Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Poznámka k lokaci odeslání[Nice]
Datum odeslání02.05.1955
PříjemceŠebánek, Karel
Příjemce (korporace)Český hudební fond
Poznámka k lokaci přijetí[Praha]
JazykČeština
Původ, datum získáníkopie z pozůstalosti K. Šebánka, CBM Polička
Vlastník prameneCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Předchozí vlastníkŠebánek, Karel
Signatura současného vlastníkaPBM Kkš 1015
Stará signatura v IBM56/122
Signatura v IBMŠeb 1955-05-02
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahBohuslav Martinů se zlobí, že to Karel Šebánek s těmi sbory rozštípl tak, že na něj nic nezbylo. Z Moskvy nic nedostane, spíše než o liturgii se mu jedná o ruské sbory a capella - např. "Jurčaninov" [Petr I. Turčaninov?], Pavel Česnokov či Nikolaj A. Rimskij-Korsakov. Diví se, že by se nic nenašlo v muzeu [Národním muzeu?]. V Paříži jistě něco najde, ale kvůli tomu tam nepojede. Byla mu zaslána jména od jejich společného přítele, ale nejsou k sehnání. Na cimbál nepotřebuje celou literaturu, stačí jen pár ukázek. Ascap nenamítá nic proti výběru tantiém OSA, KŠ to má OSA sdělit. S houslemi je to omyl, RHAPSODY-CONCERTO je pro violu a orchestr (a navíc ještě není k mání). Pro housle je CONCERTO DA CAMERA se smyčcovým orchestrem (a klavírním a houslovým sólem), dílo je v Univerzal Edition, Vídeň. KŠ má pozdravovat Karla Ančerla.
Madame Boachon[...] [?] z Paříže BM napsal, aby se postarala o francouzská víza (je s ní ve spojení také Ruda [Rudolf Firkušný]). O nové smlouvě neví BM nic. KONCERT PRO KLAVÍR Č. 2 a 3 má B&H. BM je rád, že měl Novák úspěch [Jan Novák?]. Chtěl by domů poslat francouzský překlad knihy od Nikose Kazantzakise, podle níž chce vytvořit operu [ŘECKÉ PAŠIJE]. Neví ale, jak to udělat, protože mu cenzura knihy pro Aléna Diviše vrací. Františku Smetanovi posílá kopii SONÁTY Č. 3.
Diplomatický přepis dopisu

Obálka [NICE R.P ALPES-MARITIMES/16H30/3-5/1955]



 



May 2. 55.



Milý Karle:



Myslím že jsi rozštípl s těma sbory ale rozštípls to tak že na mě nic nezbylo. Jak vidím z Moskvy nic nedostanu a též vlastně nepotřebuji 2000 stránek. Ani se mi o tu liturgii tak nejedná jako o ruské sbory a capella, třeba Jurčaninov, Česnokov. a nebo i Korsakov, zkrátka zpívání.[1] Což by se nic nenašlo v Museum co by se dalo opsat? Tak jsi to rozštípnul ale já z toho nic nemám jen naději a to ještě píšeš že je marná.[2] Co se Paříže týče vím že tam něco najdu ale schválně tam k vůli tomu nepojedu.[3] Náš společný přítel mi rovněž poslal jména ale to mi není nic platné protože se tu nenajdou.[4] Z těch cymbálu také nepotřebuji celou literaturu jen pár ukázek. Ascap mi psal že bude dobře když mi vyberou v OSA ty tantiemy tak proti tomu nic nemají, tak jim to sděl ať to shrábnou. S těmi houslemi je to omyl, to je Rhapsodie pro violu a orchestre ale stejně není ještě k mání.[5] Pro housle je Concerto da Camera se smyčcovým orchestrem a piano a housle solo, je v Universálu ve Vídni.[6]



Pozdravuj ode mne Ančerl, mám zprávy že to dělal báječně.[7]



Co se týče Mme Boachonuet [8]v Paříži, psal jsem jí ihned aby se starala o francouzké visa, co udělá ovšem nevím a je jistě ve spojení s Rudou tak bude vědět co je třeba. Kdy má Ruda přijet nevím ale myslím až koncem května ale on jistě psal mamince podrobněji než mě.[9]



O nové smlouvě stále nevím nic. Oba koncerty pro piano má Boosey.[10] Jsem rád že Novák měl úspěch. Myslel jsem žes mi psal že Museum dalo povolení nějaké ty ruské sbory nechat opsat ? ? ? ? ?[11]



Chtěl bych poslat domu francouzský překlad knihy od Kazantzakis na co chci dělat tu operu,[12] teď vyšel ale censura mi teď vrací knihy co posílám Divišovi, co mám dělat.[13]



Nazdar!



