Written in french.                                                                                                                      I.

August 22. 1945.

Cher Mařenka et Fanouš,

Nous sommes heureux d’avoir enfin vos nouvelles reçu le 20./August. Je ne peux pas vous dire comment nous étions attristé pour Stáňa, pauvre garçon, nous avons aussi pensé souvent, comment nous vous retrouverons tous ensemble et voilà qu’il va manquer, nous ne pouvons le croire. Je sais que vous attendez impatiemment nos nouvelles, mais le courrier n’est pas encore ouvert d’ici. J’ai déjà essayé d’envoyer une lettre par Londres, mais vous ne l’avez probablement pas reçu. J’éspère que vous aurez celle-ci. C’est pour vous dire, que nous pensons rentrer, mais probablement pas avant l’hiver. Je dois vous dire que j’ai eu ici des succes extraordinaire et j’ai très bonne position comme compositeur. J’ai encore quelques engagement, que je ne peux pas rompre et j’aurai ici l’hiver 3 ou 4 grandes premières, III et IV. Symphony, il est indispensable que je sois présent ici aussi pour le futur contact. L’Amerique nous a bien acueilli et je enormement travaillé, mais dans nos pensées on été toujours avec vous là bas, en France aussi, là bas tout va bien pour la famille, ils vous ecriront eux-mêmes. J’ai envoyé une dèpeche a Sebanek et une lettre aussi, je lui remercierait quand je serai là. Nous vous enverrons des paquet mais pour le moment ce n’est pas encore possible. Si vous avez besoin l’argent demandez à M. Sebanek ou à quelqu’un, je l’embourserai plus tard, on peut pas envoyer l’argent d’ici, pas encore. Maintenant pour Prague, ce que vous me demandez, c’est assez difficile de repondre. J’étais toujours decidé de rentrer et donner

tout ce que je sais à la disposition, malgré que je pourrait avoir ici des place de premières ordres, mais j’ai toujours écris la musique pour mon pay. Maintenant nous n’avons pas beaucoup des nouvelles ici de chez vous, mais après ce qu’on a, j’ai l’impression qu’on ne compte pas beaucoup avec moi et je ne vois pas très bien dans la situations, qu c’est que je pourrait bien faire. Je pense que ceux qui sont resté là bas et ont souffert ont tout la priorité, mais de l’autre côté j’ai fait ici le travail enorme pour la Republique. Enfin vous me comprenez, et je vous écrirai plus en détail plus tard, mais en tout cas, je ne veux rien demander, mais je veux revenir et ajouter mes force pour le travail commune. Je l’ecris dans ce sense à Sebanek, dites lui de ne rien envoyer ici, surtout pas la partition de „Juliette“ Je ne comprend pas quest ce que vous voulez dire par l’affaire Jirák. Qu est qu’ce passé avec Talich ? Dans le telegram à Stáňa j’ai demandé seulement les nouvelles pour la partition de Juliette mais non pour l’envoyer. J’ai aussi demandé de ne rien faire avec les manuscript en France, je ne sais pas exactement ou ils sont, mais laissons cela jusqu’à mon retour. De mes nouvelles choses on a déjà joué a Geneve ma I. Symphony avec l’accueil et critique épatantes et on va jouer à Paris I et II. Symphony cet l’hiver. Je suis désolé de vous avoir fait attendre cette lettre, mais il n’y avait pas possibilité de l’envoyer d’ici plutot. Nous sommes à la campagne maintenant jusqu’à 1. Octobre. L’adresse est South Orleans – Mass. U. S. A. Ecrivez nous ici vous ne savez pas quelle plaisir d’avoir des nouvelles de chez vous. Je veux que cette lettre va vite, alors pour vous [ecrivons] bien tôt Charlie voudrait ajouter aussi. Nous vous embrassons.

                                                           B. Martinů

[South Orleans] 22. srpna 1945[1]

