Basel 6./IV 1940.

Cher Mařenka,

j’ai reçu vos nouvelles avec beaucoup de retard et je vous écris que nous allons bien et pensons beaucoup à vous et à tous nos amis là bas. J’avais un grand sûccés à New-York avec le concert pour piano et Germaine aussi, nous avons reçu des belles critiques et puis on va donner les Ricercari a Cleveland avec un très grand chef d’orchestre. Autrement on me joue beaucoup un peu partout et au mois de Mai j’aurai ici trois premières – ce Double concert et Sonátu pro čello, a Concerto grosso j’aurais alors beaucoup de travail. Pour la question que vous auriez acheter quelque chose prennez tout l’argent ce qu’il vous faudra. Je n’ai pas des nouvelles de M. Šeb. écrivez lui. Je lui ai demandé si on ne pourrait pas faire copier les partitions de Juliette pour l’archiv du Thêatre. J’ai trouvé ici de bons amis compatriotes. Il fait toujours plûtot froid mais autrement nous sommes tranquilles et nous nous portons bien. Si nous pouvions venir pour les vacances ? Je chercherai Wanda parce que elle à encore les manuscripts à moi que j’aurai bien besoin. Pour maman, j’espère que cela va bien elle doit faire attention maintenant l’hiver est fini et peut-être nous verrons les temps meilleurs. Vous ne savez pas quest-ce qui devient Stáňa ? Nous vous embrassons et envoions nos meilleurs pensées et je voudrais vous ecrire beaucoup plus.

                                   Votre Bohouš

Chère Mammy et chère Marienka.

C’est toujours pour nous une grande joie d’avoir votre lecture, mais je crois qu’il est tout à fait inutile de vous dire, qu’à tout instant notre pensée est tournée vers vous. J’espère bien que dans un avenir très prochain, nous serons réunis et qu’alors nous [ne][1] nous quitterons plus, ma chère Marienka, vous me manquez beaucoup, et j’aimerais tant être près de vous, nous en aurons des choses à nous raconter. Je pense qu’en effet vous avez eu très peur avec Mammy, elle aurait très bien pu avoir un grave accident, heureusement elle est résistante, l’hiver ici a été aussi très rude, et nous ne sommes pas habitués à cela, mais malgré tout, nous n’avons pas attrapé le plus petit rhume. Bohus recommence à travailler un peu, son moral est meilleur, j’ai eu beaucoup à souffrir avec lui, mais maintenant cela va beaucoup mieux, son travail est toute sa vie, vous le savez bien d’ailleurs. Je ne vais pas souvent voir ma mère, mais pour l’instant toute la famille va bien et tous vous envoient leurs bonnes amitiés. Chère Mammy et chère Marienka, vous savez que je suis près de vous par la pensée. Je vous embrasse bien affectueusement du tout cœur. Votre Karlicka

Fanouš est-il toujours avec vous, si oui, nos bons souvenirs.

[PŘEKLAD]

[Paříž] Basilej 6. 4. 1940[2]

Drahá Mařenko,[3]

Vaše zprávy jsem dostal s velkým zpožděním a píšu Vám, že jsme v pořádku a mnoho myslíme na Vás i na všechny přátele tam u Vás. V New Yorku jsem měl veliký úspěch s klavírním koncertem a Germaine také,[4] dostalo se nám pěkných kritik, a pak v Clevelandu budou dávat Ricercari[5] s jedním slovutným dirigentem.[6] Jinak mne hodně hrají tak nějak všude a v květnu tady budu mít tři premiéry – ten Dvojkoncert[7] a Sonátu pro cello,[8] a Concerto grosso,[9] a tak budu mít hodně práce. Co se týče nutnosti něco nakoupit, vezměte si peníze, co jen budete potřebovat.[10] Nemám zpráv od M. Šeb.,[11] napište mu. Psal jsem mu, jestli by se nemohly nechat udělat kopie partitur Julietty[12] pro divadelní archiv.[13] Mezi krajany jsem tady narazil na dobré přátele. Pořád je poněkud chladněji, ale jinak je klid a vede se nám dobře. A kdybychom mohli přijet na prázdniny? Budu se snažit vyhledat Wandu,[14] protože má ješte nějaké moje rukopisy,[15] které budu potřebovat. Pokud jde o maminku,[16] doufám, že už je to v pořádku, musí si na sebe dávat pozor, zima už je za námi, možná se dočkáme lepších časů. Nevíte, co je se Stáňou?[17] Moc a moc Vás pozdravujeme, rád bych Vám napsal mnohem víc.[18]

                                                           Váš Bohouš

Milá mammy[19] a milá Marienko. [20]

Je to vždy veliká radost, když čteme psaní od Vás, a soudím, že je zbytečné Vám říkat, že se naše mysl v každém okamžiku upíná k Vám. Doufám, že se ve velmi blízké budoucnosti shledáme a už se neodloučíme, moje milá Marienko, moc mi chybíte, tolik bych Vám chtěla být nablízku, budeme si mít tolik o čem povídat. Myslím, že jste se musela opravdu strachovat o mammy, taky mohla přijít k vážnému úrazu, naštěstí má tuhý kořínek, tady byla zima také velmi tuhá, a my na to nejsme zvyklí, ale přesto přese všechno jsme nechytli ani náznak rýmy. Bohuš se opět trochu pustil do práce, jeho duševní stav se zlepšil, musela jsem si s ním mnoho vytrpět, ale teď už je to mnohem lepší, jeho práce, to je celý jeho život, to ostatně sama dobře víte. Za matkou[21] nejezdím často, ale v této chvíli se celé rodině vede dobře a všichni Vás velice pozdravují. Milá mammy a milá Marienko, víte, že v mysli jsem při Vás. Posílám Vám vroucné políbení. Vaše Karlička

Fanouš[22] je pořád s Vámi? Pokud ano, vyřiďte mu naše pozdravy.

