Obálka [BASEL 2 BRIEFVERSAND/1-15/23.XII/1958]

Dec. 21. 58.

Mily Karle:

Jsi mozna nekde v kopcich na Vanoce a tak te tam pozdravuji a preji hodne snehu.[1] Mezitim jsou tu nektere otázky, smym vracejicim se zdravim(pomalu) se mi vraci taky energie(taky pomalu) a tak bych chtel vyridit nektere resty.[2]

Tedy Klavirni Koncert Nr 3. Psal mi Karel solc[3] tedy ho pozadej aby upravu udelal lehkou hratelnou. Ted tady mam dve partitury a dva materialy,nebo tri dokonce od Boosey a jedn set pro Firkusneho(part. a hlasy) tak co s tim mam delat, mam ti to vsechno poslat je to balik jako dum, a nebo nechat deponovat ten Firk. set u Alkor, musel bys mi dat presnou adresu.[4]

Ted co se koncertu 2heho tyce, Roth mi psal ze jej nemaji (coz nemusi byti sicher protoze tam maji neporadek v archivu) Ruda mi psal to jest nechal vzkazat ze ten koncert mas ty a ja myslim ze jej ma Rudy nebot jej vloni nekde hral v nemecku,ja nemam ani partituru ani hlasy a tak musime najit kde je,napis udovi,ja nevim kde se potuluje a uz od neho nemam novinky po mesice.[5]

Tak abychom tohle dali dohromady.

Ted bych chtel kdybys mohl nejak pusobit na tu diskovou Spolecnost aby pustili konecne ven tu Kytici,je o to zajem a disky by ovsem mnoho pomohly,tak at si s tim pospisi, mam dojem ze to je uz davno nahrano.[6] Take Studanky na dlouhe disky zase nekde zamrzly,co s tim je?[7]

Po Vanocich ihned ti poslu ten kvartet 7dmy, tri sety tak budes moci uspokojit vsechna kvartete[8] a violova sonata uz je hlasena tak prijde doufam v par dnech tak ji dostanes taky.[9] PoNovem roce doufam ze dojdou ty veci od Max Eschig uz jsou tisteny, Trio v d. a v C, Serenady a kvartet s hoboji tak to vsechno dostanes behem ledna.[10]

O te Mirandoline ted jednam s P. Feterle[11] o nemz mozna vis, je snad ve spojeni s Alkron.[12] Napis mi kdo je v Alkron[13] vedouci[14]. Feterle chce vydat nekolik veci mezi nimi Koncert pro dvoje housle, Zbojnicke pisne v prekladu, Mirandolinu, a jeste jine veci.[15]

jinak mam dojem ze u nas moje dopisy lidi ctou nepozorne nebot se mne ptaji stale tytez otazky na ktere jsem uz 100krate odpovedel,jako ze posledni opera je v Universalce a ze dosud neni hotova atd.[16]

Pozdrav Karla Solce budu hledet mu poslat partituru ctvrte symfonie, pozadam Rotha. O tomto nevim nic, pises ze byl nemocen ja ted se o nicem nedozvim. Byl tu Kubelik a zrovna na moje narozeniny.[17] Se mnou je to lepsi a pomalu se dostavam do formy ale ven jeste choit nesmim a pracovat taky ne ale to vse uz brzo taky prijde.

Chtel jsem se te zeptat masli taky materiel hlasy pro Kytici a nebo jen partituru? Hledim na to malakat Sachera,ktery dostal uz partituru i preklad, Kdyby uz byly disky slo by to snadneji.[18]

Tak mi nech vedet a mej se pekne o Vanocich a snaz se nekde objevit pristi rok.[19] Mnoho zdravim. Bohouš[20]

Charlotte mi rika abych ti napsal .jednou jsi ji mel privezti nejaky naramek od moji sestry. Ted se dozvidam ze u vas zpiva s Filharmonii Maria Stader koncem ledna,ona by lehce mohla vziti ten naramek nebo co to bylo sebeou,bydli v Zurichu a my ji casto vidime,snad by to slo takto vyridit. Nevim zdali to jeste mas u sebe a nebo zdali jsi to vratil sestre,v tom pripade by ti to snad mohla poslat.Jedna se o naramek z policskych granatu.[21]

