Obálka [FERROVIA][1]

Feb. 3. 57.

Mily Karle:

Doufam ze jsi dostal muj dopis v Londyne a ze jsi nic nezaridil s B.&H.

Dnes ti pisu ohledne te busty .Codreano bydli stale v rue Grenelle ale bylo by asi lepe abys vyhledal Mihalovici a aby on zavolal Irene aby ti tu bustu vydala.Nevim jak dalece se s ni sam znas a mohla by ti treba i vydani odepriti,jestli nezna dobre a kdyz ji Mihalo uvedomi tedy si muzes hned sjednat schuzku.[2] Ale drive ovsem mluv s nekym na Ambassade zdali by si to vzali na starost a take aby to nezustalo zase kezet tam.Sam se s tim tahat nemuzes, je to bronz a tezky jako kamen.Taky nevim jak se na to ti mocipani v Parizi budou divat,to uvidis sam az tam budes. Mohli by to poslat primo nasim,ovsem dobre zapakovane.[3] Nebo alespon do Prahy a tam uz by se naslo jak to dopravit do Policky,[4]ja nemyslim ze mne uz ted Daji do Pantheonu,zvlaste kdyz jsou tam ted dve nove busty,[5]zkratka ocmuchej to a uvidis co se da delat. Ale jdi se podivat k Mihalo v 15 rue du Dragon tel Litre 0544 aby ti to sjednal s Iren[6]

Co bys mohl sebou vziti je ten diplom ve forme talire z Hollanska,jtery uz je peclive zabalen v rue Puerre Charron a to neni tak kezke. IJa jsem psal aby te ocekavali a tak ti daji tento dopis.[7]

Jak jsi dopadnul v Londyne,ja stale nevidim co jsi jel zarizovat. Pokud vim nemaji dosud smlouvu na opery s tou nasi divadelni agenci a myslim ze bude lepe tohle nechat padnout,oni stejne nic nedelaji naopak mozna ze to brzdi a lanciruji Brittena a tak tam zadne vyhody nejsou. Napis mi v kazdem prupade co jsi s nimi dojednal.

Take bych chtel vedet ted kdyz muzes vice psat,jaky je u nas nahled na ty nabozenske veci,jako je i ta nova Romance pro Burese.[8] Neposilal jsem tu Horu tri svetel nebot jsem mel dojem ze tyto namety u nas nesjou v mode[9] myslim ze i ta Polni mse je strkana zpet pro tuto pricinu.[10] To je jen muj dohad a muzes mi neco i v kratkosti napsati abych byl vice informovan nebot jak tusis je v tom urcita tendence ze tam posilam tyto nove partitury jako nase stare zvyky a nebo ty zbojnicke pisne a i dalsi uvedomovani si nekterych veci ketre jsou povazovany za zastarale a dokonce skodne.[11] Tak mi napis a tento dopis radeji znic aby ti na to nekdo jiny neprisel.[12]

Az mi radne vysvetlis cinnost Fondu domluvime se o d lsim,mozna ze bychom mohli uvazovati o dokonceni partitury Julietty,z niz mame uz skoro jeden akt. Protoze Juliette prijde do obehu .Jestli si vzpomenes napis mi kolik mi daval Melantrich procent za operu, potreboval bych to ted vedet kdyz budu delat smlouvu s U.E. pro Pasije. Kolik davali mne a kolik si zadrzeli pro sebe. ZZeptej se take Mihalo kolik je asi standarni procento pro autora za celovecerni operu,nemohu se to nikde dozvedet ale muze telefonovat a vypatrat to,je to dulezite a specha to,nechal jsem to zase na posledni okamzik.V kratkosti jak se deli Edice s komponisou v procentach.[13]

S tim Hollmanem jsem tomu take nerozumnel: tak bude to hrat a nebo nebude? Klavirni hlas jak jsem ti psal si upravit muze ale s komposici ne moc hybat a musi dodat ze klav. part je upraven jim samym[14]

Az budu miti cas a nebude mne zlobit ta ruka[15] tak napisu aspon prvni stranku Mse pro Solce aby videl jak to chci.[16]

Desky od Studanek pres vase vsechny zasilky dosud nedosly a tak jste je asi neposlaly protoze zde nelezi nic na celnici co jde na Amer. Academy,tak ja se jim zase odvdecim ze si rpo rpiste zadrzim ta prava pro sebe,kdyz nemeli tu myslenku,abych to vyjadril slusne a mirne,ze autor ma dostat prvni jak se to natoci.Zde take nevim zdali sam na to neco vydelavam a nebo ne,tak vsechny takove historie ted zarazim,myslim ze pro ne Studanky byly dobry artikl.[17]

