| Stručný obsah | Bohuslav Martinů píše Karlu Novákovi, aby vyřídil [Miloši] Sádlovi ať CELLOVÝ KONCERT č. 1, který hrál na festivalu [Pražské jaro], už nehraje dokud nedostane novou partituru. BM slyšel onehdy dílo z rozhlasu a v materiálu je mnoho chyb, v roce 1940 se ztratila a někdo ji asi "opravil". BM skladbu proto přepracoval a vypadá teď docela jinak. Odkud mají vlastně materiál? Schott vydá novou verzi, tak ať Sádlo a ostatní počkají. BM kritiky [Miloše] Šaf[ránka] zná, ale on nemá na BM monopol, takže na [jeho] námitky má KN zapomenout. BM poslal [Františku] Smetanovi CELLOVOU SONÁTU č. 3. BM je rád, že nahráli KYTICE, ale dosud je neslyšel. SYMFONICKÉ FANTAZIE se už tisknou, jistě je dostanou. HYMNUS KE SV. JAKUBU byl psán jen pro Poličský kostel a BM se nelíbí, že je hrán i jinde. Zprávy o [Václavu] Talichovi BM rmoutí, přeje mu brzké uzdravení. [František] Muzika je hypochondr. Mařka [Martinů] už je z nemocnice doma. Zpráva o Mařce [Novákové, Karlově sestře] BM zarmoutila. BM často vzpomíná na Stáňu [Nováka]. BM lituje rozchodu KN s jeho ženou [Bohumilou Novákovou], měl ji rád. Proč si KN nevezme Herbertu [Masarykovou]? Je to hodné děvče. Děkuje jí za pozdravy a vzpomíná, jak byli všichni společně v Bretani se St. Novákem a Františkou [Novákovou]. |