[Schönenberg] Srpen   13.

Milý příteli:

Dekuji vám za oba dopisy a obrázky a těšim se mnoho na další, mám radost že se film povedl a že je o něho takový zájem.[1] Jsem velmi rád také že se muj starý spolupracovnik Muzika dostal mezi nás, uděla vám jistě krásnou obálku pozdravujte, ho ode mne.[2] Rovněž Berkovce[3] ktery mi stále piše dopisy jež nikdy nedostávam. Pošlete mi tedy ještě obrázky, dělaji mi radost a citím se poněkud mladši. Ty ostatní věci až budu v Řime, aby to necestovalo. Ted co se týče vašich veršu a vaši zadosti.[4] Verše jsou překrásné, je v nich něco, nevim co to je, co se mne dotýká velmi blízce. Překvapil jste mne s tou prvni basni a jejím obsahem.[5] Napišu k oběma hudbu, jen vám nemohu teď řici kdy se k tomu dostanu a jak je budu dělat.[6] Název se mi libi mnoho.[7] Co se týče délky zdá se že nelze nic vynechat a že je nutno to dělat tak jak jste to napsal.[8] Prozatim nemám jasnou představu jak se k tomu přibližit. O tom si dopišeme. Také vam chci napsat že nejste nijak vázán máteli nabidky od jiných skladatelů, přijměte je, ale vyberte si ty dobré.[9] Tak jak se na text divám myslim ze bych tahaci harmoniku a to co se nazývá flute[10] a bec, to primitivni pastyřská pišťala, mimo jiné nastroje ovšem.[11] Nevim zdali dětský sbor do toho půjde. Ted bych ovšem potřeboval se trochu informovat o technice těchto dvou nástroju, hlavně harmoniky a to by nám snad mohl pomoci náš prítel Šebas,[12] snad by někde našel methodu na tyto nástroje a poslal mi ji.[13]^,[14] A ovšem take je nutno se informovat zdali najdete dobré hráče pro oba instrumenty. Harmoniky jsou, pokud vím, dvojího druhu, jedna je s Klapkama  oddělenými basy a ta druhá je poněkud jina. Tu prvni bych potřeboval vědět vice jak se na ni hraje a jake jsou technicke možnosti.[15] Promluvte o tom se Šebankem at něco najde a pošle. Ostatně definitivní úprava by se dokončila s hráčem samým, ale chtěl bych z toho dostat co nejvíce.[16] Jak se vam muj napad libi?[17] Váš námět je velmi blizký mojí opeře.[18] Pozdravte take (a poděkujte) prof. Kühna, byl bych rád kdyby mi mohl dáti přesnějši informace o jeho sboru, jak je velký, jake jsou rozsahy hlasu (hlavne co dětského sboru tyče) a tak dále, on bude vědět co chci, abychom nepracovali jen tak do vzduchu.[19] Řekněte take Šebasonovi[20] že jsem včera náhodou chytnul na radio vysilani 5. symfonie a myslim že to bylo Yuogoslavie. Chytnu jsem jen posledni Větu a hrali ji hrozně pomalu, zkrátka se s ni courali jak na funuse.[21] Doufám že ji takto nehráli v Praze, že by si byli vzali z Prahy přiklad. Jinak to hráli moc dobře. A nebo to byl už ten novy disk?[22] Snad by jim mohl S.[23] napsat a poděkovat za mne a řici jim aby si dodali kuráže pro tempo. Napišu vam brzo to resume pro Chevova[24] abyste měl čas o tom přemyslet. To vše nespěcha protože jsem ted až po krk v opeře,[25] o kterou je už ted velký zájem ačkoli neni daleko hotova a je to velká prace.[26]

 Mnoho vas zdravim a další uspěchy vam preji.

                                                                             Vas

 B. Martinů

[27]

Co se stalo s Trnkou?[28]

Posílám Vám ten sketch jen tak načrtnuty.[29] Snad najdete ten český překlad, asi to má jiný název. Celá věc komorně psaná a ne moc textu, asi na 15. maximum 20 minut čtení. Já už si to nějak rozdělím. Potřebuji tam více ženských hlasů. Marfa[30] nezpívá, tak nějaká sousedka se tu musí přidat do toho A. výkladu[31]. Pro svatbu krátké texty take. Ostatně hlavně zdali se vám to bude líbit, když Vám to nic neříká tak to nepište...

