[Paříž] 3./12 1936.

Drazí,

nemohl jsem dříve psati, byla práce s tím koncertem Reichy,[1] který žil také v Paříži před sto lety a byl moc ceněn[2] a znám, ovšem v Paříži, u nás na to přišli teprve před nedávnem a tak mu teď dělají slávu. Byly velké řeči o tom jak si Československo váží takových lidí a.t.d. to víte, myslel jsem si svoje. Poslali sem k vůli tomu Jiráka,[3] jako zástupce České Akademie.[4] Tak jsem s ním musel trochu chodit, slíbil mi že si Radio objedná zase takovou operu, jako jsem jim už psal.[5] Ta „Komedie na mostě“ bude na jaře asi v dubnu.[6] Zase tady dávali dohromady ty Slovanské tance“[7] ale nějak to vázne.

Z Prahy nevím nic a také to vázne, naslibovali mi toho a jen jsem vytáh paty tak to zapomněli a myslí si už asi že je to všechno v pořádku.[8] Což se mýlí. Právě chystám dopis p. presidentovi[9] aby byl uvědoměn o pravé situaci. Jirák také říkal že to je skandální a že už celá konservatoř vypadá jako nějaka hudební škola na venkově. Ten co má přijít za Křičku toho umí ještě méně. Říkal mi Firkušný[10] že je dost možné že Novák[11] půjde dříve do vý pense než se myslelo tak že to možná ani nebude tak dlouho trvat. Mluvil o tom s rektorem konservatoře,[12] který mi vzkazuje abych si to připravoval na vysokých místech už od teďka. Také jak se zdá, to přece jenom trochu zahybalo svědomím, protože mi píše Stáňa[13] že příští místa už nebude rozhodovat profesorský

sbor, nýbrž hned ministerstvo školství. Zítra budeme poslouchati Vídeň[14] a Radio – Paris,[15] lituji že to Radio Paris je tak pozdě pro Vás až asi po půlnoci. Ale v sobotu je ten koncert v Luxemburku[16] ten asi uslyšíme moc dobře. Paní Šafránková[17] to bude hráti po prve. Požádali mě také abych jim zde dal k provedení „Mariken“[18] na výstavě[19] jenomže oni nemají tak velký orchestr, tak to budu muset nějak upravit. Byl bych rád kdyby se to povedlo.[20] Do Brna napíšu, tolik si od toho slibovali a hrají to málo.[21] Také Olomouc chce dělat „Marie“[22] ale bezpochyby že nebudu moci postrádati partituru, tak jim nabízím „Divadlo za Bránou“[23] Talich vzkazuje že rozhodně počítá s moji novou operou a že ji bude dělat sám, a také myslím že bych si to sám zrežíroval, abych se nemusel zlobit.[24] V Praze vychází znovu časopis Smetana,[25] bijou tam do Talicha. Stáňa mi psal pro třech měsících, uchází se o to místo po Hoffmanovi,[26] ale píše že nemá také moc naděje. Zde se už udělalo tepleji ale moc prší a je tu nepříjemně.

Oba[27] Vás moc zdravíme

Váš Bohouš.

[1] Antonín Rejcha (1770-1836), český hudební skladatel, pedagog a hudební teoretik. Od roku 1808 žil trvale v Paříži, kde se stal profesorem a později i ředitelem pařížské konzervatoře. Mezi jeho žáky patřili Hector Berlioz (1803-1869), César Franck (1822-1890), Charles Gounod (1818-1893) či Franz Liszt (1811-1886). Koncert konaný u příležitosti 100. výročí úmrtí Antonína Rejchy se podle Šafránka (2006, s. 206) konal ve starém sále konzervatoře, na programu byly komorní dechové skladby a ukázky klavírních fug věnovaných J. Haydnovi (1732-1809).

[2] Roku 1831 byl v Paříži Antonín Rejcha oceněn Řádem Čestné legie za zásluhy o francouzskou hudební kulturu.

[3] Karel Boleslav Jirák (1891-1972), český hudební skladatel, pedagog a dirigent.

[4] Česká akademii věd a umění.

[5] BM odkazuje na operu Hlas lesa, H 243, která byla poprvé uvedena v Pražském rozhlase 6. 10. 1935 (Halbreich 2007, s. 158).

[6] Opera Veselohra na mostě, H 247 měla premiéru pod taktovkou dirigenta Otakara Jeremiáše (1892-1962) v Československém rozhlase v Praze dne 18. 3. 1937 (Halbreich 2007, s. 159).

