[New York] Duben 5. 1947.

Mily priteli

Dostal jsem dopis od Germaine, gratuluji k uspechu,dekuji za kritiky Odpovidam na vase drivejsi dopisy,ku kterym se material nastradal.[1]

1/ Leon Straus je ucitel,nebo byl nekde v Buben­ci,

spoluprace je dost tezko definovatelna,proto­ze nez on mi neco napsal,ja jsem uz mezi tim to udelal sam, takze nemohu rici co z jeho materialu jsem uzil,v kazdem pripade to byl material jejz jsem ja sam vybral a navrhnul( Mo­liere) tak on jen upravil dialog, a ja myslim ze jsem jej na konec ani neuzil protoze jsem o mezi tim vycpal temi narodnimi texty,tak z jeho spoluprace tam zbylo velmi malo.Byl mi doporucen jednim nasim spolecnym znamym.[2]

2/ M. Moyse je ovsem jina kapitola,to je velky pritel a ob­divovatel[3] Byl nejdrive v Orch. Straram,kde slysel moje veci a tam jsem se s nim seznamil, vysledky znate : koncert pro fletnu, housle a orch.[4], Sonata pro fl. housle a piano[5] a jeste jine mensi veci.MOYSE byl jeden z nejlepsich fletnistu mozna ze nejlepsi a pravy umelec.Chodili jsme k nemu na montmartre na vytec­ne vecere a vino a zabavu i hudbu,tam jsem potkal Ser­kina.[6]

3/De Sampigni[7] hrala myslim duo pro dve housle,[8] mam dojem ze to je Sonata,s pianem,rok nevim, Tato sonata byla napsana pro londynsky ensemble( Sonata players?)[9] Pozadali mne dopisem,nikdy jsem je ne­pot­kal jmeno jsem zapomnel ale zda se mi ze to byl znamy ensmble.

4/ Dubouk, byl jednim z evntuelnich planu a libret[10], tedy nic vazneho neco mi na tom prilis vadilo ,asi ta priserna az krvava mystika,tak ten plan nebyl vazny,ac musim rici ze libreto je foist [first] classe[11], ale ne pro mne ,zvlaste v te dobe. Byl jsem rad kdyz jsem se dozvedel ze to uz nekdo udelal.[12] asi ne dobre. to neni libreto pro taliana,ale alespon mne toho zbavil,myslim ze kdybych to byl psal ze by mne dubouk az do smrti chodil strasit.

5. Parisuv soud[13] nebyl nikdy proveden a doufam ze nebude. Vse na co se pamatuji ztohoto dila je, ze byly tak priserna horka v Parizi, ze jsem pracoval uplne nahy,papir se mi kroutil pod rukou od potu,tak to vite jak to pusobi na inspiraci,[14]take jsem nevedel vlastne co mam delat,muj libretiste Kochno[15] se mne jen zeptal; Vy znate tu historii o Parisovi? Ja mu rekl: tu parle[16]. a on rekl:tak to je to libreto. a sel jsem domu kde jsem tu historii s tema trema devcaty si obnovil v podvedomi ale to uz zacla ta vedra.Tak se nedivte ze jsem nikdy nepatral co se s partiturou stalo.[17]

V malakoff jsme meli stenice a radio ze vsech svetovych stran,byl jsem tam jen asi mesic,1935 je ten rok.[18]Ostatne stenice jsem si prinesl sebou do noveho bytu s obrazem Jana Zrzaveho,Obraz ssam s tim ovsem nema co delat, nahodou to byl andel,myslim ze to byl spise ram. V parc Mont. jak je vam znamo bylo tak malo mista pro nas a jeste pro stenice, ze jsme byli nuceni je vyhubit prisrenou smrti petrolejem,skoro jsme na to zahynuli sami.

5/ Mate dve otazky pod cislem 5.At s toho nejsou nejake neshody. Jak se muzete tazati kdo prelozil Juliettu,kdo pak by to byl lepe udelal nez JA SAM.[19]

6/ Rukopis od Suity Spalicka je v Radiu, ale neni to muj nybrz asi Provaznikuv[20], ktery se se mnou asi delil o provozovaci prava, s tim rozdilem ze mozna dostaval vice nez ja,protoze jak vite ja jsem od nich dostaval skoro 00000000.Tedy muj rukopis tam existovat nemuze, protoze ja jsem nikdy zadnou takovou suitu neudelal. Na to jsou experti kteri dotycna mista zaskrtnou v partiture a je z toho suita.

