[1] Libreto oratoria Epos o Gilgamešovi, H 351, vytvořil Martinů sám podle anglického překladu Eposu o Gilgamešovi od R. Cambell Thompsona (srov. Halbreich, 2007, s. 454).
[2] Zřejmě má na mysli překlad Ferdinanda Pujmana pro provedení oratoria Epos o Gilgamešovi, H 351, na Pražském jaru v roce 1958.
[3] Martinů slyšel rozhlasový přenos pražského provedení 28. května 1958.
[4] V předchozím dopise psal také o vysílání mnichovské stanice Svobodná Evropa v češtině na totožné frekvenci jako Československý rozhlas Praha.
[5] O této dedikaci se Martinů zmiňuje již v dřívějším dopise Šafránkovi ze dne 20. dubna 1958 (srov. CBM, PBM Kmš 872). První verze Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, z roku 1930 je bez dedikace. Gaspar Cassadó ji však premiéroval v Berlíně v prosinci 1931. Druhá verze tohoto koncertu (H 196 II) z roku 1939 je pak věnována Pierru Fournierovi (srov. Halbreich, 2007, s. 312).
[6] Znovu zmiňuje druhou verzi opery Řecké pašije, H 372 II.
[7] Anglicky, zde ve smyslu „uprchlíci“.
[8] Martinů popisuje úpravy, které prováděl v druhé (tzv. „curyšské“) verzi opery Řecké pašije, H 372 II, na níž pracoval od února 1958 do 15. ledna 1959. Dílo premiéroval dne 9. června 1961 Paul Sacher v Curychu (srov. Halbreich, 2007, s. 187–196).
[9] Anglicky „představení“.
[10] Martinů popisuje premiéru Eposu o Gilgamešovi, H 351, kterou dirigoval 23. a 24. ledna 1958 Paul Sacher v Basileji (srov. Halbreich, 2007, s. 454).
[11] Martinů má na mysli uvedení svého Smyčcového kvartetu č. 5 g moll, H 268, Novákovým kvartetem 25. května 1958 v Praze (srov. Halbreich, 2007, s. 365).
[12] Tři fragmenty z opery Julietta, H 253. První část autografu je dnes uložena i v CBM (PBM Ac 246).
[13] Martinů ma na mysli lyrickou operu Ariadna, H 370, na níž pracoval od 13. května do 15. června 1958 na Schönenbergu. Libreto vytvořil skladatel podle divadelní hry Georgese Neveuxe Le Voyage de Théseé (srov. Halbreich, 2007, s. 182).
[14] Podobně jako v předchozích dopisech zmiňuje členský příspěvek mezinárodní muzikologické společnosti, který hradil Miloši Šafránkovi.
[15] V následujícím dopise děkuje Martinů Šafránkovi za zaslání básní Karla Havlíčka Borovského a spisy Františka Jaromíra Rubeše (srov. CBM, PBM Kmš 878).
[16] František Ferdinand Šamberk (1838–1904), český dramatik a herec. Martinů má na mysli jeho divadelní hru Palackého třída 27 z roku 1884.
|