Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníŘím
Poznámka k lokaci odesláníROMA, 1-57-24, FERROVIA POSTALE
Datum odeslání24.01.1957
PříjemceZouhar, Zdeněk
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíBrno
Poznámka k lokaci přijetíCELNICE BRNO – 4. II. 1957, BEZ CLA
Jazykčeština
Původ, datum získáníkopie od Víta Zouhara, 03/2014
Předchozí vlastník
Současný vlastník- v soukromém vlastnictví -
Signatura současného vlastníkaBM 21
Signatura v IBMZou 1957-01-24
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahBohuslav Martinů posílá návrhy na úpravy v připravovaném soupise jeho skladeb: drobné skladby z mládí, prakticky až do pobytu v Paříži, by měly být jen zmíněny v úvodu, nemají význam; u skladeb by měla být uvedena data kompozice, nikoli vydání; BM by doporučoval oslovit nakladatele o katalogy; Zdeněk Zouhar se má podívat do knihy Miloše Šafránka, tam je soupis skladeb udělán dobře; u názvů by měl být uveden i originální název - překlady jsou často matoucí; ZZ může zařadit i nové ZBOJNICKÉ PÍSNĚ, které jsou již u kopisty a tento týden BM materiál pošle.
Diplomatický přepis dopisu

Leden 24. 57.                 

Milý příteli:

 

Tak se zde snažím na seznamu skladeb a myslím že je velice konfusní.

Za prvé tituly mne mýlí, jsou počeštěné a často ne dobře.

Za druhé bych ty malé věci zapomenuté a nebo bych si aspoň přál zapomenuté by bylo nutno dáti do skupiny a neplýtvat na ně místem. Jsou většinou skladbičky příležitostné, dárky a tak dále, jichž jsem napsal daleko více, rozdával na pravo na levo a effektivně nemají význam, stačilo by je jen zapsat pro úplnost.[1]

Za třetí bych myslel že byste hlavně měli umístit jen díla tištěná a nebo přicházející v úvahu pro tisk a nebo díla větší.

Za čtvrté mnoho z těch věcí neznám a nepamatuji se na ně, jako je ta skupina pro dechové nástroje. Buď mají jiný název a v každém případě jsou to staré věci, také jen pro úplnost, existují-li vůbec.

Za páté myslím že je lépe umístiti datum stvoření díla a jeho vydání. Je jenom málo děl která čekala dlouho na vydání, jako čelová sonata od roku 1938 do 1950[2]? ale to byla válka a důležitější je datum napsání díla[3].

Za desáté zaznamenáváte jako dílo vydané Kytice ale to je vydáno jenom v Hud. fondu a tedy vlastně ne prodejné, aspoň pokud o tom vím[4].

A za naposled myslím, že by jste si  měli na to vzít nějakého experta, když už tak důležitou věc děláte, aby to bylo opravdu bombenfest[5] a přehledné. Máte Vy k disposici tu Biografii od Šafránka[6], kde seznam je dobře upraven s daty i vydání a premierou aspoň pro větší věci jako Symfonie aT.D. Jméno nakladatele by měli zde také býti, to budou ve sborníku lidé jistě hledat.[7] Zde bych doporučoval kdybyste požádali nakladatele, aby vám poslali poslední katalog udejte důvod, jedná se o Schotťs Mainz, Boosey & Hawkes, Leduc Paříž a Associated Music Publishers New York. Universalka moc věcí nemá a ty lehce doplníme. Co se u nás vydalo to taky lehounce najdeme.

 

Tak bych navrhoval aby všechny ty staré a malé komposice, hlavně pro piano byly zapsány jen jako věci z mládí, v krátkém odstavci. Čili začlo by to vlastně, vyjma loutek[8] a některých maličkostí vydaných u nás, až pobytem v Paříži.

Prohlédněte Šafránkův seznam, je dobře udělán a i data jsou asi dobré.

 

Teď co se názvu týče můj dojem je že informace jsou neúplné když přeložíte nějak název díla. Jako ku př. poznamenáváte „Film v malém“ ač titul i u nás je Film en miniature[9], nebo Miniaturní film???? Některé názvy jsou konfusní mezi originelním názvem jako Sinfonia nebo Sinfonietta.[10] A budouli tyto skladby hledány pod českým názvem a nebo simili překlad, je možnost že je u cizího nakladatele takto nenajdou budouli je žádat. Tak by měl být originelní titul a eventuelně, když by to mohlo vésti k omylům, i český překlad. U oper ovšem stačí překlad česky, nebo Koncert je všude stejný i Symfonie ale některé ty názvy by měly býti i cizím titulu, jako zachováváte sinfonietta-giocosa[11].

