[Řím] August 24. 57.

Mily Milosi:

Odpovidam ti hned na dopis ktery spravne dosel. protoze ted budu zase zaprazen do toho noveho klav. koncer­tu[1]. Ten napad tvuj ohledne me literarni cinnosti je zajimavy a vzpominam si zdali znas tu knihu co vydali v Baselu, Paul Sacher[2] o vsech vecech ktere on provedl a je v tom moc pekny clanek o mne, v nemz je hodne citatu z mych dopisu psanych v 1938–9 okolo double koncertu a i jine drivejsi a pozdejsi, je to moc dobry vyber. Ja mam tu knihu v N.Y. ale snad kdybys mu napsal na Schonenberg, Pratteln. tak by ti ji poslal, vysla asi pred tremi lety a tam byl ten prvni velky prevrat nez jsme odjeli za more. Ale mozna ze tu knihu znas.

S operou v Covent Garden mi to nevyslo[3], nedohodli jsme se a tak bude pravdepodobne v Zurichu v cervnu na Festivalu jestli to Universalka nezvore.[4] My jsme byli pozvani do hor vzhledem k nesnesitelnym vedrum zde a tak jsme ztravili 14 velice prijemnych dni v Arosa, 1800 m nad hladinou a delalo nam to dobre. Zde zustaneme do konce zari a pak se zase stehujeme k Sachrovi.[5] premiera Gilgamesh bude v lednu tak tam prezimujeme.[6] ted co se tyce dati trochu do poradku ty nesmysle co o mne az dosud byly napsany, to je taky napad dobry, aspon pro budouci musikology, kteri si stejne vymysli co budou chtit.

Bude to dost tezke ale trochu uz je do toho videt. kdyz se clovek rozhledne a tak by neco slo dati dohromady. Napis mi vice o celem planu. Vidim ze se tam mas dobre a zda se mi ze se moc divas dozadu na zivot uplynuly misto do predu pro ten cas co nam jeste zbyva. Jsem rad ze te Zorba dojal a poucil o mnoha vecech, jako mne, mam jej v Baselu a musim si ho zopakovat. Skoda ze nejde z neho udelat opera.[7] Ty citaty ze St Exupery jsou z Citadelle, jez je jedna z nejkrasnejsich knih ktere byly v posledni dobe naseho zivota napsany. Jeste mam tu posledni parabolu ale to az v zime,[8] munch to stejne nebude davat az pristi seasonu[9] a jak budu ted v klav. koncertu az po usi[10]. Ruka se moc nezlepsila budu se muset vazne s tim obirat ve Svycarsku nevim zdali ten odpocinek ji valne prospel, na kazdy pad jenom psani dopisu mi dela obtize, noty jdou jeste dobre jenom moc pomalu pro muj vkus. Zorba je take lepsi v anglicine je to tvrdsi.[11] Passion ti poslu az se vratis, novou versi nemam nemohu dostat z Universalky kopii ale i ta puvodni je dost dobra a naznacim ti zmeny, ostat­ne jiste dojde ke zmenam jeste behem studia,[12] to vis tak udelane libreto jako byla Juliette[13] se tak hned nenajde, tak jsem jenom kratil dialog a vse zustalo divadelni jako pred tim, kdezto zde se zmenila cela konstrukce a je tam jiste jeste moc veci ktere pro operu nemaji tak velkeho vyznamu ale jichz jsem se nemohl operu zbavit vzhledem k tomu ze znam celou knihu, to se bude muset jeste vybrousit.. Casto si vzpominam na ten clanek Feroud[14] jak to rychle vystihnul a obcas se zahledim do minulosti ale vlastne na to nemam cas, protoze veci se stale vytvari v nove konstelaci a tak je nutno se tim prokousavat. Schazi mi zde americke nove knihy, essae a tak dale. ktere jsou casto briliatni ale na konec se utesuji s tim co uz znam coz je dosti a neni to jeste docela v poradku a doufam ze ki nikdy nebude. Ted o te knize co pripravujes, nedelej ji ani moc dlouho, lidi se polekaji ani moc kratkou, kde lidi reknou ze to nestoji za cteni. Vyhobluj ji aby to melo spad a veci zbytecne vynech, no ty vis jak to udelat lepe nez ja.[15] Kdo to bude prekladat.[16] Ten Eisler (?) co prelozil Stu­danky to udelal dobre, myslim, ac nemecky nerozumim.[17] A zde je ten velky uraz ze se musim ted ucit nemecky vzhledem k tomu ze maji nejvice divadel a ze se budeme toulat ve Svycarsku.[18] Bylo by mozna dobre kdybys pozadal moje zaky o jejich mineni o mne, jsou mezi nimi dobri muzikanti a stale sleduji kazde moje dilo, dal bych ti eventuelne adresy, myslim ze by to bylo zajimave a poucne.[19] Rozhodne neprotestuji proti tvemu napadu dostat fakta, naopak byl by to dobry cin.