Tvůj Bohuš



 



Posílám Smetanovi



III Sonatu – kopii .[14]


Věcné poznámky k DP

[1] Má na mysli Petra Ivanoviče Turčianinova, jehož Martinů zmiňuje v souvislosti s Rackovým pojednáním k ruské hudbě již v dopise CBM, PBM Kkš 1009, stejně jako Pavla Grigorjeviče Česnokova (1877–1944), ruského sbormistra a skladatela pravoslavné duchovní hudby. Dalším již dříve jmenovaným je významný ruský romantický skladatel Nikolaj Rimský-Korsakov (1844–1908). 



[2] Martinů tuto možnost získání ruských sborů zmiňuje také v dopise do Poličky z 26. dubna 1955: „Snad kdyby bylo něco v Museu u nás, dala by se udělat kopie, zaplatil bych ji z mého konta v Praze. Zeptejte se Miloše [Šafránka]. Šeb.[ánek] mi slíbil že něco opíšou ale už o tom nemluví.“ (CBM, PBM Kr 487). Martinů žádá Šebánka o zaslání těchto sborů opakovaně již v předchozí korespondenci pravděpodobně v souvislosti s přípravou opery Řecké pašije, H 372 I (srov. CBM, PBM 1008–1011). 



[3] Martinů opakovaně zmiňuje možnost získání sborů v Paříži, kam se však sám nechce vydat, raději neustále žádá Jana Nováka, Karla Šebánka a Miloše Šafránka, aby mu sbory sehnali v Československu. Mj. to zmiňuje také v dopise do Poličky ze 30. března 1955: „Šeb. shání ty staré sbory, snad Miloš něco najde také.“ (CBM, PBM Kr 485). 



[4] Martinů již dříve zmiňuje Jana Nováka, který skladateli zaslal údaje o ruské sborové tvorbě z publikace Jana Racka Ruská hudba (Od nejstarších dob až po Velkou říjnovou revoluci), která vyšla v roce 1953 ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. 



[5] Rhapsody-Concerto pro violu a orchestr, H 337, z roku 1952.



[6] Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314, z roku 1947, nakonec vydává Southern Music Publishing v New Yorku v roce 1958 (Halbreich, 2007, s. 369). 



[7] Pravděpodobně má na mysli kantátu Kytice, H 260, kterou 31. března 1955 uvedla Česká filharmonie, Český pěvecký sbor a Kühnův dětský sbor pod vedením Karla Ančerla (srov. Zouhar, 2008, s. 108).



[8] Mme Boachonuet, resp. Mme Bouchonet jmenuje Martinů v celkem dvou dopisech Šebánkovi jako svůj kontakt v Paříži (viz. dopisy CBM, PBM Kkš 1015 a 1018).



[9] Dne 14. května 1955 píše Martinů rodině: „Čekáme na Rudu, maminka jeho prý přijede 16. května 1955 ale od Rudy nemám zprávy, ještě že přijede už teď také.“ (CBM, PBM Kr 489). A v následujícím dopise z 23. května 1955 dodává: „Firkušný už je v Paříži a tak už se asi sešli s maminkou; snad přijedou sem.“ (CBM, PBM Kr 490). Matkou Rudolfa Firkušného byla Karla Firkušná (1878 -???).



[10] Pravděpodobně má na mysli Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, a Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, které oba vyšly v roce 1960 u Českého hudebního fondu v Praze. (Halbreich, 2007, s. 296 a 299). 



[11] K opisům sborů z muzea viz výše. 



[12] Jedná se o román Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný, který byl předlohou Martinů Řeckých pašijí, H 372. 



[13] Dne 2. května 1955 píše Martinů také do Poličky: „Psal Diviš že je přísnější censura na knihy tak nevím jak bych Vám měl poslat ten řecký román.“ (CBM, PBM Kr 488).



[14] Jedná se o Sonátu č. 3, H 340, pro violoncello a klavír, o níž Martinů korespondoval s českým violoncellistou Františkem Smetanou (1914–2004) (srov. dopisy Martinů–Smetana, CBM, PBM Ko 1164­–1168). Tento interpret také Sonátu uvedl společně s klavíristou Jiřím Hubičkou v Praze 20. října 1955 (Halbreich, 2007, s. 343). Informaci skladatel potvrzuje také v dopise do Poličky ze dne 2. května 1955: „Dnes posílám kopii III Sonaty pro cello a piano do Prahy, F. Smetanovi, který už mi po leta píše abych mu něco poslal, tak uslyšíte něco nového.“ (CBM, PBM Kr 488).


Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Fixacerukopis, podpis (Martinů)
Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Lokace jako předmět
Moskva
Paříž
Vídeň
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 3799 (záznam 1 / 0)
další »