Obálka [NEW YORK,N.Y.17 1956/FEB 12/1-AM]

Febr. 11. 56.

Mily Karle :

Posilam ti soucasne nejake partitury a poslu ti vice jen co se dohovorim s Associated publishers ted se prave s nimi hadam. Tez ti posilam copii jedne hry o Lidicich,kterou mi poslal jeden American a myslim ze je to dobra vec,mozna ze by se s ni u nas neco dalo delat ovsem byste museli vyjednavat bud s nim a nebo ss tim Managerem Paukerem, aby to pak nespadlo na mne. Myslim ze by to stalo za preklad. Neztrat to.[1]Uz nejsem vice s Boosey & Hawkes tak nevim jaky vliv to bude miti na tu smlouvu s nimi,ktera se snad po nekolika 10letech ma uskutecnit.[2]Mam dojem ze pro symfonicke veci by to bylo dobre ale mam pochybnosti pro jevistni dila,kde B.H. by vlastne jen udelal balik a poslal divadlu a pak by se delili s Prahou o moje prachy,jak ty se na to divas?[3]

Ten koncert pro violu neni dosud volny.[4] Co se tyce Gilgamesh byl bych rad kdyby material mohl byti udelan v Praze,napis mi o moznostech.[5]

Kytice nedosla a lezi na celnici,myslim, dostal jsem dotazy a pochybuji ze ji dostanu,kvetiny a ovoce je sem zakazano posilat,proc nevim. Co vas to napadlo?[6] Dekuji vam stejne a snad ji na konec poslou ale to uz zustanou jenom stonky. Co se deje se Studankami,byl takovy spech na vydani a ted je ticho.S kym vlastne ted budu delat smlouvu, s Orbisem?[7]Proslovy jsem dostal,moc pekne, pozdrav oba Sourka i Barvika,napisu jim az budu miti trochu casu,zde je to blazinec.[8]Jak vidim prece jenom fedrujes to Concertino,zase mi o ne psala Fuchsova z Londyna.[9] Napis mi jak dopadly ty Fantasie a jak je hrali.[10]napis mi tez jaka je situace u nas, nektere veci bych chtel vydat doma ale jak vis ze tam mam pratele ve Svazu a nevim mamli vubec neco zacit. Eventuelne to oratorio horu tri svetel,jen ze to je nabozenske a tak nevim jak se na to divate.[11] Napis zdali dosly partitury a ty komorni veci ti poslu brzo,mezi nimi i housl. sonatu pro Karla Novaka.[12]Pozdrav Divise a Bureses a jana Novaka.Poslu vam kafe.[13]Tak to by bylo asi vse. jeste rekni zodpovednym lidem ze bych chtel na titulni strance Studanek ze premiera byla v Poliicce 7.ledna 1956.je to spravne datum?,[14] Moc te zdravim a napis brzo. nazdar.

Martinů

Vyčmuchej zdali už je větší možnost dostat prachy ven .[15] Mohl bych v tom případě udělat s Prahou smlouvu jako jsem měl s B . H .    ?   ?[16]

[1] Edmund Pauker (1880–1962), americký literární a divadelní agent maďarského původu, který zastupoval především evropské dramatiky. Martinů s ním byl v písemném kontaktu již v roce 1950 a 1951, kdy skladateli Pauker nabízel ke zhudebnění text amerického spisovatele Ronalda Mitchella (srov. vzájemnou korespondenci, vlastník New York Public Library, kopie v IBM, sig. PauE 1950-03-28, 1950-04-18, 1950-07-13, 1951-06-09, 1951-07-02, 1951-07-16). O možnostech další spoupráce není korespondence dochována. 

[2] Dne 31. prosince 1955 vypršela skladateli smlouva s nakladatelstvím Boosey & Hawkes a o jejím neprodloužení se Martinů dozvídá od Ernsta Rotha 2. ledna 1956 (srov. CBM, PBM Kd 15/1 a Kr 516). 

[3] O jednání s Boosey & Hawkes ohledně rozdělení „teritorií“ informuje již v září 1955 skladatele dr. Bachtík z DILIA (srov. CBM, PBM Kd 277).

[4] Rhapsody-Concerto pro violu a orchestr, H 337, z roku 1952, vydal až v roce 1962 Bärenreiter Kassel (Halbreich, 2007, s. 318).