Co se te Pastoralky tyce tam ovsem schazi noty ktere na Psacim stroji se nenachazi a tim vypadly nebot jsem se uz k tomu nedostal je doplnit.[20] O te 4te symfonii si nevzpominam ze bych byl napsal ze jsou na jednom motivu, snad prvni veta jenom ale v dalsich vetach jsou themata jina, myslim ze jsem chtel jen rici ze to uvodni thema, jez vlastne thema thema neni, nybrz jen melodicky zlomek, se rozvinulo v praci jako thema pro celou vetu.[21] To co citujes.[22] A jeste spise myslim ze jsem o mluvil ve spojeni s provedenim a nazorem dorigentu na thematicky zaklad komposice a tak se stalo ze ten motiv se objevil nekde v hornach a tak thematicky (dle dirigentu a ostatnich muzikalnich nazoru) mel vystoupit jako vedouci, kdezto in fakt, to jest jenom direktne harmonicka vypln, ktera nahododu ma tytez noty jako ten prvni zlomek a horny nemaji vubec v tom vedouci linii, a kdyz vylezou navrch tak zkazi celou formu, ale to je prave to kdyz se delaji analysi od oka a ne po hudebnim smyslu.

Tak to je asi to co jsem myslel, protoze ostatni vety nezavisi na tom thematu a ostatne je muj principl, ze kdyz je thema uz dostatecne vycerpano a nebo neni dost hutne pro variace, tak je nejlepsi ho opustit a najit si jine a ze bych byl delal celou Symfonii na jednom themate, to pochybuji, takove thema neexistuje a i kdyz tak to je zavazi pro komponistu.

Tak ted vis vsechno a az se vratis a tak zase napis.

Mnoho te i Evu zdravim[23]

tvuj

^[1]      Práci na Koncertu pro klavír a orchestr č. 5 B dur („Fantasia Con­certante“), H 366, Martinů započal 2. září 1957 na Schönenbergu (Halb­reich, 2007, s. 302).

^[2]      Patrně mé na mysli publikaci Williho Reicha Basler Kammerorchester (Kammerchor und Kammerorchester) unter Leitung von Paul Sacher, 1926–1951 (Curych, 1952).

^[3]      Původní záměr premiérovat Řecké pašije v Covent Garden s Rafaelem Kubelíkem bohužel nevyšel, opera nebyla schválena Správní radou Covent Garden.

^[4]      Po neúspěchu v Londýně se Martinů snažil přesunout premiéru do Cu­rychu. Původně nezamýšlel operu jakkoliv upravovat, teprve později na naléhání Hanse Erismanna z curyšské opery a Alfreda Schlee z Uni­versal Edition provedl zásadní revizi svého díla, označovanou jako „curyšská verze“ (srov. Dostálová–Březina, 2003, s. 38).

^[5]      Po prázdninách Martinů ukončil své působení na American Academy v Římě a následně se manželé Martinů přestěhovali k manželům Sa­cherovým na Schönenberg (Charlotte Martinů, 2003, s. 178).

^[6]      Manželé Martinů tráví na Schönenbergu u Sacherových také Vá­no­ce 1957. Premiéra oratoria The Epic of Gilgamesch, H 351, se uskutečnila 23. a 24. ledna 1958 v Basileji za řízení Paula Sachera (Halbreich, 2007, s. 454).

^[7]      Znovu se vrací k románu Nikose Kazatntzakise Řek Zorba.

^[8]      Martinů komponuje jedno ze svých vrcholných symfonických děl Les Paraboles, H 367, s přestávkami od června 1957 do února 1958. První dvě věty obsahují moto z Citadely Antoina de Saint-Exupéryho, třetí věta pak z Théseova putování Georgese Neveuxe (srov. Halbreich, 2007, s. 264–265; Mihule, 2002, s. 515–516).

^[9]      Premiéra díla Les Paraboles, H 367, se uskutečnila až 13. února 1959 v Bostonu. Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch, kterému je sklad­ba také dedikována (The Boston Symphony Orchestra Archi­ves, [cit. 20. prosince 2018], dostupné z: https://archives.bso.org/Detail.aspx?UniqueKey=15310).

^[10]    Koncert pro klavír a orchestr č. 5 B dur („Fantasia Concertante“), H 366, započal Martinů 2. září 1957 a dokončil 3. ledna 1958 (Halb­reich, 2007, s. 302).

^[11]    Podobně Martinů zdůvodňoval jazyk libreta opery Řecké pašije, H 372 „[…] francouzsky preklad je moc meky.“ (srov. CBM, PBM Kmš 833).

^[12]    Martinů má na mysli změny, které provedl v nové tzv. „curyšské ver­zi“ opery Řecké pašije, H 372 II, oproti původní tzv. „londýnské verzi“, H 372 I.

