[Paříž] 8./2 1933.

Drazí,

dopis jsem dostal, Charlotta[1] už je doma, doktor dovolil aby mohla odejíti z nemocnice, a myslím že je to lepší, protože přece jenom je ji veseleji než tam v nemocnici je čas dlouhý a doma přece jen to uběhne lépe. Ovšem že nedělá nic, leží stále, ale už jí začíná chutnat, jí hodně a tak doufám že se brzo zase zrestauruje, musí ovšem na sebe dát pozor. Mrazy už přešly a je tu teď docela příjemně, tak když si dobře odpočine tak to zase přijde. Jinak není nic zvláště nového, nemám zprávy od nikud.V Anvers[2] dělali tu moji partitu na Divadle jako balet.[3] Bude zde proveden ten čelový koncert[4]. v Brně budou hráti ty Rondes[5], možná že to bude v Radiu. Stáňa[6] hrál v Praze v Manesu[7] moji sonátu[8]. Chtěl jsem Vám psát ohledně peněz kdy byste na něco potřebovali, tak si beze všeho vezměte, a já to zase vyrovnám později. Dosud dolary nepřiŝly ale už to nebude dlouho trvat.[9] Myslím asi

za týden. Z toho palce to slezlo, myslím že jsem se uhodil; dával jsem na to bílou vodu a kuže se sloupla. Mám hodně práce ještě s tím koncertem pro Dushkina[10]. Neoznamují dosud nic v Divadle? Ti se s tím taky pěkně vlečou.[11] Psal jsem také do Kodaně co je s těmi balety[12],s taky to tam nevede k ničemu. Charlotte chce připsat několik řádek, měla velkou radost z Vašich psaní.

Srdečně Vás zdravím

Bohouš.

Chère Marienka.

Je vous remercie de vos bonnes et affectueuses lettres, elle m’ont fait un très grand plaisir. J’ai été très sensible à la pensées que Mamy avait pensé à moi pendant cette mauvaise maladie, je l’en remercie beaucoup et je lui envoie toute ma sincère affection, je suis à la maison depuis 8 jours, je suis beaucoup qu’à l’hôpital, je mange d’un meilleur appétit, et c’est plus gai. Soyez sans crainte, ma chère Marienka, je ne ferai pas d’imprudences, d’ailleurs Bohus ne le permet pas, et aussi je me sens bien faible, j’ai dû maigrir beaucoup. Enfin, les mauvais jours sont passés, je pense, mais je voudrais être forte, pour pouvoir faire mon travail chez nous, car le pauvre grand a trop à s’occuper, il a été si bon pour moi pendant ma maladie. Soyez assez gentille de rappeler mon bon souvenir, et pour vous, ma chère Marienka, je vous envoie toute l’expression de ma bonne affection, que vous partagerez avec Mamy et Fanoč. Bons baisers de votre Charlotte

Drahá Marienko.

Děkuji Vám za Vaše laskavé a srdečné dopisy, udělaly mi velikánskou radost, byla jsem velice dojata při pomyšlení, že na mne mamy[13] myslela během té zlé nemoci. Moc jí za to děkuji a vysílám jí nejupřímější srdečné pozdravení. Doma jsem už týden, cítím se lépe než v nemocnici, více mi chutná a je to veselejší. Buďte bez obav, moje milá Marienko, nebudu dělat hlouposti, ostatně Bohuš to ani nedovolí, a také se cítím slabá, asi jsem hodně zhubla. Ale ty zlé dny už jsou, myslím, pryč, ovšem já bych chtěla být silná, abych doma mohla dělat svoji práci, protože ten můj starouš toho má nad hlavu, byl na mě tak hodný, když jsem byla nemocná. Buďte tak laskavá a vyřiďte moje pozdravy. A Vám, moje milá Marienko, posílám pozdravy nejsrdečnější, o které se podělte s  mamy a Fanoušem[14]. Líbá Vaše Charlotte

[1] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM. Na přelomu roku 1932/1933 velmi vážně onemocněla oboustranným zápalem plic.

[2] Míněny Antverpy.

[3] Partita (Suita č. 1), H 212, byla v Antverpách nastudována počátkem roku 1933 avantgardní baletní skupinou Mme Korty (Mihule 2002, s. 203, 205).

[4] Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I. Koncert měl světovou premiéru 13. 12. 1931 v Berlíně, Mihule (2002, s. 185, 204) uvádí, že příprava pařížského uvedení, kterou měl dirigovat Walter Straram, se kvůli sporu o interpreta sólového partu (Gaspar Cassadó) komplikovala. Koncert se nakonec nekonal.

[5] Les Rondes (Ronda), H 200. Byly provedeny 23. 6. 1933 v Brně za řízení Zdeňka Chalabaly (Databáze pramenů IBM, http://database.martinu.cz/works/public_view/439).

[6] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[7] Výstavní síň Spolku výtvarných umělců Mánes.

[8] Sonáta č. 1 pro housle a klavír, H 182. Ve Výstavní síni SVU Mánes ji hráli dne 26. 1. 1933 Stanislav Novák a Karel Šolc. (Holzknecht, Hudební skupina Mánesa, Praha: Panton, 1968, s. 263).

[9] Na podzim 1932 byl Sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella, H 224, vybrán odbornou porotou ze 145 anonymně zadaných skladeb a poctěn Cenou Elisabeth Sprague Coolidge. Finanční odměna čítala 1.000 amerických dolarů.

[10] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog. BM pro něj komponoval Koncert pro housle a orchestr č. 1, H 226.

[11] BM má na mysli nastudování baletu Špalíček I, H 214 I, v Národním divadle v Praze. Balet zde měl premiéru až 19. 9. 1933 (Halbreich 2007, s. 213).

[12] BM neúspěšně usiloval o nastudování baletů Natáčí se!, H 163, a Šach králi, H 186, v Kodani, Stockholmu či v Oslo (Mihule 2002, s. 186).

[13] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[14] František Martinů (1880-1958), bratr BM.