Nice 30/11 1937

Drazí,

dopis došel dobře a odpovídám ihned. Už jsme zde pěkně usazeni,[1] já pracuji na té objednávce do Lausannu.[2] Včera jsme byli v Monte Carlu na nedělním výletě, poslal jsem Vám lístek. Píšu současně Ochrannému sdružení aby Vám poslali 1500 Kč abyste měli příspěvek na zimu, budete jistě potřebovati na uhlí a na jiné věci.[3] Doufám že Vám to poŝlou brzo. Psal jsem také do Radia ohledně těch programu a napsal jsem jim že mě hrají po celém světě jen v Praze ne, tak jsem zvědav jestli to bude působit.[4] Ohledně těch rukopisů to už si zařídím s Melantrichem přímo, chtěl bych aby to provedli na Vánoce v Radiu v Praze a pak bychom to zadaly do Londýna. Wanda[5] mi také psala a chtěla by to vŝe rychle zaříditi ale ona neví dobře, že ty věci nejdou tak rychle jak by si člověk přál.[6] Zde jsem měl velký úspěch s tím kvartetem a orchestrem.[7] Pro Arte[8] to hráli skvěle a dirigent byl dobrý z Brusselu, všeobečně se to líbilo, ŝkoda že jste to nemohli chytit. Smluvil jsem s Pro Arte aby navrhli divadlu v Brusselu Mariken z Nimègue [9] tak mi slíbil že podnikne velkou akci u divadla aby to přijmuli a možnoli provedli jeŝtě tuhle saisonu v květnu. Jsou tam nějaké festivaly a bude tam také paní Coollidge[10] a Pro Arte tam hrají znovu moje kvarteto, tak nás pozvali abychom tam přijeli[11] Pro Arte mne mají moc rádi a udělají vŝecko možné aby se to povedlo, a oni tam mají velký vliv. Jenom mě vadí že to taky zrovna v květnu chce hráti Olomoucké divadlo,[12] mají to zádano na pohostinské hry v Prostějově a t. d. To budu muset nějak zaříditi k vůli partituře a materiálu.

Povede-li se to bude to dobré. Jinak budou vysílati z Paříže můj I. klavírní koncert[13] 11. prosince, s paní Lucette Descaves,[14] možná že byste to lépe chytili přes Strasbourg, myslím že to bude připojeno.

Zde je překrásně, slunce a růže jeŝtě vŝude v květu, už začíná kvésti mimosa a stromy ještě všechny zelené. Chodím bez svrchníku, je tu krásně večery jsou ovŝem chladné ale ani moc nechodíme večer z domu. Tak si myslím zde odpočineme i při práci. V Paříži už také bylo zima, tady to mají dobré, pořád slunce, to je jiný život. Bydlíme ve ville, úplně na stráni, a obklopeni samými zahradami, máme koupelnu a zkrátka vŝechno pohodlí, tak to musíme trochu využitkovati. Kdyby to tak ŝlo poslat trochu slunce k Vám.

Jeníček Jílku[15] mi psal, ale ten projekt asi nepůjde, to je moc práce, ztratil bych s tím mnoho času, nejméně dva měsíce. Oni si asi myslí že nemám co dělat, ale já si musím přece také svoje živobytí vydělávat, nikdo mi nic zadarmo nedá, a tak i při nejlepší vůli asi z toho nic nebude. Chtějí dělat scénicky ty reliefy od Scháffa, dívčí válku,[16] myslím že to ani dobře nejde, představují si to asi jinak než by to dopadlo. Napíŝu mu také odpověď. O té Žalmanové[17] to už bude asi historie podivná, myslím že ji moc přeskočilo, nejlépe neodpovídati jako já. Mám od ní také celé romany a i básně.

Moc Vás zdravíme se Charlottou[18]

Váš

Bohouš.

[1] Od poloviny listopadu 1937 až do začátku roku 1938 pobývali manželé Martinů v Nice - Chemin de Brancolar ve vile Point Clair malíře Josefa Šímy (1891-1971).

[2] Koncertantní duo pro dvoje housle a orchestr, H 264, si u BM objednali švýcarští houslisté bratři Viktor (1908-1986) a Georges Desarzens. Skladbu komponoval během svého pobytu v Nice v listopadu a prosinci 1937, premiéra se uskutečnila 10. 2. 1938 v Yverdonu ve Švýcarsku (Halbreich 2007, s. 323-324).

[3] Část tantiém od Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním nechával BM občas posílat domů do Poličky své matce a sestře jako příspěvek na chod domácnosti (viz PBM Kr 200, 212).

[4] BM zmiňovaným dopisem do rozhlasu v Praze reagoval na opakované stížnosti své matky Karoliny Martinů (1855-1944) a sestry Marie Martinů (1882-1959) na malý počet provádění jeho skladeb v Československém rozhlase (srovnej s PBM Kr 220, 223, 225, 228).

[5] Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947 (Popelka 1996, s. 192 – 193).

[6] Mihule (2002, s. 258) uvádí, že v létě 1937 si BM nově opsal partitury Narození Páně z Her o Marii, H 236, a Legendy o sv. Dorotě ze Špalíčku, H 214: „Dal si je přeložit do angličtiny a věřil, že by mohly být provedeny v londýnském rozhlase.“ Onou překladatelkou byla pravděpodobně právě Vanda Jakubíčková (srovnej s PBM Kr 229). S nakladatelstvím Melantrich měl BM uzavřenou smlouvu, zmiňované skladby však vydány nebyly (srovnej s PBM Kr 259).

[7] V dopise domů (PBM Kr 225) BM avizuje rozhlasový přenos Smyčcový kvartet s orchestrem, H 207, dne 12. 11. 1937 na stanicí Radio-Paris.

[8] Pro Arte Quartet, špičkový komorní soubor z Bruselu, jemuž BM tuto skladbu dedikoval (Halbreich 2007, s. 320).

[9] Jedná se o operní mirákl na francouzský text Mariken de Nimègue, H 236/2 I, který BM zkomponoval v roce 1933 a později jej, ovšem s českým textem, částečně využil při komponování druhé části opery Hry o Marii, H 236. V Bruselu v roce 1938 proveden nebyl.

[10] Elisabeth Sprague Coolidge (1864-1953), americká pianistka a mecenáška.

[11] Manželé Martinů navštívili Brusel ve dnech 5. až 6. 5. 1938 (viz PBM Kr 237, 238).

[12] Opera Hry o Marii, H 236, byla v Olomouci uvedena 5. 2. 1938 (Mihule 2002, s. 588; Štefanides 2008, s. 122). Popelka (1996, s. 54) uvádí datum 6. 2. 1938.

[13] Koncert pro klavír a orchestr č. 1, H 149 (PBM Kr 228).

[14] Lucette Descaves (1906-1993), francouzská klavíristka a pedagožka.

[15] Jan Jílek – poličský velkouzenář a přítel BM, jemuž skladatel v roce 1920 dedikoval klavírní Foxtrot, H 126^bis, (Popelka 1996, s. 54).

[16] Rozměrná „epická“ plastika sochaře Vojtěcha Šaffa (1865-1923), poličského rodáka působícího ve Vídni a v Brně. Dívčí válka je dodnes součástí sbírek poličského muzea (Popelka 1996, s. 54).

[17] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.

[18] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.