[New York] June 28 [26][1]. 1947.

Mily priteli,

Vyvinujete ohromnou energiijak v psani tak i v citelnosti,i v hledani csech [všech] faktu meho zivota,jsem rad ze se vam v Policce libilo,[2] a ze jste sam videl tu krajinu.Ted co se tyce mych vzpominek na dedu[3] a ostatni jsou velmi vagni, ja mam spatnou pamet,vse bylo mnohem zivejsi drive i k kdyz jsem jezdival zpet z Parize a casto jsem o dedovi mluvil.Ted to mam vse zamotane ve vzpominkach.Ty koledy jsem psal pro sebe, myslim v 24 roce abych si je uchoval,[4]to jsou vse pisne z veze,deda a kduz se dralo peri,maminka sama jich znala hodne[5] ale ja nebyl rad kdyz zpivala ona se stala hrozne sentimentalni a mela takove tremolo v hlase, coz ja nemel rad.[6]Po Dedovi mam vzpominky, jestli je to tentyz co vy myslite ze se v urcitych intervalech spravne ozral a to neprisel domu dva,tri dny,ja byl mravne rozhorcen ale zase na druhe strane mi to imponovalo ze v tom vsednim bez accidentu[7] zivote nekdo mel takovou individuelni kuraz neco delati otevrene a pri tom cititi zavazky k nasi rodine,ze se vzdy proste ztratil a prisel zpet zase strizlivy,nasi to brali velmi filosoficky a patrilo to k programu,proto kdyz se nevratil,nikdo nemel o neho obav. Az se vratim myslim ze mnoho vzpominek se vrati se mnou.Je mozno ze to hralo roli v obsaneni ulohy sevcem ve Spalicku[8],ono totiz toto povolani formuje nejak i fysicky i moralne cloveka a dela z neho urcity typ,zvlaste na venkove.Ostatne tento kontakt s nasim venkovem a lidmi je velka kapitola, kterou ted nemohu dobre resit,je to prilis daleko,ale kdyz jste ted sam ten kraj videl myslim ze mate predstavu,ovsem je to hodne zmeneno hlavne co se tyce lidi,nezapomente ze v mem mladi to byl uplny venkov.

V parizi jsem bydlel nekde na Montmartru,myslim ze to byla rue de Champelle,nejsem si jist,je to pristi ulice za rue Dames, zkontrolujte to mateli plan Parize.[9]

Ted co se tyce tech rukopisu ve Vieux Moulin,nemohu ten seznam[10] najit ale neni v nem nic noveho, jenom rukopis tech Madrigalu[11] a to jeste jen polovicka,jeden sesit,to je jedina vec kterou jsem tedy neztratil,

jinak tam jsou ty opery a doufam nova uprava Spa­licku[12],partitura a klav, vytah,ostatni veci jsou tistene u Leduca a. T. D.

Ten kvartet co mi posilate ukazky je nejaky starsi kvartet,[13] ne ten co hrali Sevcikovci[14], tento byl velmi im­presinisticky a napsan asi v 19. nebo 20 roce,bydlel jsem nekde na Vinohradech v Zizkove ul[15], myslim Houslovy koncert nebyl hran,je to take neco starsiho.[16] Tri jezdci[17] je mysslim moje prvni skladba vubec,kvartet,pamatuji se ze jsem neznal jeste altovy klic a nevim uz ted jak jsem to s tou violou provedl.

Loutky jsou take stare myslim behem valky[18]

On tourne[19] je napad muj,nevimjak jsem k tomu prisel.

$ m4 mouvement[20] si nepamatuji,co to je?[21]

Mam velke trhani se rozjet domu a zustat tam ale myslim ze je to pro mne jeste trochu riskantni pro okamzik ale jinak uz zde nejsem, uplne mne to prestalo bavit, Trochu pracuji a dela mi to jeste obtize tak se venuji jen Chambre music[22],a tak mimo toho kvarteta pro Cambridge Symposion of Criticism,[23] (je venovano To Roe Barstow, te dame co se o mne starala behem nemoci[24],jsem napsal Dva madrigaly pro housle a violu, to Joseph and Lilien Fuchs[25],a ted jsem prave dokoncil novy kvartet jez nazyvam Concerto da camera (Kvartet Nr 7.) Tri vety.[26],

Tak jsem vam snad priblizne odpovedel na vase otazky,

jedu s Rybkou[27] nekam do hor a tam budu miti lepsi disposice ku psani tak se muzete tesit na obsirne zpravy.[28]

Germaine[29] i vas srdecne a mnoho zdravim vas

B. Martinů

^[1]      Z poštovního razítka je zřejmé, že se Martinů přepsal.

^[2]      O návštěvě Miloše Šafránka v Poličce se dozvídáme také z dopisu do Poličky ze dne 10. července 1947: „Šafránek mi psal, moc se mu v P. líbilo.“ (srov. CBM, PBM Kr 364).

^[3]      Karel Stodola nebyl skladatelovým dědečkem, nýbrž tovaryšem skla­datelova otce Ferdinanda Martinů (1853–1923). Přezdívali mu „děda“. Jeho jméno uvádí Iša Popelka ve studii Poličská léta Bohu­slava Martinů: „Matka sice s oblibou zpívala vlastenecké písně a ševcovský pomocník Karel Stodola, pracující s Ferdinandem Martinů, zase koledy a staré nábožné písně […].“ (Zouhar, 1957, s. 63). Skla­datelova sestra Marie na „dědu“ vzpomínala: „Uměl mnoho staro­dávných písní. My děti jsme ho rády poslouchaly, ale zvlášť Bohuš. Ten jej přímo ke zpěvu stále vybízel. Ve Špalíčku zhudebnil píseň Šel jest Pán Bůh, šel do ráje. Jistě mu utkvěla v mysli od těch dob! Jistě při ní Bohuš vzpomněl na ,dědu‘…“ (Zouhar, 1957, s. 19).

