[New York] March. 4. 1956.

Drazi: Konečně došel dopis jde to teď opravdu dlouho, někde to asi musi ležet. Vy asi take máte zase můj dopis, tak se stále křižují. Tak vám zase odpovidám na vas z 19 unora. Od Dr. Berkovce[1] jsem nedostal žádný dopis a ta kytice z hud.fondu též nedošla.[2] Karel Novak[3] mi psal o provedeni Fantasii[4] a Miloš[5] mi psal že mluvil v Parizi s Munchem[6] a on pry ji chce hrat v Praze, snad tam jede s Bostonskym orchestrem v lete.[7] Zrzavemu posleme gratulaci myslim ze ma také 65.[8] Myslim ze to Mařka[9] všechno beře moc vážně s těmi diplomy,[10] to je jenom papir. Myslim že všechno je v tom baliku a jeste jsem objevil novy balik, vetšinou programy,[11] tak vam jej tež pošlu, jsou tam též dopisy od Bruno Waltera[12] od Lindberga[13] at.d.

Ale moc se s tim netrapte posilam jen aby to bylo jednou pohromadě, mně to zde dělá jenom krám. Dnes psal Zouhar, poslal foto z Poličky s moji velkou fotografii na sceně[14] a má plno dalšich plánů, vidim že se tam činí, teď bych mohl psát jen pro Brno abych je zaměstnal.[15] Šebanek[16] tez psal dneska nic zvláštniho, jen že měl Jan premieru v Praze[17] a ze jeho pani studuje ten 3tí klavirní koncert.[18] Zouhar chce dávat, totiž ptá se mne zdali by to nešlo dělat tu malou operu na Tolstoje koncertně, že se jim to moc libi. to by šlo, tak možná že to začnou studovat, to by jistě provedli u vás, prý tam na jaro zase pojedou.[19] Posilám ten podepsaný program.[20] Doufáme ze vás ta zima už trochu opustila a že to bud ted lepší. Také přišel pohled z Prahy od Janelových[21] a spolek Kollar[22] mi poslali gratulace. Ch. Munch mi vzkazuje že bude hrati znova ty Fantasie v Bostonu priští týden[23] abychom tam přijeli. Bude je hrati v Paříži v červnu a snad take v Praze, jedna se o zájezd Bostonskeho orchestru do Evropy na leto.[24]  to už jsem psal! Kubelik bude miti první provedeni tech Fresek pietro della Francesca  v srpnu na Festivalu v Salzburku[25] tak to tam asi budeme muset si zajet.[26] Miloš psal take je stále v Pariži a snad pracuje ne te knize o mně, jistě vam napiše, musí miti hodně co dělat.[27] V pondeli mám zde premieru te Sonaty pro violu a piano, to je nová věc.[28] Jinak už pracuji na te opeře[29] a pošlu ti tu knihu[30] z Francie, už tam za par týdnů budeme.[31] Do Řima nastupuji v řijnu.[32] Co budeme po přijezdu delat nevime,[33] čekam na Firkušného[34] abychom jeli do Washingtonu se informovat jak se tam tváři na zájezd do Prahy, musim byti velmi opatrný abych se do něčeho nezamotal, zde jsou ted velice choulostivi, to asi vite.[35] Tak jsem vám to snad všech vypsal pro okamžik. Firkušny bude hráti ty nové Invokace pro piano a orchestr tady na podzim,[36] to tu uz zase nebudeme, ale on to jistě bude hráti v Evrope taky.[37] Charlie[38] i ja vás všechny mnoho zdravime a přejeme vám aby ta zima už přestala a aby vyšlo slunicko. Jak vidim studánky stále se čistí.[39]

Srdecne vas

Bohouš

[1] Hudební skladatel, publicista a spisovatel Jiří Berkovec (1922-2008) napsal předmluvu k prvnímu (1956) vydání partitury Otvírání studánek, H 354 (Zouhar 2016, s. 157). Popelka (1996, s. 151) uvádí, že podle sdělení samotného J. Berkovce tento nikdy BM nepsal a že informace z Poličky byla tedy mylná.

[2] V dopise rodině do Poličky dne 10. 2. 1956 (PBM Kr 516) BM píše: „Hud. Fond prý mi poslal nejaké květiny pěkně drahé, také nedošly asi jsou na celnici a pochybuji ze je dostanu, ty věci nejsou dovoleny posilat.“

[3] Karel Novák, (1902-1968), houslista České filharmonie, bratr houslisty Stanislava Nováka (1890-1945).

[4] Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, měla v roce 1956 ve svém repertoáru Česká filharmonie (PBM Kr 516 a 517). V jejím podání a pod taktovkou dirigenta Karla Ančerla (1908-1973) zazněla Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, poprvé v Praze na koncertě dne 8. 2. 1956 (Mihule 2002, s. 492) a dále na Pražském jaru 1956 na Třetím slavnostním koncertě k 60. výročí založení České filharmonie dne 19. 5. 1956 ve Smetanově síni Obecního domu. Vedle skladby BM na koncertě zazněl a i Jarní předehra, op. 9 od Otakara Jeremiáše (1892-1962) a VII. symfonie, op. 47 od Jaroslava Řídkého (1897-1956). Českou filharmonii dirigovali Karel Ančerl a Karel Šejna (1896-1982) (viz webový archiv Pražského jara: http://www.festival.cz/cz/archiv/4162; cit. 21. 6. 2016).