Narodni mi oznamuje ze dostali ten material. Az uvidis Ancerl zeptej se ho zdali docilil nejakeho rozhodnuti pro pozvani toho americkeho pianisty Charles Rosen do Prahy,slibil mi ze se o to ;pokusi a asi zapomnel.[22]

Votterle je sympaticky pan. Požádám aby tě pozval.[23] Nazdar![24]

[1] Dne 2. ledna 1959 píše Šebánek na úvod dopisu: „[…] mám zlomený jeden prst /již 14 dní, aby nebyla snad nějaká silvestrovská domněnka/ […].“ A později v dopise pokračuje: „Na horách jsem ještě nebyla vzhledem k svému úrazu ale těším se, že po 15tém lednu, kdy mi sejmou obvaz, a kdy asi napadne již konečně nějaký sníh, že s lyžema vyrukuju jako obvykle na Krkonoše.“ Dne 17. února 1959 pak upřesňuje: „[…] po svém návratu z Krkonoš – byl jsem tam týden na lyžích v Domově čsl. skladatelů´– ´Hromovka´, který jsem jim zaopatřil před několika roky – kde jsem dokonale užil slunného počasí a dobrého sněhu a slušně jsem se zotavil […].“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). 

[2] Martinů se pomalu zotavuje z operace žaludku, kterou podstoupil před několika týdny (viz poznámka v předchozím dopise CBM, PBM Kkš 1047). 

[3] V dopise ze 17. února 1959 oznamuje Šebánek skladateli, že Karel Šolc zahájil práce na klavírním výtahu Koncertu pro klavír a orchestr č. 3, H 316, který je dedikován Rudolfu Firkušnému, a žádá o vysvětlení rukopisných škrtů a upřesnění rozměrů partitury (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[4] Na tento dotaz reaguje Šebánek 2. ledna 1959 následovně: „Materiály III. koncertu mi pošli všechny, já je rozdělím sám tak aby nebyly žádné smluvní komplikace. Alkoru nedávej žádný materiál; musím vyřešit celou záležitost s B & H., který má zastoupení celého Tvého díla pro západ.“(CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[5] Zmatky kolem notového materiálu Koncertu pro klavír a orchestr č. 2, H 237, který v listopadu 1935 premiéroval Rudolf Firkušný a Česká filharmonie řízená Václavem Talichem, dále pokračují. Z dopisu R. Firkušného K. Šebánkovi z 24. prosince 1958 se dozvídáme, že notové materiály ke 2. i 3. klavírnímu koncertu, má nakladatelství Boosey & Hawkes, které vytisklo hlasy, parituru dosud ne. Dále Firkušný informuje Šebánka, že 2. klavírní koncert nedávno dával v Amsterdamu a neměl žádný problém získat od Boosey & Hawkes provozovací materiál, a proto se diví, že jej Šebánek nemůže sehnat (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). Pravděpodobně na základě toho píše Šebánek Ernstu Rothovi, o čemž informuje B. Martinů v dopise z 29. ledna 1959: „Co se týče II. Klavírního koncertu píši právě Booseymu /Rothovi/o rukopis a materiály, které mají i s partiturami. Napíši Ti pak co mi odpovědí.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[6] Na nahrávku kantáty Kytice, H 260, se Martinů ptá opakovaně (naposledy v předchozím dopise CBM, PBM 1047). Patrně se jedná o nahrávku již z roku 1955, kde zpívaly Libuše Domanínská (1924) a Soňa Červená (1925). Pražský filharmonický sbor, Kühnův dětský sbor a Českou filharmonii řídil Karel Ančerl (dostupné z: www.filharmonickysbor.cz/cs/discography/album/martinu-kytice). O této nahrávce se dozvídáme také z dopisu K. Ančerla B. Martinů z 15. dubna 1959, kde si dirigent stěžuje: „Nevím už jak s nimi [Gramofonové závody] jednat neboť dodnes nevydali ani Kytici, V a VI Symfonii, které jsem již dávno a dávno natočil.“ (CBM, PBM Kd 004). 