Partiture Studanek mi poslali zase poradny balik a budu to muset sam rozesilat, mnohe z nich zase zpet do CSR.Prosim te rekni jim aby mi posilali jen o co je pozadam a to se tyka take tebe,vite prece ze stale cestuji a ze sebou takovy naklad nemohu nosit,mam jinych not az nad hlavu.[18]

Co jsi myslel s tou vystavou v Brusellu jsem napochopil. Co xse vydani tyse je St. Nakl. uplne korektni, smlouvy mi posilaji ale meli byste mne vsichni posilat aspon kartacovy otisk veci nez je date do tisku i Ve Studankach,pres to ze byly dobre korrigovany jsou zbytecne a dost neprijemne chuby.[19]

Napis mi domluvil-li jsi se se Smatanou ohledne te kopie sonaty[20] a zdali uz Sadlo dostal tu novou upravu celoveho koncertu.[21]

Nebudes miti asi moc casu v Parizi ale napis mi aspon par radku.

Srdecne tvuj

B. Martinů[22]

[1] Na dopise je utržená známka a pouze zbytek razítka Roma Ferrovia, datum nelze určit. 

[2] Další informace k převozu busty od Iriny Codreanu-King z Paříže, tentokrát chce skladatel využít svého dávného přítele Marcela Mihalovici.

 [3] Busta si na svůj převoz z Francie ještě počká, Šebánek vysvětluje v několika dopisech do Poličky, že se sochařku nepodařilo zastihnout, později ji také písemně žádá, aby bustu předala na velvyslanectví, teprve 2. července 1957 konečně sděluje do Poličky: „Busta Bohoušova již z Paříže došla; je pěkná a je odlišná od těch fotografií, které jsem Vám svého času zaslal.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[4] Bustu nakonec převezl do Poličky Šebánek na podzim 1957. Dne 4. října 1957 oznamuje rodině Martinů „[…] přivezu to autem zároveň s pařížskou bustou, talířem a diplomem […] Přijedu asi za 14 dní […].“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). 

[5] Podrobná poznámka k oběma bustám viz dopis CBM, PBM Kkš 1031.

[6] Viz výše v tomto dopise. 

[7] Skladatel stejně jako v přechozím, tak i následujícím dopise zmiňuje adresu příbuzných Charlotte Martinů, na níž má Šebánek vyzvednout pamětní talíř ke jmenování čestným členem Die Haghe Sanghers.

[8] Skladatel Burešovu původní báseň Romance z dýmu bramborové nati přejmenovává na podzim 1956 na Legendu z dýmu brambovové nati, H 360. Jak uvádí Vít Zouhar, Martinů věděl, „[…] že v tehdejším komunistickém Československu byla náboženská tematika zapovězena, a proto byl udiven verši o Panně Marii, která sestoupila z oltáře mezi lid.“  (Zouhar, 2016, s. XXXV).

[9] Martinů jako by tušil možné konsekvence v případě své kantáty Hora tří světel, H 349, z roku 1954, jejíž text vychází mj. z Matoušova evangelia. Z dopisu Marie Martinů Karlu Šebánkovi z 18. června 1957 se dozvídáme, že měla být dne 7. července 1957 uvedena tato kompozice v Poličce. „Po mnoha schůzích byl koncert povolen, a když nyní byl předložen program, byl koncert povolen jen pod tou podmínkou, že celý koncert se odbyde pouzev divadelním sále, což je nemožné, poněvadž velkou úlohu v tom hrají varhany, ab[…]ys mi dobře rozuměl, Hora tří světel, měla být v kostele– a druhá polovina programů skladby i jiných sklad. v divadle – na oba koncerty měla být jednotné vstupné, z kostela se mělo jít do divadla. Jako důvod se udává, že v zájmu věřících, kteří by se chtěli jít do kostela pomodlit, by mnozí nemohli platit vstupné –; výmluva neb důvod bezvýznamný, poněvadž v kostele by to bylo do 6–7 h. tak že ti věřící mají celý den čas na modlení bez vstupného.“ V další části dopisu prosí Marie Martinů Šebánka a zprostředkovaně také Karla Nováka „[…] dá-li se v tom něco dělat. […] Jest-li by mohl být učiněn dotaz buď na K.S.Č. neb na presidentské kanceláři[…] jest-li by bylo vhodno kdyby občanstvo psalo na presidentskou kanc. o povolení koncertu v kostele.“  Dne 2. července 1957 Šebánek odpovídá „[…] doufám, že Vám již M.Bureš vyřídil můj vzkaz. S tím kostelem se nedalo již nic takového, jak jste si přáli, dělat. Novák byl stejného názoru a osobně Vám vše vysvětlí při své návštěvě.“ (oba dopisy CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). Skladba byla nakonec v Československu uvedena, a to Akademickým sdružením Moravan 1. prosince 1957 v Brně (Halbreich, 2007, s. 442). 

