[1] Karel Šebánek navštívil Martinů až 21. srpna ve Švýcarsku (Brádková, 2010, s. 36–37).
[2] Tato cesta se neuskutečnila. Miloslav Bureš navštívil Martinů až na Schönenbergu v červenci 1959 (Bureš, 1960, s. 65, Charlotte Martinů, 2003, s. 201, Mihule, 2002, s. 544).
[3] Rodině do Poličky Martinů sdělil: „Toho Mikse dejte jeste Buresovi, budou potrebovat jeste jednu dalsi kopii.“ (29. března 1959, CBM, PBM Kr 628).
[4] Měl na mysli nové vydání nahrávek na LP deskách skladeb Polní mše, H 279, Tre ricercari H 267, Kytice, H 260 (DV 5347) a Otvírání studánek, H 354 (DV 5395) v nakladatelství Supraphon.
[5] O těchto nahrávkách se zmiňuje Miloslav Bureš (Bureš, 1959 s. 2 ), avšak v té době nebyly vydány a dnes nejsou známé.
[6] Smlouvu na tři pozdější kantáty mu společně s dopisem zaslal hlavní redaktor Lubomír Dorůžka a vedoucí hudebního odboru Václav Kasal 29. června 1959: „[…] rádi bychom také vydali tiskem ty tři části, které dosud nevyšly. Dohodli jsme se s nakladatelstvím Svazu čs. skladatelů Panton, že bude lépe, vyjdou-li tyto skladby u nás.“ (NBM, [bez sig.]).
[7] Má na mysli Panton, nové pražské nakladatelství Svazu československých skladatelů, které vzniklo v roce 1958.
[8] Postupný zánik nakladatelství Melantrich byl završen v roce 1959 přejmenováním na Svobodné slovo.
[9] Patrně měl na mysli Sonátu č. 3 pro housle a klavír, H 303, o níž se zmiňuje v dopise z 9. července 1959, viz pozn. XY.
[10] Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění se až v roce 1961 transformovalo a vzniklo Státní nakladatelství krásné literatury a umění.
|