[Paříž] 1./3. 1937.

Drazí,

měl jsem teď dost práce tak jsem se nedostal ku psaní, připravuji tu operu na Výstavu[1] ale nevím jak to s provedením dopadne je mnoho ucházečů a to víte Francouzi to platí tak mají přednost. Ale doufám že se mi to přece podaří umístit, ten můj libretista je Francouz[2] a má hodně známostí tak se také bude snažit. Od nás pro výstavu nikdo nehne ani prstem a tak asi podle všeho nebude nic, jenom snad má přijet Nikolská[3] s baletem.[4] Ostatní země mají všechny velké manifestace, koncerty a divadla, to se rozumí že se o to musí včas starat a pracovat a vše potřebné zařídit. A to naším pánům úředníkům moc nevoní, ti raději klidně si vyzvednou prvního svoje platy a je to dobré, proč pak se namáhati s nějakými manifestacemi.[5]

Jak pak je Fanoušovi,[6] ať raději nevychází dokud nebude docela zdráv, chřipka se musí důkladně vyléčit a zůstat doma je nejlepší, sice s tím pak jsou stále komplikace. Ten článek Vám poŝlu už brzo[7] potřebuji jej ještě tady, protože vyjde také v Londýně v anglické hudební revue a snad i v Maďarsku. Bude to vydáno už ve čtyřech řečech jenom u nás to nikoho nezajímá.[8] Poslali jsme tam český překlad ale nikde to neotiskli. Tak Vám pošlu francouzský Mařka[9] to přeloží.  

Kritiky[10] také pošlu, nechám je oklepati na stroji a poŝleme jeden výtisk také P. Alici Masarykové, ona prý o to žádala pí Leroux, myslím že má špatné svědomí.[11]  

Tri Pasquier hráli moje trio v New-Yorku a měli velký úspěch, [12] také mi psal jeden Čech tam z orchestru jakou měli radost, je tam více Čechů muzikantů, chce abych mu poslal ten čelový koncert.[13] To trio hráli zde také v Radiu, byli jsme si to poslechnouti.[14] Ten cellový koncert[15] budou hráti také v Radiu Lugano ve Švycarsku asi 8. nebo 9. března, ale tu stanici těžko chytáme.

Jinak zde je zima nepříjemná, všude zátopy, řeky stoupají a prší bez přestání, topit se musí pořád a ceny znovu stoupají, bude tu pěkně draho na exposici.[16]

Tyto dny zadám Talichovi tu novou operu.[17] Také bude v Radiu v Praze ta premiera malé opery „Komedie na mostě“ 18. března,[18] to byste si měli poslechnouti.

Oba[19] Vás srdečně zdravíme a pojedu-li do Prahy to víte že bych přijel se podívati také domů.[20]

Váš Bohouš.  

[1] Pro 20. světovou výstavu EXPO 1937, která se konala od 25. května do 25. listopadu 1937 v Paříži, zkomponoval BM operu Dvakrát Alexandr, H 255. Na výstavě však nezazněla, premiéry se dočkala až 18. 2. 1964 v Mannheimu (Halbreich 2007, s. 172).

[2] Autorem francouzského libreta této opery byl André Wurmser (1899-1984), francouzský spisovatel a žurnalista (Halbreich 2007, s. 172).

[3] Jelizaveta Nikolská (1904-1955), baletka a choreografka ruského původu působící ve 20. až 40. letech 20. století (s přestávkami) v Praze v Národním divadle.

[4] Zájezdy po Evropě i USA podnikala Nikolská s tzv. Československým baletem (Popelka 1996, s. 50).

[5] K ironii se v souvislosti s československým zastoupením na EXPO 1937 uchyluje BM po té, kdy bez úspěchu nabízel Ministerstvu zahraničních věcí ČSR své služby jako hudební poradce přípravného výboru pro světovou výstavu (viz dopis BM Jaroslavu Jindrovi ze dne 13. 10. 1936. Uloženo v archivu Národního muzea v Praze, fond Jaroslav Jindra, karton č. 136, nesignováno; Synek 2016, s. 59-69).

[6] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[7] Pierre-Octave Ferroud (1900-1936), francouzský hudební skladatel svou poslední studii věnoval Bohuslavu Martinů „Bohuslav Martinů – un grand musicien d´aujourd´hui“. Byla vydána po Ferroudově tragické smrti ve švýcarském hudebním časopise Schweizer Musikzeitung a následně v prosincovém čísle (r. 1936) francouzské Revue musicale (Mihule 2002, s. 247).

[8] V předcházejících dopisech rodině (Kr 202, Kr 206) BM upozorňuje, že článek již brzy bude otištěn i v časopise Přítomnost. V tomto listě je však již k jeho otištění skeptický a to zcela oprávněně, neboť podle Popelky (1996, s. 45) český překlad Ferroudova článku nevyšel tehdy ani později.

[9] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[10] Pravděpodobně se jedná o kritiky na trojici provedení Koncertu pro klavír a orchestr č. 2, H 237, které v podání Germaine Leroux (1906-1979), francouzské klavírní virtuosky a manželky Miloše Šafránka, zazněly a byly rozhlasem přenášeny 5. 12. 1936 z Lucemburku (PBM Kr 200-202), 31. 1. 1937 a 5. 2. 1937 z Paříže (PBM Kr 206, 207).

[11] Týká se zřejmě domněnky, ať už oprávněné či ne, že dr. Alice Masaryková (1879-1966), dcera Tomáše Garrique Masaryka, nepodpořila kandidaturu BM na profesorské místo na Pražské konzervatoři po Josefu Sukovi (Popelka 1996, s. 50). Na druhou stranu nutno dodat, že právě na přímluvu Alice Masarykové se BM v roce 1919 stal členem zájezdové sestavy orchestru Národního divadla v Praze a poprvé v životě navštívil Paříž, Londýn, Ženevu, Bern a Curych (Mihule 2002, s. 78-79).

[12] Pasquier Trio – vynikající komorní soubor, který založili sourozenci Jean, Pierre a Etienne Pasquierovi (Polpelka 1996, s. 50). Smyčcové trio č. 2, H 238, dedikoval BM právě tomuto souboru (Halbreich 2007, s. 358).

[13] Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I.

[14] PBM Kr 181.

[15] Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I.

[16] BM má na mysli 20. světovou výstavu EXPO 1937 v Paříži.

[17] Operu Juliette, H 253, dokončil BM v Paříži 24. 1. 1937, premiérována byla 16. 3. 1938 v Národním divadle v Praze (Halbreich 2007, s. 163-164). Na jejím prvním provedení na této scéně měl eminentní zájem právě Václav Talich, (1883-1961), český dirigent a přítel BM, který v té době stál v čele opery Národního divadla v Praze.

[18] Veselohra na mostě, H 247, premiéra v Československém rozhlase v Praze dne 18. 3. 1937, dirigent Otakar Jeremiáš (1892-1962) (Halbreich 2007, s. 159).

[19] BM se svou chotí Charlotte Martinů (1894-1978).

[20] Do Prahy se BM vypravil již koncem března a z Prahy do Paříže odcestoval 10. 4. 1937 (viz PBM Kr 209, 211). Koncem března stačil BM navštívit i své příbuzné v Poličce (Mihule 2002, s. 587).