7/ Hry o Marii i Spalicek , ( V nove uprave) jsou pravdepodobne ve Vieux Moulin,.Hry si vyzadalo radio v Bru­xelles.[21]majili je nevim. Spalicek dostal novou orchestraci pro normalni orchestr a scenario je upraveno jinak,svatebni kosile z toho vypadly,protoze deti z nich meli strach a nemohli spati[22]

8. Historie s Pere Gogo jeste neskoncila,on zachranil ve[tsinu] rukopisu,jez jsou ted ve V. moulin[23]

Ze starych zapomenutych otazek se vynoruje Duo,to jest vlastne to duo concertante pro dve housle a orchestr,psano v Nice,ve ville Simy 1937,a daleko vice informaci vam myslim muze rici ten mrs desarcen,ktery b de na festivalu,partitura je ve Svycarsku.[24]

Koleda z 1917[25].Neco se miha predocima ale nemohu vam rici co to je, mozna ze to byla jen skiza, protoze jsem tenkrate cetl mnoho starych rocniku Cesky lid z policske knihovny,to jest Musea,kde jsem vlastne nasbiral tu spoustu materialu(zieberta[26]. t. d.) jez jsem pozdeji u il castecne v Parizi pro Spalik[27],a po mne daleko vice Burian[28].Ale o samotne komposici vam nemohu rici mnoho,cim vice na to myslim,tim vice se mi zda ze jsem opravdu nejakou takovou vec napsal,to asi zustalo v policce[29].

Nove kvarteto[30] jsem psal ted s velikymi obtizemi,vzhledem k nemoci a vzhledem ze nemohu naklonit hla­vu,Je to pro Symposium v Bostonu[31],sjezd kritiku, trva to tri dny mluvi tam olin dovns, nas pritel virgil a mnoho jinych[32],zda se to velmi zajimava akce,je to na pozvani a je pozvano mnoho velkych lidim mys im Gide[33], Casals[34] a.t.d.[35]

Ten Norhrop East and West[36] je velmi zajimava analysa,ohromne ucena tlusta bible,je to ovsem folisof a vy­klada to velmi zajimave o dominatnich vlivech jez tvorily zap. i vych. kultury,trochu prehnane profesionalne ve smyslu filosofickem no znate filosofy.

ted prosim vas se na mne nezlobte s tim va Passen,ja se o to nemohu starat,Bronx je pro mne jeste moc velka vzdalenost,myslim z tech vsech veci by vas zajimal jen ta Perkins[37] o Rooseveltovi[38] a Wolf jestli ho uz neznate.[39]

Ted uz zkoncim,uz toho mam dost p o dnesek,napisu vam brzo ostatni novinky srd cne zdravim vas

B. Martinů

^[1]      Germaine Leroux provedla 13. března 1947 v Praze s Českou fil­harmonií skladbu Sinfonietta gioccosa, H 282. Šafránkovy dopisy jsou dnes neznámé.

^[2]      Jednalo se o spolupráci na opeře Divadlo za branou, H 251, kterou Martinů dokončil 6. listopadu 1935 (srov. Halbreich, 2007, s. 161).

^[3]      Velký přítel a vynikající flétnista Marcel Moÿse (Moyse) pozval v létě 1936 manžele Martinů na prázdniny do St. Amour. Tehdy také Šaf­ránkovi sdělil adresu, kde u něj pobývali a kde komponoval (CBM, PBM Kmš 732). Téhož roku byli také u něho hosty na štědrovečerní večeři, o čemž referoval Martinů v dopise do Poličky z prosince 1936: „My jsme večeřeli dvakrát, doma a potom jak je tady zvykem se dělá velká večeře až později a byli jsme pozváni u toho známého co hraje v neděli můj koncert pro flétnu, co jsme u nich také byli na prázdninách v St. Amour. Jsou to moc hodní lidé a prostí a on je dnes jeden z nejznámnějších světových flétistů a tak nám také vy­pravovali co všechno museli prožíti než se dopracoval až kde je teď, ve válce ještě neměli nic, ale díky jeho práci se vyšinul.“ (srov. CBM, PBM Kr 204).

^[4]      Koncert pro flétnu, housle a orchestr G dur, H 252, z roku 1936 je dedikován Marcelu Moÿse a Blanche Honegger, kteří jej také společně s orchestrem Société des Concerts du Conservatoire (řídil P. Gaubert) premiérovali 27. prosince 1936 v Paříži (srov. Halbreich, 2007, s. 323).

