[1] Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874-1951), ruský dirigent žijící v USA.
[2] Letní kurzy v Berkshire Music Center, později Tanglewood Music Center v Lenoxu, Massachusetts. BM zde vyučoval poprvé od 1. 7. do 15. 8. 1942.
[3] Igor Fjodorovič Stravinskij (1882-1971), ruský hudební skladatel.
[4] BM měl původně v plánu odcestovat v únoru 1946 do Paříže a potom domů. Posléze odjezd odložil na květen, ale ani toto přání nebylo naplněno.
[5] První ročník festivalu Pražské jaro.
[6] V září 1945 BM obdržel telegram od Václava Holzknechta (1904-1988), tehdejšího ředitele pražské konzervatoře, s nabídkou profesorského místa, na který okamžitě souhlasně reagoval s dotazy na další podrobnosti, které Holzknecht předal ministerstvu školství a osvěty pod vedením Zdeňka Nejedlého. Z tohoto úřadu však již další nabídka ani oficiální pozvání, na které BM netrpělivě čekal, nepřišlo (Mihule 2002, s. 374).
[7] Karel Novák (1902-1968), houslista České filharmonie (bratr houslisty Stanislava Nováka).
[8] Karlu Novákovi.
[9] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM.
[10] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. Mezi lety 1946-1949 byl ředitel hudebního nakladatelství Melantrich.
[11] František Martinů (1880-1958), bratr BM. Živil se jako výtvarný umělec a restaurátor.
[12] Míněn Melantrich.
[13] Symfonie č. 2, H 295, byla hrána v Ženevě v prosinci 1945. Orchestre de la Suisse Romande řídil Ernest Ansermet (1883-1969) (Halbreich 2007, s. 233).
[14] Během prvního ročníku hudebního festivalu Pražské jaro zazněly skladby BM na čtyřech koncertech: Etuda e moll - Polka - Pastorale - Etuda C dur z cyklu Etudy a polky, H 308 (20. 5. 1946, klavírní recitál Rudolfa Firkušného), Sonatina pro housle s klavír, H 262 (21. 5. 1946, Hudební úterek Umělecké Besedy, na klavír hrál František Rauch, na housle Spytihněv Šorm), Hlásání pasaček z cyklu Česká říkadla, H 209 (21. 5. 1946, koncert Pěveckého sdružení pražských učitelek a Pěveckého sdružení pražských učitelů, řídil Metod Doležil), Symfonie č. 1, H 289 (27. 5. 1946, V. koncert České filharmonie, řídil Charles Munch) (Webový archiv Pražského jara, http://www.festival.cz/cz/archiv).
[15] Karel Novák.
[16] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM.
[17] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, byl hrán v Praze až 24. 4. 1947. Českou filharmonii řídil Paul Sacher (1906-1999) (Halbreich 2007, s. 276).
[18] Památník Lidicím, H 296, byl hrán v Praze 14. 3. 1946. Českou filharmonii řídil Rafael Kubelík (1914-1996) (Halbreich 2007, s. 259).
[19] Symfonie č. 5, H 310, byla nakonec věnována České filharmonii.
[20] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[21] Po druhé světové válce v letech 1945 a 1946 proběhla vlna masivních dělnických stávek, největších v dějinách Spojených států, do kterých se zapojilo celkem 4,3 milionu lidí. (https://en.wikipedia.org/wiki/Strike_wave_of_1945%E2%80%9346).
[22] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů.
[23] Rodina Bohuslava Šmída (1895-1982), architekta z Poličky.
[24] Karel Novák.
[25] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM. Talich byl po skončení druhé světové války obviněn z kolaborace s nacisty a na více než měsíc uvězněn. Přestože byl v roce 1946 očištěn, jeho návrat do hudebního života v ČSR byl poté velmi obtížný a nikdy se mu již zcela nepodařil. V „Talichově aféře“ stál BM jednoznačně na straně svého přítele a v důsledku začal být skeptický k poválečnému vývoji politické situace v Československu.
[26] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.
[27] Dopravní společnost Intercontinental v Praze.
[28] Jindřich Honzl (1894-1953), český režisér, divadelní teoretik a kritik.
[29] Václav Kaprál (1889-1947), český hudební skladatel, klavírista, sbormistr a pedagog.
[30] První poválečné parlamentní volby v Československu se konaly 26. května 1946.
|