^[13]    Libreto opery Julietta, H 253, bylo vytvotřeno na základě stejnojmenné kni­hy Georgese Neuveuxe (Halbreich, 2007, s. 163).

^[14]    S hudebním skladatelem a zakladatel spolku Triton Pierre-Octavem Ferroudem (1900–1936) se Martinů znal již z mladých let z Paříže. Ferroud je autorem oslavné studie Bohuslav Martinů – un grand mu­si­cien d’aujourd’hui uveřejněné v La Revue musicale (XVII/1936, č. 170, s. 427–431).

^[15]    Šafránkova kniha Bohuslav Martinů: Život a dílo vyšla ve Státním hudebním vydavatelství v Praze až v roce 1961.

^[16]    Anglický překlad Šafránkovy knihy Bohuslav Martinů: His Life and Work dělala Roberta Finlayson-Samsourová.

^[17]    Autorem německého překladu Otvírání studánek, H 354, byl Pavel Eisner (1889–1958), literární vědec, lingvista, publicista a spisovatel česko-německo-židovského původu. Martinů byl později kromě pře­kladu nadšen také z Eisnerovy knihy Chrám i tvrz, o níž se zmiňuje mj. ve dvou dopisech Miloslavu Burešovi (srov. CBM, PBM Kb 655 a 656). Eisner sám své autorství překladu skladateli potvrdil v dopise 24. prosince 1957 (CBM, PBM Kd 98).

^[18]    Němčinu skladatel dlouhá léta nepoužíval, a proto si ji potřeboval znovu osvojit. Proto požádal nejprve Karla Šebánka: „[…] došlo na mne ze se budu muset ucit jazyku německému a tak muzesli mi najit nejakou dobrou ucebnici(ceskou) a takovy ten kapesni slovnik,maly, tak bys mi to mohl poslati a sice ne sem abych to nemusel zase ste­hovat ale do Baselu na adresu: Mr. W. Reber, Rennweg 73. Doufam ze něco dobreho najdes a dekuji ti uz ted.“ (22. srpna 1957, CBM, PBM Kkš 1038). Rodině si po dvou měsících stěžoval, že nic nedostal a divil se: „Zadal jsem Sebamka uz pred třemi mesici aby mi poslal nemeckou učebnici ale musi to asi byti veliky problem a pošle mi ji zcela urcite až já si ji najdu někde jinde, to je stale ta sama historie.“ (21. října 1957, CBM, PBM Kr 580). Podobně se divil v dopisu Franku Rybkovi o několik týdnů později: „Z domu mam malo zprav a na dulezite, je zajimave ze jsem je i v Praze zname zadal aby mi opatrili nejakou cesko nemeckou ucebnici, nebot musim se tento jazyk ted naucit a pred­stav si ze zadna neni k nalezeni. Slovnik jsem našel zde ale ucebnice nejsou, skoda. Mohu sice dostat anglicke ale to dost plete protoze se to hodne podoba jenom vyslovnost je jina. Tak vidis k cemu jsem na stara kolena dosel, jsem cudak.“ (10. listopadu 1957, CBM, bez signatury). Téhož dne však rodině děkoval: „Dopis dosel a take ucebnice, jsem rad ze jste neco nasli a nerozumim ze jsou tak vzacne, vzdyt u nas se nemecky prece ucil kazdy jenom ja jsem to zanedbal. Prisly mi vhod a vidim ze nejlepe se obratit na vas kdyz neco potrebuji, jinak to vezme vzdycky mesice a pak dostanu neco o co jsem nezadal.“ (10. listopadu 1957, CBM, PBM Kr 581).

^[19]    Šafránek koncipoval své knihy jinak, než Martinů zamýšlel, a proto tento návrh nevyužil.

^[20]    Martinů se zmiňuje o Beethovenově Pastorální symfonii v zápisníku z New Yorku v roce 1945 (Šafránek, 1966, s. 206–213, reakce je na komentář na s. 213). V tomto textu nejsou žádné notové příklady.

^[21]    Šafránek reaguje na skladatelovu zmínku z newyorského deníku: „Teď je možno, že budoucí analytik napíše, jak celá symfonie roste důvtipným způsobem z jednoho malého motivu. Fakt je, že jsem to našel sám právě teď, když jsem se zabýval Pastorálkou, ale že jsem před tím nato vůbec nemyslel.“ (Šafránek, 1966, s. 213). Nicméně v komentáři k Symfonii č. 4 Martinů již v úvodu píše o „dvou krátkých jednotaktových prvcích“, které dále rozvádí (Šafránek, 1966, s. 291).

^[22]    Miloš Šafránek citoval výše uvedenou pasáž ze skladatelova deníku (Šafránek, 1966, s. 213).

^[23]    Eva Kredbová, přítelkyně Miloše Šafránka.