[7]  Pravděpodobně Slovanské tance, op. 46 nebo 72 (nelze určit, o kterou řadu se jedná) od Antonína Dvořáka (1841-1904).

[8] BM se ucházel o profesorské místo po Josefu Sukovi (1874-1935) v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Na profesorské místo kompozice byl však jmenován Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.

[9] Edvard Beneš (1884-1948), druhý československý prezident.

[10] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[11] Vítězslav Novák (1870-1949), český hudební skladatel, pedagog a klavírista, jako profesor v mistrovské škole Pražské konzervatoře působil do roku 1939.

[12] Vilém Kurz (1872-1945), český klavírní virtuos a pedagog, profesor mistrovské školy na Pražské konzervatoři a její ředitel v letech 1936-1937. Učitel Rudolfa Firkušného.

[13] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[14] V minulém dopise domů (PBM Kr 200) BM informuje o rozhlasovém vysílání svého Smyčcového kvartetu s orchestrem, H 207, z Vídně: „[…] 4. prosince v 9 hodin bude to vysíláno […]“

[15] V minulém dopise domů (PBM Kr 200) rovněž BM informuje o rozhlasovém vysílání svého Koncertu pro cembalo a malý orchestr, H 246, s francouzskou cembalistkou Marcelle de Lacour (1896-1997). Přenos se měl uskutečnit stejný den jako přenos Smyčcového kvartetu s orchestrem, H 207 z Vídně, tedy 4. prosince 1936.

[16] V minulém dopise domů (Kr 200) rovněž BM informuje o rozhlasovém vysílání svého Koncertu pro klavír a orchestr č. 2, H 237 z Lucemburku s francouzskou klavírní virtuoskou Germaine Leroux (1906-1979), které autor tuto skladbu věnoval. Přenos se měl vysílat v sobotu 5. prosince 1936, tedy dříve, než provedení v Paříži 31. 1. 1937, které jako první zahraniční zmiňuje Halbreich (2007, s. 296). Konání koncertu sám BM potvrzuje v následujícím dopise rodině (PBM Kr 202).

[17] Jako „Paní Šafránkovou“ často BM nazýval Germaine Leroux (1906-1979), francouzskou klavírní virtuosku, manželku Miloše Šafránka (1894-1982).

[18] Jedná o operní mirákl Mariken de Nimègue, H 236/2 I, který BM zkomponoval na francouzský text v roce 1933, avšak v roce 1934 jej, ovšem s českým textem, částečně využil při komponování druhé části opery Hry o Marii, H 236. Pro 20. světovou výstavu EXPO 1937 se BM rozhodl zkomponovat jinou operu Dvakrát Alexandr, H 255. Ani ta však na výstavě nezazněla, premiéry se dočkala až 18. 2. 1964 v Mannheimu (Halbreich 2007, s. 172).

[19] Od 25. května do 25. listopadu 1937 se v Paříži konala 20. světová výstava EXPO 1937 zaměřená na umění a techniku v moderním životě.

[20] Provedení tohoto díla se BM nedožil, původní partitura je uložena v knihovně Paula Sachera (1906-1999) v Basileji.

[21] Hry o Marii, H 236, premiéra se uskutečnila v Zemském divadle v Brně 23. 2. 1935 (Halbreich 2007, s. 154).

[22] Podle Popelky (1996, s. 47) byly Hry o Marii, H 236, v Olomouci uvedeny 6. 2. 1938, Štefanides (2008, s. 122) jako datum olomoucké premiéry uvádí již 5. 2. 1936).

[23] Provedení opery Divadlo za bránou, H 251, se Olomouc dočkala až 25. května 1958 (Halbreich 2007, s. 161; Štefanides 2008, s. 161).

[24] Jedná se o operu Juliette, H 253, která měla premiéru 16. 3. 1938 v Národním divadle v Praze. Na nastudování se podíleli režisér Jindřich Honzl (1894-1953), dirigent Václav Talich (1883-1961), scénograf František Muzika (1900-1974) a choreograf Joe Jenčík (1893-1945), (Halbreich 2007, s. 164).

[25] Smetana – český hudební časopis vydávaný v letech 1906-1907 (Jan Branberger), 1910-1927 (Zdeněk Nejedlý) a 1936-1938 (Artuš Rektorys).

[26] Karel Hoffmann (1872-1936), český houslista a hudební pedagog, člen Českého kvarteta, od roku 1922 profesor houslí na mistrovské škole Pražské konzervatoře, zemřel 30. 3. 1936. Jeho nástupcem se Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM, opravdu stal již v následujícím roce (Popelka 1996, s. 47). 

[27] BM se svou chotí Charlotte Martinů (1894-1978).