^[5]      Sonata pro flétnu, housle a klavír, H 254, premiérovali Marcel Moÿse, Louis Moÿse a Blanche Honegger 1. července 1937 (Halbreich, 2007, s. 352).

^[6]      Rudolf Serkin (1903–1991), klavírista, kterému v roce1954 věnoval svou Sonátu pro klavír, H 350.

^[7]      Hortense de Sampigny-Bailly byla dedikována Sonáta pro housle a kla­vír č. 2, H 208, která ji také 20. ledna 1933 v Paříži premiérovala (srov. Halbreich, 2007, s. 335).

^[8]      Zřejmě myslel Études faciles à deux violons. Snadné etudy pro dvoje housle, H 191, z roku 1930.

^[9]      Záměna s jinou skladbou. Soubor Sonata Players (pianistka Mary Ramsay a houslistky Betty Lindesay a Janet MacDonald) premiéroval Sonatu pro dvoje housle a klavír, H 213. Byla dokončena v lednu 1932 a premiéra se konala v Londýně 20. února 1934 (Halbreich, 2007, s. 351). O tomto souboru se skladatel zmínil v soupisu svých skladeb, který zaslal Šafránkovi v dopise 16. února 1935 (CBM, PBM Kmš 720).

^[10]    O knihu Le Dibbouk légend dramatique en 3 actes S. Anského žádal Miloše Šafránka opakovaně v lednu 1936 (srov. CBM, PBM Kmš 727 a 728).

^[11]    Anglicky „prvotřídní“.

^[12]    Skladatel David Tamkin (1906–1975) napsal operu Dybbuk v roce 1933. Premiérovaná byla však 1951 v New York City Opera.

^[13]    Ztracený balet Paridův soud, H 245, z července 1935, námět Boris Kochno (srov. Halbreich, 2007, s. 245).

^[14]    Martinů na baletu pracoval v horkém létě 1935 v Paříži. Šafránkovi napsal 30. července: „Pro ten Ruský balet jsem to dokončil byla to těžká práce v 33° pod nulou a nevím není li to trochu upocený.“ (CBM, PBM Kmš 723).

^[15]    Ruský básník a tanečník Boris Kochno (1904–1990) byl autorem libreta např. ke Stravinského komické jednoaktovce Mavra, byl také intimním přítelem Karola Szymanovského a později Sergeje Ďagileva.

^[16]    Francouzsky, ve smyslu „povídejte“.

^[17]    Nicméně na podzim 1935 skladatel ještě Šafránkovi optimisticky psal: „Premiera v Londýně, divadlo Covent – Garden. Pravděpodobně v Americe –(Metropolitan Opera) a v Paříži.“ (CBM, PBM Kmš 724). Nic z toho se však nerealizovalo. Miloš Šafránek ve své monografii poznamenal, že se sám pokusil partituru najít, avšak marně (Šaf­ránek, 1961, s. 182).

^[18]    Začátkem ledna 1935 se manželé Martinů stěhují na pařížské před­městí Malakoff (adresa bytu 3, passage Richard, Malakoff). 21. ledna však Bohuslav Martinů odjíždí do Československa, kde je až do března 1935. Následuje návrat do Paříže a léto strávené v Aix-les-Bains a pak také v Salzburgu s manželkou a bratry Novákovými. Do nového bytu na 31, Avenue du Parc Montsouris ve 14. pařížském okrese se manželé stěhují 15. října 1935 (srov. Charlotte Martinů 2003, s. 214).

^[19]    Francouzský překlad lyrické opery Julietta, H 253, z roku 1936 vypra­coval Martinů sám (srov. Halbreich, 2007, s. 163).

^[20]    Z druhé verze baletu vznikla Suita z baletu Špalíček, H 214 B, kterou zpracoval Miloš Říha. Byla vydána v Českém hudebním fondu v roce 1959. Zde se zmiňuje o první suitě ze 30. let, kterou se nepodařilo blíže určit.

^[21]    O Mariken de Nimègue, H 236/2 I, a zájmu bruselského rozhlasu psal Šafránkovi několikrát, naposledy v září 1945 (CBM, PBM Kmš 797).

^[22]    Zmiňuje se o druhé přepracované verzi baletu Špalíček, H 214 II, kterou dokončil v květnu 1940 v Aix-en-Provence. Rukopisná par­titura je uložena v CBM (PBM, Ac 137) (srov. Halbreich, 2007, s. 216).