Ty ruská jmena jsou zpotvořená v angličině. Musí se[32] najít správná. Nemusíte se držet mého překladu, jen v tom lososovi udělejte pěkné verše.[33]

[1] Martinů v dopise Zdeňku Zouharovi sdělil: „Bureš mi psal že film dopadl moc dobře a že to brzo poběží, čekají na podzim pro závěr. Snad to sám někde uvidím.“ (13. září 1956, Zouhar, 2008, s. 164). Na počátku následujícího roku vyšla k filmu krátká zpráva v Mladé frontě: „[…] I když se Harvanově kameře nedá upřít výtvarná krása a Šulcově režii vytříbený vkus a cit pro lidový projev, přece jen se nepodařilo zcela sjednotit všechny výrazové složky filmu. Hudební dílo pomohlo filmařům vytvořit náladu půvabného lidového obyčeje  v krásných záběrech krajinných i pohybových (rozkošné scény s dětmi), ale hudební skladba utrpěla určitým roztříštěním (vypravěč). Slabinou filmu je závěr, kde se nepodařilo dát obrazu charakter skladby.“ (Mladá fronta, 5. ledna 1957, s. 5).

[2] František Muzika (1900–1974), malíř, typograf a scénograf. Byl autorem obálky k prvnímu vydání partitury Otvírání studánek, H 354, které vyšlo v roce 1956 v Praze ve vydavatelství SNKLHU.

[3] Jiří Berkovec (1922–2008), český hudební skladatel a publicista. Martinů jej zmiňuje v několika dopisech rodině do Poličky (CBM, PBM Kr 507, 516, 518, 519, 533, 545). Byl autorem předmluvy k prvnímu vydání partitury Otvírání studánek a později všech kantát na texty M. Bureše.

[4] Martinů má na mysli básně Romance z dýmu bramborové nati (CBM, [bez sign.]) a Na maminčinu píseň (CBM, [bez sign.]), které mu Bureš zaslal na počátku srpna 1956.

[5] Hlavním tématem epické básně Romance z dýmu bramborové nati je příběh Panny Marie, která sestoupila z oltáře mezi venkovany. Martinů si byl vědom tabuizovaných religiózních témat v komunistickém Československu, a proto se později dotazoval Karla Šebánka: „[…] jaký je u nás pohled na ty náboženské věci, jako je i ta nová Romance od Bureše. Neposílal jsem tu Horu tří světel neboť jsem měl dojem že tyto náměty u nás nejsou v módě myslím že i ta Polní mše je strkána zpět pro tuto příčinu.“ (4. února 1957, CBM, PBM Kkš 1034). Zdeňku Zouharovi napsal v obdobném duchu: „Také jsem váhal protože jsem myslel že ty náboženské věci  nejsou u nás zvláště oceňovány a ani jsem nevěřil že provedou Mši, také k vůli tomu.“ (26. února 1957, ZZ, BM 22, Zouhar, 2008, s.  206).

[6] Básně se staly předlohou ke kantátám Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, a Romance z pampelišek, H 364. První vznikla v říjnu a listopadu 1956, druhá v květnu 1957 (Zouhar, 2016, s. XY).

[7] Názvy obou básní později změnil Miloslav Bureš.

[8] Průklepová kopie Romance z dýmu bramborové nati obsahuje řadu intervencí rukou Martinů (CBM [bez sig.]).

[9] Přestože Bureš zvažoval již v roce 1955 oslovit další skladatele (Šauer, Trojan) a Martinů mu sám doporučil  Václava Trojana, ke spolupráci s dalšími skladateli patrně nedošlo.

[10] Podtrženo tužkou rukou Martinů.

[11] Poslední čtyři slova jsou umístěna do doplněných kulatých závorek psaných pravděpodobně rukou Martinů.

[12] Martinů používal řadu odvozenin jména Karla Šebánka, od iniciál křestního jména či příjmení, až po různá krácení, jako je právě toto.

[13] Nad škrtnutým textem je rukou modrou propiskou nadepsáno pravděpodobně „ne zrovna začátečník“.

