[Praha] Sobota. [3. 4. 1937][1]

Drazí,

píšu v rychlosti abyste měli zprávy Operu[2] jsem zadal a bude ji dělat sám Talich[3] a Honzl[4] režii a Muzika[5] výpravu Myslím že by to přiŝlo asi na leden. V Melantrichu jsem také byl a tam to také dobře dopadá, nabízejí mi smlouvu do konce příštího roku, a potom by se pokaždé o rok prodloužila, jsou jenom ještě nějaké detaily ku změnění a myslím že podepíšu smlouvu než odjedu. [6] Vydají už brzo Špalíček a budou mi platiti měsíčně 2000 franků. To je Stáňovo péro[7] a je vidět že s ním málo píše.  

V Radiu ta Komedie měla veliký úspěch[8] a objednají si novou věc.[9] S Pečírkou[10] jsem mluvil a říkal že má v památkovém úřadu známé a že se o věci informuje a přimluví ale nemá ponětí co se za to platí, říkal dle času.[11] P. Šafránek[12] přijel teprve dnes a tak s ním budu moci mluvit až zítra o Fanouŝovi. Zítra je koncert večer[13] p. Šalda[14] z Melantrichu přijde také. Je to hrozně nadrápáno maminka[15] to nebude moci přečísti, podruhé si dám více záležet.  

Od Stáni Vás všichni pozdravují a Zrzavý[16] také. Musím ještě navŝtívit p. Špačkovi,[17] u p. Schieszla[18] jsem byl dnes také Vás pozdravují. Tak myslím že ve čtvrtek to budu míti  vŝechno zařízeno a budu moci odjeti.[19] Dnes hráli v Geneve můj koncert pro flétnu[20] a zítra jej hrají v Paříži. V pondělí[21] jdu si poslechnout do Radia tu Komedii na mostě“[22] opakují to. Už raději skončím hrozně to drápe. Srdečně Vás

zdravím   

Bohouš. 

[1] Podle zmínky o zítřejším konání koncertu Germaine Leroux s Českou filharmonií dále v tomto dopise a informací s předchozího dopisu (viz PBM Kr 209) je datem odeslání sobota 3. 4. 1937.

[2] BM se s vedením Národního divadla dohodl na provedení nové opery Juliette, H 253, kterou dokončil v Paříži 24. 1. 1937. Premiérována byla 16. 3. 1938 v Národním divadle v Praze. Na nastudování se podíleli režisér Jindřich Honzl (1894-1953), dirigent Václav Talich (1883-1961), scénograf František Muzika (1900-1974) a choreograf Joe Jenčík (1893-1945) (Halbreich 2007, s. 164).

[3] Václav Talich (1883-1961), český dirigent, šéf opery Národního divadla a přítel BM.

[4] Jindřich Honzl (1894-1953), český režisér, divadelní teoretik a kritik.

[5] František Muzika (1900-1974), český malíř, ilustrátor, typograf a scénograf.

[6] Miloši Šafránkovi se po jednání s ředitelem nakladatelství Melantrich Jaroslavem Šaldou (1880-1965) podařilo dohodnout na smlouvě o vydávání děl BM v tomto nakladatelství za pravidelný měsíční honorář. Prostředníkem mezi BM a Melantrichem se na přání autora stal Karel Šebánek (1903-1980).

[7] V bytě u Stanislava Nováka (1890-1945) BM během této návštěvy Prahy pobýval (V Kolkovně č. 8, Praha 1).

[8] Opera Veselohra na mostě, H 247, měla premiéru pod taktovkou O. Jeremiáše v Československém rozhlase v Praze dne 18. 3. 1937 (Halbreich 2007, s. 159).

[9] Československý rozhlas si u BM objednal kantátu Kytice, H 260. BM ji zkomponoval během června až září 1937, poprvé zazněla z Pražského rozhlasu v dubnu 1938, veřejnou premiéru měla v Praze 4. 5. 1938, provedení řídil Otakar Jeremiáš (1892-1962) (Halbreich 2007, s. 449).

[10] Jaromír Pečírka (1891-1966), český historik a kritik výtvarného i hudebního umění, přítek BM.

[11] Prostřednictvím svých kontaktů se BM často snažil pomoci svému bratrovi Františku Martinů (1880-1958) najít práci.

[12] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM.

[13] Ve svém předchozím dopise (PBM Kr 209) se BM zmiňuje o pražském koncertu (4. dubna 1937), na němž Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska a manželka Miloše Šafránka, přednese v doprovodu České filharmonie jeho Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237.

[14] Jaroslav Šalda (1880-1965), ředitel nakladatelství Melantrich v letech 1925-1946.

[15] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[16] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM žijící v té době střídavě v Československu a ve Francii.

[17] Se Špačkovými se BM spřátelil v Paříži, kde JUDr. Jaromír Špaček (1895-1968) pracoval na československém zastupitelství v Paříži (manželka Anna, roz. Marková).

[18] Josef Schieszl (1876-1970), ve 20. a 30. letech pracoval v Kanceláři prezidenta republiky. BM jej ve svých dopisech často zmiňuje jako člověka, který se snaží v Praze prosazovat jeho zájmy.

[19] BM se na cestu z Prahy do Paříže vydal sobotu 10. 4. 1937 (viz PBM Kr 211).

[20] Pravděpodobně Koncert pro flétnu, housle a orchestr, H 252.

[21] 5. 4. 1937.

[22] Viz výše – opera Veselohra na mostě, H 247.