[7] Podobně jako na Kytici, H 260, se Martinů opakovaně (naposledy v předchozím dopise CBM, PBM 1047) dotazuje na nahrávku kantáty Otvírání studánek, H 354, na dlouhohrající desky. Ačkoliv měl Martinů zájem, aby kantáta Otvírání studánek, H 354, vyšla také na dlouhohrajících deskách, došlo k reedici této nahrávky v nakladatelství Supraphon v roce 1957, CD verzi pak vydala Nadace B. Martinů v roce 2013 (srov. Zouhar, 2016, s. XXXIV).

[8] Martinů Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314, vyšel v roce 1958 v New Yorku u Southern Music Publishing (Halbreich, 2007, s. 369). Šebánek 29. ledna 1959 děkuje za zaslání not a komentuje vydání této kompozice: „Ten Southern publishing Ti tak zvoral ten Kvartet, že to odradí hráče. A při tom to bylo možno dobře na obrátky provést – tak jim vynadej! Poškodili Tě!“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[9] Sonáta pro violu a klavír, H 355, kterou Martinů komponuje v New Yorku v listopadu a prosinci 1955, vychází v nakladatelství Associated Music Publishers v New Yorku v roce 1958. Její vydání skladatel zmiňuje již v dopisech CBM, PBM Kkš 1028 a 1047. Také přijetí této sonáty potvrzuje Šebánek v dopise z 29. ledna 1959: „Violovou Sonatu jsem dal Hyksovi a zapůjčil jednu Motlíkovi z České filharmonie a druhou Malému /to je žák Lad.Černého/, který ji bude hrát v soutěži ve Švýcarsku.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). A ze stejného dne je datován dopis Antonína Hyksy, který skladateli děkuje „co nejsrdečněji za vzácný tento dar!“  (CBM, PBM Kd 458).

[10] Martinů brzké vydání těchto kompozic již zmiňuje v dopise CBM, PBM Kkš 1045, Kvartet pro hoboj, housle, violoncello a klavír, H 315, však vychází u nakladatelství Max Eschig v Paříži až v roce 1961 stejně jako Klavírní trio č 2 d moll, H 327. Klavírní trio č. 3 C dur, H 322, pak dokonce o další dva roky později, tedy v roce 1963. Kterou serenádu má na mysli, není jasné, jelikož již dříve zmíněnou Serenádu č. 1, H 217, pro dva klarinety, lesní roh, troje housle a violu z roku 1932 vydal pražský Melantrich již v roce 1949 (Halbreich, 2007, s. 371, 355, 378).

[11] Martinů zde (stejně jako v předchozím dopise) používá fonetický přepis jména Karla Vötterleho z nakladatelství Bärenreiter v Kasselu. V dopise z 18. března 1958 souhlasí Ernst Roth z Boosey & Hawkes s navrácením práv na některá Martinů díla zpět skladateli. O opeře Mirandolina, H 346, Roth dokonce píše, že smlouvu k této kompozici nemůže najít a že tedy na ní pravděpodobně nikdy práva neměli (vlastník IBM, kopie v IBM, BH 1958-03-18). Na základě toho oznamuje Karl Vötterle z nakladatelství Bärenreiter v prosinci 1958 nakladatelství Boosey & Hawkes v Londýně, že mu Martinů dal práva na vydání opery Mirandolina a Vötterle by nyní rád jednal o převzetí výroby klavírního výtahu této kompozice (srov. dopis z 10. prosince 1958, vlastník Bärenreiter Kassel, kopie v IBM, BH 1958-12-10). 

