Základní informace
Titul CZZbojnické písně
Podtitul CZdeset mužských sborů
Titul ENBrigand Songs
Podtitul ENten male choruses
Titul DERebellenlieder
Podtitul DEzehn Männerchöre
Titul FR
Podtitul FR
KategorieVokální hudba
PodkategorieSbor a cappella
Halbreichovo číslo a přípona361
Části (věty)I. řada: 1. Valasi; 2. Hody; 3. Stavajú; 4. Jede Janóšek; 5. V zeleném boří *** II. řada: 1. Čie sa to ovečky; 2. Pijú chlapci; 3. Na horách; 4. Ej, Janík; 5. U tej Bílej hory
Durata26' 35''
Nástrojové obsazeníCoro maschile (TTBB)
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Pěvecké sdružení moravských učitelů
Pěvecké sdružení pražských učitelů
Diplomatický přepis věnováníVěnováno Pěveckému sdružení pražských učitelů [I]; Věnováno Pěveckému sdružení moravských učitelů [II]
Poznámka k věnováníVěnování na první straně I., resp. II. řady v tištěné partituře (SNKLHU, 1959).
Původ
Místo kompoziceŘím
Rok dokončení1957
Započetí kompozice08.01.1957
Dokončení kompozice20.01.1957
Poslední úprava
Premiéra
Interpret dir./cond.: Miroslav Venhoda (I); Jan Šoupal (II)
Šoupal, Jan
Venhoda, Miroslav
Datum premiéry11.04.1957
Místo premiéryPraha (I); Brno (II)
Ansámbl Pěvecké sdružení pražských učitelů (I); Pěvecké sdružení moravských učitelů (II)
Pěvecké sdružení moravských učitelů
Pěvecké sdružení pražských učitelů
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisuÚplná autografní partitura a skici písní č. 1, 3 a 4 z první řady.
Vydání
Místo vydáníPraha
VydavatelStátní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
Rok vydání1959
CopyrightBärenreiter Praha
Poznámka
PoznámkaDvě řady. *** Texty z moravské a slovenské lidové poezie. *** Německý překlad: Kurt Honolka, anglický překlad: John Clapham.
Informace

Na jedné ze svých kantát, Legendě z dýmu bramborové nati, H 360, začal Martinů pracovat počátkem října 1956 v Římě, kde tehdy žil. Kantátu dokončil v polovině listopadu - v době, kdy již bylo povstání v Maďarsku přemoženo sovětskými tanky a stíhačkami. Přestože se v Praze již plánovala premiéra, Martinů se rozhodl partituru skladby do Čech neposlat a vyjádřit takto nesouhlas s tím, co se stalo v Maďarsku a jakým způsobem tomu Československo napomohlo. Skladatelův odmítavý postoj ke komunistickému režimu v Československu je dnes znám, a proto jeho reakce nepřekvapí. Bylo to však poprvé, kdy jednoznačně vyjádřil své stanovisko. Sourozencům do Poličky k tomu 29. listopadu 1956 napsal: „Romanci jsem musel rozhodnout teď neposílat rovněž z důvodů, jež musíte jenom uhodnout a chtěl bych, abyste to řekli B., až přijede do Poličky." Obavy před cenzurou ho vedly k pouhému náznaku problému a ke zkrácení básníkova jména na iniciálu. Martinů pokračoval v pasivním odporu až do Vánoc. Tehdy dostal od dirigenta Miloslava Venhody z Prahy sbírku Moravských lidových textů nazvanou Zbojníci.

Venhoda žádal skladatele už od října o novou skladbu pro mužský sbor. Ale až tentokrát, a jistě ne náhodou, přiložil sbírku lidových písní o zbojnících. A právě díky ní Martinů vycítil možnost, jak svůj protest vyjádřit ještě lépe. Dosavadní pasivní rezistenci nahradil přímými podněty k aktivnímu odporu v Československu. U dnešního pohledu se může ten způsob zdát naivní, tehdy se však jednalo o zcela legitimní snahu, která vycházela ze zkušeností z druhé světové války. Martinů proto ve velmi krátkém čase zhudebnil lidové verše o zbojnících a vznikl tak cyklus mužských sborů nazvaných Zbojnické písně, H 361.

Jak dnes víme, ani premiéra Zbojnických písní, H 361, ani uvedení Legendy z dýmu bramborové nati, H 360 nakonec k bojovnosti v Československu nepřispěly. Nepochybně však rezonovaly v myslích mnohých o několik let později, když se v srpnu 1968 octli v podobné situaci jako Maďaři v polovině 50. let. To se však již psal další revoluční příběh, kterého se Bohuslav Martinů nedožil.

Vít Zouhar, Lidové noviny, 24/2017

Prameny

« předchozí
ID 283 (záznam 1 / 0)
další »