Základní informace
Titul CZSinfonietta La Jolla
Podtitul CZpro komorní orchestr
Titul ENSinfonietta La Jolla [auth.]
Podtitul ENfor chamber orchestra [auth.]
Titul DESinfonietta La Jolla
Podtitul DEfür Kammerorchester
Titul FR
Podtitul FR
KategorieOrchestrální hudba
PodkategorieSkladby pro komorní nebo malý orchestr
Halbreichovo číslo a přípona328
Části (věty)1. Poco allegro; 2. Largo - Andante moderato; 3. Allegro
Durata20´
Nástrojové obsazení2222-2100-Timp-Batt-Pf-Archi
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant La Jolla Music Society
Diplomatický přepis věnováníCommissioned by and Dedicated to | The MUSICAL ARTS SOCIETY of LA JOLLA
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompoziceNew York City, New York
Rok dokončení1950
Započetí kompozice01/1950
Dokončení kompozice21.03.1950
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Grant Johannesen (Pf), Nikolai Sokoloff (dirigent/conductor)
Johannesen, Grant
Sokoloff, Nikolai
Datum premiéry13.08.1950
Místo premiéryLa Jolla, High School Auditorium
Ansámbl Orchestra of the Musical Arts Society of La Jolla
La Jolla Music Society
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisuBlueprintové kopie autografní partitury uloženy v Library of Congress ve Washingtonu a v archivu vydavatelství Boosey & Hawkes v Londýně.
Vydání
Místo vydáníNew York
VydavatelBoosey & Hawkes
Rok vydání1953
CopyrightBoosey & Hawkes, London-New York
Poznámka
Poznámka
Informace

Sinfonietta La Jolla

Sinfonietta La Jolla pro klavír a orchestr z roku 1950 je posledním návratem Bohuslava Martinů k neoklasickému stylu. Neoklasicismus se objevuje v jeho tvorbě třicátých let (Serenáda pro komorní orchestr, 1930) a nově ovlivnil skladby počátku let čtyřicátých (Trio pro flétnu, violoncello a klavír, 1944). Obdiv k Haydnově hudbě vyjádřený v o rok mladší Koncertantní symfonii č. 2 (1949), kterou Martinů opatřil stejným obsazením i centrální tóninou jako Haydnova stejnojmenná skladba z roku 1792, lze vycítit i La Jolle. Neoklasická hudební řeč je patrná v harmonickém vybavení skladby, tematické práci a zejména ve výstavbě ploch neexpozičního charakteru, často vyplněnými pouze barevnými figuracemi. Ke klasickému duchu přispívá též jednoduchost a čistota výrazu a průzračnost faktury. Nezanedbatelná je však též zkušenost z kompozic pěti symfonií, ze kterých Martinů čerpá především tematicky. V úvodní větě lze rozeznat odkazy na hlavní téma finální věty páté symfonie, čerpající z moravské lidové písní „Bolavá hlavěnka“. Zdroj inspirace v české a moravské lidové písni je zřetelný ostatní i v dalších dílech „amerického“ období Bohuslava Martinů. Druhá věta představuje typickou pomalou střední větu, kontrastující svojí zadumaností k oběma radostným větám allegrovým. Její instrumentace se ve většině úseků omezuje na smyčcovou skupinou s klavírem, který je v jednom úseku vystřídán sólovou flétnou. Epizoda ve smyčcovém obsazení se objevuje také krátce před závěrem třetí věty.

Zatímco ve starší Sinfoniettě Giocose lze klavírní part považovat za koncertantní, nemá v La Jolle klavír roli sólového nástroje. Je koncipován spíše jako obligátní klavír, který je pojat jako důležitý, odlišně barevný element, plně integrovaný do orchestrální struktury. Také originální rukopis nenese dnes používaný titul „Sinfonietta La Jolla pro klavír a komorní orchestr“, ale pouze „for chamber orchestra“. Svůj název skladba dostala podle malého místečka blízko mexických hranic, jehož Hudební spolek si skladbu u Martinů objednal.

 

Jana Honzíková a Sandra Bergmannová

 

 

 

 

Prameny

« předchozí
ID 250 (záznam 1 / 0)
další »