[1] Doplněno podle smyslu překladatelem Jiřím Malaníkem.

[2] Od vypuknutí druhé světové války až do svého odchodu z Francie v lednu 1941 posílal BM své dopisy domů do Poličky (a naopak) přes svého přítele Paula Sachera (1906-1999) působícího v Basileji v neutrálním Švýcarsku, eventuálně přes Pavla Deutsche (1897-1994) (Deu 1940-05-29). Proto také v záhlaví dopisu uvádí švýcarská města ( Bâle, Basel = Basilej), případně místo a čas odeslání vůbec neuvádí (Popelka 1996, s. 67).

[3] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[4] Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska, které BM věnoval Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, (Halbreich 2007, s. 295) již v té době společně se svým manželem Milošem Šafránkem (1894-1982) žije v USA a propaguje skladby BM i v této zemi.

[5] Tre Ricercari, H 267 měly premiéru 6. 9. 1938 na hudebním festivale Biennale di Venezia, Orchestra del teatro la Fenice řídil Nino Sanzogno (1911-1983). V Paříži zazněly Tre Ricercari, H 267, poprvé 8. 5. 1939 pod taktovkou francouzského dirigenta Charlese Muncha (1891-1968) a v Praze se prvního provedení dočkaly 11. 10. 1939, Českou filharmonii dirigoval Václav Talich (1883-1961). Tiskem byla skladba vydána ještě v témže roce 1939 v londýnském nakladatelství  Boosey& Hawkes (Halbreich 2007, s. 274).

[6] V dopise Miloši Šafránkovi ze dne 15. 2. 1940 (PBM Kmš 747) BM uvádí: „Rodzinski v Clevelandu mi oznamuje, že provede „Ricercari“. BM má na mysli Artura Rodzińského (1892-1958), polského dirigenta žijícího v USA.

[7] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, měl premiéru 9. 2. 1940 v Basileji. Basler Kammerorchester řídil Paul Sacher (1906-1999), jemuž BM skladbu věnoval (Halbreich 2007, s. 275). V dopise Pavlu Deutschovi (1897-1994) ze dne 30. 3. 1940 (Deu 1940-03-30) se BM zmiňuje o prvním uvedení této skladby v Paříži 29. 5. 1940, avšak již v dalším dopise témuž adresátovi ze dne 29. 5. 1940 (Deu 1940-05-29) informuje o zrušení koncertu.

[8] Sonáta č. 1, H 277, pro violoncello a klavír měla premiéru v Paříži dne 19. 5. 1940 v obsazení Pierre Fournier (1906-1986) – violoncello a Rudolf Firkušný (1912-1994) – klavír (Halbreich 2007, s. 341).

[9] Concerto grosso, H 263, mělo premiéru až 14. 11. 1941 v Bostonu (USA). Boston Symphony Orchestra řídil Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874-1951). (Halbreich 2007, s. 272.)

[10] Protože BM žil ve Francii, tj. v nepřátelské zemi Třetí říše, nebylo jemu ani jeho rodině během okupace umožněno jakkoliv disponovat s tantiémami Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním (Mihule 2002, s. 302).

[11] M. (monsieur) Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[12] Opera Juliette, H 253, měla premiéru 16. 3. 1938 v Národním divadle v Praze.

[13] Viz dopis BM Karlu Šebánkovi ze dne 6. 3. 1940 (PBM Kkš 917).

[14] Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947. BM s ní spolupracoval na překladech textů a libret svých děl do angličtiny (Popelka 1996, s. 192 – 193).

[15] Mihule (2002, s. 258) uvádí, že v létě 1937 si BM nově opsal partitury Narození Páně z Her o Marii, H 236, a Legendy o sv. Dorotě ze Špalíčku, H 214: „Dal si je přeložit do angličtiny a věřil, že by mohly být provedeny v londýnském rozhlase.“ Onou překladatelkou byla pravděpodobně právě Vanda Jakubíčková (PBM Kr 229).

[16] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[17] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM. Podle vzpomínek Charlotte Martinů (2003, s. 61) obdržel S. Novák po obsazení ČSR oficiální oznámení, že bude zbaven místa na Pražské konzervatoři, bude-li i nadále ženatý s Židovkou. Novák volil rozvod. Jeho manželka Františka Nováková byla následně i s oběma svými dcerami z prvního manželství (Brandlovi) deportována přes Terezín do Osvětimi, kde všechny tři zahynuly.

[18] BM se oprávněně obává cenzury, proto nechce dalšími informacemi uvádět kohokoliv v nebezpečí.

[19] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[20] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[21] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů žijící ve Vieux-Moulin.

[22] František Martinů (1880-1958), bratr BM.