^[4]      Znovu se vrací k baletu Koleda, H 112.

^[5]      Karolina Martinů.

^[6]      Totéž platilo pro interpretaci jeho vokálních skladeb, když připomínal, aby byly zpívány prostě. K opeře Čím lidé žijí, H 336, proto zdůraznil: „Moje vlastní a hlavní podmínka je že se to nesmí hráti ,patheticky‘, ale radostně. Proto se to nazývá opera-pastoral.“ (11. března 1956, ZZ, BM 15). Podobný způsob interpretace žádal pro Zbojnické písně, H 361: „nezpívat je v žádném případě sentimentálně i když by text někdy k tomu sváděl“ (21. ledna 1957, ZZ BM 20; Zouhar, 2008, s. 186).

^[7]      Anglicky „bez nehody“.

^[8]      Balet Špalíček, H 214.

^[9]      Od listopadu 1923 bydlel Martinů na adrese 3, rue Lechapelais v 17. pa­řížském okrese (srov. Mihule, 2002, s. 582), která je vedlejší rovnoběžnou ulicí s Rue des Dames.

^[10]    Zřejmě se jednalo o dnes nezvěstný soupis rukopisů, které Martinů uložil ve 30. letech u příbuzných své manželky ve Vieux Moulin.

^[11]    České madrigaly, H 278, dokončil ve Vieux Moulin v červenci 1939.

^[12]    Jedná se o druhou verzi baletu Špalíček, H 214 II, na které Martinů pracoval v květnu 1940 (srov. Halbreich, 2007, s. 216).

^[13]    Pravděpodobně Smyčcový kvartet in Es dur, H 103.

^[14]    Martinů zmiňuje Smyčcový kvartet č. 1, H 117, který zkomponoval v roce 1918 a který premiérovalo v Praze 10. října 1927 Ševčíkovo kvarteto (srov. Halbreich, 2007, s. 362).

^[15]    Na jaře 1920 se Martinů stěhuje do Žižkovy ulice č. 20, nyní Italské ulice (srov. Mihule, 2002, s. 581).

^[16]    Patrně má na mysli Koncert pro housle a orchestr č. 1, H 226, který komponoval s přestávkami od června 1932 do prosince 1933 a věnoval Samuelu Dushkinovi. Tento koncert byl premiérován až 25. říj­na 1973 Josefem Sukem a The Chicago Symphony Orchestra, řídil G. Solti (srov. Halbreich, 2007, s. 303).

^[17]    Skladba Tři jezdci, H 1, byla zkomponována v Poličce kolem roku 1902 podle stejnojmenné balady Jaroslava Vrchlického (srov. Halbreich, 2007, s. 360).

^[18]    Loutky II, H 116, komponoval Martinů v letech 1914–1918 v Poličce (srov. Halbreich, 2007, s. 397).

^[19]    Autorem textové předlohy k baletu Natáčí se!, H 163, z roku 1927 je Bohuslav Martinů (srov. Halbreich, 2007, s. 209).

^[20]    Francouzsky „4. věta“.

^[21]    Nelze určit.

^[22]    Anglicky „komorní hudba“.

^[23]    Smyčcový kvartet č. 6, H 312, který Martinů komponoval od října do prosince 1946 a jenž je věnovaný Roe Barstow, měl premiéru 1. květ­na 1947 na Symposiu hudebních kritiků, konaném na Har­vardské univerzitě (srov. Halbreich 2007, s. 368–369).

^[24]    Rosalie Barstow o Martinů pečovala po jeho úraze v Great Barrington 17. července 1946, jelikož Charlotte Martinů byla v té době na léto na návštěvě své rodiny ve Francii. Zmínky o této skladatelově intimní přítelkyni nalezáme v korespondenci skladatelových přátel v rozmezí let 1944–1955. V dopise Franku Rybkovi z 22. června 1948 ji učinil jednou z dědiček v případě své smrti a smrti Charlotte Martinů (CBM, bez signatury).

^[25]    Tři madrigaly (Duo č. 1) pro housle a violu, H 313, komponoval od 17. února do 17. března 1947 a dedikoval Lillian a Josephu Fuch­sovým, kteří jej premiérovali 22. prosince 1947 v New Yorku.

^[26]    Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314, zkomponoval Mar­tinů v New Yorku v červnu roku 1947. 1. Poco Allegro, 2. Andante, 3. Allegro vivo (srov. Halbreich, 2007, s. 369).

^[27]    Přítel Frank Rybka.

^[28]    Sestře Marii napsal 10. července 1947 z Keen Valley: „Já jsem zde v horách, s Rybkou […].“ (CBM, PBM Kr 364). Z korespondence s Frankem Rybkou se zdá, že na cestu do hor se vydal (také) s Ro­salií Barstow. 3. srpna 1947 Rybkovi napsal: „Děkuji Ti a Doris, pozdravujeme, napíšu Ti z Tangelwoodu srdečně Tvůj R. Martinů.“ A na předchozí nedatované pohlednici popisuje její řidičské umění (CBM, bez signatury).            

^[29]    Germaine Leroux, manželka Miloše Šafránka.