[5] Martinů již nyní řeší provozovací materiál k Eposu o Gilgamešovi, H 351, který dokončil 16. února 1955. Skladba však byla premiérována až v lednu 1958 Paulem Sacherem a Basler Kammerchor (Halbreich, 2007, s. 454). Skladatel už v tuto chvíli ví o nezájmu Boosey & Hawkes vydat tuto skladbu, jelikož „[…] modern oratorios are almost impossible to promote. We have had this experience and there is no chance beyond very fiew occasional performances, on the other hand, the production of the vocal score, full score and chorus part sis so expensive that with very limited possibilities the publication could not be justified.“ („Z dalších skladeb, které jsem zde měl, to byl Gilgameš, ale nemohl jsem rozhodnout o jeho vydání, jelikož moderním oratoriím nelze udělat jakoukoli propagaci. Máme zkušenost, že se tato díla dávají pouze příležitostně a výroba vokální partitury, kompletní partitury a sborového partu je natolik drahá, že při tak malých možstech uvedení, je to pro nás vydání nemožné.“) (dopis Ernsta Rotha z 2. ledna 1956, CBM, PBM Kd 15). 

[6] Kytici skladateli zaslal Hudební fond, jak uvádí v dopise do Poličky ze 4. března 1956 (srov. CBM, PBM Kr 518). 

[7] K vydání kantáty Otvírání studánek, H 354, uvádí Vít Zouhar: „Smlouva mezi skladatelem a pražským nakladatelstvím má datum 6. března 1956. Podobně jako v případě Boosey & Hawkes, byla i tato smlouva výhradní, bez časového a teritoriálního omezení. Nakladatelství se v ní zavázalo, že dílo vydá do 31. 12. 1956 v nákladu 1 000 výtisků. […] Skladatel obdržel v lednu a únoru 1957 autorské výtisky a vyjádřil uspokojení s výtvarným řešením i s anglickým a německým zpěvním překladem.“ (Zouhar, 2016, s. XXXV).

[8] Skladatel má pravděpodobně na mysli úvodní proslov, který měl 7. prosince 1955 Otakar Šourek u příležitosti předpremiéry kantáty Otvírání studánek, H 354 (srov. Zouhar, 2016, s. XXXI). Druhý zmíněný proslov je s největší pravděpodobností proslov Miroslava Barvíka u příležitosti 65. skladatelových narozenin, který byl napsán pro Československý rozhlas a jehož opis je dochován v pozůstalosti Karla Šebánka (CBM, nesign.). Je paradoxem, že autorem takto oslavného projevu je právě M. Barvík, který na B. Martinů z pozice generálního tajemníka Svazu československých skladatelů ještě před několika málo lety otevřeně útočil, dokonce v oficiálním dokumentu adresovaném v říjnu 1950 sděluje Ministerstvu informací a osvěty, že provádění skladatelových děl na veřejných koncertech v Československu není žádoucí a jejich propagaci v cizině rozhodně nedoporučuje (dokument č. 123697, CBM, pozůstalost K. Šebánka).

[9] Concertino pro klavír a orchestr, H 269, které premiérovala a následně dále uváděla Liza Fuchsová, vydal v roce 1956 Český hudební fond (Halbreich, 2007, s. 297). 

[10] Symfonie č. 6 (Fantaisies symphoniques), H 343, uvedla v Praze 8. února 1956 Česká filharmonie řízená Karlem Ančerlem (Halbreich, 2007, s. 243).

[11] Kantáta Hora tří světel, H 349, z roku 1954, v Československu vydána nebyla (Halbreich, 2007, s. 442). 

[12] Karel Novák (1902–1968), houslista České filharmonie a bratr Martinů přítele Stanislava Nováka.

[13] Martinů v dopisech často zdraví své staré přátele, velmi často právě malíře Aléna Diviše, básníka Miloslava Bureše a skladatele Jana Nováka, kterým také zasílá balíčky s různým v Česloslovensku nedostatkovým zbožím, jako je tabák či káva. 

[14] Martinů chtěl, aby zde bylo uvedeno datum poličské premiéry Otvírání studánek, H 354, která proběhla 7. ledna 1956 v Tylově domě, nikoliv pražská „předpremiéra“ ze 7. prosince 1955, o jejímž konání nebyl předem skladatel vůbec informován a která proběhla navzdory Martinů výslovnému přání. 

[15] V polovině 50. let 20. století dochází ke změně postoje československých úřadů k Bohuslavu Martinů i jeho tvorbě. Proto skladatel také doufal, že by se mohl změnit postoj k vyplácení jeho honorářů, které byly po léta zadržovány v Československu. Příslibem zlepšení situace určitě mohl být dopis, který mu zasílá 10. dubna 1956 Josef Bachtík (SNKLHU) ohledně podmínek vydání Otvírání studáne. V tomto dopise mj. stojí: „Honorář Vám bude poukázán do 14 dnů po vydání díla a jsme přesvědčeni, že úřady, které povolují transfer peněz ve Vašem případě tento transfer urychlí co nejvíce. […] Provozovací honoráře budou Vám vyúčtovány obvyklým způsobem příslušnými autorským organisacemi (OSA, ASCAP).“ (CBM, PBM Kd 293).

[16] Tyto dvě věty dopsány svisle na levém okraji dopisu rukou B. Martinů.