[14] Žádné informace nedostal, a proto v polovině září požádal Karla Šebánka: „Vyhledej mi nějakou methodu na tu tahaci harmoniku ale něco už technického ne začátky a najdešli něco pro ty flute a beck.“ (13. září 1956, CBM, PBM Kkš 1028). Ani později se ale nedočkal.

[15] Martinů neměl potřebné zkušenosti s klávesovým akordeonem, a proto také v opeře Řecké pašije komponoval part akordeonu pro knoflíkový nástroj s melodickými basy. Karlu Šebánkovi později napsal: „Ale co bych potřeboval moc a rychle to je stále něco pro harmoniku, […] co se na to muže vůbec zahrát  s trochou vetši technikou než Cdur a Gdur […] kde by byly aspoň malé změny tonality a zdali ta levá ruka hraje jenom basy, tj. akordy a nebo i šlagr, ono se to stejně potom musi upravit s hráčem […]. Pro toho nového Burese jsem napsal tu harmoniku asi špatně což mne mrzi ale bude se to muset upravit. Nicméně potřebuji ji znat pro operu kde také učinkuje.“ (16. listopadu 1956, CBM, PBM Kkš 1030).

[16] Autograf partitury Legenda z dýmu bramorové nati (CBM, Ab 106) se zcela liší v partu akordeonu od prvního vydání (Praha, 1960). Původní part byl v prvním vydání přepracován pro klávesový akordeon se standardními basy.    

[17] Martinů zde poprvé nastínil koncepci Legendy z dýmu bramborové nati, H 360, na níž pak pracoval v období od 5. října do 14. listopadu 1956. Finální obsazení skladby je: smíšený sbor, soprán, alt, baryton (bas) sólo a dále zobcová flétna, klarinet, lesní roh, akordeon a klavír (Habreich, 2007, s. 444).

[18] Martinů má na mysli operu Řecké pašije, H 372 I, na které v té době pracoval. Operu i kantátu spojují religiózní náměty, v Legendě z dýmu bramborové nati je to sestoupení Panny Marie z oltáře, v Řeckých pašijích paralela příběhů kněze Manolia a vdovy Kateřiny s Ježíšem Kristem a Máří Magdalenou, které přesahují z pašijových her do reality. Martinů ale možná myslel ještě jinou operu: ve čtvrtém miráklu Her o Marii, H 236, sestoupila Panna Maria na zem, aby v klášteře zastoupila Sestru Paskalinu.

[19] Je zřejmé, že skladatel kantátu od počátku koncipoval pro dirigenta Jana Kühna a jeho sbory. Tento záměr později několikrát opakoval. Premiéra Legendy z dýmu bramborové nati se uskutečnila dne 28. května 1957 v rámci Pražského jara za účasti Českého pěveckého sboru a Kühnova dětského sboru řízeného Janem Kühnem (CBM, tištěný program [bez sign.]).

[20] Další varianta příjmení Karla Šebánka.

[21] Ve třetí větě Symfonie č. 5., H 310 Martinů střídá krajní volnější tempa (Lento) se středním hybnějším (Allegro).

[22] Martinů má zřejmě na mysli nahrávku České filharmonie pod vedením dirigenta Karla Ančerla z roku 1955, kterou vydal Supraphon v témže roce (DM 5599).

[23] Opět myslel Karla Šebánka.

[24] Další zmínka o nerealizovaném námětu pro komickou operu na povídku Kleveta Antona Pavloviče Čechova (CBM, PBM Kb 644, 645, 648, 653 a 656).

[25] Má na mysli Řecké pašije, H 372 I.

[26] Druhá verze opery Řecké pašije II byla však premiérována posmrtně v roce 1961 a první verze až v roce 1999 (Halbreich, 2007, s. 187).

[27] Dále je dopis psaný rukou Martinů, velmi špatně čitelný.

[28] Má na mysli nerealizovanou filmovou adaptaci Otvírání studánek režiséra Jiřího Trnky.

[29] Náčrt k opeře dle povídky Kleveta Antona Pavlova Čechova  je uložen v CBM pod názvem Pomluva (CBM, PBM Na 55).

[30] Jedná se o postavu Marfy/Marfušky z Čechovovy povídky Kleveta.

[31] Martinů má na mysli pravděpodobně anglickou verzi povídky Kleveta, kterou měl k dispozici.

[32] Nečitelné.

[33] Viz pozn. XY.