[12]  Šebánek celou zamotanou situaci vysvětluje skladateli v dopise z 2. ledna 1959: „Mirandolina – vzhledem k tomu, že jsi dosud neobdržel od Dilia žádné zprávy, vyjednáváš s Národním divadlem přímo, mým prostřednictvím, Až to bude hotové, teprve dostane vše Dilia na vědomí. A je tato alternativa – buď operu dostane Dilia, kterou pro Německo a Švýcary zastupuje Alkor /Bärenreiter/ a klav. výtah i materiál budou pořízeny u nás anebo ji dáš po provedeních v ČSR k disposici Alkoru, který vydá potřebné a pro ČSR by vše zastupovala Dilia. Já bych se přimlouval za tu první alternativu. Dobře si vše promysli a zbytečně se s Alkorem neukvap, to má čas! Takto obdržíš celé tantiémy přímo a nebudeš se muset s nikým dělit a bude v tom případě na programu Národního divadla během festivalu, což bude mít také pravděpodobný vliv na provedení i jinde. Mimo to celá věc bude míti za následek, že N.D. u Tebe pravděpodobně objedná pro sebe operu /to je v plánu a sděluji Ti to velmi důvěrně/.Ředitel N.D. Jan Seidel je také předsedou rady nakladatelství Panton, které Ti vydávat všechno ostatní. Nár. divadlo Ti odesílá nyní dopis, na který jim odpověz obratem, abych já měl již jistotu, že s ním vyjednáváš přímo.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).    

[13] Alkor-Edition vzniká v roce 1934 v Lipsku, od roku 1955 se stává součástí Bärenreiter v Kasselu. 

[14] Ředitelem Alkor-Edition byl německý muzikolog Fritz Oeser (1911–1982) (srov. oficiální webové stránky Alkor-Edition, dostupné z: https://www.alkor-edition.com/en/about-alkor/baerenreiter-alkor/).

[15] Nakladatelství Bärenreiter v Kasselu vydává tyto zmíněné kompozice: operu Mirandolina, H 346, v roce 1959, Koncert pro dvoje housle a orchestr č. 2, H 329, v roce 1962, Duo Concertant (Koncert č. 1) pro dvoje housle a orchestr, H 264, v roce 1963 (Halbreich, 2007, s. 179, 326, 324).

[16] Má na mysli dosud nehotovou druhou verzi opery Řecké pašije, H 372 II, na níž pracoval od února 1958 do 15. ledna 1959. Kompozici vydala vídeňská Universal Edition, ale až v roce 1961 (Halbreich, 2007, s. 187–188). Martinů o ní píše Šebánkovi již v předchozích dopisech (zejména CBM, PBM Kkš 1044 a 1047). 

[17] O narozeninové návštěvě Rafaela Kubelíka píše skladatel také Frances Ježkové (srov. dopis z 11. prosince 1958, vlastník NM, sig. G11767; kopie IBM, 1958-12-11).

[18] K nahrávce kantáty Kytice viz výše v tomto dopise. 

[19] K setkání v tomto roce sice dojde, ale těsně před skladatelovou smrtí v srpnu 1959. 

[20] Podpis rukou B. Martinů tmavě modrým perem až černým perem. 

[21] Dne z 29. ledna 1959 píše Šebánek skladateli: „Brazoletu žádnou nemám. V Poličce mi jen sestra říkala, že až pojedu Paříže abych jí napsal, že mi ji po někom pošle. Paní Stader je již zde, tak se pokusím, ale myslí že se nedá nic dělat, proto do toho přijde sobota a neděle a v úterý zase odjíždí. Do té doby ten náramek asi nedostanu.“ A v dopise ze 17. února 1959 k tomu dodává: „Ten náramek bych Ti přivezl sebou. Rýsuje se nyní definitivně/?/ má cesta do Francie, tak se mám nač těšit.“ (oba dopisy CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[22] Dne 15. dubna 1959 píše Karel Ančerl B. Martinů: „Ohledně Ch. Rosena: neměl jsem dosud možnost pozvat ho k nám. Všechny pozvání zahraničních umělců jdou přes Státní hudební agenturu, která jej prozatím do svého plánu nezařadila, což jsem je již na to upozorňoval. K nám do České Filharm. bych ho mohl pozvat až na sezonu 1961–62 , poněvadž příští sezonu budeme v Praze jen 2½  měsíce.“ (CBM, PBM Kd 004).

[23] Skladatel reaguje na předchozí dlouhodobou snahu Šebánka získat nějakou záminku k vycestování do zahraničí. Martinů mu opakovaně radí, aby se dohodnul s některým z nakladatelů, který by jej oficiálně pozval k jednání ohledně vydání Martinů kompozic. 

[24] Poslední věta a pozdrav rukou B. Martinů černým perem.