[5] Miloš Šafránek (1894-1982) blízký spolupracovník a přítel BM. Shromažďoval údaje pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961). Ve druhé polovině září a v prvních říjnových dnech 1955 se oba přátelé po mnoha letech několikrát setkali v Paříži (Mihule 2002, s. 593, na straně 487 uvádí chybné časové zařazení): „Se Š. jsem měl mnoho schůzek[…]“ (viz dopis BM rodině do Poličky ze dne 15. 10. 1955, PBM Kr 505). Miloš Šafránek přijel do Francie jako agent vyslaný československou Státní bezpečností 12. září 1955 a zůstává zde pod krycím jménem Bohuslav Veselý do prosince 1956 (Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).

[6] Charles Munch (1891-1968), francouzský dirigent, v letech 1949-1962 ředitel Boston Symphony Orchestra.

Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, která měla premiéru 7. 1. 1955 v Bostonu, uvedl právě Boston Symphony Orchestra řízený Charlesem Munchem, jímž BM svou skladbu dedikoval. Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla poprvé již 5. 1. 1955 na veřejné generálce.

[7] „Bostonský symfonický orchestr koncertoval v Praze 11. 9. 1956, Symfonické fantazie – 6. symfonii zde však nehrál.“  (Citováno z Popelka 1996, s. 151.)

[8] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM oslavil své 65. narozeniny 5. 11. 1955.

[9] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[10] V předchozím dopise rodině do Poličky ze dne 23. 2. 1956 (PBM Kr 517) BM sděluje: „Tak si zase můžete dělat misto na stěně pro diplom.“ New Yorku na slavnostním koncertě 24. 3. 1956 v Carneggie Hall obdržel BM diplom Kruhu hudebních kritiků (Music Critics Circle of New York) za svou Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, vyhlášenou jako nejlepší orchestrální dílo hrané v USA v roce 1955 (Šafránek 1961, s. 294).

[11] V dopise rodině do Poličky ze dne 29. 1. 1956 (PBM Kr 515) BM sděluje: „Také jsme konečně vypravili ten balik s fotografiema a programu a kritiky, to budeš mit co dělat ale moc velký pořádek v tom nedělej, to jsou vše staré krámy.“ O druhém balíku se BM zmiňuje v dopise tamtéž ze dne 22. 3. 1956 (PBM Kr 520 i 519): „Ceka na ni jeste jeden a kritiky z poslednich udalosti, tak to by ji prerostlo pres hlavu a jsou to vse stare veci..“

[12] Bruno Walter (1876-1962), vlastním jménem Bruno Schlesinger, významný německý dirigent, klavírista a hudební skladatel. V CBM jsou uloženy tři dopisy B. Waltera adresované BM v roce 1943 (signatury v IBM: WalB 1943-06-24; WalB 1943-07-16; WalB 1943-08-06).

[13] Charles Lindbergh (1902-1974), slavný americký letec, který v roce 1927 sám přeletěl přes Atlantský oceán. V CBM v Poličce je uložen dopis Ch. Lindbergha adresovaný BM dne 28. 11. 1927, v němž pilot děkuje skladatel za jeho dopis oznamující mu dodatečnou dedikace skladby La Bagarre, H 155, (signatura v IBM: LinC 1927-11-28).

[14] Zdeněk Zouhar (1927-2011), český hudební skladatel, pedagog, muzikolog a přítel BM pravděpodobně poslal BM tutéž fotografii, kterou později publikoval v publikaci Milý příteli: Dopisy Bohuslava Martinů Zdeňku Zouharovi (Zouhar, 2008, s. 387). Zachycuje pěvecký sbor OPUS na jevišti Tylova domu v Poličce po slavnostním koncertě z vokálního díla BM dne 7. 1. 1956, kde zazněla premiéra kantáty Otvírání studánek, H 354.

[15] V lednu a únoru 1956 se v Brně uskutečnil Cyklus koncertů z díla BM k jeho 65. narozeninám (28. 1., 4. 2., 11. 2. a 18. 2. 1956), (archiv Z. Zouhara).

[16] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[17] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl Jan Novák v New Yorku žákem BM a i po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci (Flašar 2006, s. 69), z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby.  Pravděpodobně se jedná o pražskou premiéru jeho Choreae Philharmonicae (Filharmonických tanců) z roku 1956.

[18] Eliška Nováková, rozená Hanouskové (1928), česká klavíristka, manželka hudebního skladatele Jana Nováka (1921-1984). Podle Halbreicha (2007, s. 299-300) zazněl Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, v Československu poprvé až 7. 1. 1958 v provedení klavíristy Josefa Páleníčka (1914-1991) a Pražských symfoniků (FOK).

