Paris 15/5. 1932.

Drazí,

Váš dopis jsem dostal teprve včera t.j 14. byl celý týden na cestě, proto se asi divíte že neodpovídám. Současně dostávám parte o umrtí strýčka, chudáček už se nedožil léta, píši současně Mařence, moc jsem na něho vzpomínal, ještě o něm píŝete že se trápí. a Moc mi je mi ho bylo líto ale on chudáček už musel být sesláblý. tím dlouhým leẑením. Tak to byla smutná zpráva. Tady také se teď dẻjí smutné věci, s tím atentátem na presidenta.[1] S tím pianem to mne potěšilo a je to opravdu hezké od Ŝmída, také mu napíŝi, to asi ti páni zůstali koukat, napiŝte mi o tom o něco, kam pak si to uloží a co tomu říkali v Poličce? [2]  Jsem rád že to je už vyřízeno, a doufám že se klavíru nic nestalo co byl zavřen v divadle. Z peněz si vezměte jak jsem Vám psal[3] a nebo co potřebujete. Já bych si rád trochu vyrovnal dluhy a protože se teď peníze nemohou posílat tak je nechte ve Spořitelně ale poŝlete za mně na tyto adressy. “Hudební nakladatelství Ol. Pazdírek[4] – Česká ul. 32 - Brno.“  poŝlete 300 Kč.

Firma „Klazar“ – Pánská ul. 10 - Praha, pošlete 500 Kč.

Pak poŝlete 232 Kč. na pȓiložený šek, do Pojiŝtovny v Praze. Napište mi brzo o strýčkovi i o pianě, co tomu říkali moudří páni. P. Ostrčil[5] mi psal že balet doporučil k provedení, což znamená vlastně že je přijat. [6] Ale nepíše dosud žádné datum, psal jsem ihned aby to urychlili.[7] Šmídovi poděkuji, je to od něho moc hezké a také mu napíšu nějakou kompozici kterou věnuji Božánkovi, on bude mít radost. [8] Dostal jsem za ten balet z Brna „(nadace B. Smetany)[9] 2000 Kč., teď nejdou peníze posílat přes hranice, tak jsem jim psal aby to poslali Vám do Poličky, tak je přijměte a přidejte ke druhým. Paní Coolidge[10] jsem psal a budu mluvit s p. Koussewitzkým,[11] už přijel do Paříže, dal bych mu věnování té nové symfonie[12] ale musí mi něco dát za odměnu. Piŝte mi brzo, možná že od Vás dostanu dopis o strýčkovi. Ty peníze rozešlete, budu rád že se zbavím dluhu, jiné už nemám, jen ten koberec ale to si během času také splatím.

Srdečně Vás zdravím

Váš Bohouŝ.

[1] Paul Doumer (1857-1932), francouzský politik, prezident v letech 1931 až 1932. 6. 5. 1932 na něj byl spáchán úspěšný atentát, zemřel na jeho následky 7. 5. 1932.                 

[2] Podle Popelky (1996, s. 22) se jedná o křídlo, které BM koupil v Praze v září 1916 u firmy Josef Brož za 1000 korun včetně dopravy do Poličky po železnici. Již v roce 1919 a následně v letech 1930-1932 se BM pokoušel svůj poličský klavír prodat (viz PBM Kr 036 – 078). Po řadě neúspěšných pokusů si jej koupil Bohuslav Šmíd (1895-1982), architekt z Poličky a přítel BM, jemuž skladatel děkuje dopisem odeslaným 16. 5. 1932 z Paříže (uložen v soukromé sbírce, otištěn v Popelka 1996, s. 22). V současné době je klavír umístěn v CBM v Poličce.

[3] V dopise rodině do Poličky ze dne 3. 3. 1932 (PBM Kr 069).

[4] Oldřich Pazdírek (1887-1944), český nakladatel.

[5] Otakar Ostrčil (1879-1935), český hudební skladatel a dirigent, ředitel opery Národního divadla v Praze.

[6] Rozhodnutí o zařazení baletu Špalíček I, H 214 I, do repertoáru Národního divadla v Praze očekával BM několik měsíců

[7] Balet Špalíček I, H 214 I, měl premiéru v Národním divadle v Praze 19. 9. 1933 (Halbreich 2007, s. 213).

[8] Ještě téhož roku BM zkomponoval Dětské skladby, H 221, věnované „Božánkovi a Soničce Šmídovým v upomínku na prázdniny v Potštejně“ – tj. Bohuslavu Šmídovi ml. (1924-?) a Soně Šmídové (1927-?).

[9] BM má na mysli účast ve skladatelské soutěži pořádané Jubilejní nadací Bedřich Smetany v Brně, která podporovala v letech 1928-1943 a krátce i po roce 1945 původní českou skladatelskou tvorbu (Popelka 1996, s. 21).

[10] Elisabeth Sprague Coolidge (1864-1953), americká pianistka a mecenáška. BM jí následně poslal Smyčcový sextet, H 224, který zkomponoval v Paříži mezi 20. a 27. 5. 1932 (Halbreich 2007, s. 378). Skladba byla následně vybrána odbornou porotou ze 145 anonymně zadaných skladeb a poctěna Cenou Elisabeth Sprague Coolidge. Finanční odměna čítala 1.000 amerických dolarů (Mihule 2002, s. 207). Smyčcový sextet, H 224, poprvé zazněl ve Washingtonu 25. 4. 1933 v podání Kroll sextetu (Halbreich 2007, s. 378).

[11] Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874-1951), ruský dirigent žijící v USA.

[12] Jedná se o Sinfonia concertante, H 219. Věnována Kusevickému však nebyla a svého prvního provedení se dočkala až 18. 2. 1958 v Basileji (Halbreich 2007, s. 257).