Základní informace
Titul CZKoncert pro violoncello a orchestr č. 1, 3. verze
Titul ENConcerto for Violoncello and Orchestra No. 1, 3rd version
Titul DEKonzert für Cello und Orchester Nr. 1, 3. Version
Titul FRConcerto pour violoncelle et orchestre n° 1, 3ème version
KategorieKoncerty a koncertantní hudba
PodkategorieVioloncellové koncerty
Halbreichovo číslo196 III
Části (věty)1. Allegro moderato; 2. Andante moderato; 3. Allegro
Durata25'
Nástrojové obsazení2222-4230-Tim-Batt-Archi
Sólový hlasVc
Dedikant Fournier, Pierre
Diplomatický přepis věnováníDédié | à Pierre Fournier. | avec mon amitié | et l'admiration. | B. Martinů
Poznámka k věnováníDedikace na titulní straně reprodukce uložené v londýnské British Library.
Původ
Místo kompoziceNice
Rok dokončení1955
Započetí kompozice06/1955
Dokončení kompozice07/1955
Premiéra
Interpret Desarzens, Victor
Fournier, Pierre
Datum premiéry05.12.1955
Místo premiéryLausanne, Švýcarsko
Poznámka k premiéřePierre Fournier (Vc); Victor Dezarzens (dir.)
Ansámbl Orchestre de chambre de Lausanne
Orchestre de chambre de Lausanne
Uložení autografu
Poznámka k autografuV British Library v Londýně uložena jen reprodukce autografní partitury s vpisky Martinů (RA).
Copyright
CopyrightSchott Music, Mainz
Odkaz na prodejcekoupit
Vydání
Schott Music GmbH & Co., Mohuč, 1956
Signatura IBM: 1173 b kv
Specifikace vydání: 1. vydání klavírního výtahu třetí verze konecrtu
Detaily tohoto vydání
Schott Music GmbH & Co., Mohuč, 2001
Signatura IBM: 1173a
Specifikace vydání: Přetisk 1. vydání partitury třetí verze koncertu
Detaily tohoto vydání
Prameny
Vazby Související písemnosti
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Třetí verze koncertu.
Název na titulní straně autografu: "Ire Concerto pour violoncelle avec l'orchestre".
Datum dokončení kompozice na konci autografní partitury (podle RA): 28.06.1955.
O skladbě

Rozsáhlá koncertantní tvorba Bohuslava Martinů čítá kolem třiceti skladeb pro sólové nástroje či skupiny nástrojů s orchestrem a je velmi různorodá. Tyto kompozice různých druhů, forem a obsazení bychom i přes jejich rozmanitost mohli rozdělit do dvou hlavních skupin. Důležitým rysem první z nich je princip concerta grossa. Ten však Martinů nepoužil v tradičním smyslu slova, čili pouze ve skladbách pro skupinu sólových nástrojů na jedné straně a orchestr na straně druhé. Některé koncerty tohoto typu jsou určeny i pro sólový nástroj s orchestrem, jako např. Koncert pro cembalo a komorní orchestr s klavírem, H 246, nebo Concerto da camera pro houslesmyčcový orchestr s klavírem a bicími nástroji, H 285. Druhou skupinu pak tvoří díla vycházející z klasicko - romantické tradice virtuózního instrumentálního koncertu.

Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 má za sebou bohatou historii přeměn. Z původně koncipovaného concerta grossa se postupem času stal monumentální sólový koncert s velkým orchestrem. První verzi koncertu zkomponoval Bohuslav Martinů v Poličce a v Paříži roku 1930 a věnoval ji Gasparu Cassadó, který ji premiéroval v roce 1931 v Berlíně. Po devíti letech se Bohuslav Martinů ke koncertu vrátil a přepracoval ho pro velký orchestr, protože nebyl spokojen s komorním obsazením. Ani tato podoba však nebyla konečná. Martinů totiž slyšel skladbu v roce 1955 z pařížského rozhlasu a zděsil se nad hutnou orchestrací, dílo nově přeinstrumentoval a vylehčil sólový part. Tuto, podle vlastních slov “korektní a definitivní” verzi pak věnoval (stejně jako druhou verzi) slavnému violoncellistovi Pierru Fournierovi, s nímž konzultoval změny v sólovém nástroji.

Celková koncepce koncertu sleduje obvyklé pořadí vět: rychlá, pomalá, rychlá. Vstupní Allegro moderato, plné života a energie dává velký prostor sólovému violoncellu. Svou extrovertní povahou je pravým opakem ke střednímu Andante, v němž je díky veliké škále výrazových prostředků dosaženo obrovské hloubky, naléhavosti až nostalgie. Bohatá melodičnost přináší plochy vnitřního klidu i napětí, v nichž hlavní tíha leží opět na sólovém violoncellu a orchestr má doprovodnou funkci. Finální rychlá věta má střední díl Andante se sólovou kadencí, které je svou povahou reminiscencí druhé věty. Třetí věta užívá podobných prostředků jako věta první. Synkopický rytmus, častá staccata a široká dynamická hladina dodávají hudbě spád a vitalitu. V tomto duchu se celý koncert slavnostně uzavírá.

Sandra Bergmannová, program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 17. a 18. 12. 1998

« předchozí
ID 481 (záznam 1 / 0)
další »