[1] Martinů po vážné operaci žaludku v listopadu 1958 několikrát vysvětloval své zpoždění jak v kompozičních činnostech, tak v korespondenci.
[2] Není zřejmé, čí filmovou adaptaci a které z kantát měl na mysli. Pravděpodobně se jednalo o adaptaci Otvírání studánek, kterou připravoval režisér Alfréd Radok pro divadlo Laterna magika v Praze. V následujícím dopise Martinů uvádí: „To jsou tedy posledni novinky a muzete uz vziti disposice k Filmu ackoliv provedeni bude zase az pristi rok.“ (19. února 1959, CBM, PBM Kb 659).
[3] Martinů má na mysli tzv. „Curyšskou verzi“ opery Řecké pašije, H 372 II, kterou dokončil 15. ledna 1959 (viz seznam skladeb BM Charlotte Martinů, CBM [bez sig.], Halbreich, 2007, s. 187).
[4] Nonet č. 2, H 374, který skladatel napsal v období 9. ledna až 1. února 1959 a dedikoval jej Československému nonetu (viz seznam skladeb BM Charlotte Martinů, CBM [bez sig.], Halbreich, 2007, s. 384).
[5] O události se zničenými gramofonovými deskami Martinů informoval Bureše již 16. prosince 1958 (CBM, PBM Kb 657).
[6] Martinů má zřejmě na mysli nahrávku kantáty Kytice, H 260 s Českou filharmonií pod vedením dirigenta Karla Ančerla z roku 1955, kterou vydal Supraphon v roce 1957, DV 5347.
[7] Představitelé SNKLHU oslovili Martinů se smlouvou na vydání partitur Legenda z dýmu bramborové nati, Romance z pampelišek a Mikeš z hor 29. června 1959 (NBM, sine pag.). Partitury všech tří kantát vydalo SNKLHU v Praze v roce 1960.
[8] Tento záměr nebyl realizován.
[9] Má na mysli nakladatelství Panton, které založil Svaz československých skladatelů v roce 1958.
[10] Miloslav Bureš vydal v roce 1956 sbírku pohádek, pověstí a bájí z Českomoravské vysočiny Zpívající lípa: Pověsti a příběhy z Vysočiny.
[11] Nelze přesněji určit, pravděpodobně se jedná o Burešův text s názvem Veselohra (PNP, 396).
[12] Martinů se vyjadřoval kriticky k Písni o Mikšovi z hor opakovaně, viz zde pozn. XY, s. XY.
|