 

jsou tam nějaké konfuse o klavírních triách![12] Nebo neúplné názvy jako Gilgamesh, který je Gilgamesh epic, nebo Epos Gilgamesh. [13]

Teď už tam můžete dáti i ty Zbojnické písně[14] dva svazky pro PSu[15] a MU[16].

A Romance z dýmu bramborových natí,[17] text M. Bureš. U ostatních oper spisovatel by měl býti k vůli korektnosti jmenován plným jménem jako Georges Neveux,[18] Carlo Goldoni[19], Vítězslav Nezval[20], ne jen Gogol[21], Tolstoj[22]. I u Kantát také, Polní Mše[23] Jiří Mucha a t.d[24].

Z baletu bych také podržel jen některé  ostatní dal také jenom do úvodu a sloupce starších skladeb. Ostatně většina z nich je asi ztracena.[25]

 

Posílán vám zpět ty stránky ale definitivně je opravím, pokud bude v možnosti až po vaší úpravě, Já doufám, že se mnou souhlasíte s mými námitkami.

Vezměte na to nějakého Machra a požádejte o informace Šafránka, který už je zpět v Praze aby sborník když už jej děláte byl úplný a representativní.[26]

 

Prohlídněte Šafránkovu biografii, on má už teď také seznam dalších skladeb po roce 1943 a jistě Vám dá rady.[27]

 

Sbory zbojnické[28] jsou už u kopisty a pošlu je tento týden.

 

Mnoho zdravím

B. Martinů

 

 

Věcné poznámky k DP

[1] V úvodu seznamu je vytištěno tučně: "Díla, uváděná asi do r. 1924, nelze považovat za definitivní." (Zouhar, Zdeněk: Informativní seznam skladeb Bohuslava Martinů, in: Zouhar 1957, s. 139).

[2] Sonáta č. 1 pro violoncello a klavír, H. 227 z  roku 1939 byla vydána v Paříži v nakladatelství Pierra Heugela v roce 1949.

[3] Publikovaný seznam uvádí rok vydání.

[4] Klavírní výtah cyklu Kytice, H. 260 vydal Český hudební fond v roce 1955 v Praze. Z výtisku není jednoznačně patrné, zda-li byl prodejný.

[5] Výjimečná  reakce na švýcarské německojazyčné prostředí. Němčinu si Martinů upevňoval právě během pobytu na Schönenbergu. Ještě v květnu 1956 si posteskl Miloši Šafránkovi: "Ani číst nemám co zde je to všechno německé." (Dopis 20. května 1956, archiv PBM.) V listopadu 1957 pak žádal sourozence o učebnice němčiny a dodal: "[...] u nás se německy učil každý jenom já jsem to zanedbal." (Dopisy 10. listopadu 1957, archiv PBM.)

[6] Při sestavování seznamu skladeb Zdeněk Zouhar vycházel také ze druhého vydání publikace Miloše Šafránka The man and his music. New York, 21946: "Poněvadž rukopisy B. Martinů jsou málo dostupné [...], použil jsem skladatelova seznamu z roku 1930, Helfertova hesla z Pazdírkova hud. slovníku, Šafránkova indexu z knihy Bohuslav Martinů (1946), kapitoly St. Nováka, nakladatelských a propagačních seznamů, informací skladatelovy sestry i skladatele aj." (Zouhar 1957, s. 138)

[7] Tento údaj je uveden pouze v  souhrnné poznámce: "Poněvadž skladatel klade důraz na svá díla vydaná, uvádíme z jeho cizích nakladatelství zvláště tyto firmy: Schott, Boosey & Hawkes, Leduc, Associated Music Publishers (N.Y.) a Universal-Edition." (Zouhar 1957, s. 148)

[8] Loutky I.  Malé skladby pro klavír, H. 137.

[9] Film v miniatuře (Film en miniature) cyklus klavírních skladeb, H. 148. Seznam uvádí: "Film v malém (en miniature)". (Zouhar 1957, s. 139)

[10] Martinů má na mysli Sinfonia concertante pro dva orchestry, H. 219, která je v seznamu uvedena na s. 145 jako Symfonie pro 2 orch., zatímco Sinfonietta la Jolla, H. 328 i  Sinfonietta giocosa, H. 282 jsou uvedeny pod původním názvem (Zouhar 1957).