[19] 11. 2. 1956 v Univerzitní knihovně v Brně uvedl Zdeněk Zouhar průřez původně televizní operou BM podle Pohádky o ševci L. N. Tolstého (1828-1910) Čím lidé žijí, H 336, na 3. koncertě z Cyklu koncertů z díla BM k jeho 65. narozeninám (Zouhar 2008, s. 405). Prameny však nepotvrzují, že by tento koncert byl proveden také v Poličce (Jirglová, 2013).

[20] O zaslání „podepsaného programu“ rodině do Poličky se BM zmiňuje v dopisech tamtéž PBM Kr 516, 518-520.

[21] „Od poličského Fráni Janeleho, který tehdy spolu s manželkou pobýval několik měsíců v Praze.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 151). Od Františka Janeleho (a jeho manželky Ireny) se dochovaly dva dopisy a jedna pohlednice adresované BM (viz signatury v IBM JanF 1955-12-9; JanF 1957-05-23; JanF 191958-02-15).

[22] Zpěvácký spolek Kollár – poličský pěvecký spolek.

[23] Jedná se o dva koncerty konané v Bostonu 16. a 17. 3. 1956, na nichž Boston Symphony Orchestra řízený Charlesem Munchem (1891-1968) uvedl Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, (webový archiv BSO: http://archives.bso.org/ , 24. 8. 2017).

[24] Na zájezdu Boston Symphony Orchestra do Evropy v tom roce zazněla Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, pouze na koncertech 14. 9. 1956 v Mnichově a 19. 9. 1956 v Paříži (webový archiv BSO: http://archives.bso.org/ , 24. 8. 2017).

[25] Fresky Piera della Francesca, H 352, BM je komponoval v Nice od 20. 2. do 13. 4. 1955, premiéru měly v Salzburgu 26. 8. 1956 – Vídeňskou filharmonii řídil Rafael Kubelík (1914-1996), jemuž autor skladbu dedikoval (Halbreich 2007, s. 262).

[26] Tuto cestu BM nerealizoval, o provedení skladby byl informován jen písemně (Mihule 2002, s. 496).

[27] Miloš Šafránek. 

[28] Sonáta pro violu a klavír, H 355, komponoval v době od 22. 11. do 16. 12. 1956 v New Yorku pro Lillian Fuchs (1902-1995), významnou americkou houslistku a hudební skladatelku. Premiéra se uskutečnila 12. 3. 1956 v New Yorku, skladba zazněla v podání Lillian Fuchs a Artura Balsama (1906-1994), amerického klavíristy polského původu (Halbreich 2007, s. 345).

[29] Na první verzi opery Řecké pašije, H 372, pracoval BM od 20. 2. 1956 do 8. 1. 1957 (Halbreich 2007, s. 185).

[30] Román řeckého spisovatele, básníka a dramatika Nikose Kazantzakise (1883-1957) Kristus znovu ukřižovaný vydaný v roce 1954 byl BM předlohou k vytvoření libreta opery Řecké pašije, H 372.

[31] 2. 5. 1956 odplouvají manželé Martinů z USA do Evropy (Mihule 2002, s. 497).

[32] Na American Academy in Roma BM působil po celý školní rok 1956/1957 jako „composer in residence“ – konzultant mladých amerických skladatelů stipendistů.

[33] Po příjezdu do Paříže a zastávce ve Vieux Moulin se manželé Martinů krátce ubytovali v Basileji u svých přátel manželů Williho a Charlotte Reberových, od 17. 5. 1956 již přebývali na Schönenbergu u Paula a Maji Sachrových, kde setrvali až do odjezdu do Říma začátkem října 1956. Pobyt u Sacherových si ovšem zpestřovali kratšími i delšími výlety a cestami (Mihule 2002, s. 497-501).

[34] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[35] Jednání s americkými úřady ohledně cesty BM do Československa nedopadla kladně. Taková cesta nebyla považována za žádoucí (Mihule 2002, s. 497). BM se do Československa během svého života už nikdy nepodíval.

[36] Koncert pro klavír a orchestr č. 4 (Inkantace), H 358, měl premiéru 4. 10. 1956 v New Yorku. Na klavír hrál Rudolf Firkušný, The New York Philharmonic Orchestra řídil Leopold Stokowski (1882-1977), (Halbreich 2007, s. 300; Mihule 2002, s. 495; Datábaze pramenů IBM http://database.martinu.cz/works/public_view/280 , cit.: 27. 6. 2016). Popelka (1996, s. 152) datuje premiéru 4. 12. 1956.

[37] Koncert pro klavír a orchestr č. 4 (Inkantace), H 358, zazněl 30. 8. 1957 v Edinburghu. Na klavír opět hrál Rudolf Firkušný, The Philharmonia Orchestra řídil Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent světového věhlasu.

[38] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[39] „Další významné reprízy [kantáty Otvírání studánek, H 354] následovaly 5. února [1956] ve Smetanově síni Reprezentačního domu (Obecní dům), 8. dubna [1956] v brněnském Domě armády (Besední dům) a 26. května [1956] v Domě umělců (Rudolfinum) v rámci festivalu Pražské jaro [1956].“ (Zouhar 2016, s. XXXII).