Paris 4/5 1932.

Drazí,

dostal jsem dopis také od Fráňi, mají radost že chci hocha učit trochu kompozici[1] a píše že doufá v brzké vyřízení piana,[2] že jednají s p. Sommrem[3] a p. Kolomazníkem, ale já mu moc nevěřím. Kvartett měl veliký úspěch, kritiky jsou báječné, [4] byl tam též ten pán z presidia presidenta,[5] měl velikou radost a říkal že teď už tomu rozumí proč chci zůstat v Paříži a že bude p. presidentovi referovat. [6] Říkal tež že co by záleželo na p. presidentovi, ten že by rozdal vŝechno co má, ale ty komise v ministerstvu to vŝecko zarazí. Alespoň viděl sám že to nejsou žádné pohádky, měl jsem s ním dosti dlouhou rozmluvu. Ten čelový koncert[7] bych si byl rád poslechl ale nevěděl jsem datum, psal mi také Schott že byl moc spokojen poslouchal to v Mohuči. [8] Zde je teď hanebné počasí, prší a je chladno, to u Vás teprve asi je pořádná zima. Jen aby to leto alespoň stálo za něco. Čekám teď na p. Koussevitzkého,[9] přijede 

z Ameriky a chci mu nabídnout Symphonii na které teď pracuji[10] ale chci také aby mě nějak finanĉně odměnil. Také napíši pí Coolidge, že bych pro ni něco složil ale za dolary.[11] Z Národního nemám dosud zprávy, ti si dají na čas,[12] ale byla v Národních Listech[13] noticka o mém baletu. Potřeboval bych to vědět abych si podle toho zařídil prázdniny, budu muset asi napsat znovu Ostrčilovi,[14] co s tím je. Byl u mne také Skřivánek, říkal že něco vynalezl a že to chce nabídnout ministerstvu války a že by chtěl jet do kolonií. Vypravoval že poskytnul nocleh nějakým Čechům a ti že ho okradli. Co je na tom pravdy, to nevím. Jinak ale je vidět že ho cizina vyléčila. Psal mi p. Špaček, paní prý postonává a stýská se jí po Paříži. [15] Jinak není nic zvláŝtě nového, našel jsem jeŝtě jednoho nakladatele.[16]

Moc Vás zdravím Váš

Bohouŝ.