| Diplomatický přepis dopisu | Obálka [NICE R.P ALPES-MARITIMES/16H30/3-5/1955]
May 2. 55.
Milý Karle:
Myslím že jsi rozštípl s těma sbory ale rozštípls to tak že na mě nic nezbylo. Jak vidím z Moskvy nic nedostanu a též vlastně nepotřebuji 2000 stránek. Ani se mi o tu liturgii tak nejedná jako o ruské sbory a capella, třeba Jurčaninov, Česnokov. a nebo i Korsakov, zkrátka zpívání.[1] Což by se nic nenašlo v Museum co by se dalo opsat? Tak jsi to rozštípnul ale já z toho nic nemám jen naději a to ještě píšeš že je marná.[2] Co se Paříže týče vím že tam něco najdu ale schválně tam k vůli tomu nepojedu.[3] Náš společný přítel mi rovněž poslal jména ale to mi není nic platné protože se tu nenajdou.[4] Z těch cymbálu také nepotřebuji celou literaturu jen pár ukázek. Ascap mi psal že bude dobře když mi vyberou v OSA ty tantiemy tak proti tomu nic nemají, tak jim to sděl ať to shrábnou. S těmi houslemi je to omyl, to je Rhapsodie pro violu a orchestre ale stejně není ještě k mání.[5] Pro housle je Concerto da Camera se smyčcovým orchestrem a piano a housle solo, je v Universálu ve Vídni.[6]
Pozdravuj ode mne Ančerl, mám zprávy že to dělal báječně.[7]
Co se týče Mme Boachonuet [8]v Paříži, psal jsem jí ihned aby se starala o francouzké visa, co udělá ovšem nevím a je jistě ve spojení s Rudou tak bude vědět co je třeba. Kdy má Ruda přijet nevím ale myslím až koncem května ale on jistě psal mamince podrobněji než mě.[9]
O nové smlouvě stále nevím nic. Oba koncerty pro piano má Boosey.[10] Jsem rád že Novák měl úspěch. Myslel jsem žes mi psal že Museum dalo povolení nějaké ty ruské sbory nechat opsat ? ? ? ? ?[11]
Chtěl bych poslat domu francouzský překlad knihy od Kazantzakis na co chci dělat tu operu,[12] teď vyšel ale censura mi teď vrací knihy co posílám Divišovi, co mám dělat.[13]
Nazdar!
Tvůj Bohuš
Posílám Smetanovi
III Sonatu – kopii .[14]
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Má na mysli Petra Ivanoviče Turčianinova, jehož Martinů zmiňuje v souvislosti s Rackovým pojednáním k ruské hudbě již v dopise CBM, PBM Kkš 1009, stejně jako Pavla Grigorjeviče Česnokova (1877–1944), ruského sbormistra a skladatela pravoslavné duchovní hudby. Dalším již dříve jmenovaným je významný ruský romantický skladatel Nikolaj Rimský-Korsakov (1844–1908).
[2] Martinů tuto možnost získání ruských sborů zmiňuje také v dopise do Poličky z 26. dubna 1955: „Snad kdyby bylo něco v Museu u nás, dala by se udělat kopie, zaplatil bych ji z mého konta v Praze. Zeptejte se Miloše [Šafránka]. Šeb.[ánek] mi slíbil že něco opíšou ale už o tom nemluví.“ (CBM, PBM Kr 487). Martinů žádá Šebánka o zaslání těchto sborů opakovaně již v předchozí korespondenci pravděpodobně v souvislosti s přípravou opery Řecké pašije, H 372 I (srov. CBM, PBM 1008–1011).
[3] Martinů opakovaně zmiňuje možnost získání sborů v Paříži, kam se však sám nechce vydat, raději neustále žádá Jana Nováka, Karla Šebánka a Miloše Šafránka, aby mu sbory sehnali v Československu. Mj. to zmiňuje také v dopise do Poličky ze 30. března 1955: „Šeb. shání ty staré sbory, snad Miloš něco najde také.“ (CBM, PBM Kr 485).
[4] Martinů již dříve zmiňuje Jana Nováka, který skladateli zaslal údaje o ruské sborové tvorbě z publikace Jana Racka Ruská hudba (Od nejstarších dob až po Velkou říjnovou revoluci), která vyšla v roce 1953 ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění.
[5] Rhapsody-Concerto pro violu a orchestr, H 337, z roku 1952.
[6] Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314, z roku 1947, nakonec vydává Southern Music Publishing v New Yorku v roce 1958 (Halbreich, 2007, s. 369).
[7] Pravděpodobně má na mysli kantátu Kytice, H 260, kterou 31. března 1955 uvedla Česká filharmonie, Český pěvecký sbor a Kühnův dětský sbor pod vedením Karla Ančerla (srov. Zouhar, 2008, s. 108).
[8] Mme Boachonuet, resp. Mme Bouchonet jmenuje Martinů v celkem dvou dopisech Šebánkovi jako svůj kontakt v Paříži (viz. dopisy CBM, PBM Kkš 1015 a 1018).
[9] Dne 14. května 1955 píše Martinů rodině: „Čekáme na Rudu, maminka jeho prý přijede 16. května 1955 ale od Rudy nemám zprávy, ještě že přijede už teď také.“ (CBM, PBM Kr 489). A v následujícím dopise z 23. května 1955 dodává: „Firkušný už je v Paříži a tak už se asi sešli s maminkou; snad přijedou sem.“ (CBM, PBM Kr 490). Matkou Rudolfa Firkušného byla Karla Firkušná (1878 -???).
[10] Pravděpodobně má na mysli Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, a Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, které oba vyšly v roce 1960 u Českého hudebního fondu v Praze. (Halbreich, 2007, s. 296 a 299).
[11] K opisům sborů z muzea viz výše.
[12] Jedná se o román Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný, který byl předlohou Martinů Řeckých pašijí, H 372.
[13] Dne 2. května 1955 píše Martinů také do Poličky: „Psal Diviš že je přísnější censura na knihy tak nevím jak bych Vám měl poslat ten řecký román.“ (CBM, PBM Kr 488).
[14] Jedná se o Sonátu č. 3, H 340, pro violoncello a klavír, o níž Martinů korespondoval s českým violoncellistou Františkem Smetanou (1914–2004) (srov. dopisy Martinů–Smetana, CBM, PBM Ko 1164–1168). Tento interpret také Sonátu uvedl společně s klavíristou Jiřím Hubičkou v Praze 20. října 1955 (Halbreich, 2007, s. 343). Informaci skladatel potvrzuje také v dopise do Poličky ze dne 2. května 1955: „Dnes posílám kopii III Sonaty pro cello a piano do Prahy, F. Smetanovi, který už mi po leta píše abych mu něco poslal, tak uslyšíte něco nového.“ (CBM, PBM Kr 488).
|