Milá Mařenko[2] a milý Fanouši[3],

jsme velice rádi, že máme konečně nějaké zprávy od Vás, dostali jsme je 20. srpna. Ani nevíte, jak nás zarmoutilo to s ubohým Stáňou[4], vždyť jsme si tak často představovali, jak se s Vámi se všemi shledáme, a on teď u toho nebude, nemůžeme tomu uvěřit. Vím, že netrpělivě čekáte na zprávy od nás, ale odtud pošta ještě nechodí. Jeden dopis už jsem zkusil poslat přes Londýn, ale pravděpodobně jste ho nedostali. Doufám, že tento už dostanete. Jen Vám chci říci, že máme v úmyslu se vrátit, ale pravděpodobně ne před zimou.[5] Musím Vám povědět, že jsem tady měl neobyčejné úspěchy a jako skladatel mám velmi dobré postavení.[6] Mám ještě několik závazků, které nemohu porušit, a v zimě tady budu mít 3 nebo 4 velké premiéry, III. a IV. Symfonii[7], je nezbytné, abych tady byl také kvůli stykům do budoucna. Amerika nás dobře přijala a já jsem enormně pracoval, ale v myšlenkách jsme byli stále s Vámi tam u Vás, a také ve Francii, tam u nich[8] je všechno v pořádku, sami Vám napíší. Poslal jsem Šebánkovi[9] telegram a taky dopis[10], až tam budu, tak mu poděkuji. Pošleme Vám nějaké balíčky, ale prozatím to ještě není možné. Pokud potřebujete peníze, požádejte pana Šebánka nebo někoho jiného, já to později vyrovnám, odtud není možné peníze posílat, ještě ne. A teď stran Prahy, je dosti obtížné odpovědět na to, nač se mne ptáte. Vždy jsem byl odhodlán, že se vrátím a že dám k dispozici vše, co umím, jakkoli tady bych mohl dostat prvotřídní místa, ale pořád jsem psal hudbu pro svoji zemi. Nyní zde nemáme mnoho zpráv tam od Vás, ale podle toho, co je známo, mám pocit, že se mnou moc nepočítají, a v dané situaci mi není moc jasné, co bych tak mohl dělat. Myslím, že ti, co tam zůstali a trpěli, mají veškerou přednost, ale na druhou stranu, já jsem tady pro Republiku udělal ohromný kus práce. Zkrátka, vy mi rozumíte, později Vám napíšu více, ale v každém případě nechci o nic prosit, ovšem vrátit se chci a přiložit své síly ke společnému dílu. V tomto smyslu jsem napsal Šebánkovi, řekněte mu, aby mi sem nic neposílal, hlavně ne partituru Julietty[11]. Nerozumím tomu, co chcete říct Jirákovou aférou.[12] Co se stalo s Talichem?[13] V telegramu Stáňovi jsem pouze žádal informace o partituře k Juliettě, vůbec jsem nežádal o zaslání. Také jsem žádal, aby se nic nedělalo s rukopisy ve Francii, nevím sice, kde přesně jsou, a ponechme to tak, dokud se nevrátím. Z mých nových věcí už hráli v Ženevě moji I. Symfonii[14], přijetí i kritiky byly báječné, a v Paříži budou letos v zimě hrát I. a II. Symfonii.[15] Je mi líto, že jsem Vás nechal čekat na tento dopis, ale nebylo možné jej odtud poslat dříve. Jsme teď na venkově až do 1. října. Adresa je: South Orleans – Mass. U. S. A.[16] Napište nám sem, ani nevíte, jak nás potěší zprávy od Vás. Chci, aby ten dopis šel rychle, [abyste tak mohli rychle odepsat, ráda by dodala Charlotte[17]]. Líbáme Vás

                                               B. Martinů

[1] Dopis poslán zároveň s telegramem (PBM Kr 304).

[2] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[3] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[4] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM. Zemřel 20. 7. 1945.

[5] Přání BM navrátit se do Československa nebylo naplněno.

[6] Během let 1941-1945 sklízel BM velké úspěchy mj. za skladby Concerto grosso, H 263, Sinfonietta giocosa, H 282, Symfonie č. 1, H 289, Koncert pro dva klavíry a orchestr, H 292, Koncert pro housle a orchestr č. 2, H 293, Symfonie č. 2, H 295, Památník Lidicím, H 296, Symfonie č. 3, H 299, Symfonie č. 4, H 305 a mnohé jiné.

[7] Symfonie č. 3, H 299, měla premiéru 12. 10. 1945 v Bostonu, Boston Symphony Orchestra řídil Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874-1951). Symfonie č. 4, H 305, měla premiéru 30. 11. 1945 ve Philadelphii, The Philadelphia Orchestra řídil Eugene Ormandy (1899-1985) (Halbreich 2007, s. 235, 238).

[8] Míněna rodina Charlotte ve Francii, především matka Amicie Quennehen (1866-1948) ve Vieux-Moulin.

[9] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[10] Viz dopis Karlu Šebánkovi z 22. 8. 1945, PBM Kkš 920.

[11] Opera Juliette, H 253.

[12] Karel Boleslav Jirák (1891-1972), český hudební skladatel, pedagog a dirigent. Po konci druhé světové války v roce 1945 byl nařčen skupinou pracovníků Československého rozhlasu, že se během nacistické okupace dopustil „nečeského a asociálního jednání“. Jako ředitel hudebního odboru byl suspendován a jeho případ předán soudu. Po výslechu a dobrozdání svědků bylo proti němu trestní řízení zastaveno (26. 2. 1947), neboť veškerá obvinění se ukázala jako neopodstatněná. (Český hudební slovník osob a institucí, http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=2268).

[13] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM. Talich byl po skončení druhé světové války obviněn z kolaborace s nacisty a na více než měsíc uvězněn. Přestože byl v roce 1946 očištěn, jeho návrat do hudebního života v ČSR byl poté velmi obtížný a nikdy se mu již zcela nepodařil. V „Talichově aféře“ stál BM jednoznačně na straně svého přítele a v důsledku začal být skeptický k poválečnému vývoji politické situace v Československu.

[14] Symfonie č. 1, H 289 byla hrána v Ženevě 28. 2. 1945. Orchestre de la Suisse Romande řídil Ernest Ansermet (1883-1969) (Halbreich 2007, s. 231).

[15] Symfonie č. 1, H 289, byla hrána v Paříži 23. 12. 1945. Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire řídil Charles Munch (1891-1968). Symfonie č. 2, H 295, byla hrána v Paříži 25. 10. 1945. Orchestre National řídil Manuel Rosenthal (1904-2003) (Halbreich 2007, s. 231 a 233).

[16] Od 28. 5. do 1. 10. 1945 pobývali manželé Martinů v městečku South Orleans na mysu Cape Cod ve státě Massachusetts (Mihule 2002, s. 359, 366).

[17] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.