^[23]    Po útěku manželů Martinů z Paříže v červnu 1940 zachránil „Pere Gogo“ (vlastním jménem Louis Vautier) z jejich bytu jak nábytek, tak zejména některé partitury (srov. Mihule, 2002, s. 203). V říjnu 1941 prosí Martinů v dopise adresovaném M. Mihalovicimu, aby se pokusil zajistit adresu pana Vautiera, který jim stěhoval věci (srov. dopis v sou­kromém vlastnictví, kopie v IBM, MihM 1941-10-12).

        V dopise do Poličky z 29. září 1945 Martinů píše: „Také už mám zprávy z Paříže, Gestapo bylo v mém bytě ihned jak tam přišli ale jeden můj známý po našem odjezdu schoval celou korespondenci, a také nám přestěhoval a uložil všechen nábytek, rukopisy také našel, ne všechny alespoň něco zachránil.“ (CBM, PBM Kr 309). A L. Vautiera zmiňuje ještě později, a sice v dopise do Poličky ze dne 16. ledna 1954: „Když budete psáti p. Šaf. sdělte mu že ten náš starý přítel co se o nás tak staral už umřel. On o něm píše také v té biografii. Jmenoval se Vathier.“ (CBM, PBM Kr 454).

^[24]    Duo concertant (Koncert č. 1) pro 2 housle a orchestr, H 264, vzniklo v listopadu až prosinci 1937 v Nice. Skladba je dedikována Georgesi a Victoru Desarzens, kteří ji 10. února 1938 ve Yverdonu premiérovali společně s Orchestre de la Suisse Romande, řízeným E. Ansermetem (srov. Halbreich, 2007, s. 324).

^[25]    Balet Koleda, H 112, o čtyřech dějstvích se zpěvem, tancem a recitací napsal Martinů v Poličce v roce 1917 a byl inspirován starými českými vánočními zvyky (srov. Halbreich, 2007. s. 198). Jeho partitura je dnes ztracena. Halbreich ji datuje rokem 1917 (Halbreich, 2007, s. 198). V seznamu skladeb Karla Šebánka je uveden bez vročení s poznámkou „Rukopis; ztracen.“ (CBM, PBM N 124). U skladby „České koledy 1923–24“, která byla zařazena mezi balety, si skladatel poznamenal otazník v lednu 1957 při korektuře soupisu skladeb připravované publikace Bohuslav Martinů. Sborník vzpomínek a studií (Zouhar, 1957, s. 147; Zouhar, 2008, s. 305). Šafránek publikoval libreto baletu (Šafránek 1979, s.121–135)

^[26]    Čeněk Zíbrt (1864–1932), folklorista, šéfredaktor národopisného ča­so­pisu Český lid.

^[27]    Balet Špalíček, H 214.

^[28]    Pravděpodobně hudební skladatel Emil František Burian (1904–1959).

^[29]    Miloš Šafránek opakovaně žádal skladatele o dohledání baletu Ko­leda. Martinů na to reagoval v této korespondenci i v dopisech do Po­ličky (CBM, PBM Kr 431, 445, 448, 483, 497, 502). Partituru však nenalezl.

^[30]    Martinů má na mysli Smyčcový kvartet č. 6, H 312, který dokončil 25. prosince 1946 a který měl premiéru 1. května 1947 na Symposiu hudebních kritiků, konaném na Harvardské univerzitě (srov. Halb­reich, 2007, s. 368–369).

^[31]    Symposium on Music Criticism se konalo 1.–3. května 1947 na Har­vard University za účasti významných osobností nejenom hudebního života.

^[32]    Mezi účastníky patřili mj. také zde zmínění americký muzikolog a hu­dební kritik Edward Olin Davenport Downes (1911–2001) a americký skla­datel a hudební kritik Virgil Thomson (1896–1981).

^[33]    Prozaik André Gide.

^[34]    Violoncellista a dirigent Pablo Casals.

^[35]    O jejich nerealizované přítomnosti na sympoziu psal Šafránkovi již v předchozím dopise.

^[36]    Jedná s o publikaci F. S. C. Northropa The Meeting of East and West: An Inquiry Concerning World Understanding. New York: The Macmillan Company, 1946.

^[37]    Frances Perkins (1882–1965), americká politička a první americká ženská ministryně je také autorkou knihy The Roosevelt I Knew z roku 1946.

^[38]    Franklin Rooslevelt (1882–1945), politik, prezident Spojených států amerických v letech 1933–1945.

^[39]    Pravděpodobně má na mysli amerického prozaika Thomase Wolfeho (1900–1938).