[Paříž, začátek března 1939]

Drazí

dopis jsem dostal a p. Smejkalovi ihned dopsal do Prahy ale měl to asi až po neděli.[1] Chřipku jsem si už odbyl ale krátkou jen 4 dny lehkou.[2] Z Prahy teď nových zpráv nemám zdá se že je to stále na dobré cestě, protože tam na to číhá tolik lidí kdyby něco bylo tak bych hned dostal zprávu.[3] Venkov[4] chce v nedělní příloze udělati první stránku o mě, aby si někteří páni vŝelicos uvědomili co zapoměli a ti co to nevědí aby se dozvěděli co jsem vůbec udělal a tak na mě také chtějí pohlednici s věží a já ji tu zrovna nemohu najít, tak prosím Vás pošlete pohled s věží,[5] třeba jenom s pozdravy na adresu.

K. Koval.[6] Redakce Venkova

Hybernská 20

Praha II.

Brzo! Čeká na to. Svoji photo už jsem poslal a také říkání o sobě a možná že to už příŝtí sobotu nebo neděli vyjde. Venda Sommru[7] psal zdali bych nedělal hudbu k filmu, ale je to z Ceylonských ostrovů to nevím zdali bych dovedl, to vůbec neznám jakou tam mají hudbu.[8] V Praze dělá 18. března spolek Přítomnost[9] koncert z mých skladeb.[10] Vysílati se bude z Haagu asi 8 a 10 ty Riccercari[11] (Hilversum.) a potom Bruxelles (francouzský) Concerto grosso[12] asi 16 nevím jeŝtě datum. Ty Ricercari vyjdou tiskem v Londýně[13] Firkušný[14] hrál na koncertě něco z Julietty[15] na klavír  

a Talich[16] prý ji znovu hrát na jaře,[17] v Olomouci ji dávat nebudou, ten dirigent musel odjet.[18] Pozdravujte Wandu[19] uvidíte-li ji, zeptám se v Melantrichu zdali to dostali oni nikdy nic nenapíŝi a tak já pak nevím kde rukopisy jsou.[20] Doufám že u Vás je vše v pořádku a že jste zdrávy jenom aby už se to počasí ustálilo, zde je chvíli hezky a pak zase mráz a pak zase deŝtě a tak to nestojí za mnoho. Myslím že teď už brzo se bude chyliti k rozhodnutí a jak dostanu zprávy tak napíšu a nebo bych přijel.

Moc Vás zdravíme oba[21] 

Váš Bohouš. 

[1] Pravděpodobně se jedná o Františka Smejkala (1894-1972) z Poličky (PBM Kr 232; Konečný 2003, s. 117; Junek – Konečný 2015, s. 528).

[2] Vzhledem ke zde níže avizovaným koncertům v Haagu (8. a 10. 3. 1939 – bez udání měsíce) lze zúžit, resp. upřesnit termín odeslání tohoto dopisu na dobu těsně před prvním datem.

[3] BM po neúspěšné snaze získat profesorské místo v mistrovské škole Pražské konzervatoře (na uvolněné místo po Josefu Sukovi nastoupil na podzim 1936 Jaroslav Křička) v této aktivitě neustává. BM spoléhá na to, že by mohl nastoupit na místo Vítězslava Nováka (1870-1949), který jako profesor v mistrovské škole působil do roku 1939. Bohužel v budoucích měsících se mu rozplynula i tato naděje a to z důvodu okupace Československa v březnu 1939.

[4] Venkov – ústřední list Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (tzv. agrární strany) založený roku 1906. Zmiňovaný článek se nepodařilo dohledat. Je možné, že vlivem událostí spojených s 15. 3. 1939 (okupace ČSR německými vojsky) ze záměru redakce sešlo.

[5] Myšlena věž chrámu sv. Jakuba v Poličce, kde BM prožil své dětství.

[6] Karel Koval (1896-1956), vlastním jménem Karel Šlais, redaktor Venkova, po roce 1945 Svobodného slova.

[7] Václav Sommer (1906-1945), český divadelní a rozhlasový režisér, teatrolog a esejista, přítel BM. Mládí prožil v Poličce.

[8] Tento záměr nebyl realizován.

[9] Přítomnost, sdružení pro soudobou hudbu – český hudební spolek založený v roce 1924. 

[10] Na hudebním večeru věnovaném dílu BM zazněl v podání Václava Holzknechta (1904-1988), českého klavíristy, hudebního vědce, pedagoga a spisovatele, klavírní cyklus sedmi českých tancu Borová, H 195, a Osm preludií pro klavír, H 181. V premiéře tu také zazněla Serenáda č. 2 pro dvoje housle a violu, H 216, a koncert rozšířila přednáška Stanislava Nováka (1890-1945) o BM (Mihule 2002, s. 293). Podle Halbreicha (2007, s. 357) zazněla Serenáda č. 2, H 216, poprvé až 18. 4. 1939.

[11] Tre Ricercari, H 267.

[12] Concerto grosso, H 263. Podle Halbreicha (2007, s. 272) zazněla premiéra této skladby až 14. 11. 1941 v Bostonu.

[13] Londýnské nakladatelství Boosey& Hawkes projevilo zájem o vydání skladby Tre Ricercari, H 267, vyšla zde v roce 1939.

[14] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[15] Juliette, H 253, opera.

[16] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.

[17] Opera Juliette, H 253, měla premiéru ve středu 16. 3. 1938 v Národním divadle v Praze. Na jaře roku 1939 na této scéně opera uvedena nebyla (http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Titul.aspx&ti=2&sz=0&fo=AUT&ju=588&pn=456affcc-f403-4000-aaff-c11223344aaa [cit. 15. 1. 2018]).

[18] Pravděpodobně se jedná o Adolfa Hellera (1901-1954), dirigenta a šéfa olomoucké opery, který kvůli svému židovskému původu opustil Československo ještě před vpádem německé armády v březnu 1939.

[19] Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947 (Popelka 1996, s. 192 – 193).

[20] Mihule (2002, s. 258) uvádí, že v létě 1937 si BM nově opsal partitury Narození Páně z Her o Marii, H 236, a Legendy o sv. Dorotě ze Špalíčku, H 214: „Dal si je přeložit do angličtiny a věřil, že by mohly být provedeny v londýnském rozhlase.“ Onou překladatelkou byla pravděpodobně právě Vanda Jakubíčková (PBM Kr 229).

[21] BM se svou manželkou Charlotte Martinů (1894-1978).