[11] Sinfonietta giocosa pro klavír a komorní orchestr, H. 282.

[12] Na straně 144 jsou uvedena celkem čtyři tria místo tří (Cinq pièces brèves klavírní trio č. 1 H. 193, Klavírní trio č. 2 in d moll, H. 327, Klavírní trio č. 3, in C dur, H. 332).

[13] Oratorium Epos o Gilgamešovi, H. 351  je v seznamu pod názvem: "Gilgameš (epos)" s. 143.

[14] Zbojnické písně H. 361. Zouhar je uvedl v závěrečné poznámce: "Během realisace této knihy dokončil B. M. 2 vokální skladby: Romance (legenda) z dýmu bramborové nati [...] a Zbojnické písně [...]". (Zouhar 1957, s. 148)

[15] Pěvecký sbor pražských učitelů.

[16] Pěvecký sbor moravských učitelů.

[17] Původní název kantáty na texty Miloslava Bureše Legenda z dýmu bramborové nati H. 360. Ve sborníku je uvedena v závěrečné poznámce. (Zouhar 1957, s. 148)

[18] Martinů vypustil poslední písmeno s ve jméně Georges.

[19] Carlo Goldoni (1707-1793), italský libretista, dramatik, básník a překladatel, autor komedií Sluha dvou pánů, Poprask na laguně.  V roce 1954 Martinů adaptoval Goldoniho komedii La locandiera a napsal podle ní komickou operu na vlastní italské libreto Mirandolina H. 346.

[20] Vítězslav Nezval (1900-1958), básník, prozaik, dramatik, esejista a překladatel, představitel poetismu. Studoval na univerzitách v Brně a Praze. S Martinů se stýkal ve 30. letech v Paříži, opětovně se setkali v Cannes v roce 1954.  Bohuslav Martinů napsal v roce 1935 na Nezvalovo libreto rozhlasovou operu Hlas lesa, H. 243.

[21] Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852), ruský spisovatel, představitel kritického realismu, studoval v Petrohradu. V roce 1952 Martinů adaptoval Gogolovu  hru Ženitba a vytvořil podle ní stejnojmennou televizní operu na vlastní anglické libreto. 

[22] Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910), ruský spisovatel a filozof, autor románů Vojna a mír,  Anna Karenina, Vzkříšení. Bohuslav Martinů na základě adaptace pohádky Čím lidé žijí vytvořil v roce 1952 stejnojmennou televizní operu.

[23] Polní mše kantáta pro baryton, mužský sbor a orchestr H. 279 na libreto Jiřího Muchy.

[24] Zůstalo nezměněno.

[25] Martinů se mýlil, viz např. Halbreich 2007, Mihule 2002 atd.

[26] Šafránkovi Martinů odepsal koncem ledna: "Byl jsem překvapen dopisem už z Prahy, ačkoliv jsi mi říkal, že se na Vánoce vracíš, jsou také zprávy, že se zase vracíš do Paříže, které jsou pochybné, jak vidím z tvého dopisu." (Dopis 23. ledna 1957, archiv PBM.) O sborníku se Šafránkovi zmínil až o půl roku později: "(…) ve Sborníku jež jsem právě dostal z Brna, jestli jsi o něm už nevěděl." (Dopis 16. května 1957, archiv PBM.)

[27] Miloš Šafránek připravoval  novou monografii o Bohuslavu Martinů (Bohuslav Martinů. Život a dílo. Praha 1961) a skladatele žádal o seznam nových skladeb. Martinů o tom píše do Poličky: "Panu Š. vám také dám zprávy o nových kompozicích tak mu to předáte, to vše teď nespěchá." (Dopis 4. dubna 1953, archiv PBM.) O půl roku později již sděluje: "Teď budu míti více času tak dám dohromady ten seznam nových skladeb pro Š." (Dopis 7. září 1953, archiv PBM.) Iša Popelka tato "Š" objasnil jako "Š[afránek]" (Popelka 1996, s. 133). V pozůstalosti Miloše Šafránka se dochoval skladatelův autograf asi z roku 1954, který je přehledem  novějších skladeb B. Martinů  do roku 1954. Je uložen v PBM pod signaturou Na 19.

[28] Zbojnické písně II,  H. 361  věnované  Pěveckému sdružení moravských učitelů.

Celkový počet listů1+6
Počet popsaných stránek1+6
Poznámkaobálka přiložena
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Přílohypřiložen korigovaný soupis skladeb s vpisky Martinů
Lokace jako předmět
Praha
Řím
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 4703 (záznam 1 / 0)
další »