[10] Akademické sdružení Moravan uvedlo na jaře tohoto roku společně se Státní filharmonií Brno, řízenou Břetislavem Bakalou, také kantátu Polní mše, H 279 (Zouhar–Coufalová, 2017, s. 84).

[11] Martinů se zde jakoby opatrně dotazuje, zda by některé jeho skladby nemohly být považovány za „závadné“, přičemž o necelo tři týdny dříve píše víceméně otevřeně do Poličky ohledně svých nových Zbojnických písní, H 361, toto: „A jsou to zbojnické písně, tak jsem si myslel, že by tam u nás trochu zbojnicke krve neškodilo, trochu oživit mysl a nebát se tolik a tak jsem jim to napsal.“ (CBM, PBM Kr 552). 

[12] Takto otevřeně může skladatel psát, jelikož se Šebánek nachází v zahraničí, kam mu skladatel tento dopis také adresuje.

[13] Martinů chce „vytěžit“ Šebánkovu návštěvu Paříže opravdu co nejvíce, kromě samotného vyzvednutí a převozu pamětního talíře a organizace převozu bronzové busty, ještě „úkoluje“ Šebánka zprostředkováním čistě obchodních záležistostí s dávným přítelem Marcelem Mihalovici. 

[14] O úpravách Divertimenta (Concertina) pro klavír levou rukou a orchestr, H 173, Otakarem Hollmannem viz rozsáhlou pozn. v dopise ze 16. listopadu 1956 (CBM, PBM Kkš 1030). 

[15] Na bolesti pravé ruky si skladatel opakovaně stěžuje již od podzimu 1956, 26. listopadu píše do Poličky: „Mám trampoty s pravou rukou asi je to únava, napsal jsem toho asi moc přes prázdniny a tak mi ruka děla stávku je to mrzurté protože ji stále potřebuji.“ (CBM, PBM Kr 546). 

[16] V dochovaném dopise Karlu Šolcovi ze 26. března 1957 Martinů plánovanou „první stranku Mse“ nezmiňuje (NBM, kopie v IBM, ŠolK 1957-03-26).

[17] Z korespondence vyplývá, že mu zaslání nahrávky kantáty Otvírání studánek slíbil jak K. Šebánek, tak M. Bureš. Skladatel se na desky opakovaně ptá, teprve 9. února 1957 potvrzuje v dopise do Poličky: „Tak ty desky konečne včera došly.“ (srov. CBM, PBM Kr 555).

[18] Ještě 26. prosince 1956 žádá důrazně Martinů Šebánka: „Rekni jim at mi rozhodne neposilaji zadne vytisky, vyjma Studanek.“ (CBM, PBM Kkš 1031). Tedy poté, co si celé měsíce skladatel stěžuje, že nedostal výtisky Otvírání studánek, které vyšla až na konci roku 1956, není hned na začátku roku 1957 opět spokojen, jelikož teď mu jich poslali příliš mnoho. 

[19] Martinů zasílá korektury některých chyb v kantátě Otvírání studánek různým adresátům již v únoru 1957, v březnu také Paulu Sacherovi (Zouhar, 2016, s. 158).

[20] Podrobnosti o Františku Smetanovi a Sonátě č. 3 pro violoncello a klavír, H 340, viz rozsáhlé poznámky v dopise z 26. prosince 1956 (srov. CBM, PBM Kkš 1031). 

[21] Už 30. července 1957 zmiňuje Martinů v dopise do Poličky: „Měl jsem teď zase práci s opravováním Čelového koncertu, slyŝel jsem ho z Paříže a je v tom plno chyb, že to ani k poznání není. A to jej asi také tak slyšeli v Praze, což mě rovněž mrzí. Napište M.[iloši Šafránkovi] ať vyhledá to celistu (Sádlo?) a řekne mu ať to teď nehraje, bude vydána u Schotta nová partitura kde je vše opraveno.“  Třetí verzi Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 III, vydalo nakladatelství Schott až v roce 1958 (Halbreich, 2007, s. 313).

[22] Podpis rukou B. Martinů modrou propiskou.