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 II, a 12. 5. 1939 dokončil Sonátu pro violoncello a klavír č. 1, H 277 (Halbreich 2007, s. 341).

[25] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.