| Diplomatický přepis dopisu | Obálka [BASEL 1 BRIEFANNAHME/17-18/9.XII/1957]
Dec. 8. 1957.
Milý Karle Veliký:
Mám dobré zprávy že jsi se zasloužil o vlast a předal všechny věci ze sejfu do rodného domu.[1]
Ptáš se zdali mi máš najít dobrého nakladatele a nabízíš mi jej najit sám. Tak HONEM ho najdi. Ale já mám takový dojem ze myslíš že ten dobrý a nejlepší nakladatel jsi ty sám, což může býti úplná pravda, jenom že málo vynášíš, tak je to jednostraný business.[2]
S tím Gilgameshem budete míti potíže s překladem do češtiny, ačkoliv existuje překlad výborný, jenom že nejde pod noty.[3]
S těma klavírníma koncerty jsou potíže, ale nevím jaké, všechny jsou u B.H. a vy s ním přece máte smlouvu ale myslím že vám to nechce poslat protože si to tam opisete a pak s tím děláte obchody. N a každý pád se to pianisti mohou učit z partitury,až dosud se to tak naučili. Nicméně udělám pořádek s B.H. je tam mnoho věcí které se mi nelíbí. Ostatně dle smlouvy s B.H. máte oba stejná práva,jak myslim, na komposice a tak když on klavirní výtah nedělá, tak byste ho mohli udělat vy a dělit se s ním dle procent ve smlouvě, ne?[4]
Partituru Kytice s něm. textem pošli Sacherovi na každý způsob.[5]
Mně bys mohl poslati ty malé partiturky Serenád, které mi zůstaly v Americe, ale jenom po jedné,ne na 10 kilo.[6]Myslím,že máte pro také už materiály, neboť jsem jednu onehda slyšel na Radiu a je moc pěkná, divertimento.[7] Co se Komorních věcí týče, musím se na to zamyslet, ale mám dojem, že mimo toho co je vydáno u Associated v NY. je už málo věcí, Klav. Sonata, Oboe-kvartet to jest Kvartet s oboe jednou, Dvě Tria v d. a v C.
České tance pro dva klav.[8]
Děkuji ti za přání k narozeninám a sám ti přeji hezké vánoce a do Nového Roku mnoho štěstí a kliku.
Přižeň se stím dobrým nakladetel.
Srdečně tvůj
B. Martinů[9]
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Po měsících vyjednávání převozu Martinů věcí z Paříže se nakonec vše podařilo, jak Šebánek píše 4. října 1957 do Poličky rodině Martinů: „Vrátím Vám vše, co zde je a přivezu to autem zároveň s pařížskou bustou, talířem a diplomem […] Přijedu asi za 14 dní […].“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).
[2] Martinů opakovaně poznamenává, že by rád vydával svá díla v Československu, ale pouze pokud by byla dostupná v zahraničí a pokud by výnosy z nich nebyly skladateli k dipozici pouze v Československu.
[3] Autorem českého překladu Eposu o Gilgamešovi, H 351, je Ferdinand Pujman (Halbreich, 2007, s. 454).
[4] Situace kolem Koncertu pro klavír a orchestr č. 2, H 237, a č. 3, H 316, se začne komplikovat již v prosinci 1957 a pak i v průběhu roku 1958. Martinů si sice bere od Boosey & Hawkes tyto skladby zpět, nastává však totální chaos s partiturami i provozovacím materiálem, o čemž Martinů koresponduje se Šebánkem v dopisech CBM, PBM Kkš 1037, 1039, 1041 a 1045.
[5] Rozhlasová kantáta Kytice, H 260, byla vydána v Českém hudebním fondu vydána v roce 1956. Má na mysli německý překlad rozhlasové kantáty Kytice, H 260, který Šebánek pravděpodobně slíbil zaslat Paulu Sacherovi, o čem si Martinů se Šebánkem korespondují již v prosinci 1957 (srov. CBM, PBM Kkš 1039). Dne 26. dubna 1958 píše Martinů Šebánkovi: „Tu Kytici dostal ale ten nemecky partikl o nemz jsi mi psal nedostal, tak se stim neda nic delat.“ (CBM, PBM Kkš 1043) a v tomto dopise se žádost znovu opakuje. Přijetí partitury i překladu ze strany Paula Sachera oznamuje Martinů Šebánkovi až v dopise z 21. prosince 1958 (CBM, PBM Kkš 1048).
[6] Martinů má pravděpodobně na mysli Serenádu č. 1, H 217, pro dva klarinety, lesní roh, troje housle a violu, Serenádu č. 2, H 216, pro dvoje housle a violu a Serenádu č. 3, H 218, pro obor, klarinet, čtvery housle a violoncello a Divertimento (Serenádu č. 4) pro komorní orchestr, H 215. Všechny tyto kompozice vyšly v roce 1949 v pražském Melantrichu (Halbreich, 2007, s. 377, 381, 357 a 271).
[7] Výše zmíněné Divertimento (Serenádu č. 4) pro komorní orchestr, H 215.
[8] Všechny tyto skladby postupně vyšly u nakladatelství Max Eschig v Paříži: Sonáta, H 350, v roce 1958, Kvartet pro hoboj, housle, violoncello a klavír, H 315, v roce 1961, Klavírní trio č 2 d moll, H 327, v roce 1961, Klavírní trio č. 3 C dur, H 322 v roce 1963 a Tři české tance, H 324, vycházejí v roce 1965 (Halbreich, 2007, s. 371, 422, 355, 424).
[9] Podpis rukou B. Martinů tmavomodrým perem, další diakritika černým perem.
|