Obálka [NEW YORK 17.N.Y. 1956/MAR 22/2³⁰PM]

March 22.56.

Milý Karle:

Zase fantasírujes,ty to mas vše hned vyřízené,napíšeš jenom: pošli to a to, ale ono to neni tak jasné. Ku pr. Gilgamesh,já bych eventuelně potřeboval rozepsání hlasů,ale premieru má Sacher v Bâlu a do té doby se dílo nemůže provést.[1] Take nerozumim jak pišeš že Dr. Trnka chce dělat Studánky s mou hudbou ale ne s Burešovým textem...... Jak to chce udělat????[2]Co se mého zájezdu do Prahy týče to je vše nejisté,jak víš že mám to místo v Římě a tak to mi spletlo všechny plány.[3] Také nepíšeš zdali jsi to dal do veřejnosti, psal jsem ti o tom a také o tom novém vyznamenaní za Fantasie,možná že jsi mi nevěril a tak ti posilám vystřižek z novin.[4] My odjíždíme začátkem května,to jest budeme v Paříži okolo 10. května,ale jak dlouho se zdržíme a co budou moje plány potom ti nemohu říci,protože to sám nevím,to zaleží na Římě,kam sice nastupuji až na podzim ale je možno že budou chtít abych tam přijel dříve.[5] Co se týče toho vydání dalších děl v Praze musím počkat se svým rozhodnutím a nemám zvláště dojem, že by to přivítali s takovou radostí; jak vidím jde to i tam pomalu. Mne by zajímalo vydání takových děl,jako jsou Studánky,které pro cizí edici nemají takový vyznam,jako věci orchestrální. Ale v každém případě i kdybys mi nechal udělat hlasy pro cokoliv,musíš vždy z rozdáváním toho čekat až to bude míti premiéru jinde, vyjma ovšem věci které bych dal k provedení hned. Podle toho jak se táhne se Studánkami a to není výčitka,nemám dojem,že bych se rychle dočkal dalších a větších věcí k vydání.[6] Vím,že v tom jsou obtíže,a psal jsem v tom smyslu též Dr. Bachtíkovi.[7] Doufám,že se Bureš také dostane,ven aby viděl jiný svět než CS vysočinu[8] a možná že bych s ním domluvil nějake další studánky.[9] Tak napiš jaké máš plány a jak je hodláš provésti.[10] V Paříži mne dopisy dojdou na starou adresu 62 rue Pierre Charron.[11] Teď ovšem ještě mi piš sem..Co se těch klavírních koncertů týče, nevím co se děje,myslím, že bys měl požádat B.H. aby ti poslali aspoň kopii toho druhého koncertu a že bys jim pořídil materiály za nějakou výměnu,aby neměli jen jeden materiál; musím v tom taky udělat pořádek,uvidím asi Dr. Rotha v Paříži. Také se musí opravit ta lista co má B.H.,co řikáš že jim dal Safras. [12]To jsou sice věci jež jsem napsal,ale jež jsou v mém majetku,aspon mnohé z nich a tak se na ně nemůžete v žádné smlouvě vázat. Pozdrav Diviše a napiš.[13] Nazdar.

B. Martinů[14]

[1] Epos o Gilgamešovi, H 351, byl premiérován v lednu 1958 Paulem Sacherem a Basler Kammerchor (Halbreich, 2007, s. 454). O možnosti rozepsání hlasů v Praze se Martinů zmiňuje již v dopise Šebánkovi z 11. února 1956 (CBM, PBM Kkš 1023). V tuto chvíli skladatel již také věděl o nezájmu Boosey & Hawkes vydat tuto kompozici (srov. CBM, PBM Kd 15). 

[2] Další z variant filmu Otvírání studánek. Jiří Trnka však nakonec režisérem nebyl, film natočil A. F. Šulc v létě 1956 (Zouhar, 2016, s. XXXIV).

[3] Martinů předběžně plánoval návštěvu Československa, nabídka práce na American Academy v Římě a vyhrocené politické události v socialistickém bloku zcela jistě skladatele odradili. Poznaňské povstání dělníků v červnu 1956 a následné krvavě potlačené povstání v Maďarsku na podzim 1956 skladatel těžce nesl a komentoval to opatrně v dopisech Miloši Šafránkovi (srov. CBM, PBM Kmš 849 a 850), otevřeně pak v dopise Fraces Ježkové do New Yorku 14. listopadu 1956: „Chudáci Maďaři ti na tu svobodu doplatili ale drželi se, to se musi dát klobouk dolu a nechat ho dole. […] To už je takovy světa běh a my to nepředěláme a co nám zbyva je jenom nadávat a ještě dost potichu.“ (ČMH, G11728).

[4] Martinů přebírá 24. března 1956 ocenění Music Critics Circle of New York za svou Symfonii č. 6 (Fantaisies symphonique), H 343, na slavnostním koncertě v Carneggie Hall. Jeho kompozice byla vyhlášena jako nejlepší orchestrální dílo za rok 1955 (Šafránek, 1961, s. 294; Martinu is honored by music critics, New York Times 25. 3. 1956). 

[5] Dne 2. května 1956 připlouvají manželé Martinů do Francie, 5. května 1956 přilétají do Basileje, kde pobývají u manželů Reberových, od 17. května do konce září pak zůstávají na Schönenbergu u manželů Sacherových, pak následuje přesun do Říma (Mihule, 2017, s. 538).

[6] Otvírání studánek, H 354, vychází v roce 1956, skladatel dostává autorské výtisky na počátku roku 1957. 

[7] Dr. Josef Bachtík, vedoucí hudebního odboru SNKLHU.

[8] Básníku Miloslavu Burešovi se zahraniční pobyt podaří realizovat a od 16.–24. května 1957 pobývá u manželů Martinů v Římě (Zouhar, 2016, s. XXIV).

[9] Kromě Otvírání studánek, H 354, je Miloslav Bureš následně autorem předloh pro další Martinů díla: Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, z roku 1956, Romance z pampelišek, H 364, z roku 1957 a Mikeš z hor, H 375, z roku 1959. 

[10] Ať už měl Karel Šebánek jakékoliv plány k výjezdu do Paříže (srov. CBM, PBM Kr 520), k jeho setkání s Bohuslavem Martinů došlo až na sklonku skladatelova života. Do Švýcarska Šebánek přijíždí 21. srpna 1959, kdy je skladatel ve vážném stavu hospitalizován, a odjíždí až 3. září 1959 proto, aby se mohl dne 1. září zúčastnit pohřbu skladatele (srov. Zpráva o cestě K. Šebánka, CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). V létě 1956 museli manželé Martinů změnit plány, jelikož Charlotte Martinů nedostala vízum do Francie (srov. CBM, PBM Kr 528), a tak se museli přesunout do Švýcarska, odkud Martinů 16. května píše urgentně do Poličky: „Prosím Vás, pošlete zprávu Šebánkovi, a Burešovi, všichni jak se zdá se chystají do Paříže ale já tam nebudu a nemám teď čas jim všem odepisovati, tak aby z toho nebyl zmatek.“ (CBM, PBM Kr 529).

[11] Stará adresa příbuzných Charlotte Martinů, kterou skladatel často využíval během prázdninových cest. 

[12] Martinů životopisec a přítel Miloš Šafránek.

[13] Podobně jako v předchozích dopisech nechává pozdravovat přítele Aléna Diviše. 

[14] Rukopisný podpis skladatele.